Militanté Boko Haram (PressTV)

Boko Haram: Militantní islamismus v Nigérii

Štítky:

V rámci bezpečnostní problematiky Nigérie je zpravidla nejpalčivější oblastí surovinová bezpečnost spojená s bohatou těžbou ropy v deltě Nigeru. Země se však potýká s mnohem větším spektrem hrozeb a problémů náboženské, etnické i veskrze mocenské povahy. Jedním z nich, které při současném vývoji islamistických bouří získává na důležitosti, je militantní islamismus ztělesněný skupinou Boko Haram, jež operuje zejména ve státech severní Nigérie. Následující text předkládá profil sekty Boko Haram, a to z pohledu ideového zázemí, bojové strategie či užívaných metod. Skupinu zkoumá od jejího vzniku po roce 2000 s podrobnějším zaměřením na druhou etapu existence, v níž došlo ke zřetelným proměnám struktury i aktivit.

Militanté Boko Haram (PressTV)

Úvod

Následující text se tematicky zabývá islamistickou militantní sektou Boko Haram, jež v současnosti figuruje jako jedna z primárních bezpečnostních hrozeb Nigérie a v posledních letech rozvinula intenzivní násilnou kampaň protistátních aktů teroristického charakteru. Základem práce bude snaha analyzovat vývoj skupiny a její aktivity v poslední dekádě včetně vyprofilování jejích metod, ideologie a cílů. Poslední část se zaměří na mezinárodní otázku a význam Boko Haram pro mezinárodní společenství v souvislosti s potenciálem proniknutí do struktur globálního džihádistického boje mezinárodních teroristických organizací aktivních na africkém kontinentu.

Práce vychází z analýzy odborné literatury snažící se o definování Boko Haram a sumarizace jejích aktivit a mediálního obrazu skupiny. Mezi základní intence textu nepatří prognóza možného budoucího vývoje a v závislosti na rozsahu ani kritická reflexe protiteroristické polity nigerijské vlády. Výsledkem je profil skupiny Boko Haram se základními definičními body a liniemi její postupné evoluce do současné podoby s přihlédnutím k omezenému zájmu o tohoto aktéra v českém prostředí.

1. Obecná charakteristika

Boko Haram představuje jednu z islamistických sekt Nigérie, v současné době nejaktivnější a nejnásilnější. Její agresivní násilná kampaň, extrémně rychlá evoluce a proměna z uzavřené náboženské komunity do militantní sekty praktikující teroristické útoky ji přinesla status jedné z primárních bezpečnostních hrozeb státu.

Název skupiny „Boko Haram“ je jednoduše vysvětlován ve významu „západní vzdělaní je hřích/zakázané“. Slovo „boko“, původem z dialektu etnické skupiny Hausa[i], je odvozeno z anglického výrazu „book“ označujícího primárně knihu, přeneseně jako „yan boko“ – výraz pro popis elit vzdělávaných sekulárním anglickým systémem v období anglické kolonizace Nigérie. Symbolicky se dnes vztahuje na celou západní kulturu. V kombinaci s arabským „haram“ (hříšné, zakázané) sousloví odsuzuje nejen fakticky západní vzdělání a kulturu[ii], ale skrývá v sobě obžalobu z morální zkaženosti, korupce a nelegitimnosti nigerijského státu a politických elit (Forest 2012). Yan boko je pak doslovně překládáno jako ‘dítě knihy’. Odkazuje k elitám vytvořeným politikou nepřímé vlády Britů kolonizujících Nigérii – lidé, kteří se odvrátili pro peníze a zkaženým západním hodnotám od Alláha. Být yan boko je být spirituálně a morálně zkažený (Walker 2012: 7).

Rozšířený název Boko Haram ale není původní název sekty. Byl jí dán zvnějšku místními obyvateli a posléze převzat vládou i médii a funguje do jisté míry jako reklamní značka. Sami členové ji přijali spíše z pragmatických důvodů a kvůli vlastní podobnosti se základem jejich smýšlení. Přesto však sami sebe raději označují svým původním formálním názvem Jama’atu Ahlus-Sunnah Lidda’ Awati Wal Jihad, což znamená „People Committed to the Propagation of the Prophet’s Teachings and Jihad“ (volně do češtiny „Lidé zavázaní k propagaci Prorokova učení a džihádu“) (Human Rights Watch 2012).

Etnické skupiny v Nigérii (BBC)

2. Historie

2.1 Původ Boko Haram

Islamismus a radikální artikulace náboženství se v Nigérii neobjevila až s Boko Haram a novým tisíciletím, ale podobná sekta vstupuje na světlo světa za obdobných podmínek i v obdobné podobě pod názvem Maitatsine již v 80. letech. Severní Nigérie, kde sekta Boko Haram vznikla, má ideální podmínky pro klíčení insurgency a radikalismu – socio-ekonomická izolace, politizace náboženství a etnicity, nízká vzdělanost, chudoba, nerovnoměrná distribuce zdrojů, slabost státní moci a korupce. Je zde výrazná paralela s podmínkami 80. let a sektou Maitatsine (Adesoji 2012). Stejné rysy můžeme vysledovat i na jiných místech světa v různých dobách.

Kořeny společenství, posléze zformovaného do Boko Haram, sahají do období po roce 2000, kdy se v hlavním městě státu Borno, Maiduguri, začali muslimští mladí studenti slučovat do komunity při mešitě Alhaji Muhammadu Ndimi (Walker 2012). Panuje sdílený konsenzus, že klíčovým milník představuje rok 2002, kdy saláfistický klerik Ustaz Muhammad Yusuf otevřel islamistickou internátní školu a postavil se do čela náboženského komplexu při maidugurijské mešitě. Svou modlitební skupinu pojmenoval Jama’atu Ahlus-Sunnah Lidda’ Awati Wal Jihad. Objevují se i minoritní názory, že prvopočátek sekty lze spojit s hnutím Sahabav polovině 90. let a konzervativním islamistickým klerikem Lawanem Abubakarem. Přesné datum vzniku a konkrétní okolnosti však známy nejsou[iii] (Forest 2012).

Ve svých náboženských kázáních a ideologických prohlášeních Yusuf a tato komunita označili establishment a město Maiduguri za zkorumpované a zkažené a kritizovali muslimy za přispívání k fungování nelegitimní vlády. Opozice vyvrcholila opuštěním města a vydáním se podle příkladu proroka Muhammada na hidžru. Skupina v čele s Muhammadem Alim se usadila ve vesnici Kanuma blízko nigerských hranic a vybudovali separatistickou komunitu pod tvrdými islámskými pravidly, která se měla navrátit k životu v „pravém“ islámském právu v naprostém souznění s Alláhem (Walker 2012).

Těsně po vytvoření zázemí sekty v Kanuma počíná první fáze jejich násilného sebevyjádření. Za první oficiální násilný čin lze považovat útok na vládní zařízení ve vesnici Kanama 29. a 30. prosince 2003 po sporech s místními obyvateli o rybářská práva, v rámci něhož bylo zabito okolo 30 lidí a další neurčitý počet obyvatel unesen. Tento a následující útoky na policejní stanice byl nejjednodušším a nejrychlejším způsobem, jak si obstarat zbraně, jež jsou základem pro uskutečnění vizí o očištění severo-nigerijských států od zkažené vlády a západního vlivu a nastolení čisté perfektní společnosti podobné sokotskému chalífátu počátku 20. století.

V odvetném zásahu policejních jednotek na mešitu bylo zabito na desítky členů sekty včetně dosavadního čelního představitele Muhammada Aliho. Zbytek se rozptýlil do hor na hranicích s Kamerunem, kde proběhly krátké střety s vládními jednotkami (Cook 2011). V této fázi sekta ještě nevystupovala pod jménem Boko Haram, ale jako nigerijský Taliban. Jedná se čistě o aplikaci názvu pro aktivity v jisté míře podobné některým vystoupením a praktikám Talibanu, žádné strukturální napojení obou těles neexistovalo.

Druhá fáze vývoje sekty počíná obrodou komunity po jejím útěku z Kanamy zpět do Maiduguri, kde Muhammad Yusuf obnovil po svém návratu ze Saúdské Arábie svá kázání v nové mešitě Ibn Taimiyyah Masjid (Human Rights Watch 2012). Pod vedením Yusufa se skupina dokázala opět stmelit a vytvořit fungující stát ve státě (včetně poskytování sociální podpory, zaměstnání či funkce jakési morální policie). Aktivity též expandovaly do sousedních nigérijských států (Bauchi, Yobe, Niger). Právě v tomto okamžiku místní obyvatelé konfrontováni členy sekty začínají používat označení „Boko Haram“, které se rychle ujalo mezi veřejností, médii i oficiálními politickými kruhy (Walker 2012).

Konkrétní aktivity a vývoj Boko Haram v mezidobí let 2004 a 2009 nejsou příliš jasné. Pokračující malé incidenty, přepady a zastrašující útoky byly pouze předzvěstí roku 2009, jenž se stal zásadním zlomovým bodem ve vývoji celého bezpečnostního prostředí Nigérie a designování militantní podoby sekty.

2.2 Zlomový rok 2009

Konfrontace začala 11. června v Maiduguri, když se vládní bezpečnostní personál a účastníci pohřebního procesí Boko Haram střetli kvůli odmítnutí nosit motocyklové helmy (Human Rights Watch 2012: 33). Bylo zraněno několik příslušníků sekty a v odpověď Yusuf publikoval na internetu videa hlásající pomstu.

O měsíc později (26. července) Boko Haram uskutečnili rozsáhlý koordinovaný útok napříč vícero státy na policejní stanice a vládní cíle (Bauchi, Borno, Yobe, Kano). Po týdenním otevřeném násilí se počet obětí vyšplhal na 800, mezi nimiž byli členové bezpečnostních sil, Boko Haram i místní obyvatelstvo. Obě strany střetu byly obviněny z porušování lidských práv (hromadné popravy, nezákonná zabití atd.). Yusuf byl zatčen 30. června a ještě týž den policie oznámila jeho zabití při pokusu o útěk. Otázka jeho smrti není jasně vysvětlena, některé fotografie naznačují, že v čase jeho úmrtí byl spoután a šlo o mimosoudní popravu (Amnesty International 2012).

Ztráta vůdce uvrhla sektu do zhruba ročního ustrnutí. Odhady o rozpadu skupiny po odstranění její hlavy se však hluboce mýlily, protože nástup nového potenciálního lídra Abubakara Shekaua[iv] znamenal rozpoutání o to silnější kampaně teroru částečně živené i touhou po odplatě za Yusufovu smrt.

2.3 Boko Haram po smrti Yusufa: 2009-2012

Do čela sekty se po Yusufově odstranění na čas dostal Mallam Sanni Umar, který vzápětí vydal ideologické prohlášení, jež se stalo základem nové fáze boje: „(…) Boko Haram v žádném případě neznamená ‚západní vzdělání je hřích‘, jak nás vykreslují média. Boko Haram teď znamená ‚západní civilizace je zakázaná’… Boko Haram je islámskou revolucí, jejíž dopad není omezen pouze na severní Nigérii, jsme rozšířeni ve všech 36 státech v Nigérii, Boko Haram je verzí al-Qaedy, k níž se stavíme a již respektujeme. Podporujeme Usámu bin Ládina.“ (Vanguard 2009)

Sanni Umar dále zmiňuje, že Yusuf zemřel jako mučedník a jeho ideje budu žít nadále. Dá se říci, že tak pomalu ustavil kult osobnosti. Budoucí kroky sekty obsahují kromě vyhlášení džihádu v Nigérii a snahám o islamizaci také předzvěst plánovaných bombových útoků ve velkých nigerijských městech (Tamtéž).

Dynamika násilných teroristických aktů extrémně vzrostla. Zatímco v Yusufově periodě šlo zejména o jednotlivé účelové spíše kriminální činy a selektivní popravy a zastrašující útoky, po jeho smrti se modus operandi sekty rozšířil a rozštěpené vedení se také podepsalo na nárůstu brutality a neselektivnosti. Podle Foresta (2012) tvrdil Yusuf ještě krátce před svou smrtí, že terčem Boko Haram není veřejnost, jen autority zodpovědné za nelegitimní zkorumpovanou vládu. Data však jednoznačně vypovídají o něčem jiném. Většina obětí útoků z let 2009 až 2011 rozhodně nebyla autoritami, ale obyčejnými občany.

Nejvýznamnějšími osobnostmi v čele sekty se stali Abubakar Shekau, Abu Zayd, Abdul Qaqa. Právě Shekaua je považován za oficiálního nástupce Yusufa. Navázal na rétoriku Sanniho Umara a v roce 2010 se nechal slyšet: „Nemyslete si, že džihád skončil. Džihád právě začíná. Ó Ameriko, zemři se svou zuřivostí.[v] (Cook 2011: 15)

Podle Foresta (2012) je u odštěpeneckých frakcí militantních skupin větší pravděpodobností intenzivnější radikalizace činů než u původní organizace. Pohled na dynamiku šíření Boko Haram a kvantitativního i kvalitativního růstu jejích aktivit toto tvrzení podporuje. Závratný růst skupiny ilustrují analýzy a komparace jejích aktivit od roku 2009. Skupina je od té doby zodpovědná za více útoků a větší počet obětí než jakákoliv jiná ozbrojená skupina v Nigérii[vi]. Od roku 2010 je dokonce zodpovědná za více teroristických útoků než všechny ostatní nigerijské skupiny dohromady.

Radikalizace a nárůst intenzity aktů je podmíněna přirozeně také nárůstem materiálních a personálních kapacit. V neposlední řadě pak sehrává důležitou roli míra represí vládních bezpečnostních složek, které kontraproduktivně přiživují ideovou polarizaci, upevňování opozitních postojů a motivaci frustrovaných obyvatel jednak svou neschopností zajistit jim základní bezpečnost před sektou a za druhé také násilím a porušováním práv, kterého se podle Amnesty International či Human Rights Watch dopouštějí. Ve stínu mimosoudních exekucí a státních represí pak u obyvatelstva dochází k částečnému ospravedlňování teroristických metod Boko Haram.

3. Modus operandi

3.1 Struktura

Skupina Boko Haram funguje v současnosti na základě buňkové struktury bez jednotné pevné hierarchie velení. V počátcích vývoje skupiny se dalo hovořit o homogenní uzavřené komunitě s konkrétním vůdcem a jasnými pravidly. Po roce 2009 se skupina roztříštila. S rostoucím počtem členů a geografickým polem působnosti a hlavně po smrti vůdce Yusufa je obtížné definovat vlastní velikost a podobu sekty. Ačkoliv v čele stabilně stojí několik osob (Abubakar Shekau, Abu Zayd, Abdul Qaqa), není nikdy zcela zřejmé, zda mluvčí je opravdu zosobněním celé skupiny a vyjadřuje požadavky a postoj všech. I toto ztěžuje možný dialog s vládou (Walker 2012).

3. 2 Metody boje, strategie, cíle

Nejčastěji útok probíhá ve stylu hit-and-run, přičemž oblíbeným prostředkem je střelba z projíždějícího motocyklu. Později se rozvinulo používání výbušných zařízení a Molotovových koktejlů. Klasickou střelnou zbraní je legendární AK-47, jež si skupina obstarala zejména přepady policejních stanic a vojenských skladů.

Útoky připsané sektě jsou alokovány ve velkém počtu států mimo domovský stát Borno. Skupina operuje na území Bauchi, Gombe, Kaduna, Kano, Mina, Plateau, Sokoto,Yobe a Federálního teritoria hlavního města. K původním primárním terčům, jako byly policejní stanice a vojenské cíle, se přidaly i civilní úřady, novináři, náboženští vůdci, a ve velké míře pak zejména kostely, školy a věznice (Amnesty International 2012).

Bombový útok Boko Haram ve městě Madalla (Reuters)

Od roku 2010 se dá mezi útoky Boko Haram vysledovat signifikantní posun od používání bezprostřední síly střelných zbraní a útoků kriminálního charakteru k sofistikovanějším a složitějším metodám. Od původních prostředků sekta neupustila, spektrum se však opovážlivě rozšířilo. V soupisu, ačkoliv nekompletním[vii], Foresta (2012) lze najít první sebevražedné útoky a bombové útoky improvizovanými výbušnými zařízeními (např. použití staré techniky aut naložených trhavinami) právě až v období po Yusufově smrti a nástupu Shekaua mezi pravděpodobné lídry minimálně určité části členů hlásících se k Boko Haram.

Bombové útoky od jara 2011 začaly cílit zejména na dva druhy terčů – volby a islámské duchovní v opozici vůči Boko Haram. Přelomem v aktivitách skupiny se stal sebevražedný bombový útok na sídlo OSN v Abuji v srpnu 2011, jenž přitáhl světovou pozornost a vytvořil plodné prostředí pro konspirační teorie o novém aktéru mezinárodního terorismu. Zveřejnění videa sebevražedného mučedníka Muhammada Abu al-Barra, v němž varoval USA a jmenoval taktéž prezidenta Obamu, přidalo na potenciálu nově vznikající aury Boko Haram (Cook 2012).

Mezi spektrem terčů skupiny útok v Abuji vyčnívá a nezapadá do vzorce její strategie. Podle Comolliové (2012) je tento útok naprostou výjimkou a ačkoliv kontakty Boko Haram s džihádistickými skupinami v Africe jsou vysoce pravděpodobné, zapojení skupiny do komplexního celosvětového džihádu či vytvoření spojenectví s čelními teroristickými organizacemi je nadsazené.

Kromě expanze na poli kreativity útoků se Boko Haram začala angažovat taktéž v etnickém konfliktu (přítomném v Nigérii de facto od jejího vzniku), zejména ve státu Plateau a jeho hlavním městě Jos. Etnicko-náboženská dimenze konfliktu se zapojením sekty posunuje do více náboženské roviny a odvádí pozornost od primárních příčin a základních faktorů v diskriminující politice centra vůči jednotlivým etnikům. Etnický konflikt a inter-komunitní násilí je podněcováno výběrem útoků Boko Haram. Bombové útoky na křesťanské kostely od roku 2010 jsou součástí teroristické kampaně Boko Haram jdoucí za cílem vyvolání celkové nejen náboženské války ve střední oblasti Nigérie, jež by mohla nakonec přinést vítězství nad establishmentem a ustavení islámského státu podle jejich představ.

Medializaci sekty a její hrozbu centrální vláda včetně prezidenta Goodlucka Jonathana směle využívá k zastírání vlastních chyb a nedemokratických diskriminačních kroků. Definováním Boko Haram jako mezinárodní teroristické organizace s napojením na al-Qaedu a dovoláváním se pomoci zejména Spojených států v rámci celosvětového boje proti terorismu nepřinese řešení, pouze umožní zesílení státních represí (This Day Live 2012).

Objevují se i názory o vlastní neexistenci Boko Haram jako takové a pouhém využívání tohoto odstrašujícího „mytického“ označení pro zakrývání kriminálně-teroristických aktivit a organizovaného zločinu (Herskovits 2012).

3. 3 Financování

Hlavním zdrojem finančních příjmů organizace je kriminální činnost – zejména bankovní loupeže, ale také přepady peněžních konvojů a obchodníků. Napojení na severo-nigerijské elity a politické špičky jádra skupiny je v současnosti podle Walkera (2012) vysoce nepravděpodobné.

Otázky patronace v minulosti však nejsou jednoznačné, obzvláště co se týče osoby Muhammada Yusufa v období těsně po zavedení šaríatského práva v roce 1999. Jeho vztah s politickou elitou vysvětluje proč při jedné příležitosti, když byl zatčen, bylo jeho propuštění usnadněno politiky, kteří očividně podporovali jeho a/nebo jeho ideologii (Adesoji 2011: 107).

Vzhledem k reáliím nigerijské společnosti, kde nejen státní sektor, ale celý veřejný systém je postižen vysokou mírou korupce a systém patronace je rozšířen napříč celou zemí na všech úrovních, úplné vyloučení sponzorování sekty není možné. Podle Adesoji (2011) mezi potenciální podporovatele patří kromě státních zastupitelů v Bornoi například prominentní náboženští vůdci. Samotná artikulace základních tezí boje Boko Haram se nicméně staví proti oficiálním nigerijským autoritám, a tak lze jejich vzájemnou kooperaci alespoň teoreticky vyloučit. Praktické a pragmatické důvody potenciální symbiózy by ale pochopitelně mohly převážit nad ideovými proklamacemi; krátkodobé vztahy založené na zisku a potřebě nemohou být absolutně vylučovány pouze na základě oficiálního ideového světonázoru. Žádné pevné důkazy o angažmá elit do akcí Boko Haram ale neexistují a s přihlédnutím k současnému stupni násilí a více méně všeobecnému negativnímu postoji široké veřejnosti vůči sektě by otevřená podpora regionálními politiky či byznysmeny byla pro tyto subjekty spíše kontraproduktivní než prospěšná.

Podle Foresta (2012) objevila vyšetřování finančních aktivit sekty napojení na diasporu žijící v Pákistánu, evropských zemích či USA. Opět však bez promptních důkazů. Stejně tak zvěsti o aktivitách sekty v ilegálním obchodu se zbraněmi a drogami nejsou potvrzené.

4. Mezinárodní rozměr

Do širšího mezinárodního povědomí se Boko Haram zapsala již ve svém raném stádiu vývoje ani ne tak svými činy, jako spíše jménem nigerijský Taliban. Serióznější zájem mezinárodního společenství v čele se Spojenými státy vyvolal útok na sídlo OSN v Abuji a video sebevražedného atentátníka s artikulací hrozby Baracku Obamovi a západnímu světu.

Spekulace o napojení na al-Qaedu islámského Maghrebu (AQIM) a al-Shabaab a trénink členů skupiny v Mauretánii, Mali či Alžírsku nebyly exaktně potvrzeny. Ani tvrzení mluvčího sekty (Abu Qaqa) o výcviku v Saúdské Arábii nemají pevný základ (MacDougall 2012). Pravděpodobnost alespoň rámcové kooperace či určitého vztahu mezi obdobně smýšlejícími skupinami s protizápadní ideologií však je. Možnost externího vlivu podporuje i rychlost, s jakou se Boko Haram proměnila, osvojila si teroristické techniky a expandovala. Dlouhodobější funkční sloučení výše zmiňovaných skupin a propojení Boko Haram s AQIM je v současné době fabulací. Bývalý americký velvyslanec v Nigérii John Campbell tvrdí, že i kdyby spojení existovalo, znamenalo by to jen malý rozdíl – skoro určitě ne dostatečný, aby přiměl Boko Haram obrátit pozornost kamkoliv mimo nigerijské hranice (Apps 2012).

Formální spojení však potvrzuje i mluvčí samotné AQIM (Bodansky 2010), nicméně otázkou zůstává praktická realizace a motivace zaštiťování Boko Haram. Nelze jednoznačně určit, na jaké úrovni potenciální vztahy fungují, jakou měrou jsou vyjádření čistě propagandistického charakteru a naopak jakou měrou jsou založeny na pravdě.

Kontakty a výskyt členů skupiny v jiných státech (sousední Čad, Niger) jsou umožněné porézností hranic a pragmatickými potřebami materiálního zásobení či know-how – symbiotické kooperace, ne však na jiné úrovni než té, která pomůže úzce spektrálním cílům Boko Haram. Boko Haram je lokální organizací soustředěnou na lokální záležitosti navzdory tvrzení zejména vlády o jejím spojení s al-Qaedou (Apps 2012).

V červenci 2012 vydalo Ministerstvo zahraniční Spojených států amerických oficiální prohlášení, v němž označilo Abubakara Shekau, Abubakara Adama Kambara a Khalida al-Barnawiho jako speciálně označené globální teroristy…Shekau je nejviditelnější vůdcem nigerijské militantní skupiny Jama’atu Ahlis Sunna Lidda’awati Wal-Jihad, obecně známé jako Boko Haram. Khalid al-Barnawi a Abubakar Adam Kambar mají vazby na Boko Haram a úzké propojení na al-Qaedu islámského Maghrebu, označené za zahraniční teroristickou organizaci (U. S. Department of State 2012).

Závěr

Ačkoliv se Boko Haram nedá srovnávat s teroristickými sítěmi Maghrebu, její význam se neomezuje pouze na terorizování severní Nigérie. Dlouhá léta nestabilní Nigérie s velmi diskutabilním politickým systémem aplikujícím diskriminační kroky vůči obyvatelstvu na základě etnické příslušnosti, politizace náboženství, surovinová problematika a sektářské násilí v severních šaríatských státech uvrhávají zemi do prostředí přetrvávajícího chaosu a násilí. Populace ohrožovaná teroristickými útoky Boko Haram, interetnickými střety a zásahy státních bezpečnostních složek, které ve jménu boje proti terorismu samotné praktikují činy charakteru státního represivního terorismu, se dostává do smyčky cyklického násilí mnoha příčin a zdrojů.

Boko Haram v podobě náboženské sekty bojující za čistý islámský stát je minulostí. Transformace po nejasné popravě ideologického otce Muhammada Yusufa do chimérické sítě flexibilních nezvladatelných buněk povstalců přinesla zvýšení hrozby pro nigerijský stát i celý region. Kdokoliv označený za podporovatele státní moci je terčem Boko Haram, stejně tak kdokoliv označený za jejich příznivce či člena, je terčem bezpečnostních složek. Celá společnost prorůstá problémy, které jeden druhý přiživují, obalují, znejasňují a řešení jednotlivých problémů se tak stává složitějším, protože nelze jednotlivé dimenze oddělit a komplexní přístup dlouhodobé stabilizace je pro nigerijskou vládu něco naprosto nedosažitelného.

Boko Haram se v zajetí medializace a politizace kontraproduktivně stává obtížně analyzovatelným aktérem, který je prezentován buď jako stínová loutka severo-nigerijských opozičních muslimských elit, chapadlo AQIM, všemocná tajná teroristická organizace či lokální vzbouřenecká sekta mladíků. Státní represe ve snaze zastavit Boko Haram upevňují její propagandu a ženou frustrované obyvatelstvo k ospravedlňování protistátních postojů. Stavění Boko Haram do pozice primárního viníka a pachatele veškerých problémů, povstání a násilí ústy centrální vlády a politických elit nepřinese nic jiného, než další mytizaci a posilování image skupiny. Cokoliv může být označeno jako Boko Haram, přičemž Boko Haram pomalu přestává být onou islamistickou sektou v Maiduguria a stává se pouze prázdným názvem, za který se dá skrýt vše, včetně nefunkční demokracie, etnického konfliktu, teroristických útoků či kriminálních aktivit.

Nezodpověditelnou otázkou zůstává, jaký dopad přinese současná intervence v Mali nejen na okolní země včetně Nigérie, ale na podstatnou část afrického kontinentu. Komplikovaná bezpečnostní situace, přítomnost zahraničních vojsk a všeobecná radikalizace se svým vlivem nestabilní Nigérii a tamějšímu hladovému povstaleckému hnutí vyhnout nemůže. Jak promění dynamiku a tvář Boko Haram se projeví ale až časem a bude záviset také na výsledku francouzské intervence.

Seznam použité literatury

Adesoji, Abimbola O. 2011. Between Maitatsine and Boko Haram: Islamic Fundamentalism and the Response of the NigerianState. Africa Today, no. 4, vol. 57, pp. 99-119.

Amnesty International. 2012. Nigeria: Trapped In The Cycle Of Violence. Dostupné z: http://www.amnesty.ch/de/laender/afrika/nigeria/dok/2012/bericht-boko-haram/report_cycle_violence_nigeria.pdf (ověřeno ke dni: 20. 12. 2012).

Apps, Peter. Analysis: Nigeria’s Boko Haram ups game but no Al Qaeda. Reuters. 13. 1. 2012. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2012/01/13/us-nigeria-militancy-idUSTRE80C1E320120113 (ověřeno ke dni 22. 12. 2012).

Bodansky, Yossef. 2010. Nigeria’s Boko Haram Links with al-Qaida. Defense & Foreign Affairs Strategic Policy, no. 8, vol. 38, pp. 14,18-19.

Comolli, Virginia. 2012. Boko Haramis no African al-Qaeda. The International Institute for Strategic Studies. Dostupné z: http://www.iiss.org/whats-new/iiss-experts-commentary/boko-haram-is-no-african-al-qaeda/ (ověřeno ke dni: 22. 12. 2012).

Cook, David. 2011. Boko Haram: A Prognosis. James A. Baker III Institute For Public Policy Rice University. Dostupné z: http://bakerinstitute.org/publications/REL-pub-CookBokoHaram-121611.pdf (ověřeno ke dni: 18. 12. 2012).

Forest, James J. F. 2012. Confronting the Terrorism of Boko Haram in Nigeria. Florida: The JSOU Press. Dostupné z: http://www.jamesforest.com/wp-content/uploads/2012/06/Boko_Haram_JSOU-Report-2012.pdf (ověřeno ke dni: 22. 12. 2012).

Herskovits, Jean. In Nigeria, Boko Haram Is Not the Problem. The New York Times. 2. 2. 2012. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2012/01/02/opinion/in-nigeria-boko-haram-is-not-the-problem.html?pagewanted=all (oveřeno ke dni 22. 12. 2012).

Human Rights Watch. 2012. Spiraling Violence. Boko Haram Attacks and Security Force Abuses in Nigeria. Dostupné z: http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/nigeria1012webwcoverLowerRes.pdf (ověřeno ke dni: 20. 12. 2012).

MacDougall, Clair. 2012. Fanning the Flames. Focus on Africa: BBC magazine,  April – June 2012, pp. 10-12. http://www.geopolisudconsult.com/papers/FANNING_THE%20_LAMMES_NIGERIA_TERRORISM.pdf (ověřeno ke dni 22. 12. 2012).

This Day Live. Jonathan Seeks US Assistance to Combat Boko Haram Other Crimes. 12. 12. 2012. Dostupné z: http://www.thisdaylive.com/articles/jonathan-seeks-us-assistance-to-combat-boko-haram-other-crimes/133313/ (ověřeno ke dni 22. 12. 2012).

U.S. Department of State. 2012. Terrorist Designations of Boko Haram Commander Abubakar Shekau, Khalid al-Barnawi and Abubakar Adam Kambar. Dostupné z: http://www.state.gov/r/pa/prs/ps/2012/06/193574.htm (ověřeno ke dni: 20. 12. 2012).

Vanguard. Boko Haram ressurects, declares total Jihad. 14. 8. 2009. Dostupné z: http://www.vanguardngr.com/2009/08/boko-haram-ressurects-declares-total-jihad/ (ověřeno ke dni: 20. 12. 2012).

Walker, Andrew. 2012. What Is Boko Haram. United States Institute of Peace. Dostupné z: http://www.usip.org/files/resources/SR308.pdf (ověřeno ke dni: 22. 12. 2012).



[i]Hausa je jednou z mnoha etnických skupin žijících v Nigérii.

[ii] Zjednodušující chápání významu výrazu Boko Haram a formulací ideologie skupiny je zavádějící, kritika západního stylu života je rétorická a proklamační. Pro dosažení svých cílů sekta totiž i přes „hříšnost Západu“ využívá jeho technické výdobytky a symboly.

[iii] Například Amnesty International (2012) uvádí jako vznik sekty rok 2003 a jako zakladatele Muhammada Yusufa.

[iv]Shekau se postupem času vyprofiloval jako nevýraznější postava Boko Haram po Yusufově smrti, za oficiálního vůdce skupiny ho nelze ale úplně jednoznačně považovat vzhledem ke strukturálnímu charakteru sekty (viz. níže).

[v] Jedná se o parafrázi Koránu (3:119).

[vi] Například The Niger Delta People Volunteer Force, The Iduwini Volunteer Force, Movement for the Emancipation of the Niger Delta.

[vii] Není možné získat kompletní přehled útoků Boko Haram, ačkoliv sami vydávají prohlášení, v nichž si připisují odpovědnost za některé činy. Politika centrální vlády, jež se podílí na vytváření chimérického obrazu okolo sekty, a faktický nedostatek informací o jejich fungování, členské základně, logistice a velení, to vše navíc v kombinaci s chaotickou situací v Nigérii, kde se kombinuje etnické násilí, sektářské spory, teroristická kampaň Boko Haram, násilí v deltě a státní represe, není možné vyloučit, že množství útoků zůstane bez identifikace pachatele a naopak, že jisté množství útoků je připsáno Boko Haram nezaslouženě.

Autor: Blanka Sedláková, studentka Bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií MU.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *