wikimedia

Argentinské letectvo bez nadzvukových letadel

Štítky:

Ačkoliv byla tato hrozba ve vzduchu cítit již řadu let, mnoho lidí ji zpočátku nebralo příliš vážně. Co si ještě před několika lety nedokázal nikdo představit, se ale v současnosti stalo krutou realitou: Argentinské vzdušné síly se ocitly bez nadzvukových letadel. Důležitou otázkou je, na jak dlouho.

Letectvo této jihoamerické země (španělsky Fuerza Aerea Argentina-FAA) přitom historicky vždy patřilo k těm nejsilnějším a nejrespektovanějším na kontinentě. Za roky jeho největší slávy lze zřejmě označit období před nástupem vojenské junty a vypuknutím Falklandské války, kdy bylo do jeho modernizace vloženo velké množství prostředků. Právě v tomto období byla také nakoupena většina techniky, v té době moderní, která ale tvoří páteř vzdušných sil dodnes, respektive ji do ještě nedávné doby tvořila. Jmenovat lze například francouzská letadla Mirage III, izraelské IAI Dagger, poněkud starší, ale tehdy stále výkonná americká A-4 Skyhawk, transportní C-130 Hercules či domácí primárně protipovstalecký typ IA-58 Pucará.

Vláda vojenské junty, která vyústila v konflikt s Velkou Británií, odstartovala pro argentinské letectvo období strádání. Problémem pro něj nebyly ani tak ztráty, které utrpělo během válečných operací, jako spíše mezinárodní izolace, do které se země během svého nedemokratického období dostala, a jenž byla v důsledku neúspěšné invaze na Falklandy prohloubena. Jelikož byla většina techniky vzdušných sil původem ze západních zemí, velmi brzo začal být pociťován nedostatek náhradních dílů a autorizovaného servisu, které zahraniční koncerny odmítaly zprostředkovávat. Velký vliv pak měl samozřejmě i nedostatek prostředků, jenž se kvůli vleklým ekonomickým problémům v období po válce (ale i před ní) nedostával celé argentinské ekonomice. V důsledku těchto faktorů začalo letectvo postupně ztrácet na akceschopnosti.

A-4AR_Fightinghawk_of_the_Argentinian_Air_Force_(11091968456)
Letitý A-4AR Fightinghawk argentinského letectva(zdroj: Wikimedia).

Nově nastolená demokratická vláda se v poválečných letech pokoušela tuto neutěšenou situaci řešit. Plánovaný nákup amerických stíhacích letadel F-16 ovšem nevyšel, a tak se letectvo muselo spokojit alespoň s provizorním řešením. Tím byl v polovině devadesátých let nákup třiceti šesti hloubkově modernizovaných Skyhawků z USA, které dostaly pro tento účel nové označení A-4AR Fightinghawk. O tom, že jde opravdu o dočasné řešení, ale svědčilo mimo jiné i stáří modernizovaných draků, jež bylo v průměru větší než dvacet let.

Argentina si nutnou modernizaci své letecké techniky především v posledních několika letech moc dobře uvědomovala. Postupně se pokusila získat několik typů letadel, pokaždé ale neúspěšně. O problému jsme informovali již před rokem, kdy se jako pravděpodobný jevil nákup čínských nadzvukových letadel. Ačkoliv byla tato jednání zpočátku relativně slibná, kýžený úspěch nepřinesla. Těsně před loňskými podzimními prezidentskými volbami pak byl na spadnutí obchod s Izraelem, kdy měla Argentina získat čtrnáct letadel Kfir C10 block 60. Tehdejší ministr obrany se ale rozhodl, že tento problém přenechá k vyřešení nové nastupující garnituře a vyjednávání o nákupu přerušil.

Nástup prezidenta Macriho bude v Argentině zřejmě znamenat nemalé změny, a to nejen pro místní letectvo. Vyřešit současnou krizovou situaci už je totiž více než nutné. Poté, co byly v listopadu podle už dříve zveřejněného plánu vyřazeny poslední kusy stíhacích letadel Mirage, se Argentina ocitla bez nadzvukových letadel. O to horší zpráva přišla na konci ledna, kdy bylo oznámeno uzemnění všech dosud užívaných letadel Fightinghawk. Server Jane’s uvádí jako hlavní důvod datum expirace jejich vystřelovacích sedadel, připouští ale i další, pravděpodobně technické příčiny. Ochrana vzdušného prostoru země tedy byla ponechána zbývajícím letadlům, jmenovitě především typům EMB-312 Tucano, IA-58 Pucará a IA-63 Pampa. Problém by měl v budoucnu vyřešit právě nákup nového stíhacího letadla.

Jeho nákup je pro Argnetinu v současnosti neodkladnou záležitostí, problémem je ovšem zdlouhavé vyjednávání a celý akviziční proces, který trvá v případě stíhacích letadel dlouhé roky. Jako příklad lze uvést Brazílii, kde se o nové stíhačce rozhodovalo více než deset let. A ačkoliv byl v roce 2013 konečně za vítěze vybrán švédský Gripen, první letadla se do Brazílie dostanou někdy kolem roku 2019.

Z argentinské strany je dalším problémem samozřejmě i nedostatek financí. Naději by v tomto směru mohlo znamenat konečné vyřešení sporu s americkými fondy, ke kterému v nedávné době došlo. Díky tomuto kroku a politice prezidenta Macriho by se argentinská ekonomika mohla opět pomalu stát konkurenceschopnou a vláda by si mohla dovolit investovat i do dražších modernizačních programů, mezi které nákup nových stíhacích letadel patří. V tomto bodě je ovšem třeba zmínit to, že v obdobných problémech, jako vzdušné síly, se nachází i další složky místních ozbrojených sil. Jejich obnova proto bude stát značné množství prostředků. Je otázkou, zdali bude vláda schopná je v příštích letech investovat. V opačném případě je totiž možné, že se dočkáme jen dalších přechodných řešení. Nakonec, prototyp zmiňovaného letadla Fightinghawk vzlétl v padesátých letech minulého století. Argentinskému letectvu bych opravdu nepřál, aby měla příležitost s ním oslavit jeho stoleté výročí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *