Wikimedia

Je třeba bránit ulice! O vojenské přítomnosti a našich touhách po bezpečí

Štítky:

V reakci na bruselské teroristické útoky vyhlásil ministr vnitra Milan Chovanec dne 22. března 2016 první stupeň ohrožení terorismem, což znamená potřebu zvýšené bdělosti. V důsledku toho bylo nasazeno 550 vojáků – celkem 350 v Praze, v Brně a v Ostravě po stovce. Pohybovat se mají v místech se zvýšenou koncentrací lidí, jako jsou městská centra, obchodní domy, mezinárodní letiště, důležité úřady či objekty strategického významu (MV ČR 2016). Adekvátnost tohoto opatření se pokusím analyzovat optikou sociálního konstruktivismu.

Bylo nasazení vojáků opravdu nutným krokem? Pro zamyšlení je důležité mít na paměti, že „ministr Chovanec informoval o tom, že podle aktuálních informací tajných služeb nehrozí České republice žádné bezprostřední nebezpečí teroristického útoku, a že mimořádná opatření mají především preventivní charakter“ (ČTK 2016). První stupeň znamená stav zvýšené bdělosti, kdy se „upozorňuje na existenci obecného ohrožení terorismem“, v ulicích se pohybuje více policistů a tento stav reaguje především na přímou hrozbu v okolních zemích. Jedná se o vztah obecné všímavosti (MVČR 2016).  Otázka samozřejmě pak je, zda je potřeba skrze povolané vojáky na toto nebezpečí explicitně upozorňovat. Thomasův teorém totiž říká, že „situace definovaná jako reálná, se stává reálnou ve svých důsledcích“ (Merton 2000: 196).

Co tedy může ve společnosti vyvolat (či zpětně způsobit) přítomnost 550 vojáků? Ministr Chovanec hovořil o „preventivních opatřeních“. Mou domněnkou je, že tento krok bude spíše zvyšovat napětí ve společnosti, než působit preventivně.

Nestavím se do opozice vůči informování veřejnosti o rizicích. Na druhou stranu může být tématem k zamyšlení, jak přítomnost 550 vojáků v ulicích může zpětně působit na jedince na základě definice situace. Americký sociolog Robert K. Merton skrze sebenaplňující se proroctví více rozpracovává původní tezi Williama I. Thomase. Říká, že „veřejné definice situace se stávají integrální součástí situace, čímž ovlivňují následný vývoj“ (Merton 2000: 198). Uvádí dále, že tímto konceptem lze mj. vysvětlit i dynamiku etnických a rasových konfliktů mezi bělochy a černochy v tehdejší Americe, a obecně se také Thomasův teorém aplikuje na oblast burzovních krizí.

Z pohledu bližšího bezpečnostním studiím: proces sekuritizace nám ukazuje, že nebezpečí neexistuje před tím, než je za nebezpečí prohlášeno. Tedy že problém se stává problémem bezpečnostním tehdy, když je „téma chápáno jako existenční hrozba, jež si žádá mimořádných opatření a ospravedlňuje konání vybočující ze standardních mantinelů politických procedur“ (Buzan, Waever a Wilde 2005: 34) – respektive když je za takovou hrozbu veřejně prohlášen relevantními aktéry a veřejnost toto prohlášení přijme. Nezpochybňuji, že k teroristickému útok u nás skutečně může dojít, a to i přesto, že dosud zkušenost s teroristickým útokem ze strany islamistů nemáme. Totiž jak už bylo řečeno v jiných příspěvcích – globální terorismus je v současnosti přítomen a zřejmě nezbývá nic jiného, než tento fakt přijmout.

V brněnských ulicích si všímám této vojenské přítomnosti. Nenazvala bych to všudypřítomností, ale tuším, že řada občanů toto nějakým způsobem registruje: a to ať už si vojáků „pouze“ všímají či je komentují. Vzhledem k tomu, že zde podle všeho máme čelit terorismu, jehož hlavními zbraněmi je strach, napětí a nejistota, řekla bych, že je méně než žádoucí tyto pocity zvyšovat a posilovat či je uměle vyvolávat, když zde toto nebezpečí – dle slov ministra Chovance – vlastně není.

Pokud tedy hovoříme o adekvátnosti – do jaké míry je tedy taková reakce přiměřená, když republice žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí? Tito vojáci byli nasazeni s úmyslem zvýšit bezpečnost v ulicích – jaká je to ale tedy bezpečnost? Je reálná a je objektivní, tedy dochází ke skutečnému snížení rizik? Nebo tyto manévry jen uspokojují naši touhu po bezpečí a zároveň tuto touhu zpětně vyvolávají? A k tomu zároveň: není tato vojenská přítomnost nástrojem dohledu, demonstrací státní moci, která je jen racionalizována ve světle současných událostí a s rizikem teroristického útoku vůbec nesouvisí?

V textu nevycházím z empirických dat, pouze se nad problematikou zamýšlím skrze určitý teoretický aparát. Nepřináším proto žádnou odpověď na tyto otázky, snad kromě jedné: přiměřenost této reakce se pohybuje na velice tenkém ledě. Důležité je, jak je „problém“ formulován či interpretován v rámci řečových aktů ve veřejném prostoru. Zde mohou hrát roli i velmi jemné nuance. A naší úlohou je, tyto kroky automaticky nepřijímat tak, jak jsou nám podávány, nýbrž je vystavovat kritickým otázkám.

Zdroje

BUZAN, B. – WAEVER, O. – WILDE, J. 2005. Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: CSS.

ČTK. 2016. „Vláda vyhlásila první bezpečnostní stupeň a povolala 550 vojáků“. Česká televize (cit. 2016-04-15). (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1732015-vlada-vyhlasila-prvni-bezpecnostni-stupen-a-povolala-550-vojaku).

MERTON, R. K. 2000. Studie ze sociologické teorie. Praha: SLON.

Ministerstvo vnitra České republiky. 2016 (cit. 2016-04-15). (http://www.mvcr.cz/clanek/ministr-vnitra-vyhlasil-prvni-stupen-ohrozeni-terorismem.aspx).

4 comments

  1. Ahoj,
    nad těmi hlídkami jsem taky docela dost dlouho přemýšlel. Jsou de facto dvě možnosti, buď to je to fakt jen nějaké PR, abychom se cítili bezpečněji, a u dalších lidí, často zabývající se nějakou bezpečnostní tématikou to vyvolává docela „pocit, že se něco stalo“, nebo že se „něco“ děje, ještě když k tomu dáme bezpečnostní stav „alfa plus“ u vojenských objektů. Spíš by mě zajímala ještě jedna věc, jestli se jedná o nějaké preventivní opatření, tak jak by to mělo probíhat, jak jsou vojáci a policisté secvičeni atd. Osobně mi to připadá jako nepodařený krok, který má lidem mazat med kolem huby, bez nějakého reálného účinku.

    1. Jasně no, tohle je samozřejmě otázka – tady ten problém nese několik rovin. Pak ještě může dojít k tomu, že po skončení celé akce, kdy žádný teroristický útok nebo pokus o něj neproběhne (alespoň tedy předpokládám), tak Chovanec to bude hodnotit celé jako „úspěšné“. Podle mě to žádný reálný účinek nepřináší.

  2. Nepoužiji v komentáři žaádnou bezpečnostní ani sociologickou autoritu, ale zkusím se vyjádřit k důsledkům:
    1) Že se lidi začnou bát vycházet na ulici?
    Nemyslím si, v polední pauze je Česká plná, jako vždy, jen tam člověk čas od času uvidí dva chlápky v zeleném. Viděl jsem i dost lidí, kteří s nimi na ulici hovoří. Možná je to zkreslené, ale zatím jsem viděl jen dva typy lidí, kteří se k tomu nějak významně negativně vyjadřovali: komentářoví válečnící (jejichž kvalit snad nedosahuji :-) ) a facebookoví liberálové, kteří by nejradši viděli policisty jen ve vitríně v muzeu, protože my se vlastně máme pěkně a ty zlé modré kluky nepotřebujeme.
    O rozpačitých výrazech ostatních je to spíše chyba PR toho opatření, že se mimo lidí, kteří se o bezpečnost zajímají, moc neví proč tam ti vojáci vlastně jsou a že tam nejsou od toho, aby „buzerovali“ lidi.

    2) Nemáme terorismus, na co vojáky?
    To, že ho nemáme teď nemusí znamenat, že ho nebudeme mít vždy. Obecně je to tak, že pokud terorista zaznamená reakci na svůj plánovaný čin (reakce na bezpečnostní hrozbu), buď svůj plán uspíší, nebo odsune do uklidnění situace. A ani jedno nechceš, proto si myslím, že nějaká míra přítomnosti je nutná. A to nemluvě o milém bonusu, když bude bezprostřední nebezpečí, a nevyjde ta informace na veřejnost jinými kanály, lze tuto přítomnost potichu několikanásobně zvětšit a málokdo si toho nějak významně všimne.

    3) Pár dalších vlivů:
    a) vliv na vojáky a policisty: Kromě jejich zblížení a lepší schopnosti spolupracovat lze také očekávat lepší praxi v hlídkové činnosti.
    b) vliv na veřejnost: Kromě uvědomění si toho, že vlastně ještě nějaké vojáky máme a že armáda neznamená jen bandu zelených mozků s předraženými vytulovanými hračkami, hlavně to, že bezpečnost není zadarmo a netrvá sama od sebe věčně. Myslím, že toto uvědomění se velmi dobře ukazuje na počtu lidí, kteří se momentálně k AČR hlásí. Nevím jak je ten stav u PČR. Tohle opatření tohle může ještě více posílit, což považuji za dobrou věc.
    A myslím, že už jsme poměrně daleko za a daleko od komunismu, než abychom si mysleli, že nám může pár vojáků a policistů v ulicích nějak omezovovat svobody.
    c) vliv na obecnou kriminalitu: je podle mě celkem jasný. Myslím, že nikdo s alespoň trochu zdravým mozkem nebude na dohled od ozbrojených policistů a vojáků konat nic protizákonného.

    Poznámka: sekuritizace (pokud si to ještě dobře pamatuji) není vytváření nebezpečí z neexistujícího nebezpečí, a tedy neplatí: „proces sekuritizace nám ukazuje, že nebezpečí neexistuje před tím, než je za nebezpečí prohlášeno.“
    Spíše, že hrozba, kterou D-M vníma (přičemž neexistence hrozby je pouze extrémním případem, stejně jako existuje opačný extrém a to nedostatečná sekuritizace bezprostřední hrozby), je označena prostřednictvím bezpečnostního diskurzu za „existenciální hrozbu“ a je vyjímána ze sféry standardní politiky pro zavedení mimořádných opatření.

    1. Já si myslím, že je právě rozdíl mezi lidmi, co se zajímají o bezpečnost a mezi „obyčejnými“ lidmi. Já právě, když vidím vojáky v ulicích, tak si řeknu, že je nějaký průser, že se něco děje, zneklidním a hlídám si záda. Zase když jsem se bavil s ostatními, tak to vnímají pozitivně, rádi uvidí vojáky etc. I často sami vojáci tuhle zkušenost uvítají. Takže osobně je v ulicích nevidím rád, přijde mi to divné a mám z toho opravdu divný pocit, ale to je moje degenerace studiem. Možná by byl zajímavý udělat nebo najít nějaký relevantní „průzkum veřejného mínění“ na tohle téma.

Napsat komentář: Meri Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *