Glosy Lukáše Visingra – říjen 2012

31. října 2012
Nezřídka dostávám otázku, jak jsem se dostal ke svojí práci, resp. k zájmu o vojenství. Obvykle říkám, že k tomu podstatně přispěly letecké a taktické počítačové hry, faktem však je, že pokročilá technika (a nejen ta vojenská) mě zajímala už od dětství. Jako vášnivý čtenář jsem si už z dětského oddělení knihovny často půjčoval knížky o zbraních či dopravních prostředcích. Mezi ty, na něž si pamatuji rozhodně nejlépe, patří brožovaná publikace Tanky zasahují, popisující vývoj obrněných bojových vozidel od první světové války do poloviny 70. let. Pro desetiletého kluka to bylo prostě fascinující čtení. A proto jsem velice rád, že jsem tuhle „srdcovku“ nedávno našel v jednom antikvariátu. :‑)

30. října 2012
Diskuse o Západu a jeho hodnotách. Vím, že tahle věta zní trochu podobně jako slavné „S nápadem dobýt severní točnu přišel minulé úterý magistr Šofr…“, ale opravdu se mi před pár dny povedlo za několik minut vytvořit cosi jako „znak Západu“. Šlo mi zejména o fakt, že kořeny Západu jsou řecké, římské, židovské a křesťanské. Chvíli mi trvalo nalézt něco výstižného pro Řecko a Řím, ale snad se to podařilo… Můžete ten můj nápad pokládat za „public domain“ a volně užívat, pokud chcete.

28. října 2012
Na den vzniku samostatného Československa se možná hodí napsat něco k vlastenectví. Tenhle pojem lze samozřejmě chápat různě (a lze jej i snadno zneužít), o čemž mě ostatně utvrzuje fakt, že podle některých jsem přehnaný národovec, kdežto podle jiných nejsem vlastenec vůbec. Osobně chápu vlastenectví nikoliv jako nekritický obdiv nebo idealizaci, nýbrž jako pozitivní vědomí své příslušnosti k národu a státu, hrdost na úspěchy a snahu bránit určité hodnoty a prosazovat jisté zájmy. Vlastenectví by ale nemělo být spojeno s nějakou konkrétní stranou či ideologií, mělo by být přirozeným prvkem politiky a společnosti. Bohužel se zdá, že právě ten poslední faktor v současné době citelně chybí.

25. října 2012
Katastrofický film Meteor byl ve své době katastrofální propadák a občas bývá označován za nejhorší film Seana Conneryho. Po letech se ovšem stal skoro kultovním a po jeho zhlédnutí rozhodně nemám pocit, že by byl zase tak špatný. Zápletka byla tehdy velmi originální (a za dvacet let inspirovala skvělé blockbustery Armageddon a Drtivý dopad) a obsazení bylo hvězdné (a Sean Connery jako vždy působivý). Triky jsou z dnešního pohledu samozřejmě poněkud směšné, ale tehdy (1979) byly výtečné. Zajímavý je i ideový apel, tedy spolupráce USA a SSSR proti nebezpečí, které ohrožuje celé lidstvo. Ano, film má také slabiny, např. některé konverzační scény jsou trošku nudné, ale celkově hodnotím Meteor kladně, minimálně kvůli tomu, co se snažil (ač neobratně) říct a co předznamenal.

24. října 2012
Jak známo, můžeme slavit prodej 24 nových letadel L‑159 do Iráku. Ale co s těmi vyrobenými stroji, které stále leží zakonzervované ve skladech? Chystá se jejich odprodej soukromým zájemcům, což pokládám za velice dobrý nápad. Český „Albík“ (tedy letoun L‑39 Albatros) platí u amerických soukromých vojenských firem za nejoblíbenější stroj pro výcvik přímé letecké podpory či předsunutých leteckých návodčích, takže by tyto společnosti mohly mít zájem i o stroje L‑159.

22. října 2012
Slyšeli jste už o české on‑line hře Infinitum? Já jsem ji zaznamenal teprve nedávno, ale okamžitě mě velmi zaujal její příběh. Mám takové nedokazatelné podezření, že možná vznikl jakýmsi přežvýkáním některých prvků z Rudé zóny, ale budiž. A pokud pominu tu válku s Ruskem, je tam i spousta sympatických nápadů: V Česku (konečně!) vládnou odborníci, zase jsme vojenská velmoc, zase zachraňujeme Izrael, máme svou ropu… Dal bych si říct. P.S. Křižík a ČOLEK forever! :‑)

21. října 2012
Krátká interpretace výsledků senátních voleb: Pravice jako celek jednoznačně utrpěla porážku a ODS nyní potřebuje zásadní sebereflexi (ideovou, personální i strukturální), pokud nechce nadále ztrácet vliv. Je však velká otázka, jestli je toho ještě schopna. Poptávka po autentické pravicové straně určitě existuje, ale ODS (a zřejmě ani TOP 09) ji neuspokojuje. A to je logicky příležitost pro nové subjekty, které budou chtít toto „místo vpravo“ obsadit a získat nespokojené konzervativní voliče (což jsem ostatně i já). Myslím, že volby v červnu 2014 budou vysoce zajímavé (a bude se mimořádně těžko předvídat jejich výsledek), protože lze očekávat velký efekt právě těch nespokojených a protestních hlasů.

19. října 2012
Světem sportu hýbou obvinění z dopingu, kterého se údajně dopouštěl fenomenální Lance Armstrong. Rád bych řekl tohle: Považuji to za ubohou snůšku stupidních paranoidních blábolů a teorií o spiknutí, kterou si vymysleli darebáci hnaní iracionální závistí a nenávistí vůči mimořádnému sportovci. Já osobně jsem nikdy nepochyboval, že Armstrong vítězil poctivě, ačkoli se vždy někdo snažil pošpinit jeho výkony v závodech i mimo ně. Pro mě Lance představuje inspirující sportovní i lidský příklad, a to tím víc, čím víc na něj útočí lidé, kteří mu nesahají ani po podrážky jeho cyklistických bot.

18. října 2012
Ještě malý postřeh k volbám: Mezi poraženými skončil i Jiří Paroubek a jeho strana NS‑LEV21. Rád bych zdůraznil jednu věc: U Jiřího Paroubka mi nikdy nevadily jeho levicové názory, protože si umím vážit i lidí s odlišným přesvědčením. Dokonce i tu pořád vytahovanou spolupráci s komunisty bych pochopil, protože to stejně dělají všichni a striktně racionálně by byla hloupost hlasy poslanců KSČM ignorovat. Co mě však u Jiřího Paroubka vždy odpuzovalo, to bylo jeho lidské vystupování, arogance, pokrytectví a bezzásadový populismus. Takoví lidé (bez ohledu na strany či názory) do politiky nepatří.

16. října 2012
Udělování Nobelových cen za literaturu a mír udržuje tradici, na kterou hledím se směsí údivu, pobavení a rezignace na snahu pochopit. Nobelovu cenu za literaturu opět dostal někdo, o kom jsem v životě neslyšel; a to jsem (jak lidé z mého okolí dobře vědí) vášnivý čtenář. Prakticky se to dostalo do stavu, kdy bych byl opravdu překvapen, pokud by to ocenění obdržel i někdo relevantní, např. Tom Clancy, Frederick Forsyth nebo Joanne K. Rowlingová. A pokud jde o Nobelovu cenu za mír, tady už se můžu skutečně pouze smát, neboť výbor se neustále překonává ve vysoce důmyslném typu satiry a černého humoru. Toto ocenění pro EU je něco podobného jako nádherný pohřební věnec.

15. října 2012
Moje velké gratulace míří do Nového Mexika a Rakouska. Ano, hovořím o úspěchu mise Red Bull Stratos a statečného skokana Felixe Baumgartnera. Včera jsem s napětím a nadšením sledoval přímý přenos, který ukázal zlomení tří vzdušných rekordů, a to včetně překonání rychlosti zvuku ve volném pádu. Skutečně to byl skvělý pohled na úspěch nejen vědy a techniky, ale i lidské odvahy. Na něco takového musí být člověk opravdový „srdcař“ a mít ocelové nervy. S úctou smekám.

14. října 2012
Pochopitelně budu komentovat výsledky voleb. Úspěch levicové opozice není nijak překvapivý, protože se dá považovat za železné pravidlo, že „volby druhého řádu“ v polovině období každá vláda drtivě prohrává. A je dosti ošidné podle toho předvídat výsledek sněmovních voleb (vzpomeňte na debakl ČSSD na krajích v roce 2000 a vítězství v roce 2002). Také úspěch KSČM se očekával (ačkoliv možná ne tak silný), neboť sázka na protestní hlasy je dnes vysoce spolehlivá. (A myslím, že je to přece jen „menší zlo“ než hlasy pro DSSS, jejíhož postupu na krajský level jsem se skutečně bál.) Za nejdůležitější výsledek těchto voleb však považuji úspěch regionálních subjektů, jenž dokládá nedůvěru voličů vůči etablovaným stranám. Některé z těchto „krajských stran“ vypadají docela slibně a mají „tah na branku“. Kdo ví, třeba by ta kýžená náprava české politiky mohla nakonec vzejít právě z krajů. Můžeme jen doufat.

13. října 2012
Zdá se, že to snad konečně vyjde! Konečně se podaří prodat letouny Aero L‑159! Včerejšek přinesl (vedle voleb) i výbornou zprávu, že Irák koupí 28 českých dvoumístných tryskových cvičných letadel, z nichž 24 budou exempláře z novovýroby. Znamená to samozřejmě obrovský úspěch nejen pro náš letecký průmysl, ale po dlouhé době i pro českou zbrojní exportní politiku. Značka Aero má díky úspěšným letadlům L‑29 a L‑39 po světě stále skvělý zvuk a nyní tu rýsuje se reálná šance, že se také L‑159 zařadí mezi její exportní úspěchy. Zase jeden důvod být hrdý na svou zemi. :‑)

12. října 2012
Krajské a leckde (zde v Tišnově ne) i senátní volby. Po dlouhém rozvažování, několika změnách názorů a několika konzultacích s volebními kalkulačkami jsem se nakonec rozhodl volit č. 48, tzn. koalici TOP 09 a Starostové pro Jihomoravský kraj. Ten druhý prvek koalice bych velmi zdůraznil (což jsem učinil i pomocí kroužků na lístku), jelikož TOP 09 jako celorepubliková strana už u mě ztratila většinu kreditu. Starostové jako (úspěšní) obecní politici představují poněkud jiný přístup, takže můj hlas pro tento subjekt odráží můj názor, že kvalitní komunální činitelé by měli jít „nahoru“. Vím, že tento princip není samospasitelný, avšak i tak mi stále připadá jako relativně efektivní. A každý hlas se počítá.

10. října 2012
Románů z prostředí českých zpravodajských služeb je žalostně málo, a proto se každý z nich cení. Platí to i o knize BISONI 001, kterou (pochopitelně pod pseudonymem) napsal bývalý pracovník BIS. Přestože se z velké části jedná o uměleckou licenci, snaží se román vylíčit práci zpravodajců „ne‑romanticky“ a ukázat nejen operativní zjišťování informací, ale i analýzu či řízení. To vše je postaveno na zápletce, která se točí okolo propojení české i mezinárodní politiky, ekonomiky a organizovaného zločinu. Určitě mohu doporučit jako zajímavý pohled do „temného světa“ tajných služeb.

9. října 2012
Váhám nad volbami do krajských zastupitelstev, resp. nad tím, koho zvolit. ODS se pro mě stala prakticky nevolitelnou a můj dřívější záměr zasunout TOP 09 a STAN trochu narušilo to, co se děje kolem daní atd. ve vládě. Z volební kalkulačky mi vychází buď dvě výše zmíněné strany, nebo strany jinak nepoužitelné či bez reálných šancí. A potom ještě (což je docela překvapivé) SPOZ, tedy Zemanovci. Přiznám se, že stále váhám a možná se budu rozhodovat až na poslední chvíli.

7. října 2012
Dale Brown je zpět v plné síle! Po poněkud rozpačité knize A Time for Patriots je zde zase techno‑thriller, jak má být. V románu Tiger’s Claw jsou opět rozvíjeny reálné jevy a trendy, hlavně posilování moci Číny, její nové vojenské technologie (včetně stíhačky J‑20), ale také její vnitřní problémy, vedle toho velké škrty v americkém obranném rozpočtu, význam civilních kontraktorů, koncept AirSea Battle… Při čtení románu tak člověku mimoděk „naskakují“ titulky zpráv z nedávné doby. Co je ale dosti zvláštní, to je konec knihy. Nejdříve jsem byl v šoku, ale teď mám stále silnější dojem, že tohle nebude tak, jak se zdá. Na Browna je to nějak moc jednoduché… Možná nás příští rok čeká velké překvapení.

5. října 2012
Debata o ženách v armádě. Jedna z věcí, za kterou mohu upřímně tleskat Číně, je snaha o integraci žen do ozbrojených sil (viz pilotky stíhaček J‑10). Nikdy jsem se netajil tím, že bych v tomto směru moc rád viděl stoprocentní rovnost, tedy žádná omezení pro ženy, ale samozřejmě ani žádné úlevy. Prostě jeden metr na všechny, jak ukázala Hvězdná pěchota či Rudá zóna. Pak se však nabízí legitimní otázka, zda by se mohly udělat také společné šatny, sprchy atd. Já bych to asi podpořil. Politicky je to (zatím) zřejmě neprůchodné, ale bylo by jistě zajímavé sledovat reakce na takový návrh. :‑)

4. října 2012
Jedna z nejlepších zpráv za poslední dny přišla ze sektoru, kde je dobrých zpráv zpravidla velmi málo, a to z českého leteckého průmyslu. S ruskou podporou se v Kunovicích připravuje nové letadlo, které vyjde ze stále výborného dopravního stroje L‑410 Turbolet. Málokdo si uvědomuje, jak se tohle éro podařilo, že již vzniklo přes 1100 kusů a výroba pokračuje, neboť zájem pořád je. Koncepce Turboletu se plně osvědčila i v extrémních podmínkách, a proto jsem rád, že tu nadále zůstane.

2. října 2012
Někdy se setkávám s tvrzením, že moje články a prohlášení jsou „neobjektivní“, že se kloním na tu či onu stranu (obvykle na stranu USA, Ruska nebo Izraele) atd. Na to zpravidla odpovídám: Ehm, no a? Problém spočívá v tom, že to zkrátka jinak nejde. Žádný člověk na světě není „objektivní“, protože každý z nás má nějakou povahu, výchovu, názory, přesvědčení a zkušenosti, které ho zákonitě ovlivňují, což se pak (třeba i podvědomě) promítá do toho, jak hovoří (a)nebo píše. Ti, kdo o sobě neustále říkají, že jsou „nestranní“, jsou mi trochu podezřelí. Osobně považuji za férovější, když se otevřeně přihlásím ke svým názorům, než kdybych se pokoušel o praktickou nemožnost a hrál si na „nestranného“.

1. října 2012
Hodnocení filmu Železná lady jsou rozmanitá, ale za sebe musím říci, že se mi skutečně líbil a považuji jej za jeden z nejlepších životopisných snímků vůbec. Na prvním místě samozřejmě musím vyzvednout zcela výjimečnou Meryl Streep, která v roli Margaret Thatcherové předvedla životní výkon. Vedle toho chválím celkové pojetí filmu, ačkoli bych možná věnoval více prostoru „hvězdným rokům“ Maggie v úřadě a méně jejímu stáří a nemoci, ale budiž. Za nejlepší pasáže pokládám (to asi nikoho nepřekvapí) ty, které se týkají války o Falklandy. V každém případě je tento film výtečnou poctou pro mimořádnou osobnost, která světu ukázala, že ženy do politiky patří. Namísto politicky korektního kvokání či volání po kvótách a podobných pitomostech by bylo lépe vzít si příklad z Železné lady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *