Mapa Myanmaru: regiony. (Zdroj:Wikimedia)

Muslimská minorita Rohingů a etnický konflikt v oblasti Rakhine: případová studie

Štítky:

Tzv. rohinžská krize probíhá v oblasti Rakhine, rozkládající se na západním pobřeží Myanmaru (do roku 1989 Barma). Jedná se o jeden z nejchudších regionů země s etnicky a nábožensky fragmentovaným obyvatelstvem. Problematické vztahy mezi minoritní muslimskou a majoritní budhistickou skupinou představují historický fenomén, jenž eskaloval v exodus v letech 2012 a 2017. Způsobil masivní migrační vlnu Rohingů do okolních států a dal prostor pro vznik nestátní ozbrojené skupiny Arakan Rohingya Salvation Army (ARSA) z řad utlačované menšiny. Dodnes negativně ovlivňuje humanitární a bezpečnostní situaci v jihovýchodní Asii.

Operování ARSA a její snaha vynutit ukončení útlaku a vyvražďování etnických Rohingů, situaci v regionu komplikuje. ARSA kombinuje guerillové a povstalecké praktiky s prvky terorismu (útoky na civilisty). Svou činností poskytuje Myanmaru záminku pro represe vůči muslimské minoritě, které jsou na mezinárodním poli prezentovány jako boj s terorismem a islámským radikalismem. Tatmadaw (armáda) se proti ARSA pokouší v Rakhinu využívat protipovstalecké taktiky, nicméně jednání armády lze označit za etnickou čistku*.

Kontext konfliktu

Rakhine (také označován jako Arakan) byl dobyt tehdejší Barmou roku 1784. Přestože se Rohingové odvolávají, že jejich předci v regionu žili ještě před asimilací, zůstává tento argument sporný. Dle většiny historických pramenů se tzv. Chittagoniové dostali do oblasti během 19.-20. století z Bengálska. V 50. letech 20. století začali sami sebe označovat pojmem „Rohinga“ neboli „ti, kteří pochází z Arakanu.[1][2] Roku 1982 je barmská vláda neuznala jako etnickou skupinu a v roce 2009 dokonce zapřela její existenci.[3] Od počátku jsou marginalizováni z důvodu etnické, náboženské, kulturní a jazykové odlišnosti. Potýkají se se systematickou institucionalizovanou diskriminací, platí pro ně striktní omezení (např. politika maximálně dvou dětí) a jsou jim upírána základní lidská práva.[3][4]

Za anexi oblasti, případně za vytvoření nezávislého rohingského státu, začala skupina „Mudžahedínů“ bojovat v roce 1948. Jejich porážka zintenzivnila pogromy vůči muslimům po celé zemi. Stejnou odpověď vyvolal vznik pan-islamistických hnutí ve světě, který dal v sedmdesátých letech podnět k vzestupu tzv. Rohingya Patriotic Front a jejích frakcí (např. Rohingya Solidarity Organization – RSO). Údajné napojení těchto skupin na al-Káidu a další džihádistické organizace vyvolalo u barmské vlády značné obavy. Díky tomu nenávistné projevy vůči muslimské minoritě nabraly na intenzitě. Identický vzorec se opakoval v letech devadesátých, kdy RSO provedla odvetné útoky na vojenské základny v Maungdawu, nicméně nezískala podporu tamních obyvatel a byla poražena.[1][5] Veškeré střety provází růst napětí v Rakhinu a problematická migrace.[6] Nemuslimská populace má dlouhodobé obavy z případné islámské radikalizace Arakanu, stejně jako z potenciálních tendencí bezstátních Rohingů vytvořit v regionu samostatný stát. Z tohoto důvodu se civilní obyvatelstvo podílí na násilí a bojkotuje jakékoli „přívětivější“ snahy Rohingskou otázku řešit.[7][8][9][10][11]

Po většinu existence nezávislé Barmy představovala vláda vojenskou juntu s diktátorským podtextem. Přestože roku 2011 začala pomalá demokratická reforma a postupné otevírání země[11], události posledních týdnů a vojenský převrat ze začátku února progres zastavily. Znamená pro tuto zemi velký krok zpět. Co se řešení „rohingské otázky“ týče, s ohledem na historický přístup Tatmadawu k dané skupině, se nedá předpokládat, že by se budoucí dění mělo pro muslimskou minoritu vyvíjet pozitivním způsobem.

S následky problematické situace v Myanmaru se potýkají také sousední rozvojové státy. Masivní migrace představuje bezpečnostní hrozbu především pro Bangladéš, kde od roku 2015 vyhledalo azyl více než milion Rohingů. V oblasti operují humanitární organizace Amnesty International, UNHCR, OCHA, Human Rights Watch a další, nicméně jejich přístup přímo do Rakhinu zůstává omezený.[4][8]

Aktéři konfliktu

Za hlavní aktéry současného konfliktu můžeme považovat Tatmadaw, obyvatelstvo a vládu Myanmaru na straně jedné a povstaleckou skupinu ARSA a muslimskou minoritu Rohingů na straně druhé.

ARSA vyvstala z povstalecké skupiny Haraka al-Jakín, následníka RSO. Údajně bojuje za uznání a zisk rovných práv pro Rohingy. Požaduje ukončení násilí, obnovení pořádku a zajištění ochrany civilistů v Rakhinu. Svou činnost považuje za obranu utlačované minority proti „státem sponzorovanému teroru“. Přední představitelé Myanmaru ji označuje za organizaci teroristickou (dále rebelantskou a povstaleckou), čímž ospravedlňují přijatou násilnou politiku.[5][7][8][12]

Sekundárního aktéra v tomto kontextu, značně přiživujícího chaos v oblasti, přestavuje Arakan Army (AA). Jedná se o teroristickou skupinu etnických Rakhínců požadující větší autonomii pro Rakhine. Souhlasí s vytlačením Rohingů z regionu.[13][14][15]

Rozdělení mocenských poměrů je v tomto případě jasné. Na jedné straně stojí regulérní armáda reprezentující majoritní populaci Myanmaru. Na druhé povstalecká skupina představitelů jedné z nejutlačovanějších skupin světa pocházející z nejchudší oblasti země.

Mapa „západního“ distriktu: Rakhine, Myanmar. (Zdroj: Reliefweb.int)

Tatmadaw má převahu ve všech aspektech. Díky své pozici disponuje materiálními, finančními i politickými zárukami a „svobodou“ (nejen) ve vojenské kampani. Přestože zkušenosti s protipovstaleckým bojem získává od roku 1948, koordinace jednotek a využití jejich plného potenciálu zůstává omezené, především kvůli nedostatečnému a neadekvátnímu výcviku. Armádu tvoří necelý půl milion vojáků. Pozemní, letecké i námořní jednotky mají k dispozici ucházející výbavu, přičemž dochází k jejich postupné modernizaci, jelikož podstatná část státního rozpočtu směřuje právě do armády. Tatmadaw válčí s povstaleckými ozbrojenými organizacemi pro zabezpečení režimu na několika místech Myanmaru současně (Kachin, Rakhin atd.). V distriktu operuje značné množství armádních jednotek.[13][16]Jejich počet a struktura se mění v závislosti na událostech, jež se v Arakanu dějí (např. útoky ARSA vedly k výraznému navýšení jednotek v roce 2017, stejně tak rozšíření činnosti AA v Rakhinu v loňském roce).[13][17]

Struktura a rozmístění Tatmadawu v Rakhinu 1995-2018. (Zdroj: Io.wp.com)

Strukturu ARSA tvoří „buňky“. Historicky měla dvě až šest set aktivních členů, přičemž přesné číslo není známo. Mají za úkol střežit vesnice a účastnit se plánovaných útoků. Operují na hranicích a zamezují odchodu Rohingů ze země. „Rekrutování“ probíhá formou násilí a výhružek. Podpora ARSA ze strany minority je na nízké úrovni, nicméně mají silné napojení například na Rohingy z Malajsie. Málokteří „bojovníci“ projdou výcvikem. Nemají permanentní výcvikové tábory. Většina příslušníků ARSA bojuje s tím, co „najdou doma“ (nože, hole, mačety, kopí, improvizované výbušniny), tudíž přístup k pokročilejšímu a sofistikovanějšímu vybavení (např. útočné pušky AK-47, britské pušky Lee Enfield) má pouze minimum z nich.[8][9][18]

Jelikož tato povstalecká skupina potřebuje pro zlepšení efektivity externí podporu v podobě financí, munice a výcviku, největší hrozbu občané Myanmaru vidí v jejím případném napojení na mezinárodní teroristické organizace (např. al-Káidu a Islámský stát), které situace Rohingů v Myanmaru dlouhodobě užívají pro vlastní agendu a propagaci džihádu. ARSA jakoukoli spojitost s nimi odmítá, nicméně zůstává otázkou, zda z jejich strany nezískává přímou či nepřímou podporu. Odmítavě se vymezuje také k obvinění, že je jejím cílem vytvoření vlastního státu pod právem šaría.[7][8][9]

Vývoj současného konfliktu

V dubnu 2012 spustilo znásilnění ženy budhistického vyznání muslimem masivní proti-muslimskou kampaň a kolektivní násilí. V červnu se Rohingové v Maudawu, Sittwe a Buthidaungu (viz obr. 2) vzbouřili proti útlaku, přičemž během protestů bylo zabito deset budhistů a vypáleno 460 domů. Vláda vyhlásila v Rakhinu nouzový stav a proti bouřící se skupině se postavily bezpečnostní složky. Došlo ke spuštění masového pogromu a v oblasti okolo města Mrauk-U vznikla válečná zóna. Do tohoto časového úseku lze zařadit oficiální vznik ARSA, která se primárně soustředila na stanovení vlastní agendy a zůstávala neaktivní. Během let 2013-2014, kdy nadále docházelo k cílenému útlaku Rohingů, přestože vláda přítomnost genocidy popřela a odůvodnila své jednání nedůvěrou a náboženskými odlišnostmi, ARSA započala rekrutování a jednoroční výcvik jednotek v horských oblastech Maungdawu a Buthidaungu na hranicích s Bangladéšem. Díky jejich neustálému pohybu se dařilo tento fakt před armádou skrýt. Příslušníci ARSA začali Rohingy v regionu učit užívat zbraně, improvizované výbušniny a guerillový způsob boje.[3][4][5][8][18][19]

Od roku 2016 se ARSA uchýlila k zabíjení civilistů a osob, které pokládala za informátory bezpečnostních složek Myanmaru, a přepadávala vesnice s budhistickým obyvatelstvem. 9. října zhruba 300 příslušníků ARSA podniklo rozsáhlejší útoky na tři policejní stanice v severním pohraničí Rakhinu, se snahou získat plnou kontrolu nad regiony Maungdaw a Rathedaung. Koordinace probíhala komunikací přes WhatsApp. Zemřelo devět policistů. Následně došlo mezi 9. a 24. říjnem ke spuštění masivního systematicky cíleného exodu ze strany bezpečnostních složek. Z Myanmaru uprchlo na 170 000 Rohingů (převážně do Bangladéše). Do Rakhinu byl kompletně omezen vstup humanitárním organizacím. Vláda a Tatmadaw poskytli budhistickému obyvatelstvu Arakanu trénink a zbraně, což mělo napomoci budoucí etnické čistce.[5][7][8][18][19][20][21]

Během počátku roku 2017 ARSA připravovala další útok. Probíhal masivní nábor a výcvik jednotek. Atta Ulah, velitel povstalecké skupiny, vyzval příslušníky muslimské komunity v Rakhinu, ať se k rebelům připojí. Varovné signály mohl Tatmadaw pozorovat například v květnovém incidentu, při němž příslušníkům ARSA neúmyslně vybuchlo improvizované výbušné zařízení v Kyaung Taungu. V červnu údajně bezpečnostní složky Myanmaru nalezly tréninkový tábor povstalců, v němž detekovaly větší množství výbušného materiálu.[9][21][22][23]

Přestože ARSA mohla následky svého počínání vydedukovat ještě před samotnou akcí, provedla nejrozsáhlejší operaci v rámci své existence vůbec. 25. srpna 2017 zrealizovala koordinované útoky na 30 policejních stanic a základen armády po celém Rakhinu. Zemřelo přibližně 12 policistů a 370 útočníků. 77 mrtvých patřilo k povstalecké skupině, u zbytku se jednalo o Rohingy, kteří odpověděli na výzvu mobilizace. Velké ztráty způsobil nedostatečný výcvik jednotek a nesofistikovanost výzbroje ARSA. Incident vedl k eskalaci teroru vůči muslimské minoritě a k masové migraci muslimské menšiny. Vláda opět kompletně zablokovala přístup humanitárních organizací do Arakanu. Od 26. do 30. srpna byly zmasakrovány vesnice Rohingů například v Tula Toli či Gu Dar Pyinu. Nicméně lze konstatovat, že mnoho odvetných akcí armády bylo připraveno ještě před srpnovými útoky ARSA. Povstalci v tomto období vyvraždili hinduistické komunity v Ye Bauk Kyar a Ah Nauk Kha Maung Seik (obvinění rebelové odmítli) a nadále napadali budhistické vesnice.[8][11][20][23][24][25][26]

Dislokace Rohingů: rozmístění v Myanmaru a Bangladéši. (Zdroj: Aljazeera.com)

Od roku 2017 neprovedla ARSA rozsáhlý útok větší intenzity. Spíše svou činnost omezuje na nahodilé akce s užitím taktiky hit-and-run s minimem koordinace. Lze zmínit například přepadení vojenského nákladního auta a vesnice Turaing v lednu 2018 či bezpečnostních složek v roce 2019. Od března 2020 se údajně frekventovanost a četnost operací navyšuje, především na hranicích s Bangladéšem. Přítomnost ARSA je detekována v uprchlických táborech, kde její členové distribuují drogy a mají podíl na tamní trestné činnosti.[9][27][28][29]

Zničené a napadené vesnice Rohingů, listopad až prosinec 2017. (Zdroj: BBC.com)

V Rakhinu rozvíjí činnost nestátní ozbrojená skupina Arakan Army (AA), která zahájila rozsáhlé koordinované operace proti tamním bezpečnostním složkám roku 2019. Vyznačuje se větší sofistikovaností než ARSA a skládá se primárně z radikálních budhistů. AA je považována za palčivější problém než povstalecká skupina reprezentující Rohingy. Počet roztržek mezi jejími členy a Tatmadawem v posledních měsících narůstá. Přítomnost a činnost AA v Rakhinu drží Rohingy chycené v trojstranném konfliktu.[9][13][29][31][32]

Budoucnost povstaleckých skupin a jejich činnosti v Rakhinu měla být ovlivněna znovuzvolením Národní ligy pro demokracii v listopadových volbách 2020, nicméně události posledních týdnů ukazují, že můžeme očekávat potenciální eskalaci z důvodu vojenského převratu a s tím spojeným zastavením demokratických reforem v Myanmaru. Moc převzal Tatmadaw, který vůči teroristickým organizacím, a Rohingům samotným, zastává jasnou pozici. Historický přístup armády k muslimské minoritě lze zařadit pod pojem genocida. Nelze tedy předpokládat, že by mělo v nejbližší době v rámci řešení migrační krize a s tím spojených bezpečnostních hrozeb dojít k návratu Rohingů do Arakanu, jak bylo dlouhodobě plánováno, či ke zlepšení tamních životních podmínek.

Přístup mezinárodních aktérů

Většina států západního světa označuje dění v Myanmaru za genocidu. OSN opakovaně vyzývá k uklidnění situace a stanovuje sankce vůči představitelům Tatmadawu. K činnosti ARSA se mezinárodní společenství vesměs nevyjadřuje, jelikož ji nepovažují za primární hrozbu, přesto vyvolává obavy její předpokládané napojení na mezinárodní islamistické teroristické organizace.[5][8][9][11]

Rada bezpečnosti OSN je v souvislosti s událostmi v Rakhinu paralyzována, přičemž Čína a Rusko bojkotují jakékoli znatelnější snahy situaci řešit. V srpnu 2018 byl vojenský leadership Myanmaru obviněn ze zločinů proti lidskosti. Mezinárodní trestní soud (ICC) započal oficiální vyšetřování po přednesení důkazů o genocidním chování jednotek armády v listopadu 2019. Myanmar výsledky šetření odmítá, jelikož, dle jejich pohledu, není v souladu s mezinárodním právem. Sankce na individuální členy bezpečnostních složek Myanmaru uvalila také například Evropská unie a Spojené státy americké, nicméně tento krok taktéž nemá kýžený efekt. Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v lednu 2020 nařídil Tatmadawu a tehdejší vládě ukončit genocidu a pravidelně hlásit postup přijímání kroků pro vytvoření bezpečného prostředí pro Rohingy, přičemž přední představitelé státu (nepravdivě) prezentují životní podmínky Rohingů v Rakhinu jako neustále se zlepšující.[3][4][11]

Lze sledovat, že nařízení a opatření mezinárodních aktérů mají v Myanmaru mizivou účinnost a bývají ignorována. Jejich neefektivitu lze spatřovat v rozšiřujících se střetech mezi armádou a nestátními ozbrojenými skupinami v regionu. Násilné útoky „teroristů“ Myanmar pravidelně prezentuje před ICJ, čímž opět získává záminku pro vlastní agresivní jednání. V rámci tohoto faktu se spekuluje o samotném účelu a vzniku ARSA a o tom, zda nebyla uměle vytvořena vládou a Tatmadawem pro ospravedlňování násilného postupu proti bezstátní minoritě vyznávající islám. Rohingové sami vyjadřují znepokojení nad její existencí, přičemž dle jejich výpovědí většina příslušníků utlačované minority netuší, odkud se ARSA vzala a s její činností nesouhlasí.[8][20]

Přestože rozsáhlé obavy o osud Rohingů přetrvávají, tlak ze strany mezinárodního prostředí v souvislosti s pandemií Covid-19 upadá.[20] Vojenský převrat je navíc alarmujícím faktorem, jelikož může mít pro muslimskou minoritu katastrofální následky.


V případě zájmu dozvědět se více informací o migraci a situaci Rohingů na: https://www.fortifyrights.org/downloads/Fortify_Rights_Long_Swords_July_2018.pdf.


Poznámky

* Jedná se tak o nepravidelný, nekonvenční, asymetrický, etnicko-náboženský konflikt.

Zdroje

[1] Chan, Aye. 2005. „The Development of a Muslim Enclave in Arakan (Rakhine) State of Burma (Myanmar).“ SOAS Bulletin of Burma Research, Vol. 3., No. 2., Autumn 2005.
[2] Hogue, Shatti. 2018. „Myanmar’s Democratic Transition: Opportunity for Transitional Justice to Address the Persecution of the Rohingya.“ Emory International Law Review¸Vol. 32, Iss: 4, 551-580.
[3] Kipgen, Nehginpao. 2020. „Myanmar’s Perspective on the Rohingya Crisis.“ International Journal on World Peace, Vol. 37, No. 1. March 2020.
[4] Albert, Eleanor – Maizland, Lindsay. 2020. „The Rohingya Crisis.“ Council on Foreign Relations. 23rd January 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.cfr.org/backgrounder/rohingya-crisis.
[5] Internatioanl Crisis Group. 2016. „Myanmar: A New Muslim Insurgency in Rakhine State“ International Crisis Group. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.crisisgroup.org/asia/south-east-asia/myanmar/283-myanmar-new-muslim-insurgency-rakhine-state.
[6] Aljazeera. 2018. „Who are the Rohingya?“ Aljazeera. 18th April 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/indepth/features/2017/08/rohingya-muslims-170831065142812.html.
[7] Fair, Christine. 2018. „Arakan Rohingya Salvation Army: Not the Jihadis You Might Expect.“ Lawfare. 9th December 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.lawfareblog.com/arakan-rohingya-salvation-army-not-jihadis-you-might-expect.
[8] Fortify Rights. 2018. „‘They gave them long swords.‘: Preparations for Genocide and Crimes Against Humanity Against Rohingya Muslims in Rakhine State, Myanmar.“ Fortify Rights. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.fortifyrights.org/downloads/Fortify_Rights_Long_Swords_July_2018.pdf.
[9] Bashar, Iftekharul. 2019. „Rohingya Crisis and Western Myanmar’s Evolving Threat Landscape.“ Counter Terrorist Trends and Analyses, Vol. 11., Is. 6. June 2019. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/26662256?seq=1#metadata_info_tab_contents.
[10] Finnigan, Christopher. 2018. „Myanmar 2020 – Rohingya Citizenship: Now or Never.“ The London School of Economics and Political Science. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://blogs.lse.ac.uk/southasia/2018/11/02/rohingya-citizenship-now-or-never/.
[11] Zakaria, Faizah Binte. 2020. „Religion, Mass Violence, and Illiberal Regimes: Recent Research on the Rohingya in Myanmar.“ Journal of Current Southeast Asian Affairs. Vol. 38., No. 1., 98-111.
[12] Paddock, Richard C. 2018. „Rohingya Militants in Myanmar Claim Responsibility for Attack.“ The New York Times. 7th January 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2018/01/07/world/asia/myanmar-rohingya-militants.html.
[13] Hoelzl, Verena – Diamond, Cape. 2020. „Tatmadaw steps up attacks in Rakhine despite epidemic, killing more than 40 people in April alone, say rights group.“ Al Jazeera. 16th April 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2020/04/myanmar-military-steps-attacks-coronavirus-spreads-200416060255091.html.
[14] Mizzima. 2020. „Government officially declares Arakan Army a terrorist organisation.“ Mizzima: news from Myanmar. 25th March 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: http://mizzima.com/article/government-officially-declares-arakan-army-terrorist-organisation.
[15] Nachemson, Andrew – Mang, Lun Min. 2020. „Rakhine: the new front in Myanmar’s violent ethnic conflicts.“ Al Jazeera. 7th January 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2020/01/rakhine-front-myanmar-violent-ethnic-conflicts-200106065650305.html.
[16] Maung, Aung Myoe. 2009. Building the Tatmadaw: Myanmar armed forces since 1948. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies.
[17] Choudhury, Angshuman. 2017. „Rakhine Violence: Unraveling the Context and State Response: What led up to the recent spike in violence?“ The Diplomat. 13th September 2017. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2017/09/rakhine-violence-unraveling-the-context-and-state-response/.
[18] Barany, Zoltan. 2018. „Where Myanmar Went Wrong: From Democratic Awakening to Ethnic Cleansing.“ Foreign Affairs. June 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.foreignaffairs.com/articles/burma-myanmar/2018-04-16/where-myanmar-went-wrong.
[19] Beech, Hannah. 2018. „Myanmar’s Military Planned Rohingya Genocide, Rights Group Says.“ The New York Times. 19th July 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2018/07/19/world/asia/myanmar-rohingya-genocide.html.
[20] Doctors without Borders. 2017. „Timeline: Looking Back at the Rohingya Refugee Crisis.“ Doctors without Borders.26th September 2017. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.doctorswithoutborders.org/what-we-do/news-stories/news/timeline-looking-back-rohingya-refugee-crisis.
[21] Abuza, Zachary. 2017. „Myanmar’s Tatmadaw and the Making of the Arakan Rohingya Salvation Army.“ Terrorism Monitor, Vol. 15, Iss. 21. 10th November 2017. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://jamestown.org/program/myanmars-tatmadaw-making-arakan-rohingya-salvation-army/.
[22] Internatioanl Crisis Group. 2017. „Myanmar’s Rohingya Crisis Enters a Dangerous Phase“ International Crisis Group. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.crisisgroup.org/asia/south-east-asia/myanmar/292-myanmars-rohingya-crisis-enters-dangerous-new-phase.
[23] Callahan, Mary P. 2018. „Myanmar in 2017: Crises of Ethnic Pluralism Set Transitions Back.“ In: Southeast Asian Affairs 2018. Singapore: ISEAS Publishing.
[24] Holmes, Oliver. 2017. „Myanmar: satellite imagery confirms Rohingya village of Tula Toli razed.“ The Guardian.19. 9. 2017. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2017/sep/19/myanmar-satellite-imagery-confirms-rohingya-village-of-tula-toli-razed.
[25] Amnesty International. 2018. „Myanmar: New evidence reveals Rohingya armed group massacred scores in Rakhine State.“ Amnesty International. 22nd May 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/latest/news/2018/05/myanmar-new-evidence-reveals-rohingya-armed-group-massacred-scores-in-rakhine-state/.
[26] Selby, Daniele. 2017. „Timeline: How the Rohingya Crisis Unfolded in Myanmar.“ Global Citizen. 9th November 2017. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.globalcitizen.org/es/content/myanmar-rohingya-refugee-crisis-burma-timeline/.
[27] Zaw, Htet Naing. 2020. „Two ARSA Fighters Killed on Myanmar-Bangladesh Border: Military.“ The Irrawaddy. 5th June 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.irrawaddy.com/news/burma/two-arsa-fighters-killed-myanmar-bangladesh-border-military.html.
[28] Reuters. 2018. „“Rohingya Have No Option But to Fight ‚Burmese Terrorism‘.“ VOA. 7th January 2018. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.voanews.com/a/rohingya-insurgents-no-choice-but-to-fight/4196765.html.
[29] Chaudhury, Dipanjan Roy. 2020. „ISI-backs ARSA in Myanmar; India-Bangladesh security agencies fight back jointly.“ The Economic Times. 15th August 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://economictimes.indiatimes.com/news/defence/isi-backs-arsa-in-myanmar-india-bangladesh-security-agencies-fight-back-jointly/articleshow/77561417.cms.
[30] Mathieson, David Scott. 2020 „Curious revival of Myanmar’s rag-tag Rohingya rebels.“ Asia Times. 5th May 2020.[online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://asiatimes.com/2020/05/curious-revival-of-myanmars-rag-tag-rohingya-rebels/.
[31] Aljazeera. 2020c. „Internet blackout in Myanmar’s Rakhine enters its second year.“ Al Jazeera. 21st June 2020.[online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2020/06/internet-blackout-myanmar-rakhine-enters-year-200621065709404.html.
[32] Nachemson, Andrew – Mang, Lun Min. 2020b. „Fighting in Rakhine, Chin states rages as Myanmar limits internet.“ Al Jazeera. 5th March 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021]. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2020/03/fighting-rakhine-chin-states-rages-myanmar-limits-internet-200304033937563.html.
[33] Khin, Tun. 2020. „The world cannot forget the Rohingya: Abandoned by the international community, the Rohingya have only one glimmer of hope: international justice.“ Al Jazeera. 25th August 2020. [online]. [cit. 9. 2. 2021].Dostupné z: https://www.aljazeera.com/indepth/opinion/world-forget-rohingya-200825104219706.html.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *