Anna Politkovská, Ruský deník

Štítky:

Anna Politkovská  je nejspíše jednou z nejznámějších ruských novinářek u nás i v Evropě. Bohužel pro mnoho lidí vešla ve známost až v okamžiku své smrti, která otřásla demokratickým světem. V listopadu 2006 byla novinářka ruského deníku Novaje gazety zavražděna s největší pravděpodobností najatým vrahem. Její články z Čečenska, které vykreslovaly krutou realitu a v moc si nezadaly s propagandistickou optikou problému, a kritika ruského režimu s prvky autoritativní vlády obnovené Vladimírem Putinem, byly její […]Její články z Čečenska, které vykreslovaly krutou realitu a v moc si nezadaly s propagandistickou optikou problému, a kritika ruského režimu s prvky autoritativní vlády obnovené Vladimírem Putinem, byly trnem v oku vládní moci. I přes deklarovanou snahu bývalého prezidenta Vladimíra Putina incident vyšetřit, se celá situace zametla pod koberec. Politkovská byla již v minulosti několikráte „varována“, aby si rozmyslela, o čem píše a již dříve se objevily pokusy o její likvidaci. Není ovšem jasné odkud nakonec impuls k její likvidaci vzešel, jestli šlo o kremelské centrum nebo o objednávku čečenského prezidenta Kadyrova, který se nenávistí k Politkovské nikterak netajil.

Kniha, jak ostatně napovídá její název, je psaná formou deníku, respektive novinářských komentářů a záznamů, co se který den událo. Zachycuje období od prosince 2003 do srpna 2005. Kniha zahrnuje mnoho rozhovorů a pokusů vysvětlit, proč se Rusko stále znovu točí v začarovaném kruhu a nemůže se dostat ven ze spirály nedemokratických režimů a potlačování lidských práv. Politkovská vidí samotné Rusko až děsivě realisticky, bez patetické touhy ospravedlnit to, co se zde děje. V průběhu knihy asi většinu čtenářů napadne, že Politkovská svou rodnou zemi nenáviděla, nicméně lze si jen těžko představit, že lze vidět optimisticky vývoj v zemi, kde se nejdříve odehrála Dubrovka, z níž se nikdo nepoučil, a jako její ještě děsivější obraz následně přišel Beslan.

Konec konců rozhovory s rodiči vojáků padlých během protiteroristické operace v Čečensku, pozůstalými z Dubrovky a s rodiči zemřelých dětí v Beslanu jsou nejděsivějším svědectvím vývoje v Ruské Federaci za vlády Vladimíra Putina a pokračující v osobě Dmitrije Medvěděva, který uchoval linii nastavenou svým předchůdcem.

Politkovská dokonce dělala rozhovor s čečenským prezidentem Ramzanem Kadyrovem, který se dostal k moci po smrti svého otce zabitého nastraženou náloží na fotbalovém stadionu. Z rozhovoru z každé Kadyrovovy věty čpí, že jde o samolibého a co hůř hloupého a možná i lehce vyšinutého člověka, který nectí čečenské tradice, nechová úctu ke starším a ženám a jako přerostlé dítě si libuje v zabíjení lidí. Není se čemu divit, že Kadyrovovi se nelíbilo, co o něm napsala Politkovská.

Kniha je rozhodně zajímavou sondou do ruského myšlení a vnímání světa i sebe sama. I když Politkovská některé věci vidí jen z jedné strany a ne vždy je plně objektivní, její výpověď věrohodně odráží Rusko 21. století a ani její predikce do budoucna nejsou bez potenciálu k zamyšlení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *