S-400 Triumf (Zdroj: Wikimedia)

Analýza: Proč členové NATO uzavírají vojenské zakázky s Ruskem, II. část: Turecký nákup protivzdušných systémů S-400

Štítky:

Než přejdeme k samotnému článku, je důležité zmínit, že tato analýza byla psaná před invazí Turecka na sever Sýrie. Proto tato problematika není v textu zahrnuta. I přesto věřím, že článek se zabývá souvislostmi, které jsou stále aktuální a přinesou zajímavé informace v této oblasti.

V článku Analýza: Proč členové NATO uzavírají vojenské zakázky s Ruskem, I. část Maďarské vrtulníky Mi-24 jsme se zaměřili na problematiku modernizace maďarských vrtulníků v Ruské federaci a uvedli si některé možné důvody, zhodnotili vztah Maďarska vůči svým koaličním partnerům a zároveň k RF. Rovněž jsme nahlédli na samotný víceúčelový vrtulník Mi-24 a některé další alternativy jeho modernizace.

Nyní se zaměříme na nákup protivzdušného systému S-400 Tureckem, který vzbuzuje negativní reakce ze strany USA zejména v kontextu původně očekávaného nákupu letounů 5. generace F-35 a zároveň napomáhá zájmům Ruska, co se týče narušení obrany NATO. Podíváme se na důvody nákupu zbraní člena NATO v RF a také na postoj koaličních partnerů. Oproti předchozí části se text daleko více zabývá dopady, úměrně tomu, že ty jsou v případě nákupu S-400 výrazně větší.

Již během 90. let po konci studené války se podařilo ruskému zbrojnímu průmyslu proniknout na trhy Řecka, Turecka a Kypru. Rusko dodalo v té době Turecku obrněné transportéry a víceúčelové vrtulníky. Vztahy se ochladily po válce v Čečensku. Vojenská spolupráce se dále vyvíjela poněkud střídavě. Řecko kupříkladu získalo v letech 1999 a 2000 protiletadlové raketové komplexy Tor-M. USA již v té době vyvíjely tlak na omezení těchto obchodů.

Turecko, co se týče vojenských kontraktů s RF, zašlo v současnosti nejdále ze všech členských zemí. Rozhodlo se pro nákup protivzdušných systému S-400 v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Dodání kompletů je plánováno na první čtvrtletí 2020. Tento obchod s sebou ale také nese několik problémů v mezinárodních vztazích, zejména pak se Spojenými státy. Musíme také zdůraznit, že v obecném kontextu je celá zahraniční politika Turecka v čele s Erdoganem zejména vůči NATO a EU poněkud ambivalentní. Především EU se v poslední době stávala předmětem kritiky tureckého prezidenta Erdogana.

Obecné specifikace S-400 “Triumf“

S-400 je mobilní protivzdušný raketový systém, který je schopen ničit letouny (údajně i nezachytitelné radarem, tedy stealth), bezpilotní letouny a balistické rakety. Vývoj začal již v roce 1996, avšak kvůli špatné hospodářské situaci po pádu SSSR se nepodařilo vytvořit úplně nový systém, tudíž je 70-80 % komponentů totožných jako v případě staršího S-300. Systém byl pak zařazen do výzbroje v roce 2007 a stal se nástupcem systémů S-200 a S-300. Zbraň dokáže ničit vzdušné cíle na vzdálenost až 250 kilometrů a balistické rakety je schopen zachytit v okruhu 60 kilometrů. Kromě Turecka již v roce 2015 zakoupila šest kompletů Čína, o rok později uzavřela Indie dohodu o zakoupení pěti kompletů.

Důvod: Turecko chce získat kromě zbraně i samotnou technologii

Před schválením nákupu výše zmíněného systému protivzdušné obrany, jednalo Turecko se Spojenými státy o nákupu protivzdušných systému Patriot. Můžeme rovněž zmínit, že kromě systému Patriot se v minulosti hovořilo i o nákupu čínských protivzdušných systémů HQ-9, které se v některých ohledech podobají právě S-400. Turecko chce však kromě nákupu samotného systému také technologie, které by mohlo využít při vývoji vlastních zbraní. Tím by podpořilo vlastní zbrojní průmysl, do jehož rozvoje investovalo miliardy dolarů. USA jsou v tomto ohledu poměrně skoupé, například v roce 2006 se nepodařilo vyjednat Turecku dohodu o výrobě společných útočných vrtulníků. USA nechtěla Turecku poskytnout volný přístup právě ke klíčovým technologiím. Také ani v nové nabídce na prodej systému Patriot nebylo zahrnuto sdílení technologií. RF naopak transfer technologií umožní. Prezident Erdogan rovněž vyjádřil touhu po společné výrobě nového protivzdušného systému S-500.

Turecko a RF mají i přes odlišné strategické zájmy v současné době pozitivní vztahy, které se ještě v blízké minulosti různorodě vyvíjely. V roce 2015 sestřelila turecká armáda ruský bombardér Su-24. Ten měl v rámci operací v Sýrii na několik sekund narušit turecký vzdušný prostor, Moskva to však striktně odmítala. Bylo to údajně vůbec poprvé, co jedna ze zemí NATO sestřelila ruský letoun. Od té doby se vztahy výrazně mění, Turecko v současné době spolupracuje s RF v rámci konfliktu v Sýrii. I přes neshody v tématech jako vytvoření bezpečných zón pro uprchlíky ze strany Turecka se na summitu v Soči dohodli na pokračující spolupráci.

 

Erdogan a Putin na summitu v Soči (Zdroj: Kremlin.ru)

 

RF tímto obchodem může navázat spolupráci, která bude výhodná pro ni. Zejména pokud by smlouvy v rámci prodeje umožňovaly ruským zástupcům získat informace o systémech NATO. Rovněž by také samotný systém mohl narušit obranou síť NATO nekompatibilitou se západními systémy. Podle Charlese Forrestera, analytika obranného průmyslu v Jane’s znamená tento obchod širší sladění politických otázek mezi Tureckem a RF.

Podle plánu by během roku 2020 měla ruská armáda získat nový S-500 Prometheus. Jeho vývoj začal v roce 2009, v této chvíli jsou však stále přesné technické specifikace nejasné. Podle zástupců z Ruska bude systém schopen ničit letouny jako F-22, či F-35 na velmi dlouhou vzdálenost. Z toho vyplývá, že kromě finančních zisků, informací a širší spolupráce RF zároveň neposkytne svou „aktuální“ technologii. Rovněž se neočekává, že Rusové prodají systém S-400 v plné konfiguraci.

Důvod: Řecko-turecký konflikt

Nákup Ruských zbraní a celkové zbrojení Turecka může mít za cíl posílit armádu vůči současnému koaličnímu spojenci Řecku. Vztahy mezi Tureckem a Řeckem jsou již velmi dlouhou dobu vyhrocené. Ještě ve 20. století proběhlo mezi nimi několik střetů. V roce 1996 došlo málem k ozbrojenému konfliktu kvůli sporným řeckým ostrovům Imia.

Provokace pokračují až do současnosti, kdy například v roce 2018 Turecko mělo stáhnout řeckou vlajku na ostrůvku blízko ostrova Fournoi. Turecké stíhačky pak opakovaně narušují řecký vzdušný prostor. Při reakci na narušení zemřel z důvodu havárie řecký pilot. Tamní veřejnost dává smrt pilota za vinu Turecku.

V současné době vznikají nemalé rozepře kvůli průzkumným vrtům ze strany Turecka v moři u Kypru. Cílem je lokalizovat možná naleziště ropy a zemního plynu. Proti těmto vrtům se ohradilo Řecko s EU a vyhrožují Turecku sankcemi, které nemá v úmyslu s vrty přestat. Zde je jen několik příkladu špatných vztahů panující mezi těmito národy. Můžeme tedy pouze spekulovat, zda ruské systémy budou nutně sloužit proti společným hrozbám Aliance nebo Turecko zbrojí z důvodu přípravy na možný konfliktu s Řeckem.

 

Lockheed Martin F-35 Lightning II USAF (Zdroj: Wikipedia)

 

 

Dopady: Pozastavení prodeje stíhaček F-35

Američané měli dodat celkem 100 kusů stíhaček 5. generace F-35, avšak reakcí na nákup S-400, bylo zastavení celého kontraktu a Turecko bylo z projektu vyřazeno. Turecko je již 65 let důvěryhodným a potřebným partnerem NATO, pokud by se zrušil kontrakt na S-400, bylo by podle Washingtonu umožněno zpětné začlenění do projektu. Čtyři kusy stíhaček F-35 již Turecko vlastní, avšak jsou stále na území USA, které je Turecku nepředají, zároveň budou muset všichni turečtí pracovníci podílející se na projektu opustit Spojené státy ve stanovený termín.

Turecký domácí průmysl spolupracoval na nemalém množství komponentů. Můžeme zmínit například firmu Alp Aviation, která vyrábí draky letounu, některé části podvozku a více než 100 součástek pro motory. Společnost Fokker Elmo vyrábí 40 procent elektrických rozvodů pro F-35. Turecko také dostalo souhlas pro výrobu celých motorů a jejich následné generální opravy. V současné době se počítá, že Turecko tak prodělá devět miliard dolarů. Přenesení výroby z Turecka údajně vyjde na 500-600 milionů dolarů. Dodávky komponentů klíčových pro provoz letounů, které měly být dodány v letě, byly zmraženy několik dní po vyjádření ministra zahraničí o odhodlanosti k nákupu ruských systémů.

Curtis Scaparrotti, nejvyšší velitel spojeneckých sil NATO v Evropě řekl, že z vojenského pohledu se spojencem, který může tímto nákupem ohrozit jednu z nejpokrokovějších technologií americké armády by nadále nespolupracoval.

Zavedení systému S-400 by mohlo způsobit únik klíčových informací o sofistikované technologii letounů F-35. Zejména by Rusové mohli získat informace o slabých místech technologie stealth. Podle profesora Davida Stupplese z Londýnské univerzity, který se specializuje na elektronické a rádiové systémy, je nebezpečí pro F-35 rovněž i na zemi, Turecko kromě samotných systémů získá technickou podporu na 5 let, což je dost času na umístění ruských zpravodajských agentů k jednotlivým bateriím. Američtí senátoři jako reakci přímo předložili návrh zákona, který jasně vymezuje podmínky prodeje F-35 pro Turecko. Prodej se uskuteční jen v případě, že Turecko nebude kupovat zbraně z RF. Kromě problémů s prodejem F-35, je také nekompatibilita ruských systémů se systémy „západními“. Bývalý ministr obrany Jim Mattis, řekl, že systémy ruské výroby nemůžou nikdy spolupracovat se systémy NATO.

Reakce USA je nekompromisní, mluvíme totiž o zbraňovém systému, který byl jedním z nejnákladnějších projektů v historii, tudíž si nemohou dovolit únik tak cenných informací.  Jen pro americké námořnictvo, námořní pěchotu a armádu má být vyrobeno okolo 3100 letounů a odhadovaná délka služby bude do roku 2070.

Náměstek ministra obrany David Trachtenberg zdůraznil, že rozepře týkající se F-35, nebude mít dopad na jiné oblasti spolupráce mezi USA a Tureckem. Turecké ministerstvo zahraničí naopak uvedlo, že tento krok byl nespravedlivý a mohl by ovlivnit vztahy mezi oběma zeměmi. Můžeme se však pouze domnívat, jaké kroky podnikne nebo nepodnikne Turecko v rámci „odvety“.

Kromě Spojených států F-35 získají také další členové NATO, kteří se často podílí i na jejím vývoji, nebo v současné době alespoň zvažují její pořízení. Mezi hlavní partnery NATO patří Velká Británie, Itálie, Nizozemí, Norsko, Kanada a Belgie. Mimo členské státy pak nesmíme zapomenout na Japonsko, Jižní Koreu a Izrael.

Dopady: Sankce proti Turecku

Kromě samostatného vyloučení z projektu F-35 Turecko zasáhnou sankce podle amerického zákona o boji proti americkým protivníkům CAATSA. Zákon CAATSA je soubor sankcí zaměřených především na energetické, obranné a zpravodajské sektory. Tento zákon zahrnuje RF, Írán a KLDR v daných oblastech. Ruských subjektů se sankce týkají kvůli zahraniční politice na Ukrajině, v kyberprostoru a také kvůli ovlivňování amerických voleb v roce 2016. Turecko je sankcím vystaveno právě kvůli obchodování s primárními cíli, na sankčním seznamu. Je důležité zmínit že, USA se snaží přesně cílit na subjekty, které v transakcích jasně figurují. Tyto sankce nejenže budou mít negativní dopad na obrannou spolupráci, ale také na samotnou ekonomiku Turecka.

Zhoršené vztahy s USA a EU

Jak již bylo zmíněno, kromě zhoršených vztahů s USA kvůli nákupu S-400 se horší také vztahy mezi Tureckem a EU. V roce 2017 Erdogan kritizoval Nizozemí, jeho vládu obvinil za nepřímou odpovědnost ze smrti 8000 muslimů v roce 1995 v bosenské Srebrenici. Do sporů se dostal rovněž i Německem a s EU jako takovou. Otevřeně Evropu přirovnal k Evropě ve středověku, jako nepřítele muslimů a islámu, v dalších výrocích pak obvinil Německo z podpory terorismu.

Jak je již výše zmíněno v současné době panují velké rozepře kvůli průzkumným vrtům okolo Kypru. I přesto, že NATO a EU jsou dvě rozdílné mezinárodní organizace, je třeba si uvědomit, že 21 z 28 členských států v EU je zároveň členy NATO. Můžeme tedy předpokládat, že nepříznivé vztahy v jedné z organizací se promítnou ve vztazích v rámci organizace druhé.

Alternativy F-35

Turecku se po vyřazení z programu F-35 nabízí několik možností pro nákup jiného letounu. Nabízí se koupit jiný západní stroj, který by ukázal, že Turecko je stále věrný člen NATO. Z evropských letounů se nabízí Airbus / BAE Systems Eurofigter Typhoon, Saab Gripen nebo Dassault Rafale. Tento kontrakt by zlepšil jak hospodářské, tak i politické vztahy mezi EU a Tureckem. Pokud se zlepší vztahy s USA, nabízí se rovněž například Lockheed Martin / General Dynamics F-16, nebo Boeing F / A-18E / F nebo F-15. U většiny západních letounů nižší generace by také nehrozil skrze S-400 únik tak citlivých informací.

Turecko má také technické dovednosti potřebné k výrobě západního stíhacího letounu v zemi. Turkish Aerospace Industries, s pomocí místních subdodavatelů, vyrobila F-16 na základě licence od Lockheed Martin. Turecko také pracuje na svém vlastním stíhači TF-X. Jeho maketu představilo na červnové letecké show v Paříži. Erdoganova vláda má co se týče vlastního rozvoje nemalé plány. Jejich cílem je, aby v období 2019–2023 bylo 75 % potřeb turecké armády zajišťováno domácím průmyslem. Avšak v rámci vývoje domácího letounu turecký průmysl postrádá schopnosti vyvinout klíčové subsystémy, jako jsou například avionika nebo motory.

 

Maketa tureckého letounu TF-X (Zdroj: Wikimedia)

 

Poslední alternativa, která by mohla zhoršit vztahy s NATO a znamenala by další posun blíže k RF je nákup ruských stíhaček. RF nabídla Turecku k prodeji Suchoj Su-35. Můžeme se však domnívat, že tento scénář je nepravděpodobný. Letoun by nemohl být integrován do sítě protivzdušné obrany NATO a nemohl by sdílet data se zbytkem tureckých letounů. Tento krok by mohl eskalovat dokonce k odchodu Turecka z NATO.

V tomto případě je důležité zmínit, že ve smlouvě NATO není nic, co by se týkalo zrušení členství. Neexistuje ani precedens pro vyloučení člena. Pouze článek 13 říká, že člen může vystoupit z NATO po roce od podání žádosti. Pokud by členové NATO byli odhodláni vyloučit Turecko, musel by být tento krok projednán Severoatlantickou radou, nejvyšším rozhodovacím orgánem organizace. Rozhodnutí by však muselo schválit jednomyslně všech 29 členů a je velmi nepravděpodobné že by tak všichni včetně Turecka učinili.

Závěrem

Ze zjištěných informací je patrné, že Turecko se stalo velice problematickým členem NATO. Jedním z důvodů, proč se Turecko mohlo rozhodnout pro systém z třetí země je sdílení technologií, kterou USA v případě nabízených systému Patriot odmítaly. Know-how je právě jedna z věcí, která je pro turecký zbrojní průmysl velmi důležitá, aby mohla být velká část potřeb armády zajištěná místními podniky. Po předešlých sporech je rovněž na určité úrovni patrná spolupráce s RF, zejména co se týče vedení vojenské kampaně na území Sýrie.  Turecko může rovněž cítit potřebu snižovat závislost na západních zbraních kvůli koaličnímu partnerovi a zároveň dlouhodobému rivalovi Řecku, kdy mezi nimi panuje dlouhodobé bezpečnostní dilema.

Pro Turecko však nákup protivzdušného systému S-400 z Ruska znamená také nemalé problémy. Vyřazení z programu F-35 a tedy ztráta možnosti získat v brzké době letoun 5. generace. Rovněž také sankce ze strany USA za obchodování s primárními cíli na sankčním seznamu mezi, které patří právě Ruská federace. Turecko je však stále důležitým členem NATO i přes v poslední době možnou ztrátu důvěryhodnosti. Tohoto faktu je si vědom také americký Kongres, který umožní návrat Turecka do programu F-35 pokud kontrakt na systémy S-400 bude zrušen.

To, co má má nákup S-400 společného s maďarskou modernizací Mi-24, je, že jak prezident Erdogan, tak premiér Viktor Orbán usilují o zlepšení vztahů s RF a rovněž navazují spolupráci na různých úrovních. Také u obou případů vidíme kritický postoj jak k NATO, tak k EU a také neshody se Spojenými státy, ve větší či menší míře. Nesmíme však zapomenout, že Maďarsko je plnohodnotným členem EU, kdežto debaty o přijetí Turecka do EU byly pozastaveny. Osmadvacítce vadí autoritářské rysy režimu právě prezidenta Erdogana. Tento fakt pro Turecko znamená větší manévrovací prostor, Maďarsko musí brát ve velké míře stále ohled na zájmy EU. Samotné kontrakty se pak liší pochopitelně v druhu techniky, kdy vrtulníky Mi-24 jsou stále zařazeny v několika armádách NATO a modernizace nevzbudila negativní ohlasy ze strany koaličních partneru, Maďarsko dokonce uvažuje po vypršení pronájmu Gripenu o pořízení F-35.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *