Glosy Lukáše Visingra – únor 2009

Štítky:

Lukáš Visingr nabízí své další postřehy v nejkratším měsíci roku.

27. února 2009
Už nějakou dobu inklinuji k myšlence, že za vhodných okolností by se měl znovu zavést zlatý standard, resp. komoditní krytí měny, a to nikoli nutně jen zlatem či stříbrem, ale i jinými vzácnými kovy, jako je platina, iridium nebo titan. Ty vhodné okolnosti by mohly nastat při plánované měnové reformě v rámci NAFTA, resp. se zavedením amera. Nová měna krytá drahými kovy by pak čelila daleko nižšímu riziku znehodnocení a zadlužení. Amerika zrušila zlatý standard jako poslední, takže by bylo dost symbolické, kdyby jej jako první znovu zřídila. Další nadnárodní uskupení, která mají či budou mít společnou měnu (EU, AU, SCO…), by ji asi dříve nebo později následovala.

25. února 2009
Jedno velice odporné výročí a jedna velice zajímavá debata o nestátních ozbrojených aktérech, ve které se probíraly např. paramilitární organizace napojené na konkrétní politiky či strany. Vyjádřil jsem názor, který někomu asi nebude znít zrovna příjemně, ale podle mého názoru je z funkčního hlediska naprosto správný: Československé Lidové milice byly dokonalým protějškem nacistických SA. Byla to vysloveně „ideologická“ kvazi‑armáda totalitní strany. (A při troše snahy a tolerance lze najít paralely také mezi SS a vojsky bolševického Ministerstva vnitra.)

24. února 2009
Na Korejském poloostrově znovu vzrůstá napětí a já přemýšlím nad tím, co by se asi dělo, kdyby došlo k další válce. Nepochybuji, že USA a Jižní Korea by zrůdný totalitní režim na severu porazily, ale může to probíhat všelijak. Číselně jsou ozbrojené síly KLDR nesmírně silné, jenže většina zbraní je víceméně šrot. Existují velmi odlišné prognózy týkající se morálky, jež sahají od okamžitého kolapsu po fanatický odpor. A co jejich ZHN, balistické rakety, podzemní základny? Jak je to ve skutečnosti? A když jsme u těch otázek, kdo to peklo na zemi vlastně řídí? Je to pořád ještě Kim Čong‑il? Myslím, že o KLDR jistě víme snad jen to, že jistě nevíme nic. Mně osobně rozhodně nejvíce vadí, že nevím, jak dlouho to bude ještě trvat, než tahle realizace Orwellova 1984 konečně půjde k čertu.

22. února 2009
Leckdy jsem považován za někoho, kdo nemá rád Francii či cokoli, co s ní souvisí. Samozřejmě si tady nebudu hrát na frankofila, avšak musím jasně říci, že mám rád nebo obdivuji spoustu věcí, které k zemi galského kohouta patří. Velké osobnosti (jako Napoleon, Foch a de Gaulle), snaha o nezávislou politiku, vyspělý vojenský a letecký průmysl, zásadová podpora jaderné energie, razantní postupy tajných služeb proti teroristům a jiné havěti… Speciálně musím uvést potopení grýnpísácké lodě Rainbow Warrior, jež ve mně vždycky vzbudí záchvěv velkých sympatií k Francii… :‑)

20. února 2009
V tomto roce nás plnou silou zasáhne ekonomická krize a růst HDP bude asi jen snem. Studenti přijdou o řadu možností přivýdělku, protože vhodných pracovních míst bude kritický nedostatek. Proto vzroste zájem studentů (resp. především studentek) o natáčení porna, kde jsou výplaty pozoruhodně štědré. No posuďte sami: Proč by měla hezká holka měsíc nebo dva dřít jako barevná někde v supermarketu, když si může víc (a příjemněji) vydělat za dvacet minut?

19. února 2009
Nemohu říci, že by mě schválení Lisabonské smlouvy nějak výrazně překvapilo. Současné vedení mění ODS na kartelovou stranu technologů moci, kteří na jakýkoli program nebo ideje zcela rezignují. Pokud by měl být Lisabon nutné zlo ke schválení smluv o americké základně, budiž. Ale Lisabon bez radaru je politická kapitulace. Zdrojem naděje zůstává Senát, který zřejmě chce zůstat na principu „nejprve radar, až pak Lisabon“. V každém případě doporučuji začít přemýšlet, co z té obludné papírové cihly můžeme v pohodě ignorovat, obcházet nebo porušovat, aniž by to přineslo nějaké hmatatelné negativní následky. Tohle přece právě my Češi ovládáme dokonale!

17. února 2009
Jak jsem včera říkal pro TV N@VA, příliš mě nepřekvapuje, že se trošku scukly dvě ponorky. Nebyl to zdaleka první takový případ a asi ani poslední. Za studené války vedlo ke kolizi několik „her na kočku a myš“ amerických a sovětských ponorek a klesající hlučnost současných tříd lodí toto riziko jen zvyšuje. Vždyť US Navy nedokáže účinně sledovat už ani své vlastní ponorky! Klasické sonary zkrátka došly na hranice možností. Budoucnost patří akustickému světlu.

16. února 2009
Kontroverzní zákon, jenž zakazuje (mimo jiné) zveřejňování policejních odposlechů, dokládá, že Česká republika dosud není právním státem. V právních státech se nepřijímají zákony, u nichž musí být jasné, že nebudou dodržovány. A tento zákon bude nakonec jedině kontraproduktivní, jelikož média jej budou otevřeně porušovat nebo obcházet, což povede k soudním procesům, v nichž se budou dotyčné případy podrobně rozebírat. Váhám, zda je ten paskvil k smíchu, nebo spíše k pláči. Díky němu tady totiž může být docela veselo, ale taky to může skončit obrovskou mezinárodní ostudou.

14. února 2009
Kdykoli mám dojem, že o Evropské unii smýšlím moc optimisticky, sahám po románu Obchodní válka, který mě z toho opět rychle vyléčí. Tohle mistrovské dílo z pera Larryho Bonda se nejen vyrovná i těm nejlepším knihám Toma Clancyho, ale navíc se vyjadřuje k otázkám evropské integrace, takže je téměř neustále aktuální. V první rovině jde samozřejmě o brutální kritiku snahy Francie a Německa podřídit si celý starý kontinent. Druhá, méně zřetelná rovina je takové poselství pro země střední Evropy: Musíme vždy všichni společně (a pokud možno s Washingtonem a Londýnem) táhnout za jeden provaz, protože jinak nás Paříž a Berlín na tom provaze pověsí každého zvlášť.

12. února 2009
Kdybych měl hlasovat v izraelských parlamentních volbách, asi bych velmi, velmi váhal, pro koho bych se měl rozhodnout. Benjamin Netanjahu mi byl vždycky sympatický a sdílím též jeho názory na Hamás (svrhnout!) a Írán (bombardovat!), ale Cipi Livniová si mě zase v poslední době získala svým báječným vystupováním (a jistě se více hodí pro jednání s Fatahem). Nejraději bych je asi viděl společně ve velké koalici, jenže Bibi nejspíš hodlá vytvořit tvrdý pravicový kabinet s Avim… Ale co. Nejdůležitější je, aby pokračoval náš sionistický POS (Plán Ovládnutí Světa). :‑)

11. února 2009
Uplynulo šest měsíců od trapného konfliktu Ruska a Gruzie, zvaného také „olympijská válka“, ale podle zájmu médií se zdá, že to je alespoň šest let. Prakticky vůbec už se o tom nemluví. Američané i Rusové zjevně utrpěli kolektivní a selektivní ztrátu paměti, což považuji za výborný nápad, protože tato epizoda vážně pocuchala dobré vztahy Washingtonu a Moskvy, které prezidenti Bush a Putin vybudovali. Jejich nástupci tedy musejí opravovat mosty. A měli by s tím pohnout, neboť je třeba řešit ekonomickou krizi, protiraketovou obranu, nukleární odzbrojení, Afghánistán, somálské piráty, energetiku a spousty dalších zásadních témat. Hej, molodci, let’s roll! We’ve got a world to manage!

9. února 2009
Přečetl jsem tři opravdu kvalitní romány, které napsal Harold W. Coyle, a to Sword Point, Trial by Fire a The Ten Thousand. První popisuje válku USA a SSSR o Írán, druhý líčí americkou invazi do Mexika a třetí nabízí boj USA proti agresivnímu (a ukrajinskými jadernými hlavicemi vyzbrojenému) Německu. Coyle je jeden z mála spisovatelů, kteří se specializují na popis pozemních bojů, a umí velmi sugestivně a bezprostředně vylíčit atmosféru moderní války.

8. února 2009
Asi do žádného politika nebyly v poslední době vkládány tak velké naděje jako do Baracka Obamy, což logicky znamená, že žádný nepřinese takové zklamání. Až lidem dojde, že Obama nechce nebo nemůže splnit drtivou většinu toho, co jim nasliboval, budou se cítit krutě ošizení a zrazení. Každý neúspěch mu pak budou vyčítat daleko víc než komukoli jinému. Lidé jsou totiž nevděční a nestálí a stavět kariéru na bázi krátkodobé popularity je zaručená cesta do pekel.

6. února 2009
Zastávám názor (a zjistil jsem, že většina češtinářů jej sdílí), že by bylo výborné zrušit v množném čísle minulého času shodu přísudku s podmětem. Prostě mít v minulém čase jediný tvar plurálu slovesa zcela bez ohledu na rod nebo pořadí podmětů, tak jako je tomu ve většině germánských i slovanských jazyků (včetně slovenštiny). Kdyby se to současné pravidlo nahradilo univerzálním tvarem, o nic užitečného by se tím nepřišlo. Asi jenom o pointu tohoto vtipu: Jak správně napíšeme „ženy si hrál‑ a muži šl‑ domů“? Odpověď: Ženy si hrály s tvrdým a muži šli domů s měkkým. :‑)

4. února 2009
Včerejší komentář Martina Komárka, který nápaditě přirovnává boj Paroubka a Topolánka k neustálým konfliktům Krakonoše a Trautenberka, mě inspiroval k úvaze o večerníčku Krkonošská pohádka. Přece jen nechci rovnou fandit „Sudeťákovi“ Trautenberkovi, ale pravdou je, že Trautenberk a Krakonoš jsou oba samovládci, kteří neustále zneužívají svou moc. První představuje „temnou stranu“ neregulovaného kapitalismu, kdežto druhý ukazuje negativní rysy diktátorského socialismu. Anče, Kuba a hajnej fungují převážně jako prosté, omezené a bezmocné figurky, které se mají (relativně) dobře jen díky ustavičným střetnutím obou „jemnostpánů“ a neuvědomují si, že oba s nimi jen manipulují. Blahoslavení jsou chudí duchem, neboť jim budou za chvíli patřit vaše peníze.

3. února 2009
Necelé dva měsíce zbývají do startu další sezóny Formule 1. Rošády v jezdeckém poli jsou až nezvykle malé, zatímco technická pravidla prodělala převratné změny, které se promítají i do podstatně odlišného vzhledu vozů. Možná je to jen otázkou zvyku, ale mně se nový design monopostů příliš nelíbí a připadá mi jako návrat kamsi do poloviny 90. let. Naopak vítám zavedení systémů KERS (které se určitě budou více objevovat rovněž v obyčejných osobních autech), návrat hladkých pneumatik a povolení měnitelné aerodynamiky. Ale za největší přínos letošní sezóny pokládám posunutí časů startů závodů v Austrálii a Malajsii, takže už nebude třeba vstávat tak odporně brzy.

1. února 2009
Mám slabost pro jeden druh vojenských vozidel, a to pro obrněnce, kteří mají výzbroj na úrovni tanků, ale jsou lehčí a rychlejší. Nezáleží mi příliš na tom, zda mají podvozek pásový, nebo kolový. Říkává se jim všelijak: lehké tanky, stíhače tanků, samohybné kanony, vozidla palebné podpory… Jako příklad lze zmínit americký M1128 Stryker MGS či ruský 2S25 Sprut‑SD (a do jisté míry i bojové vozidlo pěchoty BMP‑3). Z historických typů je mým jasným favoritem americký stíhač tanků M18 Hellcat. S rychlostí okolo 90 km/h to bylo rozhodně nejrychlejší pásové vozidlo druhé světové války a stále zůstává jedním z nejrychlejších „pásovců“ všech dob.

7 comments

  1. Pozeral som si ďalšie romány od toho Harolda W. Coyla a najviac ma zaujalo God’s Children. Kniha je o tom ako malá skupinka amerických peacekeeperov bojuje osamotená proti horde krvižíznivých Slovákov, ktorý chcú vyvraždiť maďarskú menšinu na Slovensku. Z toho úryvku, čo som čítal je Slovenská armáda vykreslená ako poriadny záporáci, Slovensko ako najväčšia diera sveta a zrejme nám na konci Američania dajú riadne na prdel. Vážne uvažujem o objednávke tejto knihy :-).

  2. Slovnesko konce 90. let bylo přesným úkazem sovětského odkazu – zpravodajské služby nevěděli pro koho dělají, únos prezidenta, režim něco mezi boxerským patriotismem a ubrečeným přešlapováním pod evropským okapem:o) prostě něco, co se jen tak nevidí a o co je dobrý se opřít, je to vlastně podobný jak Moldavsko nebo Albánie (pokud jste si všimli, tak v poslední době je jako zločinecký stát zmiňovaný v každém filmu, který se i okrajově dotýká org. zločinu:o)…zajímavý, že si takhle nikdo moc nepodal Ukrajinu, Poláky (to by byla dobrá prdel:o) nebo Hajzlov (pardon, Bulharsko…)

  3. God’s Children: Bandita jinými slovy vyjádřil to, co jsem tu chtěl napsat i já. Slovensko za Mečiara nesplňovalo kritéria liberální demokracie, dokonce je často používáno jako modelový příklad tzv. soutěživého autoritarismu (odkazuji na doc. Kopečka v předmětu POL109 Politické systémy). A teď si zkuste představit, co by mohlo následovat, kdyby po volbách v r. 1998 dál vládl Vlado a ta jeho nacistická a bolševická smečka. Můžete s klidným svědomím říci, že by pak nemohly následovat nějaké takové excesy? Já ne. Pokud jde o Ukrajinu, tu si Coyle „podává“ právě v The Ten Thousand. Co se týče Albánie, toto pojetí nijak nepřehání a plně odpovídá realitě. Albánci jsou dnes v evropském OZ asi nejsilnější etnická skupina. A znám pár vojáků, kteří byli v KFOR, a ještě jsem žádného neslyšel hovořit o Albáncích v pozitivním smyslu… :-/

  4. Zo všetkým, čo bolo napísané o tom v akom stave bolo Slovensko za vlády Mečiara a tej jeho bandy plne súhlasím a je smutné, že veľa tých istých ľudí vrátane Mečiara, má stále silný vplyv na slovenskú politiku, ale nechcem veriť tomu, že by sa niekedy dostala situácia na Slovensku až do takého stavu, aby tu začali etnické čistky. Príde mi, že protimaďarské nálady šíri na Slovensku hlavne malá skupinka politikov a extrémistov, ktorý ju zneužívajú na svoje vlastné ciele, a že celú slovensko-maďarskú otázku média zbytočne nafukujú. Na druhej strane, Židia asi tiež v 1933 nečakali, čo nakoniec príde.

  5. Etnické čistky? chacha. To snáď nemyslíte vážne. Vladovi a Janovi išlo a ide o jediné-moc a peniaze. Nejakí Maďari im slúžia len na získavanie hlasov.

    To, že sa etnické čistky na Slovensku stanú predmetom sci-fi budiž. Ale, že v také niečo sú schopní uveriť aj kolegovia politológovia. Bolo tu divoko, ale zase až tak veľmi nie. :)

  6. Jenom tak na okraj Visingrových neuctivých slov o evropské integraci v německo-francouzském pojetí.Vždyť to je přece od Vetfálského míru pořád stejné:Paříž-Londýn-Berlín-byla to Vídeň-a vždycky to nějakým způsobem byla,a jak je vidět je i dnes Moskva.Možná by stálo za úvahu klesnout z politologických výšin a systematičtěji se zabývat etnografií středoevropského prostoru,včetně opovrhovaného bezpečnostního rozměru. Keller

  7. Ad Obchodní válka: Troufám si říci, že vzhledem k celkovému vyznění této knihy byla moje vyjádření o francouzských a německých plánech na evropskou integraci ještě velice uctivá, taktní a umírněná. :-) Na toto téma debatuji velice rád, ale pokud možno s lidmi, kteří Obchodní válku četli, protože v opačném případě to má smysl asi jako diskutovat o tzv. globálním oteplování s někým, kdo nečetl Říši strachu.

    Ad God’s Children: V tomto nemohu souhlasit. U lidí, jako je Šialený Vlado (a ta skvadra, co tehdy vládla s ním), si člověk nemůže být nikdy jistý, jestli jim nepřeskočí v hlavě a nezačnou páchat nějaká zvěrstva. Vím, že lidi si to moc neuvědomují, ale Evropa v 90. letech nebyla ze zpětného pohledu nic moc a mohlo to tu všechno vzít daleko horší konce. A nemyslím zdaleka jen Jugoslávii; podívejte se, co se dělo v Moldavsku, kdo vládl v Rumunsku, jak to vypadalo v Albánii, jak se čachrovalo s jadernými zbraněmi na Ukrajině a v Bělorusku (nějak se už zapomnělo, že prezident Kravčuk jednou oficiálně deklaroval Ukrajinu jako jadernou mocnost)… Coyle prostě v God’s Children zkusil extrapolovat vývoj na Mečiarově Slovensku (podobně jako v The Ten Thousand extrapoloval vývoj na Ukrajině) a dospěl k závěrům, které třeba dnes někomu připadají směšné, ale to jen proto, že to ve skutečnosti nakonec probíhalo jinak (a dobře tak). Vlastně i Obchodní válka je takovou extrapolací, jenže s tím rozdílem, že obsahuje stále platná varování a doporučení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *