Pod pojmem kolektivní násilí si člověk může představit vskutku širokou škálu možných činů a událostí. Od malé skupiny lidí příležitostně rabujících v opuštěných obchodech, až po konvenční války. Tato práce bude pojednávat o případu kolektivního násilí, který spadá do období 2. světové války, kdy ve Varšavě, okupované Němci, došlo k povstání v židovském ghettu.

Interview s americkým profesorem, odborníkem v oblasti mezinárodních vztahů, Bradley A. Thayerem o postavení USA v globálním systému, evropských spojencích a budoucích východních hrozbách.

Bradley A. Thayer je v současné době v pozici profesora na Katedře politických věd Baylor University v Texasu. Předtím působil jako mimořádný profesor Státní univerzity v Missouri na Katedře Obraných a Bezpečnostních studií, která je trvale umístěna ve Washingtonu, D.C. Jeho profesní záběr je velmi široký a zahrnuje oblasti Mezinárodních vztahů, teorie Grand Strategy, Národní bezpečnostní politiky Spojených Států, jaderného odstrašování, proliferace ZHN, terorismu, ale i vzestupu Číny jako globálního hráče či postavení a funkce NATO a transatlantických spojenců.

Přinášíme vám informace o právě vyhlášené studentské soutěži Benes Award 2010. Účastí nejenže obohatíte svůj profesní životopis a získáte cenné zkušenosti, ale budete moci přednášet elitě české sociologie v jednom z nejkrásnějších koutů České republiky – v historickém Vranově nad Dyjí.

Ve druhém vydání rubriky „Všechny moje lásky“ setrváváme na katedře politologie, nicméně přecházíme od hudebních nahrávek k dílům literárním. Výčet svých deseti oblíbených knih poskytl portálu sekuritaci.cz prof. Maxmilián Strmiska, přičemž zároveň zapochyboval o označení jeho výběru jako „žebříčku top ten“, což ostatně reflektuje i název tohoto příspěvku. Prof. Strmisku tedy nejvíce zaujala následující beletristická díla:

Afrika jako kontinent, a obzvlášť některé její regiony dlouhodobě zápolí se zájmovou apatií ze strany mezinárodního společenství – obvykle ke škodě obyvatel afrických států, které jsou postiženy občanskými válkami, chudobou, nemocemi a hladem. Pod záminkou demokratických zřízení často v těchto zemích panuje libovůle úzké elity či autokratického vládce, který se na úkor svého obyvatelstva obohacuje. To ovšem jen za podmínky, že v dané zemi vůbec nějaká stabilní vláda existuje. Aktuální informace o Africe by rád prostřednictvím kompilace novinek z různých mediálních serverů přinesl čtenářům portálu Sekuriťáci tento příspěvek.

Na následujících řádcích se budeme věnovat bezpečnostním hrozbám plynoucím z existence subjektů patřících do kategorie komerčních kultů, přičemž se zaměříme zejména na jejich formu nazývanou multi-level marketing. Pyramidové schéma založené na specifických interpersonálních vztazích s komerčním pozadí lze totiž dle Vojtíška zahrnout do tzv. skupin na pomezí náboženství. Ten konkrétně multi-level marketing vnímá jako „náboženskou oddanost věci a fanatismus v získávání dalších stoupenců“.

Na začátku prosince jsme měli možnost zúčastnit se exkurze do Ústavu soudního lékařství LF MU. Této exkurzi předcházela velice poutavá přednáška známého kriminalisty vrchního komisaře mjr. JUDr. Miloslava Jedličky, který nás seznámil s kriminalistickými metodami, postupy a operacemi používaných v České republice. Podělil se s námi také o některé zajímavosti z praxe v oboru kriminalistiky.

V minulém vydání Sekuritaci.cz se objevil zajímavý článek Mgr. Josefa Krause reflektující současnou situaci v Íránu pod názvem „Írán stále na vlně demonstrací“. Jak titulek napovídá, i půl roku po prezidentských volbách se v této zemi stále protestuje. Z následujícího rozhovoru se dozvíte, že osud Íránců bojujících za svobodu není lhostejný ani brněnským studentům.

Název nové rubriky „Všechny moje lásky“ je minipoctou knihy britského autora Nicka Hornbyho a proto by jak autor, tak kniha zasloužily krátké představení. Nebudeme nic vymýšlet, server youngstyle.cz se k obému vyjádřil takto: Britský spisovatel Nick Hornby má už sice na krku pět křížků, ale duší je stále mladík, který fandí fotbalu, má problémy s holkama a jeho největší zálibou je vytvářet si žebříčky svých nejoblíbenějších věcí. Zpočátku se živil jako učitel, psal také recenze do různých časopisů a v roce 1992 vyšla jeho úspěšná kniha Fotbalová horečka. O rok později se mu narodil syn Danny trpící autismem. Nicka to velmi poznamenalo a přehodnotil spoustu svých životních postojů a mimo jiné se podílel na založení speciální školy TreeHouse pro autistické děti. Přestože napsal více než dvanáct knih, z nichž se čtyři dočkaly filmového zpracování (nejznámější je asi Jak na věc s Hughem Grantem), zůstává stále nohama na zemi a považuje se za průměrného člověka, který má prostě rád fotbal a muziku. Svůj den popisuje Nick takto: „V deset jdu do své kanceláře, která je za rohem mého domu. Hodně kouřím, píšu dvě až tři hrozně krátké věty s pětiminutovými přestávkami. Během každé té přestávky kontroluji e-maily a vždycky mě naštve, když žádný nedostanu. Na oběd si skočím domů, pak jdu zas do práce, kde jsem do šesti. Pěkná nuda!“

„Všechny moje lásky je kniha o krizi středního věku.“ Pětatřicetiletý Rob právě sepisuje svých Top 5 rozchodů, přičemž na prvním místě je pochopitelně ten nejčerstvější. Uvědomuje si, že s nedokončenou vysokou školou a malým obchůdkem s gramodeskami to daleko nedotáhne. Přátelé mu nerozumí a on přemítá v čem tkví neúspěch jeho života. Je to kvůli jeho hudebnímu vkusu? Je moc náročný? Proč těm ženám nerozumí? Celá kniha, která se drží hesla: „Mládí, milenky i vinylové desky mají omezenou životnost.“, je čtivá a rozhodně pomůže v situaci, kdy si myslíte, že je váš život na nic. Není. Chce to jen přerovnat sbírku svých cédéček a začít znovu. Jinak.

A přesně o tomto má být následující rubrika. Přerovnání vlastních žebríčků může pomoci i nám, studentům, nahlédnout do života přednášejících, o nichž často víme pouze to, čím se vědecky zabývají. Historicky prvním „bilancujícím“ je Dr. Josef Smolík.

Po čase se vracíme k rekapitulativnímu „odkazovému“ zpravodajství ze světa, které se na těchto stránkách objevovalo v průběhu let 2006 a 2007. V současné době se snažíme teritoriálně pokrýt co největší prostor a jako předkrm nabízíme novinky ze regionu Davidovy hvězdy, půlměsíců, molotovových koktejlů a odporu k vepřovému masu. Od ledna čekejte příval informací!:)

Jana Lorencová bývala jedna z našich nejrazantnějších a nejdůslednějších reportérek, jejíž vskutku odolný kořínek pochází ze Znojma. Kromě novinařiny vystřídala řadu profesí, mezi něž patřila během gymnázia i práce manekýnky. Po roce 1968 však nemohla dělat ani řidičku tramvaje, a tak dělala servírku. Po listopadu 1989 ze dne na den odložila zástěru, vrátila se k žurnalistice a začala spolupracovat s Českou televizí, kde působila např. v pořadech Klekánice nebo Za zdí. V průběhu své kariéry se zaměřila na jedny z největších kauz, které otřásly v 90. letech českou společností. Proslavila se zejména reportážemi o lehkých topných olejích, dovozu nezdaněného lihu, kampeličkami nebo obchodu s drahými kameny.

***“Zločinnost této aféry spočívá především v tom, jak vláda ČR, v tomto případě ministerstvo financí, připravila masivní oloupení svých občanů, když připravila zákony tak, aby z jejich kapes vytahané miliardy nekončily ve státní pokladně, ale v kapsách jednotlivců.“***

Na stránkách sekuritaci.cz nemají místo pouze příspěvky týkající se bezpečnostní problematiky z hlediska ademického či populárně-naučného. Prostor bychom zde rádi dali i iniciativám či akcím, jejichž aktéři poukazují na soudobé problémy aktivně a do veřejného prostoru vnášejí apely či alespoň témata k diskusi. Názory na tento aktivistický přístup mohou být různé, nicméně našim úkolem by neměla být jejich sudba, ale podpora. Takové iniciativy či akce totiž mohou přispět k formulaci vlastních názorů na danou problematiku nebo nám také mohou pomoci v náhledu na určité problémy jiným úhlem.

Akci „Gruzínská iniciativa“ přibližuje Klára Bažantová.

Poslední část mého deníku se bude věnovat bilancování nad mým pobytem. Pateticky se říká, že lze Rusko milovat nebo nenávidět. Něco na tom asi bude, na druhou stranu by se tohle tvrzení dalo aplikovat na každou druhou zemi. Myslím, že mi bude chybět nezřízenost ruských řidičů, pach moči v panelákových chodbách a nevrlí Rusové narážející do vás v metru.

Afrika je známá svými krvavými konflikty o suroviny. Další prací, jenž se na problematiku konfliktů o suroviny v Africe zabývá pro Vás zpracovali Jiří Suchánek a Eva Macková. Konflikt v Demokratické republice Kongo (DRC, dříve Zair) byl především ve své druhé fázi největším konfliktem v dějinách moderní Afriky a někdy bývá označován jako africká „první světová válka“. Za cíl této studie si autoči vytyčili zjistit, jakou roli hrály nerostné suroviny a další přírodní zdroje v posledních dvou desetiletích, a především pak v druhé konžské válce i v současnosti.

Rusko je zvláštní. Když jsem odjížděla, máma mě (ostatně jako všechny mámy) častovala radami na cestu a sdělovala mi, co ona zažila před 30 lety, když byla ona sama v Rusku. Tehdy jsem se smála. Trochu hnidopišsky mi letělo hlavou, co ta o tom ví, vždyť si myslí, že mandelínky nám tady zavlekli Američani (opravdu je někdy legrační sledovat, co všechno v rámci propagandy komunisté vymysleli). Jenže Rusko se v některých věcech nemění a asi nikdy nezmění.