Jemen a nenápadná válka na Arabském poloostrově

Štítky:

Arabia felix“, neboli „Šťastná Arábie“ je jižní území Arabského poloostrovu. Ovšem v současné době je realita jiná a nazvat ji „Šťastnou Arábií“ dnes opravdu nelze. V Jemenu, který spadá právě do oné „Šťastné Arábie“, zuří občanská válka, která ve srovnání například se syrskou občanskou válkou není příliš medializovaná. Cílem tohoto reportu je přinést základní informace o tomto konfliktu, které se budou týkat nejen aktuálního dění, ale také kořenům konfliktu a jeho stranám. Jako první si v tomto reportu představíme Jemen a základní strany konfliktu, ty v jistých okolnostech mohou být překvapivé.

Obyvatelstvo Jemenu je složeno z mnoha kmenů a klanů, které ovládají určitá území. K tomu je třeba vzít v potaz to, že Jemenská republika, jak je její oficiální název, byla vytvořena sjednocením dvou republik v roce 1990, a to Jemenské arabské republiky, podporované Saudskou Arábií, a Jemenské lidové demokratické republiky, podporované Sovětským svazem, která byla dlouhou dobu britskou kolonií. Sjednocení bylo uskutečněno za prezidentování Alí Abdalláha Sáliho , který byl původně prezidentem Jemenské arabské republiky a poté i Jemenské republiky a to do roku 2011, kdy se vlády ujal jeho zástupce Abd Rabú Mansúr Hádí. Sjednocení země bylo poměrně uspěchané a především vynucené (i když myšlenka sjednocení se objevila už v roce 1972). Právě výše zmíněná jména jsou velmi důležitá. Třetí, které v současném konfliktu hraje roli, je Hussein Badreddin al-Houthi, jenž založil hnutí Hútíů, kteří pocházejí ze šíitské sekty Zajdíja. Po jeho zabití jemenskou armádou spolu s dvaceti asistenty se vedení hnutí ujal jeho mladší bratr  Abdul-Malik Badreddin al-Houthi. Důležité je zmínit, že první střety mezi Hútíi a vládními silami se uskutečnily už v roce 2004, tedy za vlády prezidenta Sáliho, který je považoval za pátou kolonou Íránu.

Zakladatel hnutí Hútíů Hussein Badreddin al-Houthi. Zdroj: dl8

Strany konfliktu

Jako jednu ze stran konfliktu můžeme určit právě Hútíovce a stoupence bývalého prezidenta Sálího. Toto spojení je poměrně paradoxní vzhledem k tomu, že před několika lety proti sobě bojovali. Jelikož Hútíové jsou šíité, jsou podporováni především Íránem a jeho spojenci. Druhou stranu konfliktu představují vládní jednotky prezidenta Hádího. Zde je třeba poznamenat, že armáda nebyla na rozdíl od dvou předchůdců jemenského státu nikdy sjednocena. Dokonce i část jemenské armády se přidala právě k Hútíům proti prezidentovi Hádímu. Dále musíme zmínit, že některé jemenské kmeny přebíhají z jedné strany na druhou. Vládní jednotky a prezidenta Hádího podporuje především sunnitská aliance, jejíž součástí jsou Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Jordán, Maroko, Súdán, Egypt a Pákistán. Spojené státy americké tuto koalici podporují zpravodajskými službami, určováním cílů a také logisticky. Aby celá situace nebyla příliš jednoduchá, tak se bojů účastní také Al-Káida arabského poloostrova (AKAP), na kterou jsou napojeni někteří členové armády, jelikož v minulých letech byli proti Hútíům využívání islámští radikálové.

Válka o prestiž?

Visinger považuje daný konflikt jako konflikt o prestiž Saudské Arábie a Íránu. Státy soutěží o postavení hegemona na Arabském poloostrově. Jedná se o typickou „proxy war“, ve které soupeří dvě velmoci, v tomto případě velmoci Arabského poloostrovu, na jiném území. Jemen je také specifický tím, že tam vlastně ani nic není, tedy kromě problémů.  Jemen se potýká například s nedostatkem vody (pitné i užitné), se sociálním zabezpečením, lidskými právy, špatnou úrovní vzdělání atd. Jeho hodnota však tkví v jeho geografické pozici. Důvodem intervence Saudské Arábie je její strach z roztahování Íránu, ve kterém se probouzí touha po velké perské říši. Írán se podle Visingera snažil zatáhnout Saudskou Arábii do nějakého dlouhého a vyčerpávajícího konfliktu, což se mu nakonec podařilo. Šíitští Hútíové proti režimu povstali již v roce 2004, zejména kvůli náboženskému útlaku. Z tohoto důvodu se mohou ostatní sunnitské státy bát, že by jejich šíitská menšina mohla povstat stejně jak v Jemenu.

Příčiny konfliktu?

Vláda Alí Abdalláha Sálího, prvního prezidenta sjednoceného Jemenu, bývá někdy popisována jako kleptokracie, což spolu s nedostatkem významnějšího přírodního bohatství (včetně vody) vytváří výbušnou kombinaci. Jemen má menší zásoby ropy na jihu země, které tvoří 65 % příjmů státního rozpočtu. Když k tomu všemu přidáme nerozvinutou ekonomiku, náboženskou diskriminaci, poměrně časté občanské války (roky 1962-67, 70. léta až 90. léta občasné konflikty), tak i bez Colliera je nám jasné, že tato země nikdy neměla příliš potenciál stát se dovolenkovou destinací.  Důkaz toho přišel v roce 2004, když Hútíové povstali v čele s již zmiňovaným Husseinem Badreddin al-Houthim, který bránil svou komunitu před náboženskými represemi ze strany vládnoucích sunnitů. Jak jsme zmínili výše, tak ropa se nachází na jihu Jemenu, ale moc se soustřeďuje v severních oblastech, což je důvodem k separatistickým tendencím jihu vedené Alím Sálimem al-Bajdem.

V následujících letech protesty neslábly, ale přesto byl v roce 2006 Sálih opět zvolen prezidentem. V roce 2009 vznikla „Al-Káida Arabského poloostrova“, spojením saudské a jemenské Al-Kájdy. Po této fúzi se do bojů v Jemenu  začaly zapojovat i Spojené státy, jejichž primárním cílem byl právě AKAP. V tomto roce se připojila i Saudská armáda, ale především jen v boji proti šíitům.

Saudské jednotky během operace Desert Shield Zdroj: Wikimedia

Další protivládní protesty se objevily společně s tzv. Arabským jarem, kdy mnoho Jemenců protestovalo proti zavedení dědičného prezidentského úřadu. Po volbách v únoru se legitimně chopil vlády Hádí a spolu s dohledem mezinárodního společenství a OSN se situace začala zlepšovat. Ovšem zásadní zvrat přišel v září roku 2014, když Hútíové obsadili hlavní město a Hádího donutili ke „sjednocené vládě“ na níž posléze odmítli spolupracovat. Nakonec jemenská vláda v lednu roku 2015 rezignovala a al-Hútí se chtěl stát prezidentem, přičemž Hádí odešel do Adenu a poté prchnul do Saudské Arábie.

Za hlavní zlom, a vlastně i eskalaci občanské války, můžeme považovat operaci al-Hazm Storm, neboli „Rozhodující bouře“, která se odehrála 26. března 2015 a měla podobu leteckých útoků proti Hútíům. Jednalo se o jakési „znamení“ sunnitské koalice bojovat proti Hútíum podporovaných Íránem. Sunnitská koalice začala stavět armádu kolem Jemenských hranic, již zde můžeme hovořit o konfliktu nízké intenzity.

Hútíové nebojují jen proti sunnitské koalici a vládním jednotkám, ale také proti Daesh a AKAP, stejně tak jako USA a vládní jednotky. Ovšem v boji jsou mnohem úspěšnější Hútíové. Ale USA a vládní jednotky s koalicí vedenou Saudskou Arábií zároveň bojují proti Hútíům. V době, kdy byl v čele Jemenu Sálih, tak bojoval také proti Hútíům, ale v současné době jsou samozřejmě spojenci.  Saudskou Arábii a vládní jednotky podporuje USA, bez jejichž pomoci by se neobešli a Hútíe podporuje Írán. Celé to pak uzavírají ještě separatistické tendence ropou-požehnaného jihu. Dle Visingera se tento konflikt podobá více Afghánistánu než Sýrii a rovněž dodává, že náboženství je pouze zástupným faktorem boje o moc.  Zajímavostí je nasazení až 450 žoldnéřů z Jižní Ameriky, konkrétně ze států jako je Chile, Panama a Salvador, které si platí Saudská Arábie.

Koalice sunnitských států nasadila i množství žoldáků z Jižní Ameriky. Zdroj: cdn

V současné situaci můžeme pozorovat sílící intenzitu bojů mezi Hútíi a Američany. Například v pondělí 10. října Hútíové neúspěšně zaútočili raketami na americký torpédoborec USS Mason, který se nacházel v Rudém moři. Američané odpověděli útokem na pobřežní radar Hútíů.. Írán rovněž nestojí stranou a poslal do Adenského zálivu dvě válečné lodě. Zde musíme připomenout sílící napětí mezi Íránem a USA v oblasti Perského zálivu, přičemž například nedávno americká loď vystřelila tři varovné výstřely na loď Íránského námořnictva, protože se příliš přiblížili k americkým lodím. Hútíové rovněž vystřelují balistické raketky na území Saudské Arábie, zatímco Saudská Arábie provádí letecké útoky, dle některých zdrojů pomocí zakázaných kazetových bomb. Rovněž také zaútočila na pohřeb v městě San’á, kde zabili 140 civilistů. Jednalo se o údajně špatně zaměřený cíl. V srpnu také provedli letecký útok na nemocnici Lékařů bez hranic, při kterém zahynulo 11 lidí.

Jemenská občanská válka je v současné době médii ignorovaným konfliktem, ve kterém lidé trpí úplně stejně jako Sýrii. Kromě zmíněných leteckých a raketových útoků, za kterými stojí poměrně dobře vycvičení vojáci, můžeme v konfliktu najít i dětské vojáky. Také tisíce lidí jsou na pokraji hladomoru a trpí nedostatkem vody.

Kmenové uspořádání země a změny spojenectví těchto kmenů pomáhají k nepřehlednosti situace, která je již sama o sobě komplikovaná vlivem světových a regionálních velmocí. Jak jsme již zmínili výše, jemenskou občanskou válku můžeme považovat za takzvanou „proxy war“, kde proti sobě stojí velmoci, které bojují o regionální vliv. Na jedné straně Saudská Arábie a její sunnitská aliance podporována spojenými státy a na druhé straně Írán. Za třetí stranu můžeme považovat Al-Káidu Arabského poloostrovu, je nepřátelská vůči oběma stranám. Konflikt ani pořádně nemůžeme považovat za náboženský, protože náboženství je pouze zástupným symbol prvních dvou stran. To potvrzuje i spojenectví bývalého prezidenta Sálího s Hútíovci. Tyto zmíněné atributy nám znesnadňují nejen orientaci v konfliktu, ale také možnosti tento konflikt zastavit a přinést opětovně „štěstí“ do této „Šťastné Arábie“, neboli „Arabia Felix“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *