Americká protiraketová obrana v MZK Brno – report

Štítky:

O americkém radaru v Česku se v současnosti vášnivě diskutuje, jsou produkovány tuny více či (častěji) méně fundovaných článků. Jen hrstka lidí je schopna a ochotna sledovat všechny komentáře. Celkově mám pocit, že ač málokdo o protiraketové obraně něco ví, všichni se o ní vyjadřují, haní ji, brání ji či zaujímají „svá“ stanoviska. V takovéto situaci jsem se nemohl nezúčastnit cyklu přednášek PhDr. Petra Suchého, PhD., vedoucího katedry mezinárodních vztahů na FSS. Tento člověk se tématu jaderných zbraní a protiraketové obraně dlouhodobě věnuje. Předpokládal jsem tedy, že budu ušetřen nespojitému proudu často účelové argumentace, které jsme vystaveni dnes a denně. A vskutku Suchý nabídl během tří přednášek v Moravské zemské knihovně v Brně širší pohled na celý problém. V prvních dvou přednáškách nastínil historii protiraketové obrany a věnoval se rozdílům ve „strategické kultuře“ USA a Evropy. Na těchto základech pak postavil kritiku argumentů v naší domácí diskusi o základně.

Velká část poslední přednášky v Zemské knihovně byla zaměřena na vyvracení argumentů proti vybudování základny. Pracovně Suchý rozdělil argumenty odpůrců systémů protiraketové obrany na dvě části.

První skupinu argumentů tvoří (podle Suchého) relevantní námitky, které je třeba vzít v potaz. Nehledět na zájmy velkých světových aktéru, v tomto případě především Ruska a Číny, není dobré. Je nutné diskutovat, ale zároveň, jak zaznělo na druhé přednášce cyklu, je třeba dát pozor, aby si Rusko nediktovalo podmínky. Především ve střední Evropě může vstřícný postoj k ruským výhružkám utvrzovat Moskvu v domnění, že svou sféru vlivu v této oblasti ještě neztratilo.

Dalším významným argumentem proti se může zdát zvýšení rizika přímého jaderného útoku na Českou republiku. Suchý tvrdí, že evropský prostor bude naopak více bezpečný proti hrozbám balistickými raketami darebáckých států. Argument, že radar je prvním cílem protivníkových jaderných zbraní vyvrací mimo jiné úvahou, že potenciální útočník svůj omezený jaderný arzenál nebude dělit útoky na různé cíle a oslabovat tak sílu úderu na hlavního protivníka. Zajímavá a racionální úvaha, ale spoléhat se na ní nedá.

Co dále může případně základna u nás a v Polsku ohrozit, je podle některých soudružnost Severoatlantické aliance. Suchý namítá, že vnitřní názorové konflikty v NATO jsou poměrně běžným jevem v životě Aliance. Vzpomeňme na Francii a její odchod z vojenských struktur nebo nedávnou invazi do Iráku.

Tím se podle Suchého vyčerpává racionální zbrojnice odpůrců radaru. Další argumenty už vlastně nejsou argumenty, ale působení na city, emoce a lidskou hloupost (to už vkládám přednášejícímu do úst něco, co neřekl).

Holý nesmysl je srovnávat otevřené vybudování poměrně malé základny s velkým kontingentem Rudé armády a tajným rozmísťováním jaderných zbraní na našem území za dob studené války. Rusové se na nic neptali, Američané zdvořile žádají.
Z úst odpůrců základny bylo především na začátku debaty v České republice často slyšet, že základna antiraket bude znamenat rozmístění amerických strategických jaderných sil. O antiraketách s jadernou hlavicí se už ale neuvažuje a to, že by Američané tajně vyměnili deset interceptorů za deset balistických střel je nesmysl. Stačí si uvědomit celkový potenciál amerických jaderných sil, pro které deset dalších raket posílení nepředstavuje.

Suchý se věnoval také obavám z dalších závodů ve zbrojení. Vypovězení smlouvy ABM ale nic takového neznamenalo. Od roku 1997 zařadila Ruská federace do výzbroje 45 nových mezikontinentálních balistických raket, což se, narozdíl od tisíců raket zařazených do výzbroje během studené války, opravdu se závody ve zbojení nedá srovnávat.

Strach z toho, že ČR ani Polsko nebudou chráněni před balistickými střelami Suchý vyvrací tím, že říká, že americký deštník je složen z mnoha komponentů, které mohou ničit rakety ve všech stupních letu (exotermicky, endotermicky). Tady bych si dovolil jednu vsuvku a přece jen bych krátce doplnil jeden vlastní postřeh. Mám totiž pocit, že to, co by nás mělo velmi zajímat, ochrana našeho území, se v současné diskusi vůbec neobjevuje. Postrádám například jednání o rozmístění amerických systémů pro zneškodňování střel na sestupné dráze (Patrioty aj.). Podle mého názoru se mezi lavinou argumentů pro i proti základně a ve snaze o polarizaci ztrácí racionalita. Braňme spojence, samozřejmě, ale mysleme především na vlastní bezpečnost – tak zní úkol české vlády, takto lze vyjádřit zájmy občanů České republiky.

Vraťme se ale k Suchého přednášce, přičemž zdůrazňuji Suchého, neboť nudná přednáška rozhodně nebyla. Suchý se vypořádal i s názorem, že budovaná protiraketová obrana je neúčinná. Stoprocentní úspěšnost záchytu mít nikdy nebude, ale i několik úspěšných „sestřelů“ může výrazně omezit ztráty. Navíc u protiraketového štítu stejně jako u jaderných zbraní nejde jen o přímé použití, ale o odstrašení a vydíratelnost.

Obavy panují také z dopadu případných zbytků zničené balistické střely na naše území. Vzhledem k velikosti rakety a výšce „sestřelu“ lze něco takového téměř s jistotou vyloučit.

Další část přednášky věnoval Suchý některým technickým parametrům uvažované základny v Brdech. Především zdůraznil, že radar nebude mít vliv na okolní obyvatelstvo a navíc že anténa nebude v provozu nepřetržitě, nýbrž pouze v případě ohrožení a během zkoušek a cvičení. Radar navíc při své výšce okolo dvaceti metrů nebude nijak hyzdit krajinu či výrazněji narušovat fungování vojenského prostoru.

V poslední části přednášky zaznívaly argumenty podporující radar u nás. Zdůrazněno bylo především snížení vydíratelnosti darebáckými státy s několika málo jadernými zbraněmi (viz Severní Korea). S tím souvisí i reálný pokles zranitelnosti Severní Ameriky a evropského kontinentu. Suchý uvádí jako argument pro také posílení ochoty Spojených států angažovat se ve světové politice (s odkazem na impotentní OSN, o které se Suchý během přednášek rád kriticky vyjadřoval). Jak bylo uvedeno výše, vybudování základen v České republice a v Polsku může oslabit transatlantickou vazbu, je ale možné, že jí naopak posílí cestou zvýšení vzájemné důvěry a závislosti. Navíc budování amerického národního systému a rozmísťování jeho částí v Evropě může urychlit debatu o protiraketové obraně v rámci NATO. Jako významný argument pro uvádí Suchý i posílení pozic České republiky v mezinárodním systému a v NATO.

U těchto argumentů končí přednáška a je dán prostor dotazům a diskusi, která byla oproti předchozímu Suchého vystoupení poměrně krátká a věcná. Posluchači se například ptali, proč je nutné obávat se především Iránu a KLDR a nebrat do úvahy například Indii a Čínu či zda budování deštníku nebude znamenat militarizaci kosmického prostoru. Do filosofické roviny přesunul diskusi poslední dotaz, který poukazoval na nesmyslnost zbrojení v době, kdy je celé lidstvo vystaveno jiným, především environmentálním hrozbám. Přesunout finanční prostředky ze zbrojení na ochranu životního prostředí je ale nerealizovatelný cíl, takže (jak se vyjádřil sám tazatel) „lidstvo musí jít dál tak, jak to jde“.

Na cyklu Suchého přednášek oceňuji především vědecký postoj k tématu. Výrazné ovlivnění realistickým paradigmatem mezinárodních vztahů (které Suchý nezakrývá) vedlo ke konzistentnímu výkladu, argumenty vycházely ze širších souvislostí světové politiky, znalosti jejího fungování v minulosti a současnosti. Nedocházelo tak k úsměvným situacím běžným v debatě o radaru, kdy jeden a ten samý řečník chvíli brojí proti (nebo pro) tu z pozice humanismu a lidské bezpečnosti, tu jako tvrdý realista, jindy zase jako skeptik a stoupence přísné neutrality – prostě argumentuje tak, aby si každý vybral, čímž dokazuje buď snahu manipulovat, případně svou vlastní neznalost a neuspořádaný pohled na světové dění.

Co bych ještě vyzdvihnul na Suchého přednáškách, je výborná znalost technických aspektů protiraketové obrany, což rozhodně nelze pokládat u vědce humanitního zaměření za samozřejmost. I když jsem byl upozorňován na Suchého silné proamerické cítění, po těchto přednáškách mám dojem, že nejde o cítění, ale o postoj založený na dlouholetém studii mezinárodních reálií. Silný proamerický postoj navíc spíše z přednášek a uváděných argumentů vyplýval než aby byl hlavním „argumentem“ sám o sobě. I proto můžu říci, že ze všech přednášek, rozhovorů a článků co jsem vyslechl a četl, byl Suchého cyklus zatím nejhodnotnějším příspěvkem do diskuse o budované americké protiraketové obraně.

autor: Petr Martinovský
autor je studentem Bezpečnostních a strategických studií a Politologie na FSS MU v Brně

foto: internet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *