Ach, ty poplatky

Štítky:

Protože se poplatky staly tím nejmediálnějším tématem poslední doby a haněnou stránkou současné vlády, rozhodla jsem se požádat o vjádření k této problematice člověka z oboru, který mi už několikráte předtím poopravil náhled na některé mýty spojené s poplatky. Navíc pokud jsou poplatky placeny z různých krizových fondů kraje, popřípadě fondů na oparvy cest, je třeba se ohlédnou za tím, co nám poplatky vzaly či daly…

Autor: Kateřina Šimečková, farmaceutka

**Co nám poplatky ve zdravotnictví přinesly?**

Menší fronty u lékaře, menší fronty v lékárně a také nový psychologický moment – k lékaři s peněženkou. Více jsme si uvědomili, že zdraví je něco, za co se platí, že je to hodnota, terá má i ekonomické vyjádření.

Pacienti a lékaři se začali chovat racionálněji. Pokud to zdravotní stav pacientů dovoluje, zvou si je praktičtí lékaři na kontrolu jednou za tři měsíce a léky jim píší také na tři měsíce. To aby pacient ušetřil na poplatcích.

Někteří pacienti se začínají více zajímat o své zdraví. Začínají se zajímat, na co předepsané léky užívají a zda je skutečně potřebují. Nikdo si už nenechává předepsat levné léky, které je možné koupi v lékárně bez předpisu. Od doby, kdy si levné léky pacienti platí sami, poklesl obrat například paralenu v lékárnách meziročně o třetinu. To jistě neznamená, že by si lidé méně léčili horečku nebo bolesti. Jen tolik léků nekončí v kontejnerech.

**Co nám poplatky vzaly?**

Ubraly z peněženek. Zatížení se týká především seniorů. Není výjimkou, že starší člověk bere denně šest a více druhů léků. Je určitě na místě přehodnotit roční pětitisícový limit, od kterého se peníze pacientům měly vracet. V jeho stanovení se ministerstvo opravdu seklo.

Zároveň by ale bylo třeba popracovat nad systémem, jak hodnotit účelnost farmakoterapie, (neboli léčby pomocí léků). Tady by naše zdravotnictví zcela jistě šetřilo nemalé prostředky, ale v první řadě zdraví občanů. Stává se, že pacient má léky předepsané dvojmo – od specialisty i od obvodního lékaře, a to pod jiným firemním názvem, takže bezelstně užívá dvojnásobek doporučené dávky. Stává se, že dalším lékem se léčí nežádoucí účinek léku předchozího. Stává se, že dochází ke škodlivému vzájemnému působní léků ( k tzv.interakcím). Bohužel ne vždy mají jednotliví lékaři, kteří pacienta ošetřují, přehled o všech lécích, které pacient užívá, často své léky neumí vyjmenovat ani sám pacient. Touto problematikou se systematicky nikdo nezabývá, ačkoli odborníci z řad lékařů i lékárníku by se jistě našli. Přínosem by jistě byla nějaká forma zdravotní knížky – ať už tištěné nebo elektronické, která by umožnila lékařům, případně lékárníkům zhodnotit, jakou péči pacient čerpá, zda je tato péče účelná.

**Návrat do starých časů?**

Zavedení poplatků nebylo špatné. Je škoda , že se uvažuje o jejich zrušení v době, kdy se měly zhodnotit jejich dopady a nastavit je lépe. Nezbývá než doufat, že paní ministryně Filipiová bude ve vyjednávání úspěšná a že se zmírní sociální dopady reformy na chronicky nemocné a seniory. O slabé se musí každá společnost postarat, ale ty, kdo na to mentálně a finančně mají, by měla inspirovat k větší samostatnosti  a odpovědnosti.

Zdravotnictví sociálnědemokratického střihu si ostatně můžete vyzkoušet už od února v krajských zařízeních, laboratořích budoucnosti. V ordinacích krajských nemocnic se zase budete moci posadit do delší fronty – zadarmo, delší frontu si můžete vystát i v lékárně. K tomu vyplníte třístránkovou darovací smlouvu a přijmete dar od kraje. A odnesete si zadarmo i ten paralen, když budete chtít.

Velký bratr se o vás zase postará, sejme z vás tíhu odpovědnosti za vaše zdraví. Nemusíte nad svým zdravím přemýšlet. Proč se snažit hubnout nebo cvičit? Proč měnit životní styl? Stačí si lupnout hrst kouzelných tabletek, které to vyřeší za vás. A velký bratr se postará, aby to moc nestálo.

Bohužel se zdá, že aby člověk trochu zapojil selský rozum, musí napřed otevřít peněženku. Zdá se, že někomu nevyhovují myslící občané s odpovědností za své zdraví. Nebo je to jinak?

One comment

  1. zrovna dneska jsem v archivu narazil na rozhovor s Davidem Rathem (1999), kde se, tehdy ještě jako šéf lékařské komory, dušoval o dosavadní neexistenci spoluúčasti pacienta na lékařské péči…zkrátka a dobře, ne nadarmo koreluje osobní světonázor s pohledem na partajní průkazku…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *