Dělnická strana a kauza kolem přezkumu ústavnosti

Štítky:

Dne 5. prosince 2008 podala vláda k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) v Brně návrh na rozpuštění politické strany Dělnická strana (DS) z důvodu její protiústavnosti. Od roku 1989 se jednalo o první takovýto krok. Doposud byla pozastavena nebo ukončena činnost politickým subjektům na základě administrativních důvodů (což v praxi znamená, že měly problém s finančními zprávami). Čtenář jistě ví, jak rozsudek ze 4. března 2009  zněl: návrh na rozpuštění DS byl zamítnut.

Vláda se zaměřila na tři body: prokázání spolupráce DS s Národním odporem, prokázání snahy uchopit moc nedemokratickými prostředky (viz. prohlášení tiskového odboru DS, že „DS vyhlašuje nulovou toleranci k polistopadovému politickému systému“) a prokázání porušení shromažďovacího zákona v Hradci Králové a Litvínově.

K zamítnutí nedošlo na základě prokázání, že DS funguje v rámci ústavních a zákonných norem. Naopak. Vláda, resp. ministerstvo vnitra jako navrhovatel nedokázal předložit důkazy, které by jasně ukazovaly na protiústavní chování DS. A posuňme to ještě dále (již ale na rovinu mého osobního názoru a nikoho nenutím, aby ho přijal za vlastní). Průkazné materiály nebyly předloženy proto, že by neexistovaly, ale proto, že se navrhovatel dostatečně nepřipravil. Sám předseda NSS několikrát upozornil na možnost doplnění důkazů a ani jednou se tak nestalo. Minimálně první bod – tedy spolupráce DS s neonacisty – mohl být důkazně lépe podpořen. Během soudního procesu bylo řečeno ze strany navrhovatele, že existují materiály Policie ČR, které tvrzení o propojení s neonacisty potvrzují, ale u soudy předloženy nebyly. Vláda se nezaměřila ani na to, že řada kandidátů v krajských volbách 2008 sympatizuje s neonacismem (např. Erik Sedláček, který je spojen s Národním odporem a byl obviněn z publikování neonacistického časopisu, kandidoval za DS na Vysočině). DS spolupracuje s Autonomními nacionalisty a Národním odporem při pořádání jednotlivých veřejných akcí. Napojení DS na neonacisty (i do zahraničí) dokumentuje vystoupení předsedy DS Tomáše Vandase na neonacistických akcích jako byl např. Festival národů v Německu v září 2008. (Jistě, DS by se bránila tvrzením, že za dané výroky na daných místech nenese jako strana odpovědnost, ale co už bychom si mohli přát víc, než že si s neonacisty notuje nejvýše postavená osoba strany a z této pozice na akci vystupuje.)

A jen tak na okraj, také nerozumím tomu, proč vláda do návrhu zahrnula případné porušování shromažďovacího práva jako jeden z důvodů zákazu politické strany. I jako laik v oblasti právní vědy je mi jasné, že na základě porušení tohoto zákona k zákazu strany nedojde. Místo toho se mohla věnovat více úsilí analýze jednotlivých dokumentu DS, včetně komentářů na webových stránkách a v Dělnických listech.

Suma sumárum, je mi jasné, proč byli předseda DS a celé vedení v době před vyřčením rozsudku tak klidní. Nasnadě je otázka, k čemu by takový zákaz byl, když ti samí lidé by okamžitě podali žádost o zaregistrování nové politické strany a jejich aktivity by tedy pokračovaly dále, jen pod jinou značkou. Ano, to by se s určitostí na sto procent stalo, ale stávající režim, který zavrhuje extremistické snahy musí dát najevo, že takové jednání odmítá přehlížet. V reálu by se zákazem DS situace nijak dramaticky nezměnila, ale režim by měl umět ukázat, že tu červenou stopku umí použít a že demokracie má také svoje hranice.

O profesionalitě či neprofesionalitě a celkově o politické kultuře v ČR nechť si každý utvoří vlastní názor. Za sebe říkám, že stále doufám v zdravý a selský lidský rozum a v to, že člověk je schopen rozeznávat dobro a zlo. První zkouškou budou nadcházející volby do EP.

Autorka: Mgr. Petra Vejvodová, interní doktorandka na katedře politologie FSS MU

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *