Glosy Lukáše Visingra – únor 2016

29. února 2016
Už jen s pobavením sleduji, kam až může zajít tzv. politická korektnost. Nedávno jsem se o sobě dozvěděl, že jsem prý schvaloval apartheid, a to tím, že jsem chválil jihoafrická obrněná vozidla. Nevím, zda má smysl se o tomhle slaboduchém myšlenkovém konstruktu vůbec vážně bavit, ovšem pro jistotu tady uvádím, že apartheid odsuzuji jako špatný, podobně jako odsuzuji i další formy rasismu (např. diskriminaci bělochů, ke které dnes v řadě zemí dochází). To ale neznamená, že pokládám za špatné všechno, co se v JAR v éře apartheidu udělalo, a proto znovu nadšeně chválím jihoafrickou školu obrněnců. Z ní totiž vychází vozidla kategorie MRAP, která zachránila tisíce životů západních vojáků. Jestliže někdo nedovede oddělit kritiku politického režimu od chvály techniky, tak lze s úspěchem pochybovat o jeho inteligenci.

27. února 2016
Vypadá to, že se jaderný klub rozrostl o dalšího člena. Saúdská Arábie asi skutečně má nukleární zbraně. Není to příliš překvapivé, spekuluje se o tom už roky a leckdo (včetně autora těchto řádků) to předvídal, ale když se objeví prohlášení, že to tak vážně je, člověk se přece jen cítí zvláštně. Ti kluci opálení se každopádně ocitli ve velice nepříjemné situaci. Plány se jim hroutí, utrpěli debakl v Jemenu a ještě chtějí vlézt do Sýrie. Prohlášení, že mají Bombu (což může být samozřejmě i psychologický bluf, na to nezapomínejme), do toho dobře zapadá jako víceméně zoufalý pokus ukázat sílu, resp. její iluzi.

25. února 2016
Málokdo dnes asi ví, že jsem kdysi býval neuvěřitelným fandou herní série Mortal Kombat. Znal jsem zpaměti snad všechno, celý svět, postavy, jejich příběhy, pohyby a kouzla. A dosud tvrdím, že filmová verze je zřejmě nejlepší zfilmování videohry, které kdy bylo. Již dlouhou dobu se pracuje i na novém filmu, jenže ten se pořád odkládá. Naděje vzbuzuje fakt, že by mohl být propojen s výborným krátkým filmem Mortal Kombat: Rebirth (a)nebo webovým seriálem Mortal Kombat: Legacy, protože tato krátká, ovšem velice povedená dílka nabízejí nový, realističtější a nečekaně atraktivní pohled na svět MK. Každopádně jsem pevně přesvědčen, že fenomén MK má pořád velký potenciál, jen je potřeba jej kvalitně oživit.

24. února 2016
Děkuji firmě MCAE Systems za skutečně velice působivou a zajímavou prezentaci technologií 3D skenování a 3D tisku. Od počátku rozmachu těchto vynálezů jsem byl přesvědčen, že se tímto otevírá jedna z velkých cest do budoucnosti a že tyto technologie mají obrovské perspektivy ve vojenství. Samozřejmě pod podmínkou, že se dočkají adekvátní podpory. Právě do takových oborů mají směřovat investice do výzkumu a vývoje, aby tu vznikal základ pro ekonomický úspěch. (Dále viz Izrael.)

22. února 2016
Nepamatuji si, kdy (resp. zda vůbec někdy) jsem se v kině smál tolik jako u filmu Deadpool. Tohle je opravdu něco výjimečného a obtížně s něčím srovnatelného. V žánru komiksových filmů dnes převažuje trend vážných psychologických a filozofických myšlenek, zatímco Deadpool je esence ryzí zábavy. Ale jaké zábavy? Stručně shrnuto, takřka šílené. Hlavní hrdina (proti němuž je i Tony Stark málomluvný bručoun) neustále chrlí spoustu vtipů, jejichž spektrum sahá od popkulturních hlášek přes břitkou sebeironii po neskutečné vulgarity. Deadpool nebere vážně vůbec nic (ani sebe) a krutě demoluje všechna klišé. Strážci galaxie jsou překonáni, protože tohle je nejvtipnější „komiksovka“ a jeden z nejvtipnějších filmů vůbec.

20. února 2016
Omlouvám se, že se nepřidávám k jásotu nad dohodou, která má odvrátit „Brexit“. Ačkoliv jsou v ní obsaženy převážně věci, s nimiž souhlasím, nemyslím si, že se tím něco zásadně změní, podobně jako nebude mít valný význam to, jak dopadne britské referendum. Změny fungování EU by musely být daleko hlubší, aby zabránily jejímu rozpadu, nad kterým již vyděšeně fňukají i sluníčkoví pseudo‑liberálové. Současná podoba EU je podle mě nezvratně odsouzena k zániku (který dále urychluje imigrační krize), a jestliže ještě je nějaká šance, pak se určitě nedostaví bez velkých politických změn v jednotlivých zemích.

19. února 2016
Na novou knihu Matthewa Reillyho, která u nás vyšla pod jménem Střežená zóna (výjimečně podivný překlad původního titulu The Great Zoo of China), jsem se hodně těšil. A rozhodně jsem nebyl zklamán, protože jde o skvělý román, v němž Reilly použil svůj geniální „akční“ styl pro jakousi zvláštní mutaci Jurského parku (který je prý i jeho nejoblíbenější knihou). Nyní už nic nezkazím, pokud prozradím, že se všechno točí kolem draků, kteří zřejmě nebudou zase tak mytičtí, jak se většinou říká. (To ostatně koreluje s mým názorem, že lidé viděli živá zvířata, která byla předobrazem draků.) A když se do toho přimíchá ještě čínská politika, vzniká skutečně excelentní adrenalinový román, který se čte jedním dechem!

17. února 2016
Opět jsem se od srdce zasmál, když jsem zjistil, jaké pohádky o mně určití jedinci (pochopitelně vždy odvážně ukrytí pod přezdívkami) píšou v některých internetových diskusích. Je opravdu fascinující, co o mně dovedou tvrdit lidé, které vůbec neznám, ale pro něž snad tvořím objekt určité posedlosti. Motivace pro to mohou sahat od jakýchsi komplexů po obyčejnou blbost. Nebudu to zkoumat nebo na to jakkoli reagovat, jelikož to zkrátka vůbec neberu vážně a jen se tím bavím. Pro pár lidí ten den, kdy mě potkali, asi představuje nejdůležitější den jejich životů. Jak praví klasik: Je mi líto, ale pro mě to bylo úterý. :‑)

16. února 2016
Kdyby se ten film nejmenoval Jack Ryan: V utajení, resp. kdyby nesla hlavní postava jiné jméno, hodně těžko bych poznal, že je to „zfilmování“ něčeho z pera geniálního Toma Clancyho. A ono slovo dávám do uvozovek zcela záměrně, protože spojitost se slavnou románovou sérií je mimořádně volná, resp. téměř žádná. Pokud se s tímto smířím, vychází mi z toho překvapivě (navzdory spoustě negativních hodnocení) dobrý špionážní film. V roli charismatického hlavního padoucha exceluje Kenneth Branagh, vedle kterého ty ostatní herecké výkony působí nevýrazně. Zápletka má poněkud pomalý rozjezd, ale pak získá tempo, které nepoleví až do konce. Dá se tomu řada věcí vytknout, ale jak říkám, souhrnně docela dobré.

14. února 2016
Sv. Valentýn, tedy svátek zamilovaných, má (podobně jako i další „křesťanské“) svátky mnohem delší historii, která sahá až do starověku. Tehdy to však byla oslava tělesných rozkoší a sexu, kterou ale křesťanství později hodně upravilo. Každopádně je velmi iritující, jak dnešní rádoby‑intelektuální „politická korektnost“ rozkládá a ničí svobodu Západu, a to i tu sexuální. Bojíme se toho, co by tady způsobili islamisté, ale zapomínáme, jak se strašlivě poškozujeme i sami. Západ ve skutečnosti nikdy nemůže porazit žádný vnější nepřítel, nýbrž jen jeho vlastní slabost, stupidní sebeomezování a sebemrskačství!

13. února 2016
Někdy už je skutečně únavné vysvětlovat, že pochvala amerického Jihu a nesouhlas se standardním výkladem občanské války v žádném případě neznamená podporu otrokářství. Představa, že v občanské válce šlo právě o otroctví, je dosud velice pevně zakořeněná, což nic nemění na tom, že je vysoce zavádějící, ne‑li úplně mylná. Otrokářství bylo pozůstatkem minulosti, který by v případě vítězství Jihu záhy vymizel. V té válce se bojovalo primárně o systém vládnutí a systém hodnot. Jestliže se tedy dnes považuji za „Jižana“, znamená to v podstatě „jen“ přihlášení se k jakýmsi idejím, které jsou blízké tradičnímu evropskému konzervatismu, k němuž se také hrdě hlásím. Takže s potěšením říkám: The South Will Rise Again!

11. února 2016
Televize BBC teď vyvolala jistý rozruch válečnou simulací World War Three: Inside the War Room. Za účasti četných britských stratégů a dalších expertů vzniklo cosi jako konverzační drama, ve kterém jde o fiktivní střet NATO a Ruska v Pobaltí (přesněji v Lotyšsku), resp. o britskou reakci. Na první pohled to patrně působí jako praštěné (a tak jsem k tomu přistupoval), byl jsem však mile překvapen tím, jak dobře to BBC podala. Ano, je to v řadě věcí značně přehnané, ale přesto profesionálně zvládnuté a má to hodně působivou atmosféru. Stejně jako výstup simulací z korporace RAND to rozhodně stojí za pozornost a zamyšlení nad tím, jak teď (ne)jsme připraveni, schopni a ochotni (to není totéž!) bránit Evropu.

10. února 2016
Historik Ivo Pejčoch opět dokázal svou schopnost neúnavně hledat v archivech. Tentokrát ale není výsledkem jeho výzkumu atlas vojenské techniky, nýbrž publikace na pomezí oborů vojenství a literární historie. Má titul Od Švejka k Terazkymu a jde o soubor textů, které popisují reálné předobrazy postav z románů z vojenského prostředí. Kromě legendárního Švejka a Černých baronů se zkoumá i Tankový prapor či některá méně známá díla, ale rozhodně jde o vysoce přínosnou knihu. Doporučuji!

9. února 2016
Bratrstvo klokaní pracky opět promluvilo a opět žádá pro Austrálii stíhačky F‑22 Raptor. Nemyslím, že by teď kohokoli překvapilo, že má mou stoprocentní podporu, neboť náležím k těm, kdo již roky volají, aby byl tento excelentní (přesněji řečeno, dnes nejlepší) bojový letoun prodáván blízkým americkým spojencům. Na prvním místě by to měl být Izrael, dále Austrálie, Japonsko, Jižní Korea, Kanada… Vyšší počet odběratelů by zákonitě snížil jednotkovou cenu, což by zase umožnilo postavit víc kusů. Jelikož továrna na F‑22 se nachází v Texasu, přál bych si, aby se prezidentem USA stal republikán z Jihu, ideálně Texasan Cruz, popřípadě Rubio z Floridy, protože tak bude největší šance na restart výroby Raptorů.

7. února 2016
Windows 10 evidentně nepostupují tak, jak se plánovalo. Teprve nyní se jejích podíl dostal přes Windows XP a nová agresivní strategie Microsoftu je podle mě důkazem nejistoty a slabosti, nikoliv síly. Jestliže jste to ještě nezaznamenali, tak dávejte pozor: Windows 10 se vám můžou nainstalovat automaticky, aniž byste chtěli! Tak se to s úspěšnými produkty přece nedělá, že? Jsem hodně zvědavý, jaké problémy to způsobí ve firmách nebo na úřadech, resp. u nezkušených uživatelů obecně. Hádám, že (bez ohledu na reálné kvality Windows 10) tyto a další podobné nápady vyvolají v lidech jedině podvědomý odpor.

6. února 2016
Kdo by neznal námořní bitvu? Tuhle hru, ke které stačí čtverečkovaný papír a tužka, hráli už naši dědečkové, ale navzdory expanzi počítačových her je dosud populární. Ne každý si uvědomuje, že geniální scéna ve filmu Battleship (ta „střelba na souřadnice“) je ve skutečnosti adaptace téhle hry. Na českém trhu se objevila i hodně pěkně udělaná cestovní verze a záhy následovaly obměny nazvanéPozemní bitva a Letecká bitva, byť princip zůstává stejný. Co byste na tom taky chtěli měnit, že? :‑)

4. února 2016
Případ Čechů unesených v Libanonu a jejich výměny za zadrženého teroristu znovu ilustruje totální impotenci české zahraniční a bezpečnostní politiky. S únosci se nemá vyjednávat, s únosci se má bojovat, a to způsobem exemplárně brutálním, aby to jiné podobné odstrašilo. Pokud se budeme dále chovat jako nyní, tak se z Čechů v zahraničí stane lovná zvěř. Správným postupem je samozřejmě vyslat elitní jednotku, jež dostane bianco šek na postupy, resp. bude mít zadání udělat cokoli, aby unesené občany zachránila. Hezkou inspiraci nabízí např. působení sovětských „speciálů“ v Libanonu. Jinak řečeno, je nutné vyslat zprávu ve smyslu: „Jestliže někoho z našich lidí unesete, tak pro něj přijdeme, ať bude živý, nebo mrtvý, a každého, kdo se na tom podílel, pošleme do horoucích pekel, a to po velice malých kouscích. Hezký den.“

3. února 2016
Říká se, že většina chlapů rozeznává tak šest až osm základních barev. Asi tedy nejsem typický chlap, protože bez problémů rozeznávám spoustu odstínů, tónů či valérů. Ano, vím, co je to bordó, lila, lososová, broskvová, tyrkysová… Je to vlastně trochu profesionální deformace, protože díky své práci mám co dělat s kamuflážemi, ve kterých se používají často velmi podivné barvičky (viz Desert Pink). Pokud se v tom chcete orientovat, tak černá, bílá, červená, modrá, zelená a žlutá opravdu nestačí.

1. února 2016
V poslední době jsem zjistil, že není na škodu někdy prolistovat katalogy plastikových modelů, popř. návody k modelům. Proč? Divili byste se, o jak zajímavý zdroj se často jedná (pokud překousnete až komické jazykové chyby v materiálech asijských výrobců, např. DragonTrumpeter, HobbyBoss či Academy). Zejména když se pokoušíte zjistit něco o obskurních typech vozidel či letadel z druhé světové války, popř. některých pozdějších typech z exotických zemí, může to být slušný začátek. Můžete tak najít i obrázky techniky, jejíž kvalitní fotky se shánějí asi podobně snadno jako ptakopysk hrající na saxofon.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *