Glosy Lukáše Visingra – září 2009

Štítky:

Je tu první podzimní měsíc, začátek dalšího semestru a další postřehy Lukáše Visingra.

29. září 2009
Musím říci, že víkendová návštěva značně vylepšila moje hodnocení současného papeže. Jana Pavla II. jsem si vždy vážil, kdežto „Papa Ratzi“ mi nebyl moc sympatický. Ale spousta z toho, co u nás pronesl, mě skutečně oslovila. Vyzdvihl bych především poukázání na ztrátu morálních hodnot ve společnosti či varování před přílišnou víru v technický a ekonomický pokrok, který nemusí přinášet jen dobré věci. Je nesporným faktem, že západní civilizace stojí (popř. padá) s hodnotami, které lze charakterizovat pouze jako židovské a křesťanské. Nenapadá mě žádná velká myšlenka, kterou bych to mohl uzavřít, takže se jen řečnicky zeptám: Co myslíte, je Bůh katolík? :‑)

28. září 2009
Pokecal jsem si s jedním aktivistou Amnesty International, mj. na téma Tibetu. Mám‑li být upřímný, po mém soudu nemají akce jako petice, zvaní dalajlámy či vyvěšování vlajek vůbec žádný efekt, leda snad utvrzení ČLR v závěru, že Západ na nic víc ani nemá. Peking se Tibetu nikdy sám nevzdá, jelikož (a to se pořád velice málo ví) jsou tam obrovská ložiska ropy, uranu, zlata, lithia, bóru a dalších surovin, dále dřevo a hydroelektrárny. Naivní gesta tady nic nezmohou. S Čínou má smysl hovořit jedině ultimativně. Jak praví klasik: We can do it easy… or we can do it VERY easy!

25. září 2009
Doufám, že Janotův „balíček“ opatření (a poté státní rozpočet) bude schválen. Vládní návrh považuji za maximální kompromis, který lze dnes reálně prosadit (byť jako pravičák bych rozhodně ještě daleko víc škrtal výdaje), kdežto populistické nápady ČSSD pokládám (se vší úctou) za hromadu kravin. Všimněte si, jak ekonomická krize relativizuje: Jindy by deficit kolem 164 miliard znamenal katastrofu, ale dnes je to cíl, se kterým vláda spojuje svou další existenci.

24. září 2009
V tišnovské městské knihovně se mi někdy podaří najít nějakou starší, ale mimořádně zajímavou knihu. Jedna taková nese název Velitelé tankových vojsk a vlastně popisuje historii obrněných sil s důrazem na klíčové osobnosti. Zabývá se nejen oběma světovými válkami a konflikty Izraelců a Arabů, ale i celkem málo známými boji tanků v Koreji a Vietnamu a mezi Indií a Pákistánem. Také jsem objevil napapanou knížečku Balkán 1804‑1999: Nacionalismus, války a velmoci. Neomezuje se (jak je pravidlem) na země bývalé Jugoslávie a komplexně rozebírá dějiny celého toho nešťastného poloostrova (včetně Rumunska, Bulharska, Řecka a Turecka). Autor tedy evidentně podporuje známé paradigma, že kdo nemá v situaci na Balkáně naprostý zmatek, ten této situaci vůbec nerozumí.

23. září 2009
US Air Force už si vybírá nový turbovrtulový bojový letoun. Kromě očekávaných kandidátů se objevila dvě překvapení. Boeing přihlásil novou verzi skvělého OV‑10 Bronco (což je podle mě jeden z nejméně doceněných letounů historie) a hodně lidí absolutně vyvedla z konceptu zpráva, že se počítá i s letadlem Piper PA‑48 Enforcer, tj. turbovrtulovým následníkem stíhačky P‑51 Mustang! Nemohu si zde odpustit poznámku, že když jsem kdysi dávno předvídal návrat vrtulových stíhačů, kdekdo se mi smál. A tuším, že pravděpodobnost jakékoli omluvy je asi podobná jako (mohu‑li si vypůjčit ten pěkný příměr senátora Kubery) pravděpodobnost mého zvolení europoslancem za Albánii.

21. září 2009
Reakce české politické a mediální scény na změny amerického projektu protiraketové obrany je zkrátka komická. Evidentně si zde téměř nikdo nevšiml, že v oficiálním briefingu ministr obrany Gates a generál Cartwright celkem třikrát (!) výslovně uvedli, že se počítá s rozmístěním pozemní varianty střel SM‑3 v Česku a Polsku a už byla v tomto smyslu zahájena i jednání. Jak se zdá, českým politikům a novinářům ani třikrát a pomalu k pochopení nestačí. Asi bude třeba doplnit výklad výraznou gestikulací, barevnými obrázky a zvukovými signály. (Dodatek: Znovu to zopakovala Hillary Clintonová. Snad tu budou rakety SM‑3. Je to jasné, nebo se to musí i kreslit?)

20. září 2009
Náckové všude, kam se podívám. Úchvatné filmy Hanebný pancharti a Odpor (neboli židovský odboj v Bělorusku), počítačová hra Wolfenstein, navíc prokletá Dělnická strana… Aby toho nebylo málo, koupil jsem si knihu Luftwaffe vítězí; její název ale poněkud klame, protože i v této odborné studii alternativní historie Německo válku nakonec prohrává, ačkoliv (zejména díky lepšímu velení a špičkovým zbraním) vzdoruje déle. Alternativní historie není nikdy dost.

19. září 2009
Ještě něco k Japonsku. Zajímalo by mě, jak se to politické střídání projeví na plánu zrušit zákaz vývozu zbraní. A dokonce i tuším, kdo by pak mohl stát první ve frontě na japonskou vojenskou techniku. Kdo má problém s nakupováním moderních zbraní, protože jen málokdo mu je chce prodat? Kdo má peníze na drahé japonské zbraně? Kdo platí za regionálního strategického spojence Japonska, na jehož ochraně má Tokio evidentní zájem? Co myslíte, že by soudruzi v Pekingu říkali, kdyby se nad průlivem objevily stíhačky Mitsubishi F‑2 s těmi legračními modro‑bílými sluníčky?

18. září 2009
Tak tomu říkám obrat! Po prvních zprávách, že USA odstupují od plánu umístit radar v Česku a rakety GBI v Polsku, se zdálo, že Obama nás zkrátka hodil přes palubu, aby se večer ukázalo, že nic takového nehrozí. Ne, Amerika by nás nepodrazila. Po oficiálním sdělení Pentagonu jsem začal oslavovat, jelikož nová koncepce protiraketové obrany je téměř dokonalým splněním mých snů! Srdcem se stane komplet Aegis BMD, resp. rakety Standard SM‑3, a to nejen na lodích, ale také (což si už dlouho přeji) na zemi. Navíc letecké senzory, globální působnost i proti většímu útoku a široká mezinárodní spolupráce včetně zapojení Izraele a Ruska. (Na rozdíl od Poláků, kteří už dopoledne upozorňovali, že to celé bude trochu jinak, museli čeští politici vyplodit hromadu ukvapených emotivních reakcí, takže nyní vesměs vypadají jako hlupáci.) Je tedy docela dobře možné, že za pár let tady zakempuje pozemní Aegis/Standard, který bude hlídat střední Evropu. Pane Bože, já jsem věděl, že jsi! :‑)

16. září 2009
Včerejší politický cirkus pro mě nebyl zase tak velké překvapení. Už nějakou dobu jsem totiž měl pocit, že s předčasnými volbami a dočasnou vládou to nakonec dopadne úplně jinak, než se čeká. A ejhle, měl jsem pravdu. Hlavní poučení z krysového vývoje zní, že Paroubkovi už nelze věřit ani pozdrav. Nebylo to přece poprvé, kdy porušil dohodu. Zjevně nemá cenu s ním nějaké dohody uzavírat, protože k němu nelze mít ani tu nejzákladnější důvěru, že při první příležitosti neudělá další podraz. Je to opravdu velký kontrast při srovnání s Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Ti i v tom nejostřejším politickém boji zachovávali elementární důvěru a respekt a drželi slovo.

15. září 2009
Soudruh Hugo (čili chodící ilustrace teze, že je často dosti obtížné rozlišit komunismus od fašismu) opět neví, za co utrácet peníze (které díky své ekonomické politice stejně nemá), a tak si chce nakoupit další spoustu hraček Sdělano v Rossii. Tanky, protivzdušné systémy, rakety krátkého doletu… Dobře, jen ať to zkusí. K přepravě z Ruska do Venezuely doporučuji loď Arctic Sea. A hned můžeme uzavírat sázky, zda něco skutečně připluje. To víte, stávají se… nehody. :‑)

14. září 2009
Legenda znovu ožívá… Mluvím o sérii počítačových her Wolfenstein, která se nedávno dočkala dalšího pokračování, nazvaného originálně Wolfenstein. Podobně jako předchozí části stojí na bizarním a těžko (pokud vůbec) pochopitelném spojení supermoderní vědy a techniky s iracionálním okultismem, kterým se vyznačoval nacismus. Už stařičký Wolfenstein 3D jasně a tvrdě sděloval, že nacismus znamenal čisté Zlo, s nímž se muselo bojovat na život a na smrt. Musím tady zopakovat to, čím Štěpán Kotrba uzavřel sqělou recenzi na Pancharty: KILL NAZI!

13. září 2009
Japonsko nám zase prodělalo zemětřesení, jenže tentokrát ne geologické, nýbrž politické. Zdánlivě bych měl litovat, že pravicová a důrazně proamerická strana LDP prohrála, ale ono je to trochu jinak. Předně je dobře, že se politická garnitura konečně vystřídá, protože přes půl století vládnoucí LDP se změnila v takřka kartelovou „státostranu“. A dosti pochybuji, že vítězná DJP skutečně nějak výrazně oslabí vazby na USA. Nečekám větší rozdíl než mezi pravicovými a levicovými vládami v Evropě a ty řeči o jakémsi „sblížení s asijskými partnery“ považuji opravdu jenom za řeči. Většina těch „partnerů“ by totiž ze samé historické lásky nejraději hodila Japoncům něco na hlavu.

12. září 2009
Musím přiznat, že po veřejném jednání Ústavního soudu jsem změnil názor na celý problém, resp. nyní stojím téměř plně za názorem soudců. Jejich argumenty a zdůvodnění na mě zapůsobily mnohem silněji než to, co předvedli zástupci stran (hlavně Lubomír Zaorálek, jehož mi bylo málem líto, když jej soudci „chytali“ na jeho vlastních odpovědích). ÚS zahrál na strunu, která mi vždy zní velmi příjemně, tedy na princip ochrany demokracie a ústavnosti a uznání, že ani sebevětší většina ještě nemá patent na pravdu. Volby budou sice později, ale (snad) ústavně korektní cestou. Ústava (jakkoli nedokonalá) není časopis, z něhož si lze libovolně vystřihovat nahaté fotky.

11. září 2009
Stalo se už jakýmsi zvykem, že v tento den glosuji průběh války proti terorismu. Ukazuje se, že jsem se nemýlil, když jsem tvrdil, že Irák (neboli stát s velikým nerostným bohatstvím, dobrou infrastrukturou a silnou a vzdělanou střední třídou) má daleko větší šance než primitivní Afghánistán, kde v podstatě není pro co bojovat. Situace v Iráku (kde to před dvěma roky vypadalo všelijak) se výrazně zlepšila, zatímco v Afghánistánu (kde to před dvěma roky vypadalo docela fajn) se komplikuje. Při nasazení adekvátních postupů by Taliban mohl být rozdrcen za rok, ale do toho se zjevně nikomu nechce, takže to vypadá na ještě dost dlouhý boj. Moc bych se nedivil, kdyby válka proti terorismu, která v Afghánistánu před osmi roky v jistém smyslu začala, tam za dvacet či třicet let také skončila.

10. září 2009
Film Hanebný pancharti znovu potvrzuje, že Quentin Tarantino patří mezi nejlepší režiséry současnosti. Ujal se témat, které s jeho předchozí tvorbou nemá takřka nic společného, a dovedl je zpracovat svým unikátním stylem. Tarantino a druhá světová válka? Zdánlivě absurdní kombinace, její výsledek je však dokonalý. Je to příběh brutální a nemilosrdné pomsty Židů, kteří nacistům oplácejí každý zločin stokrát, kašlou na jakákoli pravidla a nechávají po sobě pouze smrt a strach, protože vědí, že takového nepřítele lze porazit jen jeho vlastními zbraněmi. Už dlouho jsem v kině necítil takové nadšení jako při závěrečné scéně, v níž střelba a oheň posílají vedení Třetí říše do pekel.

8. září 2009
Po záplavě akčních filmů s ukázkami bojových umění převážně čínského a japonského původu je třeba vítat změnu. Thajský film Ong‑Bak (a jeho volné pokračování) předvádí umění muay thai (často zvané „thajský box“), v němž se zhusta objevují prvky jinak příliš neviděné, mj. loketní údery a kolenní kopy. Herec Tony Jaa je v tomto žánru novou hvězdou a vzbuzuje zájem i tím, že ze zásady odmítá využívat kaskadéry, počítačové efekty a závěsná lanka. Super!

7. září 2009
Tak co, jak to bylo s lodí Arctic Sea? Hádám, že kdosi z Ruska poslal komusi s ručníkem na hlavě cosi ošklivého, Moskva ovšem včas a tiše informovala Izraelce, ti pohotově udeřili a Rusové mají čisté ruce. Nic tak překvapivého, jen další známka sbližování. Izrael prodal Rusku bezpilotní letouny, Rusko náhle moc netouží prodat systémy S‑300 do Íránu… Podle mě pro zlepšení vztahů obou mocností udělal snad nejvíce izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman (což patrně nebude ani tak pravicový radikál jako spíše oběť současné atmosféry politické korektnosti). Rusko a Izrael dnes asi nemají žádné přímé střety zájmů, ba dokonce jsou přirozenými spojenci proti islamistům.

5. září 2009
Čtvrtá raketonosná ponorka ruské třídy Projekt 955 Borej ponese jméno Svjatitěl Nikolaj, tj. po našem Svatý Mikuláš, resp. Santa Klaus. Nejprve jsem myslel, že se tím Moskva hodlá odvděčit našemu panu prezidentovi za vstřícný postoj k Rusku, ale asi to bude spíše díky rostoucímu vlivu pravoslavné církve. Nebo že by snad admirálům docházely nápady na názvy? V tom případě bych navrhl, aby další plavidla dostala např. jména Děda Mráz, Baba Jaga a Kostěj Nesmrtelný. :‑)

4. září 2009
Léto končí. Možná vám nad hlavou přeletěl nějaký práškovací letoun, snad náš Z‑37 Čmelák nebo jeho turbovrtulová varianta. A věděli jste, že Egypťané vyzbrojili jeden Čmelák kulomety a že byla navržena bitevní verze typu Z‑137T? Česká armáda dnes mohla mít letku turbovrtulových bojových strojů (třeba jménem Sršeň?), které by hubily teroristy v Afghánistánu. Jsem veliký propagátor této kategorie letounů a právě před dvěma roky jsem o nich v ATM publikoval článek. Za tu dobu se leccos změnilo, ale trend vzestupu těchto ďábelských mazlíků se rozhodně neoslabil, právě naopak. Byl tedy vhodný čas věnovat jim další text. Najdete jej v aktuálním čísle ATM.

2. září 2009
Samozřejmě nemohu glosovat nic jiného než překvapivé rozhodnutí Ústavního soudu. Principiálně jsem také znechucen jednorázovými zásahy do ústavního pořádku (tj. „ad hoc“ zkrácením volebního období) a ocenil bych, kdyby byl mechanismus „seberozpuštění“ Poslanecké sněmovny slušně integrován přímo do Ústavy. Ale rozhodnutí ÚS je (zejména pár týdnů před volbami) velmi podivné, a ačkoli bylo možná míněno dobře, mohlo by napáchat více škody než užitku. Hrozí ústavní krize, jelikož zjevně není jasné, zda ÚS smí posuzovat i ústavní zákony. A kdo o tom vlastně může rozhodovat? (Je ale třeba upozornit, že podobných [a horších] „nášlapných min“ je v Ústavě víc.)

1. září 2009
Po zhlédnutí filmu Let Fénixe (který se mi velice líbil) jsem začal pátrat po původu zápletky, protože mi kdosi kdysi říkal, že to údajně má nějaký reálný základ. Zjistil jsem, že jde o remake filmu z roku 1965, který byl natočen podle stejnojmenného románu, ale o čerpání ze skutečné události nikde nic. Ale nějak moc by mě takový příběh nepřekvapil. Po stránce konstrukce vypadal Fénix víceméně rozumně a podle mě by se asi vznesl. Létaly už daleko podivnější věci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *