Afrika: Co nás čeká a nemine?

Štítky:

Nacházíme se v prvních měsících roku 2018 a můžeme se podívat, co lze očekávat v tomto roce na africkém kontinentu v rámci politických události, případně ve vývoji konfliktů v Africe. Některé z nich jsou dlouhodobé, jiné se mohou překvapivě vynořit. Zde je zevrubný průřez nejdůležitějších témat pro rok 2018.

Co se týče politického vývoje v afrických zemích, lze očekávat pořádání voleb v několika zemích. Jednou z nich je Zimbabwe, kde došlo na podzim 2017 k převratu a tehdejší prezident Robert Mugabe byl donucen opustit svůj úřad. Současný prezident Emmerson Mnangagwa chce uspořádat demokratické volby do pěti měsíců. Vzhledem k tomu, že byl blízký spolupracovník Mugabeho, bude zajímavé sledovat, zda po volbách bude nadále okupovat post prezidenta, či zda bude mít šanci i kandidát opozice.

Zatímco v sousední Jihoafrické republice již delší dobu vycházejí na povrch obvinění z korupce u teď již bývalého prezidenta Jacoba Zumy. Zuma odmítá veškerá obvinění, přesto se zdá, že ztrácí důvěru u své strany, Afrického národního kongresu (ANC), která se drží u moci od pádu apartheidu.  To se ukázalo již na počátku roku, kdy nově zvolený výkonný výbor prý požádal Zumu, aby odstoupil z úřadu prezidenta, nebo by z ní mohl být odvolán. I když se zprvu zdálo, že Zuma zůstane prezidentem, nakonec přeci jen v půli února 2018 podal rezignaci a novým prezidentem se stal Cyril Ramaphosa, který se chce zaměřit na zlepšení ekonomické situace země. Bude zajímavé sledovat, jak si nový prezident povede a zda se podaří stabilizovat situaci v Jihoafrické republice, nebo naopak dojde k prohloubení ekonomických problémů u nejvyspělejší africké země.

V Africe pokračuje trend vládců, kteří si přizpůsobením ústavních zákonů či patřičné legislativy zajišťují funkci na další léta. Nově se mezi takové státy zařadila Uganda, kdy její prezident Yoweri Museveni na konci roku 2017 podepsal zákon, který umožňuje kandidovat lidem, kteří jsou starší 75 let, což dosud právě zakazovala ústava. Již v roce 2005 bylo zrušeno ustanovení o omezení volebních období prezidenta. Vše proto, aby Museveni mohl kandidovat i pošesté v řadě ve volbách v roce 2021. Je však dobré sledovat situaci v zemi již nyní, kdy mohou obyvatelé vyjít do ulic jako v jiných afrických zemích, například v Togu, aby vyjádřili nesouhlas s kroky současného prezidenta, který si chce změnou ústavy prodloužit svůj mandát. Protesty by mohly vést ke změně v úřadu anebo naopak ke střetům demonstrantů s bezpečnostními složkami, což by mohlo vést k destabilizaci bezpečnostní situace a v extrémním případě až k novému konfliktu.

Africký národní kongres (ANC). (zdroj: Wikimedia).

Podobnou situaci lze sledovat i v jedné z největších afrických zemí, Demokratické republice Kongo (DRK). Ta se stále vzpamatovává z konfliktu na přelomu tisíciletí a dosud v zemi není stabilní bezpečnostní situace, zejména na východě státu. Současný prezident Joseph Kabila je u moci již 17 let a mandát mu měl skončit už v roce 2016. Kabila si přesto chtěl prodloužit mandát, což se mu povedlo, jelikož volby byly nejprve přesunuty na rok 2017 a v současnosti mají být uspořádány v prosinci 2018. V DRK zároveň probíhají protesty proti Kabilově prodlužování mandátu. Ty jsou podporovány katolickou církví, ale zároveň jsou zakázány a pravidelně u nich dochází k obětem na životech. Uvidí se, zda po volbách dojde ke k změně a uklidnění politické situace, či Kabila i nadále zůstane u moci a v zemi dojde k dalšímu vyostření situace.

Poněkud odlišná situace je v další důležité africké zemi, kterou je Keňa. Zde prezidentské volby proběhly již v roce 2017 a to dokonce dvakrát, kdy ty první zrušil Nejvyšší soud. V obou vyhrál současný prezident Uhuru Kenyatta. V druhém případě však byly bojkotovány opozičním kandidátem Railem Odingou. Ten prohlásil, že je vítězem voleb on a nechal se ustanovit lidovým prezidentem. K podobné situaci došlo již v roce 2007, která vedla k etnickému konfliktu a jsou obavy, že se podobná situace bude opakovat. O to překvapivější bylo prohlášení obou politiků ze začátku března, kdy ve společném televizním prohlášení uvedli, že chtějí zahájit proces usmíření a sjednocení země. Bylo to v době, kdy zemi navštívil americký ministr zahraničí Rex Tillerson. V roce 2018 se ukáže, zda budou oba politici daný slib reálně uskutečňovat, zda se jednalo jen o gesto při návštěvě amerického ministra a situace v zemi bude dál rozdělena.

Africký kontinent stále sužuje několik dlouhodobých konfliktů, mezi nimiž vyčnívá Somálsko, které lze zařadit mezi takzvané padlé státy (failed states), kde ústřední vláda neovládá celé území státu, a to od roku 1991. V minulém roce proběhly v zemi prezidentské volby, ve kterých vyhrál Abdullahi Mohamed Farmajo. Ten slíbil navrátit zemi stabilitu, zatím však nezdárně, což dokládá i útok z října 2017, kdy po explozi nákladního auta bylo zabito 358 lidí a jedná se o nejhorší útok v dějinách země. Podezření padlo na islamistickou skupinu al-Šabáb, která podobnými útoky bojuje proti centrální vládě a chce v zemi vytvořit stát řídící se islámským právem šaría. Prezident Mohamed chce bojovat s islamisty z al-Šababu, ale prozatím není jasné, jak toho chce dosáhnout. Nezdá se, že by v průběhu nového roku mělo dojít ke změně situace, i přesto ji nelze úplně vyloučit a lze předpokládat, že Mohamed Farmajo představí konkrétní kroky, jak stabilizovat bezpečnost v zemi.

Dalším dlouhodobým konfliktem je boj islamistické skupiny Boko Haram v Nigérii, která se podobně jako islamisté v Somálsku snaží vytvořit na severu země samostatný stát řídící se podle islámského práva. Skupina ovládala rozsáhlá území okolo Čadského jezera, avšak nigerijská armáda ve spolupráci s Čadem, Kamerunem a Nigerem ji dokázala vytlačit z mnoha provincií. Islamisté však stále podnikají útoky a momentálně zadržují okolo 100 školaček z Chiboku včetně dalších unesených jedinců. Je pravděpodobné, že Boko Haram bude i nadále ztrácet území a vliv, přesto nelze v následujícím roce očekávat, že bude definitivně poražena a Nigérii hrozí další útoky. Dále se může projevit napojení Boko Haram na samozvaný Islámský stát působící zejména na Blízkém východě, ze kterého je nyní vytlačován. Tím může uvolnit své kapacity a pomoci soukmenovcům v Nigérii, což by mohlo vést ke změně současné situace a možné protiofenzívě islamistů.

Bývalé logo teroristické organizace Boko Haram. (zdroj: Wikimedia).

Občanská válka zuří i v nejmladší africké zemi, kterou je Jižní Sudán. Ten získal nezávislost v roce 2011, avšak od roku 2013 v zemi zuří válka mezi skupinami podporující prezidenta Salva Kiira a skupinami stojícími za bývalým viceprezidentem Riekem Macharem. Na konci roku 2017 bylo v Etiopii podepsáno příměří, které mělo ukončit veškeré násilí, avšak není jisté, zda ho obě strany dodrží, jelikož v roce 2015 byla podepsána mírová dohoda, která však nebyla nikdy uskutečněna. I nová dohoda o příměří nedokázala ukončit násilnosti v zemi, což vedlo Spojené státy americké, aby zavedly vůči zemi zbrojní embargo. Jedná se však o symbolické gesto. Navíc Rusko a Čína blokovaly podobné pokusy na půdě OSN. Nezdá se tedy, že by občanská válka měla rychlý konec. Násilí bude zřejmě pokračovat i v novém roce.

Nelze zapomínat ani na situaci v Libyi, která je rozvrácena od roku 2011, kdy byl svržen tehdejší vládce Muammar Kaddáfí. Země je rozdělena mezi několik navzájem soupeřících frakcí, kdy mezinárodně uznávaná vláda ovládá území kolem města Tobruk. Dominantní silou, především na východě země se stala Libyjská národní armáda pod velením Khalify Haftara. Ten se může ucházet i o post v rámci libyjských národních voleb, jež by se měly uskutečnit na konci roku 2018. Bude zajímavé sledovat, zda přispějí ke zklidnění, či bude současná patová situace v zemi přetrvávat i nadále.

Na africkém kontinentu probíhají i další konflikty, například v Mali nebo Středoafrické republice. I na tyto země by se měl pozorovatel zajímající se o africké dění zaměřit, jelikož zde probíhají střety mezi centrálními vládami a islamisty či povstalci napojenými na islamistické organizace a jejich převaha by mohla vytvořit z těchto zemí bezpečnostní hrozbu nejen pro své sousedy, ale i pro ostatní země, především ležící na Západě.

Text nabídl stručný nástin politických událostí a náhled do největších konfliktů, které lze očekávat v průběhu roku 2018. Je zcela možné, že k převratným událostem dojde úplně v jiné africké zemi, kde lze s těžkostí něco podobného nyní očekávat, a tudíž je dobré sledovat dění v rámci celého afrického kontinentu, jež může mít dopad i ve státech na ostatních kontinentech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *