Vzhledem k faktu, že se instituce ústavního soudu poslední dobou často objevovala v médiích a na paškál si ji brali i politici, bylo poměrně logickým krokem vyzpovídat také opačnou stranu barikády a zeptat se ústavního soudce. Rozhovor s Miloslavem Výborným je nejen o tom, zda pociťoval politický tlak při rozhodování o Lisabonské smlouvě, ale také o českém předsednictví či o jeho působení v křesle ministra obrany a vrcholové politice obecně…

V roce 2008 se na stránkách odborného magazínu „Obrana a strategie“ objevily dva příspěvky komentující touhu některých části bezpečnostné komunity konstituovat nový obor „sekuritologie“. Proti sobě se tak postavily dva tábory, z nichž jeden navazuje na vývoj bezpečnostních studií tak, jak je známé ze západního pojetí; druhý tábor se pak rozhodl jít napříč metavědeckou džnunglí interdiscpilinarity a metodologických zákoutí. Na tuto problematiku bychom mohli vztáhnout „upgradovanou“ verzi českého úsloví „když dva píší totéž, není to totéž“. V tomto prvním příspěvku se představí postoj autorského týmu Zdeněk Kříž, Miroslav Mareš, Petr Suchý.

Rozhovor s Annou Matuškovou jsme si smluvili nevědomky paradoxně na den, který se do kolektivní paměti Američanů zapíše tučným písmem. 20. ledna 2009 byl v D.C. před zraky statisíců zvědavců inaugurován první černošský prezident v historii, Barrack Obama. V průběhu posledních pár měsíců Obama zaplnil titulní stránky všemožných magazínů od Newsweeku po Kačera Donalda a můžeme jen hádat kolik, těchto titulních stránek bylo konceptualizováno v negativním duchu…Této inauguraci předcházela těžká bitva v primárkách s další osobou z clintonovské dynastie následovaná spanilou jízdou v celonárodních volbách. Anna Matušková tyto volby pozorně sledovala a tak se téma hovoru neplánovaně (i díky vybitému diktafonu:o) stočilo především na uplynulou kampaň, po které budou volební týmy republikánů asi hodně přemýšlet, jakým způsobem zvrátit za 4 roky nastolený trend podpory napříč celou americkou společností. Nejen volbami je však Anna Matušková živa, a tak řeč přišla i na život a studium v patrně nejpřitažlivějším velkoměstě světa na jedné z nejprestižnějších světových univerzit…

**Anna Matušková: „…nechci sahat českým studentům na svědomí, američtí studenti pracují více seriózně.“**

Cieľom tejto práce má byť relevantný komentár vzťahov medzi fenoménom čečenského terorizmu a podobou či orientáciou protiteroristickej politiky Ruskej federácie. Keďže je pomerne jednoduché kauzálne aspekty týchto vzťahov rozoznať už na obecnej úrovni znalosti preberaného areálu, autori sa nesnažili testovať hypotézy založené na spomínanej kauzalite, ale skôr precizovali interpretáciu ich štrukturálnych a bezprostredných príčin.

Semestr podzim 2008 jsme studentům FSS zpestřovali nejen promítáním filmů, ale především pořádáním veřejně-osvětových besed a diskusí s hosty, jejichž profese je úzce spjata s tématy pokrývající oblast zájmu bezpečnostních studií. Hned prvním z nich byl odborník na násilnou kriminalitu, vrchní komisař kapitán Miloslav Jedlička, který nám po přednášce poskytl obsáhlý rozhovor. V průběhu interview se dotkl mnoha známých, ale i méně známých témat, která jsou pro vaší větší přehlednost doplněny o webové odkazy, na nichž získáte detailní informace o nakousnuté problematice. Pro větší autenticitu předkládáme rozhovor v plné šíři.

Miloslav Jedlička: „Kdysi jsme museli dělat daktyloskopii ručně a identifikovalo se po telefonu!“

V první epizodě této studie jsme si nejdříve přiblížili mládí a rané období vlády Gustava II. Adolfa a politickou situaci v Evropě na počátku 17. století. Text končil popisem Gustavových vojenských reforem. Ve druhé epizodě na předchozí text navážeme a blížeji se podíváme na třicetiletou válku a účast Gustava II. Adolfa v politice a konfliktech tohoto celoevropského střetu. Popíšeme si nejvýznamnější bitvy, kterých se švédské vojsko účastnilo pod velením krále Gustava, bitvy u Breitenfeldu a u Lützenu, a zjistíme, jak se Gustavovi a jeho generálům podařilo implementovat zásadní reformy vojenského umění do reálného života. V závěru textu si také přiblížíme okolnosti smrti Gustava II. Adolfa a pohlédneme na poslední fázi třicetileté války a její výsledek.

V pásmu Gazy bylo sice právě vyhlášeno příměří, na kterém se nakonec shodly obě strany konfliktu – Izrael i Hamás – konflikt ale zdaleka neskončil. Hamás byl sice nesporně znatelně oslaben, ale rozhodně nebyl zničen a jeho radikalismus se s pravděpodobně ještě prohloubil. Izraelští politici a generálové rozehráli nebezpečnou hru, u níž lze jen těžko předpokládat, kdo bude skutečným vítězem a kdo bude vítěz Pyrrhův.

Gustav II. Adolf, přezdívaný „Gustav Veliký“, „Lev Severu“, „Zlatý král“, „Gösta“ či „Otec moderního boje“, byl švédský král na počátku 17. století, který dokázal Švédsko zreformovat takovým způsobem, že se během jeho vlády stalo jednou z klíčových mocností prvního řádu a tuto pozici si uchovalo až do počátku 18. století. Osoba Gustava II. Adolfa je velice důležitá především pro oblast vojenství a strategie, neboť jeho vojenské reformy ovlivnily vývoj vojenského umění na dalších několik století a některé z nich přetrvávají v upravené podobě dodnes.

Významný český společenskovědní think-tank CESES (Centrum pro sociální a ekonomické strategie) přišel před nedávnem se zajímavým projektem „Strategické inovace“. Jde o program zaměřený na předkládání pozitivních alternativ k dílčím oblastem současného způsobu života české společnosti.
Prvním konkrétním návrhem je zavedení občanské služby, vpodstatě civilní obdoby povinné vojenské služby. A hlavní cíl? Posílit soudružnost společnosti, přispět k řešení vážných společenských problémů (kriminalita, pokles podílu populace v produktivním věku…) a rozšířit vzdělání širokého okruhu obyvatelstva.

Rozhovor s vedoucím Katedry politologie byl pořízen krátce po zahájení semestru, avšak z technických důvodů nemohl být uveřejněn dříve. Aktuálnost odpovědí doc. Balíka však přesto zůstává neměnná, v případě dotazu na krajské volby si alespoň čtenáři mohou ověřit, do jaké míry byly predikce šéfa brněnských politologů správné.

Následující text čtenáře zasvětí do problematiky neobrněné vojenské techniky, jež je klíčovou součástí vojenské techniky, neboť zajišťuje každodenní provoz armády stejně jako logistickou dimenzi konfliktů. V rámci textu bude popsán historický vývoj, účel, požadavky a soudobé trendy pěti hlavních kategorií neobrněné techniky, a to nákladních automobilů, lehkých a štábních vozidel, motocyklů, dělostřeleckých tahačů a speciálních typů vozidel.

Příspěvek původně vyšel na blogu Romana Vida, s jehož laskaým svolením jsme jej zde mohli uvést.

Irák 2007. K jedné z tamních vesnic se blíží skupinka mužů v amerických vojenských uniformách. Všichni jsou ozbrojeni. Ale ne všichni jsou vojáky. Je mezi nimi i sociální vědec – kulturní antropolog, který byl na tuto misi vyslán americkou vládou v rámci tažení proti terorismu (tzv. war on terror). Je tento obrázek v pořádku?

V posledních desetiletích lze v bezpečnostních studiích jasně sledovat trend rozšiřování hrozeb. Ohrožení nepředstavují pouze vojenské síly cizích států, ale ekonomické krize, činnost kriminálních organizací, etnické či náboženské napětí uvnitř států a v neposlední řadě vzrůstá i citlivost vůči environmentálním hrozbám.

Arktická oblast zůstává po dlouhé období klidným místem na světě i přesto, že se pod jejím povrchem nachází velké zásoby nerostných surovin. V poslední době se však jejich potencionální těžba stává stále snadnější, a to v souvislosti s táním ledovců. Státy arktického regionu začínají vstupovat do dohadů o vlastnictví oblasti a nároky na těžbu. Text nabízí širší kontextuální charakteristiku oblasti, její politickou historii a stav sporů mezi arktickými státy.

Zdravím Vás v těchto téměř letních dnech. V posledních týdnech jsme svědky silného akcentu mediálních i akademikých analýz na problemtiku Íránu a jeho zahraniční politiky. Charakterizovat objektivně bezpečnostní politiku blízkovýchodního bezpečnostního komplexu je bezpochyby výzvou pro analytiky mezinárodních vztahů či bezpečnostních studií. Dnes vám nabízíme příspěvek Andreje Piška, slovenského absolventa práv a mezinárodních vztahů, t.č. pobývajícího ve Velké Británii. Ve svém obsáhlém textu, jež stojí na pomezí komentáře a analýzy, reflektuje poslední významné události, jež se v regionu Blízkého východu udály. Pod samotným koncem příspěvku nabízím pár zajímavých odkazů, které tematicky k textu rozhodně patří.

Není třeba diskutovat o významnosti samotné invence vybudovat prvky protiraketového systému na teritoriu Střední Evropy a na Kavkaze. Téma „RADAR – ANO či NE“ je velmi hojně diskutováno na obou stranách železné opony, jenž sice byla pozvednutá, ale v hlavách některých stále existuje jako nostalgický fantom.