Glosy Lukáše Visingra – červen 2012

30. června 2012
Nepřestává mě udivovat, jak meteorologové vydávají zcela přesně a jistě působící dlouhodobé předpovědi a zároveň přiznávají, že kvůli extrémům či výkyvům se vlastně spolehlivě předpovídat nedá. Pak se máme divit, že dlouhodobá prognóza vypadá každý týden jinak. Člověk si nevyhnutelně vzpomene na to, co bylo řečeno mj. ve filmu Nestyda: Jelikož úspěšnost dlouhodobých předpovědí počasí se pohybuje někde okolo 40 %, bylo by zřejmě výhodnější to hlásit obráceně. :‑)

28. června 2012
Musím konstatovat, že včerejší rozhodnutí Petra Nečase odvolat ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila mě opravdu hodně zklamalo. Přestože moje hodnocení Jiřího Pospíšila nebylo bez výhrad, celkově byl pro mě jedním z lidsky i profesně nejlepších ministrů, a to nejen v rámci této vlády. (Kdybych měl sestavovat cosi jako svou „vládu snů“, resort justice bych zřejmě dal právě jemu.) Oficiálnímu zdůvodnění moc nevěřím a stejně jako většina lidí mám pocit, že tu ve skutečnosti jde o „justiční mafii“ a státní zastupitelství. Bohužel to vypadá, že Petr Nečas stále více podléhá tlaku „kmotrů“, kterým by radikální změny v justici asi nebyly vhod. S touto vládou se pojila mimořádná očekávání, jenže ta nebyla naplněna a přicházejí spíše zklamání. To je život: Koupíš cedník, teče. Dáš ho spravit, necedí.

27. června 2012
Překvapuje mě, jak je stále rozšířený názor, že vysokoškolská společenská studia jsou vhodná leda pro ty, kdo jsou příliš hloupí na technické či přírodní směry. Něco podobného ale může tvrdit jen někdo, kdo sám nemá se sociálními vědami zkušenost. Já jsem strávil čtyři roky na FEKT VUT Brno a pět let na FSS MU, takže mohu „z první ruky“ porovnat. A musím jednoznačně říct, že náročnost studia společenských věd je minimálně stejně vysoká jako na technických oborech. Ale stojí to za to. :‑)

25. června 2012
Kandidaturu na Hrad oznámil další potencionálně silný uchazeč, exministr Vladimír Dlouhý, což společně s vývojem preferencí ukazuje na několik věcí. Za prvé, lidé jsou skutečně mimořádně znechuceni stranickou politikou, takže podporují více či méně nezávislé osobnosti s odborným i lidským kreditem. Za druhé, jistý optimismus vzbuzuje fakt, že takových je celkem dost. Za třetí, naopak mírný pesimismus vyplývá z toho, že jde v naprosté většině o osoby… řekněme dříve narozené. To samo o sobě samozřejmě není špatné, ale potvrzuje se, že tady máme opravdu velký deficit „mladších“ elit.

24. června 2012
Kolem Sýrie to začíná být opravdu horké. Syřané sestřelili tureckou stíhačku (která ale patrně byla v jejich vzdušném prostoru), na Asada už tlačí i Moskva a vojenský zásah začínají připouštět i ti, kteří o něm ještě nedávno nechtěli ani slyšet. Klasická otázka: Co dělat? Návrat k původní formě režimu je jasně vyloučený, ale nástup islamistů je samozřejmě nežádoucí. Obávám se, že tady asi neexistuje žádné „dobré“ řešení. Jde jen o to, jaký negativní výsledek je Západ ochoten riskovat.

23. června 2012
Někteří možná zaznamenali, že jsem zahájil (doufám, že dlouhodobou) spolupráci s dalšími periodiky, a to časopisy Válka Revue a II. světová od vydavatelství Extra Publishing. Jde o tituly populárně‑naučné, nikoli odborné, takže styl těch článků je samozřejmě trochu jiný než v ATM či Střelecké revue. Ale stejně jako u mé dosavadní publikační činnosti platí, že články se budou se zpožděním dvou měsíců objevovat také zde. Jenom si musím zvykat, že v těch časopisech mám před jménem i akademický titul. Pokud mě totiž někdo osloví „pane magistře“, obvykle se rozhlížím a hledám lékárníka. :‑)

21. června 2012
Ještě poznámka ke zmínce o vesmírném programu Číny. Je třeba si uvědomovat, že je zásadní rozdíl mezi přístupem supervelmocí (USA a SSSR) kdysi a současným přístupem „nových“ mocností. V době studené války šlo o skutečné dobývání kosmu, snahu překonat protivníka, něco dokázat nebo objevit. To pořád do jisté míry platí u Číny, která se chce trochu „předvádět“, ovšem i u ní je rozhodující jiná motivace, která u dalších „kosmických nováčků“ (jako je Izrael, Indie, Japonsko či Brazílie) působí skoro absolutně. Nejde o dobývání, objevování a soutěžení, nýbrž o velice pragmatický záměr vesmír ekonomicky, popř. i vojensky využít. Romantika je pryč, rozhodují byznysmeni.

19. června 2012
Velice doporučuji objemnou, ale čtivě napsanou knihu 1989: Pád východního bloku. Je to podrobná studie a zároveň poutavé vyprávění o tom, jak během neskutečně krátké doby skončilo impérium, jež mělo podle většinového názoru vydržet asi věčně. Kniha popisuje události v SSSR (především naprosto zásadní úlohu Michaila Gorbačova) a šestici satelitních zemí, tedy Polsku, Maďarsku, NDR, Bulharsku, Československu a Rumunsku. Archivní materiály i očitá svědectví podávají zprávu o převratných momentech historie, díky nimž nyní můžeme žít ve svobodné společnosti.

18. června 2012
Dva pokusy o „československý Top Gun“. Takhle by se daly stručně charakterizovat dva filmy o stíhačích z období „hlubokého minula“, a to Vysoká modrá zeď a Pod nohama nebe. První se odehrává v 50. letech a ukazuje přechod z vrtulových typů na proudové MiG‑15, kdežto druhý je zasazený do 70. let, když tady létaly MiG‑21 a blížily se MiG‑23. Letové záběry jsou jedním slovem nádherné (pochopitelně vše „pravé“, žádné umělé efekty) a kupodivu celkem ucházející je i děj, jenž naštěstí vůbec neřeší politiku, nýbrž lidské a technické problémy, jaké asi mají piloti a letectva celého světa. Myslím, že milovníci vojenských letounů budou upřímně nadšeni a ostatní se přinejmenším nebudou moc nudit.

16. června 2012
Pořád se něco děje. Svět: Čína vyslala do vesmíru další pilotovaný let, tentokrát se ženou na palubě. Můžu si o ČLR myslet cokoli, ale musím smeknout před rychlostí, s jakou dohání náskok USA a Ruska. (Ono se dohání dobře, když za vás konkurence udělá většinu základního výzkumu…) Domov: Nevím, jestli to není předčasný optimismus, ale vypadá to, že policie po Davidu Rathovi začíná stále více šetřit další kauzy, kde figurují politici. Nákup letounů CASA byl od začátku vysoce podezřelý, a proto doufám, že to šetření bude mít nějaký jasný výstup. Já: Letos poprvé jsem byl plavat ve svojí oblíbené Kaolínce, kde se vyskytovala i řada dalších milovnic a milovníků nudismu. Ať žije léto! :‑)

15. června 2012
Debata o (sovětských) nukleárních zbraních na území Československa. Byly tady? Nebyly tady? Převládá názor, že s největší pravděpodobností skutečně byly, ovšem jednoznačný důkaz neexistuje (a nevím, jestli někdy existovat bude). Objevují se argumenty a svědectví pro i proti, takže také záleží na tom, jakou váhu či věrohodnost jim přikládáme. A jaký je můj osobní názor? Pokud se na to dívám prizmatem racionálního odstrašování a teorie her, myslím si, že tu spíše byly.

13. června 2012
Blýská se na lepší časy. Aspoň tak soudím z prohlášení premiéra Petra Nečase a některých dalších politiků z ODS, že tato podoba státních maturit je mrtvá. Politici zřejmě konečně pochopili to, co od začátku říkalo mnoho studentů, učitelů a expertů. Vždy jsem byl pro jistou standardizace maturit, ovšem raději bych viděl návrat k původnímu stavu než pokračování té otřesné zhůvěřilosti, kterou vymyslel CERMAT. Zrušení by však mělo být jen prvním krokem; někdo by měl také nést odpovědnost. Řekl bych, že vedení CERMATu by se mělo přesunout z části do výroby a z části do vězení.

12. června 2012
Pár slov k mocenskému boji, jenž probíhá v Číně, resp. ve vedení tamní komunistické strany. Detaily jsou hodně rozmlžené, avšak základní schéma se dá číst poměrně dobře. Paradoxně bychom si měli přát, aby u moci zůstalo to současné vedení. O jeho morálních kvalitách si sice nedělám nejmenší iluze (to je politicky korektní způsob vyjádření názoru, že je to spolek bezohledných a všehoschopných gaunerů), ale přece jen jde o racionální pragmatiky. A ti „mladí“, kteří usilují o zvrat situace, nejsou nějací „reformátoři“, jak si asi leckdo naivně myslí, nýbrž naopak radikální nacionalisté a neo‑maoisté, pod jejichž vládou by ČLR zřejmě začala dělat daleko agresivnější a méně předvídatelnou politiku.

10. června 2012
Včera jsem po několika letech navštívil rekonstrukci bitvy z americké občanské války, kterou tu každý rok pořádá Sdružení přátel historie Brno. Tentokrát se jednalo o bitvu u Front Royal, kde v roce 1862 zvítězila armáda Jihu. Kromě desítek pěšáků byla k vidění i dvě děla a dva kavaleristé (nebo spíše jeden kavalerista a jedna kavaleristka). Navzdory nepřízni počasí a úděsně zabláceným cestám (čištění kola vyžadovalo přes hodinu času a tři kbelíky vody) to byl výborný zážitek. Jsem velmi rád, že existuje dost nadšenců vojenské historie, díky kterým se akce tohoto druhu konají.

8. června 2012
Mnoho lidí jistě šokovala vzpomínka bývalého slovenského politika Martina Porubjaka, že slovenské vládě byl v roce 1992 předložen téměř šílený scénář českého bombardování Bratislavy. Ano, jiné slovo pro tohle zkrátka nemám. Válka mezi Čechy a Slováky? Snad jenom jako napůl úsměvný scénář alternativní historie to lze přijmout, ale mrazí mě při pomyšlení, že to někdo probíral vážně. Mírové rozdělení Československa je přece stále pozitivní příklad v kontrastu s krvavou Jugoslávií.

6. června 2012
Česká televize odvysílala poslední díl kontroverzního pořadu Co by kdyby, jenž se pokoušel nastínit různé historické alternativy v českých dějinách. Jaký je můj osobní pocit? Jedním slovem rozpačitý. Rozhodně si tvůrci zaslouží velkou pochvalu už za to, že odvážně odmítli obecně oblíbený omyl „historie nezná kdyby“ a do něčeho takového se pustili. Výběr témat je také dobrý; co ale značně pokulhává, to je zpracování, jež střídá kontrafaktuální a alternativní historii, takže divák je místy lehce zmaten. Vytknul bych také zbytečně krátký čas (17 minut je prostě málo). Ale celkově beru tento seriál přece jen pozitivně. Jako první pokus to ujde a třeba to bude inspirace pro vyspělejší projekt.

5. června 2012
Je zvláštní, že ze všech knih slavného Fredericka Forsytha se české podoby jako poslední dočkala ta, která vyšla jako první, a sice Příběh Biafry. Není to román, nýbrž dokumentární reportáž o zoufalém boji, který vedl utiskovaný národ Igbů proti federální vládě Nigérie, a také o smutné úloze britské vlády, jež genocidní politiku Nigérie podporovala. V knize jasně poznáváme autorův styl, vyznačující se mj. dokonalou rešeršní prací, a v neposlední řadě si zřejmě vzpomeneme na román Žoldáci, kde Forsyth alespoň ve formě beletrie dopřál Igbům satisfakci. Je škoda, že to tak nedopadlo i doopravdy.

3. června 2012
Já budu zajisté ten poslední, kdo by chválil minulý režim, ale přece jen si musím povzdechnout nad jednou věcí: V oboru vojenství a letectví vychází mnoho nádherných encyklopedií s velkými barevnými fotkami a kresbami na křídovém papíře, avšak trochu se vytratily komplexní publikace s větším objemem odborného textu. Mám na mysli ty „bible“, jakými byly mj. Technika a vojenství včera, dnes a zítra, Vojenské rakety, Němečkova Vojenská letadla a Československá letadla či (pro mě stále nepřekonané) Vrtulníky od Václava Svobody. Samozřejmě neříkám, že ty dnešní knihy jsou špatné, to ani náhodou, jenom mě trochu mrzí, že se teď objevuje málo titulů trochu jiného druhu.

2. června 2012
Den ve znamení vycházky do přírody, konkrétně po znovu otevřené Naučné stezce Předklášteří. Táhne se nádherným smíšeným lesem a je doplněna dobře provedenými informačními tabulemi. Ale vedle informací z panelů jsme měli k dispozici i výklad osoby nejpovolanější, a sice revírníka pana Jaroslava Špačka, který účastníky seznamoval nejen s přírodou, ale hlavně se základy lesního hospodářství. To je činnost mnohem komplexnější, zajímavější a zodpovědnější, než se může zdát. Tímto bych panu Špačkovi chtěl poděkovat za výborně zvládnutou roli průvodce a „lesního pedagoga“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *