Glosy Lukáše Visingra – srpen 2009

Štítky:

Prázdniny se pomalu přehouply do své druhé poloviny a Lukáš Visingr Pokračuje v glosování.

31. srpna 2009
Debata: Měly Spojené státy po 11. září 2001 oficiálně vyhlásit válku terorismu? Mám na mysli skutečně formální deklarování válečného stavu, schválené Kongresem, se všemi příslušnými důsledky. Já osobně bych souhlasil. Ano, mělo se to udělat. Základní námitka zní, že pro to neexistuje precedens. To je snad pravda, ale to pro Norimberský proces platilo taky. Místo koukání do minulosti a hledání precedentů by se mohlo pro změnu myslet na budoucnost a ten precedens vytvořit.

28. srpna 2009
Tak, už je to oficiální: Rusko chce koupit francouzskou výsadkovou loď třídy Mistral. Moje pocity jsou smíšené. Na jedné straně je rozhodně správné, že se Rusko stále víc zapojuje do globální sítě zbrojního průmyslu (a pořizuje si mj. elektroniku značky Thales a izraelské bezpilotní letouny); snaha o naprostou soběstačnost je dobrý způsob sebevraždy, jak ukázal Sovětský svaz. Ale na straně druhé se mi zdá jako poněkud podivné a krátkozraké koupit si velké plavidlo s tím, že se pak postaví další. Jak bude probíhat instalace subsystémů? A kde se ty další kusy budou stavět, když na to Rusko nemá loděnice? Nejsem si momentálně jistý, jestli je ten plán řešení, nebo spíš nový problém.

27. srpna 2009
Dostal jsem otázku, co si myslím o aktuálním napětí ve slovensko‑maďarských vztazích. Určitě nejsem odborník na etnické a teritoriální konflikty, ale něco o nich přece jen vím, a právě proto se nechci stavět ani na jednu stranu. Podle mě je to typická aplikace přístupu „greed and grievance“. Existuje tam nějaké „historické napětí“, což samo o sobě ještě tak nevadí, jenže extrémisté (na obou stranách) toho záměrně a bezohledně využívají pro zisk politických bodů. Co dělat? Ty „historické křivdy“ asi nejde nějak lehce vymazat, takže je třeba odstavit extrémisty.

26. srpna 2009
Prý mám zase doporučit nějakou knihu. Budiž. A hned dvě. První je skvělý thriller Střežit a bránit, jenž spekuluje, jak by Írán mohl reagovat na izraelský útok proti jeho jadernému programu. Jde o nejnovější díl řady od spisovatele Vince Flynna, kterého mám rád především proto, že v rámci boje proti terorismu (stejně jako já) důsledně a nelítostně hájí ty nejtvrdší postupy (včetně mučení). Druhá kniha nese název Toulky světem bájí; nabízí výtečný přehled mytologií deseti starověkých civilizací, a sice Mezopotámie, Egypta, Indie, Persie, Židů, Řecka, Říma, Keltů, Germánů a Slovanů.

24. srpna 2009
Agentura MDA znovu otevřela otázku mobilních střel pro protiraketovou obranu ve střední fázi. Boeing navrhuje pojízdnou modifikaci GBI, kdežto Raytheon prosazuje pozemní variantu střel Standard SM‑3. Myšlenka velkých mobilních interceptorů má samozřejmě mou plnou podporu. Velmi mě však pobavily zprávy českých médií, že tento projekt ohrožuje stavbu radaru v České republice. Čeští novináři si jaksi nevšimli, že se hovoří o mobilních raketách, nikoli o radiolokátoru. Velký radar XBR pochopitelně bude stále potřebný a myšlenka jeho pojízdné verze je prostě směšná. Jediný mobilní radar tohoto typu je ten námořní, který stojí na přestavěné ropné plošině. Copak si někdo myslí, že ta třicetimetrová koule se dá jen tak naložit na náklaďák a převážet jako stánek s pizzou?

23. srpna 2009
Dnes končí aerosalon MAKS 2009, který je bohužel třeba označit za velké zklamání. Tak především se neuskutečnila tolik očekávaná premiéra bojového letounu 5. generace Suchoj T‑50 PAK FA (údajně má vzlétnout ještě letos, ale po tomto fiasku už tomu věří stále méně lidí). Dalších novinek bylo také jenom poskrovnu, což silně kontrastuje s naopak velmi „nabitým“ ročníkem 2007. Co se dá dělat. Ekonomická krize prostě zasáhla letecký průmysl značně nepříjemně. (A kromě toho tragicky zahynul velitel skupiny Russkije Viťjazi, legendární Igor Valentinovič Tkačenko. Ale předpokládám, že kdyby si měl vybrat, asi by chtěl odejít nějak takhle. Čest jeho památce.)

22. srpna 2009
V edici DVD Hit+ byl vydán dokumentární seriál Prehistorický park, jakési volné pokračování slavných Putování od BBC. Všech šest epizod se mi skutečně velice líbilo formou i obsahem. Na rozdíl od někdy trochu „suchých“ Putování je Prehistorický park nečekaně napínavý a celkem hodně „akční“. Nejde jen o klasické faktografické povídání, nýbrž o originální koncepci „záchrany“ vyhynulých druhů, tedy jejich hledání v pravěku, dopravu do 21. století a konkrétní problémy jejich chovu. Jestli si budete chtít domů pořídit dinosaura nebo mamuta, tohle je velmi dobrá příprava.

19. srpna 2009
Dopadení žhářských nacistických teroristů (jelikož o nic jiného než terorismus podle mě nejde) dokládá, že nové vedení Ministerstvu vnitra ČR prospělo. Ivánka jsem nikdy neměl rád, kdežto Martin Pecina na mě od začátku působil jako špičkový profesionál. Kredit mu u mě ještě značně zvýšilo jmenování Jiřího Komorouse (jehož publikaci Lovci smrti mohu vřele doporučit) do funkce náměstka a zahájení druhého pokusu zakázat neonacistickou Dělnickou stranu. Snad se (konečně) blýská na lepší časy a policie půjde extremistům opravdu důrazně a nesmiřitelně po krku.

17. srpna 2009
Sonda do názorů dlouholetých příznivců ODS a ČSSD, kteří jsou velice nespokojeni s tím, co s „jejich“ stranami udělali stávající předsedové. Zdá se, že většina voličů sociální demokracie (ačkoli mnozí jen se skřípěním zubů a coby nejmenší zlo) ji bude na podzim opět volit; ČSSD se od své původní podoby asi vzdálila méně a spíše levicový volič stejně nemá alternativu. Naopak mezi voliči pravicovými bude míra fluktuace podstatně větší. Část tam toho modrého ptáka (přestože znovu jen jako nezbytné zlo) zasune, velká část však podpoří nové strany. Určitě zaboduje TOP 09, ale vnímám okolo sebe i tendence zkusit Věci veřejné, Svobodné nebo Občany.cz. V říjnu to asi bude zajímavé.

16. srpna 2009
Film G.I. Joe: The Rise of Cobra pro mě představuje vyvrcholení letošní letní filmové smršti. A jaksi už mi docházejí pochvaly a superlativy… Geniálně natočené souboje, honičky, přestřelky a bitvy, dokonalé vizuální efekty, spousta originálních nápadů, technika přesně mezi realitou a sci‑fi, neskutečné množství hlášek, závěr parafrázující Hvězdné války a jednoznačný příslib pokračování. Stále se „něco děje“ a ani na minutku si neoddechnete. Podle kritiků je film jednoduchý, plný nelogičností a neplatí v něm zákony fyziky a pravděpodobnosti. I kdyby to byla pravda, je to důležité? Šel jsem do kina na dvě hodiny sqělé akční zábavy, což je přesně to, co jsem dostal.

14. srpna 2009
Téma diskuse: Wernher von Braun. Jakkoliv tohoto člověka uznávám jako technického génia a jednoho ze zakladatelů dobývání vesmíru, z morálního hlediska si jej prostě vážit nemohu. Jeho balistická raketa V‑2 totiž nebyla zbraní pro „férový boj“ (jako byly např. německé letouny či tanky), nýbrž prostředkem použitelným jedině k ostřelování civilních měst, a navíc se vyráběla hlavně pomocí otrocké práce vězňů koncentračních táborů. Životopisný film o von Braunovi nazvaný Mířil jsem ke hvězdám by asi měl mít přesnější titul: Mířil jsem ke hvězdám, ale někdy jsem trefil Londýn.

13. srpna 2009
Včera dorazila do Tišnova převzácná návštěva: Na kole přijel modrý ptačí strom. Bohužel zůstal jen asi 20 minut, takže příliš času pro diskuse nebylo. Na mou otázku, proč byl z Poslanecké sněmovny stažen radar, mi Mirek Topolánek odpověděl, že jsem (cituji) „blázen“ a že tímto krokem byl radar „zachráněn pro lepší politickou konstelaci“. Pro mě z toho vyplývá zjištění, že předseda ODS je asi přece jen dobrý politik, neboť má politicky přijatelnou odpověď na každou otázku.

11. srpna 2009
Za týden začíná v Moskvě aerosalon MAKS 2009 a celý svět čeká, že Rusko konečně předvede bojový letoun 5. generace PAK FA. Doufám a věřím, že se tak stane, zároveň však tuším, že to pro mnoho lidí bude jakýsi antiklimax. Myslím si totiž (přestože bych se rád mýlil), že PAK FA bude hodně konvenčně řešený stroj, snad něco jako Su‑47 s křídlem podobným F‑22, tedy žádný aerodynamický hokus‑pokus. Po těch letech čekání asi budou fandové poněkud zklamaní, že je to „takový obyčejný“… A dále říkám, že PAK FA nebude tak dobrý jako F‑22. Bude to nejspíš kvalitní letoun, snad lepší než F‑35, ovšem na Raptora přece jen mít nebude. Američané zkrátka vyrobili stíhačku mimo kategorie a dost pochybuji, že by si ten technologický náskok nechali klidně sebrat.

9. srpna 2009
Spousta lidí má potíže se čtením dlouhých textů na počítači, a proto si elektronické knihy raději tisknou. Já tyto problémy nemám a nijak mi nevadí číst celé knihy na displeji notebooku. To však nic nemění na tom, že „papírové“ knihy pro mě pořád mají svoje kouzlo. E‑book je jen počítačový soubor, zatímco ta tištěná je skutečný předmět, který můžete vzít do ruky, darovat nebo vystavit. (Často mívám dojem, že přemýšlím dost podobně jako někteří učitelé, knihovníci či umělci, pro něž představuje poškození knihy zločin zhruba na úrovni masové vraždy.)

8. srpna 2009
Dokážete si představit 100 000 až 150 000 útočících letounů? Já tedy ne. A dotazováním ve svém okolí jsem zjistil, že to zřejmě nedokáže nikdo. Ale proč to vůbec řeším? Protože Pepa Stalin měl pro operaci Bouře (útok na Evropu, plánovaný na 6. července 1941) v plánu nechat zhotovit právě asi tolik lehkých bombardérů Su‑2! Tisícovku letadel si představit umím (vždyť Spojenci poslali na Německo čtyřciferný počet strojů mnohokrát), ale na sto tisíc už moje fantazie zkrátka nestačí…

6. srpna 2009
Na veřejnost postupně pronikají zprávy o týmech amerických a izraelských tajných služeb a speciálních jednotek, které nelítostně likvidují činitele teroristických skupin a cílevědomě narušují zbrojní programy Íránu. Nejsem vůbec překvapen a bezvýhradně takové postupy schvaluji. Proti terorismu a darebáckým státům se musí bojovat právě takhle! Vraždy, sabotáže, záhadné „nehody“ či „zmizení“, šíření strachu a nejistoty, to vše jsou přece jejich metody. Nevidím však důvod, proč bychom jim měli nechat monopol. Právě naopak, bez výčitek svědomí bychom jim měli všechno stokrát vrátit. Platí totéž, co platilo už při bombardování Německa a Japonska: Kdo zaseje vítr, sklidí bouři.

5. srpna 2009
Jestliže Che na mě zapůsobil dost rozpačitě, pak film The World’s Fastest Indian (odmítám používat ten divný český název) mě nesmírně nadchnul a překonal všechna má očekávání. Rozhodně to není „jen“ o motorkách a závodění. Je to hlavně neobyčejně působivý příběh člověka, který celý život šel za velkým cílem a díky své šikovnosti a odhodlání (a také díky podpoře přátel) ho nakonec i dosáhl. Co mě ovšem dostalo asi nejvíc, to je skutečnost, že rychlostní rekord z roku 1967, který tehdy 68letý Burt Munro na 47 let starém motocyklu ustanovil, dosud nebyl překonán!

4. srpna 2009
Rád bych napsal něco konkrétního o filmu Che, jenže mi to jaksi nejde. Můj pocit z tohoto čtyři hodiny trvajícího snímku je takový rozpačitý. První díl o kubánské revoluci se mi zdál mnohem zábavnější než díl druhý o guerille v Bolívii. V každém případě ale příliš nechápu, jaký typ filmu to má být a co vlastně chtěli jeho tvůrci sdělit. Celkově to snad není film špatný, spíše velice nejasný (a také zbytečně dlouhý). Po jeho skončení jsem si řekl jen: „Hmm, a co?“ Podruhé bych se na něj už asi nekoukal. (Neodpustím si ale jednu glosu ke Guevarově smrti: Zjevně byla strašlivá pitomost ho takhle zabít. Kdyby zkrátka jen „zmizel“, patrně by se nestal „mučedníkem revoluce“ a nečuměl by z každého třetího trička. Myslím, že po smrti Che napáchal víc škody než za svého života.)

2. srpna 2009
Diskuse na téma právní úpravy vlastnictví střelných zbraní. Snad nikoho nepřekvapí, že jako pravičák a konzervativec hájím názor, že občané by měli mít (pochopitelně bez debilního byrokratického svinčíku) možnost se ozbrojit, aby chránili své životy a zdraví, své bližní a majetek a v neposlední řadě i svobodu a spravedlnost v celé společnosti. Zločinci si totiž zbraně opatří vždycky! Docela málo se ví, že právě ty státy USA, v nichž je držení zbraní omezeno nejméně, se chlubí i nejmenšími počty násilných trestných činů, nebo že spoustu teroristických útoků v Izraeli zastavily zbraně v rukou civilistů. Jak řekl Robert A. Heinlein o Švýcarsku: „Ozbrojená společnost je slušná společnost.“

1. srpna 2009
USA se vracejí ke staré myšlence pozvání Ruska do NATO. Samozřejmě to jen vítám, protože jsem už řadu let velkým propagátorem tohoto kroku. Jsem přesvědčen, že Rusko v Alianci jednou stejně skončí, ať už takřka „samo od sebe“, nebo kvůli vnější hrozbě. Dále tvrdím, že NATO by se mělo přejmenovat (tedy pokud mi někdo neobjasní, co mají Slovensko nebo Turecko společného se severním Atlantikem) a změnit na systém kolektivní bezpečnosti „Tří Severů“ (tj. Severní Ameriky, Evropy a Ruska). Pak by se snad mohla zapojit každá země splňující vstupní podmínky, což je nyní např. Izrael, Austrálie, Indie, Jižní Korea, Japonsko, Brazílie nebo Chile. Ano, šlo by o náročný „klub pro zvané“, nikoli o neschopný a ubohý svinčík typu OSN, kde si může každá špinavá díra hrát na mocnost a masoví vrazi přednášet o lidských právech. (Podle mě mají Američané, Britové a Izraelci málem svatou trpělivost; na jejich místě bych už z milé OSN pravděpodobně dávno vystoupil.)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *