Zkouškové je jen dvakrát do roka, čehož je třeba využít. Na rozdíl od většiny ostatních článků na Sekuriťácích inspirace pro tento nepřišla v hospodě, nýbrž na internetu, konkrétně na nemoderním ICQ. Podstata nicméně zůstává tatáž, a sice diskuse. Již Platón sdělil světu, že se učíme nejlépe prostřednictvím konfrontace odlišných názorů. Zároveň nám ale zapomněl sdělit, že s debatami nejsou spojeny pouze povznášející pocity, ale zároveň dokážou člověka pěkně vytočit… abych pokud možno co nejlépe zachytil pocit, jenž mě vedl k sepsání následující, řekněme, filipiky.

Kolektivní násilí je předmětem zájmu bezpečnostních studií od dob svého vzniku. V minulosti se vědecké společenství zabývalo především válkou a vojenskými strategiemi, s rozpadem bipolární konfigurace světa ovšem přemístilo svou pozornost na konflikty spíše vnitrostátního charakteru, které v současnosti bezpečnostním studiím – alespoň rozhodně v českém prostředí – dominují. Tato práce se zabývá jedním z nejzajímavějších fenoménů kolektivního násilí, jemuž se věnovala a věnuje spíše sociologie a kriminologie. Jedná se o takzvané nepokoje či rioty a související davové násilí.

Text je zaměřen na analýzu sociálně vyloučených lokalit v České republice ve světle bezpečnostních studií. Při analýze rizik autor aplikuje bezpečnostní koncept kodaňské školy v rámci českého politického diskurzu. Aby byl zjištěn jejich skutečný význam, hrozby a rizika budou za pomoci uvedené báze analyzována ze státocentrické perspektivy. Z tohoto pohledu je nezbytné definovat co je to sociálně vyloučená lokalita, a to především přihlédnutím k charakteristice místních obyvatel. Autor se domnívá, že percepce problémů sociálně vyloučených lokalit optikou etnicity jejich obyvatel není správná, neboť je to kultura chudoby, která je klíčová pro pochopení pravé povahy sociálně vyloučených lidí.