Glosy Lukáše Visingra – listopad 2009

Štítky:

Postřehy Lukáše Visingra v jedenáctém měsíci tohoto roku.

28. listopadu 2009
Gigantická podívaná 2012 je další film, který nejen bohatě naplnil, ale i přesáhl má očekávání. Pokud je na světě nějaký režisér, který umí točit působivější katastrofické velkofilmy než Roland Emmerich, já o něm skutečně nevím. 2012 je typický efektový „popcornový“ trhák, ve kterém je samozřejmě obrovská spousta klišé, což ale není chyba, nýbrž plus, protože bez toho by tento žánr asi nebyl tím, čím je. 2012 je podle mě nejlepší „přírodní“ katastrofický film vůbec a zároveň druhé nejlepší Emmerichovo dílo, ale samozřejmě s ohledem na to, že Den Nezávislosti stojí jaksi „mimo kategorie“ a srovnání s ním je samo o sobě handicap. 2012 proto vřele doporučuji!

27. listopadu 2009
Nějak jsem zapomněl okomentovat finále letošní sezóny Formule 1. Byla to sezóna nesmírně zajímavá, napínavá, překvapivá a vyrovnaná. V každém případě si ovšem (na rozdíl od některých lidí) myslím, že tituly pro Jensona Buttona a stáj Brawn GP jsou zcela zasloužené. A nepochybuji, že sezóna 2010 bude velice divoká, nejen kvůli přesunům jezdců (z letošního startovního pole nezůstane kámen na kameni) a příchodu nových týmů, ale i díky zákazu tankování. Jako fanoušek McLarenu mám jen jisté obavy, jak se budou dva mistři v jedné stáji (Lewis a Jenson) snášet.

25. listopadu 2009
Skandál „Climategate“ pro mě samozřejmě není žádným velkým překvapením. Je to jen potvrzení toho, co tvrdím už velmi dlouho, tedy že tzv. globální oteplování je uměle udržovaný mýtus, který se určitým mocenským skupinám hodí coby obraz „nepřítele“. Jestli teď něco reálně hrozí, je to globální ochlazení, resp. „malá doba ledová“. Tak jako u všech dřívějších změn klimatu jsou příčinou sluneční cykly, takže s tím neuděláme naprosto nic. Můžeme, resp. musíme se jedině přizpůsobit. Tvrzení, že můžeme měnit klima, mi připadá jako projev neuvěřitelné arogance. Ale zpět k aféře „Climategate“: Je snad jasné, že to bude jenom začátek, špička ledovce. Takové věci se musely dít celé roky všude po světě. A jak varoval Michael Crichton: Manipulací s daty to začíná, ekoterorismem to končí!

23. listopadu 2009
20. kongres ODS nepřinesl žádné překvapení. Všechno proběhlo přesně podle plánů „technologů moci“, kteří postupně změnili ODS v jakousi tragikomickou parodii strany, kterou jsem dřív podporoval a volil. Program by byl „na papíře“ celkem dobrý, ale praktická politika ODS s ním má společného málo. Tohle prostě není věrohodná konzervativní strana. Je to jen rozplizlý modrý flek, pro který mají konzervativní hodnoty přibližně takovou váhu jako aktuální počasí. Na dotaz, koho budu v květnu 2010 volit, mohu v této chvíli odpovědět: Ještě nevím, ale ODS určitě ne.

22. listopadu 2009
Marťani (tak až do odvolání hodlám říkat Číňanům) překvapili. Zdá se, že vyrobili nový palubní bojový letoun pro svou letadlovou loď. Prý se jmenuje J‑15 Flying Shark, evidentně čerpá z ruského Su‑33, ale přece jen to není (s)prostá kopie; existuje už přinejmenším maketa ve skutečné velikosti, ovšem některé marťanské zdroje tvrdí, že je to prototyp, který už byl zalétán. Alarmující není ani tak fakt, že Mars má nový stíhač, ale fakt, že se o tom stroji téměř nic nevědělo a že se o něm dozvídáme teprve teď, kdy už možná létá! Rozvědka má u mě černý bod!

21. listopadu 2009
Zajímalo by mě, co doopravdy plánuje soudruh Hugo. Že je šílenec, o tom asi nebude sporu, ale otázka zní, zda je takový šílenec, aby napadl Kolumbii, což by samozřejmě způsobilo válku s USA. Paradoxně by to bylo asi to nejlepší, co by se mohlo stát, protože tak by Američané konečně měli legitimní důvody pro vojenský zásah v Latinské Americe. Ta rudá fašistická svoloč už se tam odporně rozlezla a mělo by se jí šlápnout na krk. Vynikající záminku by mohla dát také Argentina, pokud by se pokusila o invazi na Falklandy nebo do Antarktidy. Konkrétní stát vlastně není důležitý. Důležité je, aby ozbrojené síly USA uštědřily nějaké jihoamerické zemi bleskovou a drtivou porážku a přinutily ji tím k ponižující kapitulaci. Na tamní machistickou kulturu nic jiného nefunguje. Je to asi jediný způsob, jak tam mohou Američané obnovit svou autoritu a přivést ten region zpět k poslušnosti.

19. listopadu 2009
Vždy a všem doporučuji navštěvovat antikvariáty, protože se tam často dají objevit pozoruhodné knihy. Mým nejnovějším „úlovkem“ je publikace Churchillovy tajné zbraně, která popisuje speciální tanky pro ženijní jednotky a spousty dalších zvláštních a kuriózních druhů techniky, z nichž mnohé vymyslel sám Sir Winston. Zpočátku budily spíše smích (ostatně se jim přezdívalo „hračky“ či „legrácky“), což ale nic nemění na faktu, že významným způsobem přispěly k vítězství.

18. listopadu 2009
Nevím, zda jste to tušili, ale byly (a možná stále jsou) tady úvahy o přestavbě obchodních či vědeckých lodí na „skryté“ nosiče balistických střel. V rámci programu Chameleon to plánovali Američané (mělo jít o prvek tzv. Multilateral Force pro NATO) a Sověti pohotově reagovali obdobným projektem Skorpion. Dnes prý mají podobné tendence někteří odpovědní členové mezinárodního společenství jako KLDR či Írán (a možná také Čína). Už jen sama existence takové lodě by patrně znamenala porušení více smluv, konvencí a režimů, než bych dokázal vyjmenovat. Bez ohledu na to, kdo by to udělal, bych se ztotožnil s názorem jedné chytré a krásné slečny: „Taková lumpárna!“ (Poté ještě řekla „A pojď mě vylízat!“, ale to už se popsané problematiky asi moc netýká.)

17. listopadu 2009
Dvacet let od pádu komunistického režimu, resp. od počátku snahy vytvořit tu demokracii, právní stát a tržní ekonomiku. Něco se daří lépe a něco hůře. V módě je spíše naříkat a nadávat nad tím druhým, ale když se člověk podívá třeba na slovenskou politiku či maďarskou ekonomiku, taxi musí říct, že bychom na tom mohli být ještě výrazně hůře. A pokud se kdokoli v mé přítomnosti ozve s komentáři ve smyslu, že za bolševika bylo to nebo ono lepší, nevedu s ním složité disputace a neoháním se čísly. Vždy jenom přikývnu, pokrčím rameny a dodám: „Jistě. A Hitler postavil dálnice.“

15. listopadu 2009
Mezi vůbec nejpůsobivější knihy, jež jsem v poslední době přečetl, se řadí katastrofický román Tma od slavného Ondřeje Neffa. Představte si, že by v jediné chvíli zkrátka zmizela ze světa elektřina. Nejspíše si neuvědomujeme, že je moderní svět na této síle totálně závislý a bez ní by nefungovalo prakticky nic. Kniha mimořádně přesvědčivě a drsně popisuje, co by brzy po „elektrické smrti“ následovalo: nepokoje, masové násilí, hlad, epidemie… Anarchii by ale vystřídala krutá tyranie bezohledných despotů, cosi jako nový středověk. Elektřina je totiž základem toho, čemu říkáme civilizace. Ale civilizace není zdaleka jen o technice, je i o nás lidech. Přemýšlejte o tom.

13. listopadu 2009
Když si tak čtu o touze různých exotů po Velkém Srbsku, Velkém Bulharsku apod., říkám si, proč ještě nikdo nepřišel s myšlenkou Velkého Česka. Kdybychom použili analogické argumenty, mohli bychom si činit nárok na leccos. Kladsko, Lužice, celé Slezsko a Těšínsko, samozřejmě Slovensko a Podkarpatská Rus, zřejmě i části Bavorska, Rakouska a Maďarska… Třeba bychom mohli mít i přístup k moři! To už by stálo za pokus, ne? (Upozornění: To celé jsem myslel jako vtip.)

11. listopadu 2009
Tak trochu tu navážu na včerejší postřeh. Přestože chovám k Rusku celkově pozitivní vztah, zdaleka to neznamená, že budu s úsměvem kývat na všechno, co Moskva dělá. Právě nyní naopak pociťuji velkou nelibost nad vojenským cvičením Západ‑2009. Není mi jasné, jestli to měla být nějaká provokace, nebo zda se Rusové chtěli jen předvádět, nebo jestli tam někdo opravdu věří, že má smysl nacvičovat obranu Kaliningradu a Běloruska proti agresi Polska, resp. NATO. (V případě platnosti třetí varianty by se snad měla přezkoumat příčetnost ruského generálního štábu.) A vůbec, celá série cvičení Západ je podivnost, kterou by si Rusko mělo radši odpustit. Vítal bych spíše cvičení sil rychlé reakce CSTO na téma obrany Sibiře a střední Asie proti… vy víte komu.

10. listopadu 2009
Znovu jsem se dozvěděl, že jsem ruským agentem a přisluhovačem Moskvy. V očích některých jedinců si toto označení patrně zasluhuje každý, na koho nepůsobí hysterické protiruské výlevy českých liberálů a kdo nepovažuje Vláďovo a Méďovo „národní“ Rusko za projekt Sovětský svaz verze 2.0. (Proto nosí nálepku agenta také Václav Klaus.) Věřte, že jsem opravdu nesmírně vytížený člověk, když tady stačím působit jako přisluhovač Izraele, USA i Ruska současně. Už zbývá snad jen agent EU, ale jaxi tuším, že coby příznivec Svobodných se na to tak úplně nehodím. :‑)

9. listopadu 2009
Jedna z běžných námitek proti skupinovému sexu zní, že „rozbíjí vztahy“ a že je to „forma nevěry“. To je však důsledkem nepochopení elementární skutečnosti, že skupinový sex je spíše společenská aktivita, která má s „rozbíjením vztahů“ a „nevěrou“ společného asi tolik jako střídání tanečních partnerů. Znáte někoho, komu se kvůli skupinovému sexu opravdu rozpadl vztah? Mám dojem, že kdekdo zná někoho, komu někdo říkal, že jeho kamarád slyšel o někom, komu se to stalo… A i kdyby se to snad doopravdy stalo, pak takový vztah asi nebyl moc silný a rozpadl by se tak či onak. Já naopak osobně znám dvojici, u které se dlouholeté přátelství změnilo v „něco víc“ právě díky nezávazné čtyřce! Závěr: Opravdu silně pochybuji, že skupinový sex může „rozbít“ nějaký kvalitní vztah, ani trochu však nepochybuji, že může velmi zásadně přispět ke vzniku kvalitního vztahu. Amen.

7. listopadu 2009
Dovolil bych si upozornit na listopadové číslo ATM, v němž se vyskytují (mimo jiné) dva mé články na aktuální a zásadní témata. Prvním je popis vývoje raket série Standard Missile, jehož vrcholem je střela RIM‑161 Standard SM‑3, která tvoří základ nové architektury protiraketové obrany. A druhým je velká reportáž z vojenské přehlídky v Pekingu, což byla krásná show, která ovšem odborníkům prozradila, že vojenská síla Číny je ve skutečnosti jen iluzorní barevná bublina.

6. listopadu 2009 Prý bych měl napsat něco ke kauze plzeňské právnické fakulty a kšeftování s tituly. Nemohu říci, že by mě ten skandál moc překvapil. Je to jen důsledek posedlosti vysokoškolskými tituly, kvůli které váží pár písmenek před jménem či za ním víc než skutečné schopnosti, dovednosti a zkušenosti. Já osobně jsem toto paradigma nikdy neuznával a titul Bc. jsem si před jméno napsal jen jednou, a to jen ze zvědavosti, abych věděl, jak to vůbec vypadá (výsledek: nijak zajímavě), a další případné zkratky si tam či onde asi taky psát nebudu. Vždyť já sám jsem důkaz, že formální vzdělání není nutnou podmínkou úspěchu. To by bylo tak všechno. P.S. „Co děláš o víkendu?“ „Práva…“ :‑)

4. listopadu 2009 Otevřeně říkám, že prezident Klaus mě včerejším podpisem Lisabonské smlouvy velice zklamal. Doufal jsem (a jistě nejen já), že kdyby nikdo jiný, tak právě on bude mít sílu postavit se proti nátlaku Bruselu. Třebaže i nadále pokládám Václava Klause za jednoho z nejlepších českých politiků, po včerejšku moje hodnocení jeho osoby trochu pokleslo. Ale budiž, stalo se. Je nutno akceptovat realitu, což pochopitelně neznamená, že před tím pitomým dokumentem budeme padat na zadek. Jeho výhody je třeba využívat, zatímco nevýhodná ustanovení musíme obcházet, ohýbat, ignorovat, popř. porušovat, jelikož EU stejně nemá páky, aby někoho k něčemu reálně donutila. Lisabonská smlouva pro mě není závazný zákon, ale pouze sada jakýchsi orientačních doporučení.

3. listopadu 2009 Rýžoví soudruzi znovu posouvají hranice drzosti. Vypadá to, že mají v úmyslu zkopírovat celou ruskou letadlovou loď! A co je horší, oni si asi vůbec neuvědomují, že dělají něco špatného. Jejich kultura totiž nechápe koncepci autorských práv; podle nich věc patří tomu, kdo ji fyzicky vyrobil, nikoli tomu, kdo ji kdysi kdesi vymyslel. Nelze jim vysvětlit, že pokud chtějí být pokládáni za civilizované, musí dodržovat některá základní pravidla. Tom Clancy to napsal drsně, ale přesně: Jsou to Marťani. (Třeba by se s nimi domluvil Prasoubek.) Jenže takhle to přece nemůže pokračovat věčně. Jednou ta guma praskne a oni za to strašlivě zaplatí. A já jen pevně doufám, že u toho budu!

1. listopadu 2009 TV Barrandov vysílá známý seriál 30 případů majora Zemana, o kterém se dá říci v podstatě totéž jako o filmu Triumf vůle: Je to technicky vynikající propaganda totalitního režimu. Když Česká televize před lety (po velkých sporech) seriál odvysílala, poctivě jsem se kouknul na všechny části, z nichž řada se mi líbila. Ne všechny Honzovy případy byly o politice, ovšem v „politických“ jsem samozřejmě držel palce agentu Bláhovi, excelentně hranému Radoslavem Brzobohatým.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *