Glosy Lukáše Visingra – červenec 2016

18. července 2016
Na filmovou verzi herní ságy Warcraft se čekalo přibližně deset let. Nepatřím sice k jejím skalním fandům, ale na snímek Warcraft: První střet jsem byl zvědavý, protože jsem doufal, že se konečně podaří udělat film podle hry, který bude mít úspěch u fanoušků. A stalo se. Filmový Warcraft je výtečná válečná fantasy, která celý ten svět (od hlavních postav až drobné detaily typu zbraní) perfektně převádí na plátno, aniž by šlo o přímou kopii hry. Vizuální provedení orků a bitev je úžasné, celé to má skvělou atmosféru a konec je hodně otevřený, takže už se můžeme těšit na pokračování. Tento film si ho určitě zaslouží.

16. července 2016
Včerejší zprávy o vojenském převratu v Turecku jsem vítal s velkým nadšením, ovšem dnešní zprávy už moc pozitivní nebyly. Pokus bohužel nevyšel. Tedy pokud to byl opravdový pokus, nikoli zinscenované divadlo, za nímž stál Erdoganův islamofašistický režim, který je schopný asi všeho. Nesporné je, že se to nyní využije pro další posílení moci, čistky a budování islámské totality. Pokud to ale byl skutečný pokus o převrat, je to aspoň důkaz, že v turecké armádě stále existují lidé, kteří si zachovávají zdravý rozum a úctu k sekulárnímu dědictví Kemala Atatürka. Fandím jim. Well, at least they tried it.

15. července 2016
Po slabomyslné snaze o zákaz střelných zbraní se teď EU patrně bude snažit zakázat nákladní auta, protože to je už to jediné, na co se zmůže. Nepochybně uslyšíme spoustu odsouzení a pohoršení, kdekdo si změní status na Facebooku, udělá se nějaký pochod za mír, mainstreamová média a sluníčkáři budou opakovat, že to nemá nic společného s islámem… Jako obvykle. A za týden nebo dva bude vše zpátky ve starých kolejích, dokud se neodehraje další takový útok. Nebo snad ne? Ve skutečnosti je to i další kapka do poháru trpělivosti, který má velmi blízko k přetečení. A pak, až se Západ skutečně probudí a naštve, tak všichni ti, kdo tohle způsobují, se budou hodně divit. A budou si přát, aby se raději nikdy nenarodili!

13. července 2016
Rusko přišlo v Sýrii o vrtulník Mi‑35M, kdežto Čína zaznamenala ztráty v Jižním Súdánu. Na první pohled to spolu moc nesouvisí, ve skutečnosti však jde vlastně o to samé. Angažmá v expedičních vojenských operacích logicky znamená, že se vojáci (dříve či později) začnou vracet domů v černých pytlích. Zároveň však platí, že bez operací v zahraničí nelze být globální velmocí. USA už dávno pochopily, že tahle role „policajta“ je krajně nevděčná (což na Středním Východě a v Africe platí dvojnásob), jenže vyhnout se jí dost dobře nejde. Teď ta samá nepříjemná, ale nezbytná lekce čeká i na Moskvu a Peking.

12. července 2016
Kromě císaře a krále Karla IV. slaví letos kulaté narozeniny také Igráček. Je pozoruhodné, že si tenhle koncept hračky pořád udržuje popularitu, ačkoli je proti dnešnímu mainstreamu takřka „hloupý“, ale začínám mít pocit, že za jeho trvající oblibou stojí hlavně nostalgie. Když vidím, kdo si Igráčky prohlíží a kupuje, tak to zpravidla nejsou děti, nýbrž dospělí. Ti, pro které je tato hračka jednou z ikon jejich dětství, které si tímto chtějí alespoň na chvíli připomenout. A ano, já k nim patřím taky. :‑)

11. července 2016
Ve víru událostí v polovině června jsem jaksi zapomněl komentovat téma, jež hýbalo českou politickou scénou a málem i položilo vládu. Mám pochopitelně na mysli reorganizaci Policie ČR a vše, co se kolem ní spustilo. Je zajímavé sledovat, jak tato kauza rozdělila i média, ale já se nehodlám postavit ani na jednu stranu, jelikož můj názor je takový, že o policii tady ve skutečnosti moc nejde. Fakt, že se z odborné bezpečnostní záležitosti stalo téma předvolebního boje stran, jen opět dokazuje trvající nevyspělost české politiky. Paradoxní situace, kdy se dvě nejsilnější strany musí vymezovat proti sobě v krajích a současně spolu vládnout státu, zde patrně připraví ještě další překvapení. Inu, co jsme si zvolili, to teď máme.

9. července 2016
Nevím, zda za to může blížící se kulaté výročí úmrtí, ale v každém případě sleduji, jak roste zájem o dílo, pod nímž je podepsán H. P. Lovecraft. Přiznávám, že jsem žádný jeho text nečetl (fandové, prosím, neposílejte na mě kletby Cthulhu, někdy to napravím), ale o jeho „kosmu“ jsem si dle různých zdrojů udělal jistou představu. Ten opět rostoucí zájem možná souvisí i s tím, že Lovecraftova tvorba má (ačkoli dosti zvráceným způsobem) silnou duchovní rovinu, po jaké dnes mnoho lidí touží. „Kosmický horror“ ale každopádně stále nabízí spoustu podnětů a inspirací, jak demonstrují např. Černá křídla Cthulhu.

8. července 2016
Diskuse o sekundární výzbroji tanků. Vždy jsem se díval se sympatiemi na tanky, které kromě svého hlavního děla nesou i malorážový automatický kanon. Takových typů existuje několik a zdá se, že tato myšlenka znovu získává popularitu. Tvrdím, že pěchotní vozidla by měla nést kanony střední ráže (mezi 40 a 80 mm), zatímco na tank bych umístil zbraň ráže mezi 20 a 40 mm proti „měkkým“, méně obrněným či vzdušným cílům. Mohl by to být podnět pro tvůrce západních tanků nové generace?

7. července 2016
Jelikož Den nezávislosti považuji za Nejlepší Film Všech Dob, očekával jsem film Den nezávislosti: Nový útok se směsí těšení a strachu. Kvůli zdraví jsem jej mohl zhlédnout až včera, ale to čekání za to každopádně stálo. Jak je dnes běžné, nejde „jen“ o pokračování, ale tak trochu i o remake, což prokazuje i kombinace původních (logicky zestárlých) a nových postav. (Nejvíce na mě zapůsobil africký bojovník Dikembe Umbutu.) Pochvalu zaslouží (mj.) příjemné herecké výkony, úchvatné efekty, designy letadel, svižný (ač poměrně komplexní) děj, několik dobrých hlášek a hromada zajímavých nápadů. Jen bych řekl, že se film snaží místy dělat dojem, že je „větší“, než opravdu je. Nechápejte to špatně, Den nezávislosti: Nový útok je opravdu výtečná akční sci‑fi, ale první díl určitě nepřekonává. Otázka zní, zda ho vůbec překonat lze.

5. července 2016
V souvislosti s dnešním svátkem Cyrila a Metoděje se znovu otvírá i otázka Moravy, moravské identity, vlajky a souvisejících témat. Debaty o nezávislosti Moravy na mě vždy dělaly spíš dojem folklóru, který se nedá brát moc vážně, což není v rozporu s tím, že se (jako Čechoslovák) pokládám za lokálního patriota. Přestože bych (čistě teoreticky) rád viděl obnovení zřízení na bázi historických zemí (Čech, Moravy a Slezska), problém je v tom, že současné kraje už tyto staré hranice nerespektují, a tudíž by se jednalo se facto o kompletní přestavbu území samosprávy. Obávám se, že by to nakonec způsobilo víc škody než užitku, takže ačkoli vím, že systém čtrnácti krajů je problémový, asi bych ho už neměnil.

3. července 2016
Připomínáme si dvě veliká kulatá výročí. Před 150 lety se odehrála bitva u Hradce Králové, jejíž výsledek měl zásadní důležitost pro další vývoj Evropy, a před 40 lety provedl Izrael fenomenální záchranu v Entebbe, z níž se stal jeden ze vzorů protiteroristických operací. Tento den bychom tedy měli věnovat vzpomínkám na muže, kteří v roce 1866 nasadili a obětovali životy za své říše a panovníky, a také na Izraelce, kteří roku 1976 prožili to drama v Ugandě. Hrdinství, odvaha, povinnost, čest, to vše jsou hodnoty, jimž se sice postmoderní svět rád posmívá, ale které mají svou trvalou váhu. Vzdávám poctu padlým.

2. července 2016
Nakladatelství Osprey Publishing je jistě pojmem pro všechny znalce a fandy vojenství a historie. Jeho knížky, které tady vydává zejména Grada a Computer Press, většinou představují přehledné a úplné sestavy informací o vybraných zbraních, jednotkách, lidech a bitvách. Před časem se však Osprey vydal na poněkud jinou půdu, než na jaké se rodí vysoce odborné texty. V sérii Dark Osprey začaly vycházet knihy, které patří v podstatě do žánrů sci‑fi, fantasy, horroru, konspirací či tzv. skryté historie, pořád si ovšem udržují faktografický styl, takže rafinovaně svádějí k víře, že je to pravda. Je to dosti zvláštní, ale originální a osvěžující nápad, a pokud prostě chcete vyzkoušet „něco nového“, tak rozhodně doporučuji.

1. července 2016
Někdy už je dost únavné vysvětlovat některým lidem elementární geopolitické zákonitosti. To, že právě Němci zahájili vývoj nového letadla FCAS a „táhnou“ projekt nového tanku MGCS, není jakási abnormalita, ale zcela logický stav. Není důležité, jestli (či jak) mám Němce rád nebo nerad, důležitá je jen geopolitická konstanta, že Německo bylo, je a bude největší evropskou kontinentální velmocí. Odráží se to i ve vojenství a nějaká EU na to nemá prakticky žádný vliv. Nedá se to nijak ukecat, je třeba to brát na vědomí jako daný fakt a zařizovat se podle toho, jinak bychom se mohli brzo hodně divit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *