Karol Urban: Sledoval jsem Dubčeka – recenze

Do Vánoc zbývá zhruba měsíc, maminka se Vás co nevidět zeptá, kterou knížku byste si přáli mít pod stromečkem a vy víte, že Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu je beznadějně vyprodána. Jaké je řešení? Nakladatelství Práh čerstvě publikovalo knihu, která přináší zpověď člena dříve existující STB. Tato publikace bude i předmětem zájmu této krátké recenze.

Morální dilema přináší již samotný nákup knížky, ta stojí 299kč. Stojí tato kniha za nákup? Otázkou také je, kolik z této částky se dostane do rukou autora, který zde vystupuje pod smyšleným jménem Karol Urban. Přestože se na několika místech knihy omlouvá a je znát, že ho trápí výčitky, tak se pořád jedná o bývalého člena tajné služby, která pracovala pro KSČ. On samotný působil u „sledky“, kdy jeho předmětem zájmu byl DUB, později ESER – tedy Alexander Dubček, významný politik tehdejší doby.

Na více než dvou stech stránkách je potom podrobně popsána struktura STB, její postavení v politickém systému Československa, její cíle, aktivity a metody. Kromě činnosti této instituce se věnuje autor i svému osobnímu příběhu, popisuje své dětství, zdlouhavý proces vstupu k STB se všemi formalitami, školení probíhající v klášteru ve Svatém Janu pod Skalou a nakonec i zapojení do procesu sledování.

Autor samotný strávil většinu své kariéry sledováním Alexandra Dubčeka, což jak sám přiznává byla činnost naprosto předimenzovaná a de facto i zbytečná. Popisuje každodenní proces navázání kontaktu s objektem, sledování jeho cesty do práce, návratu z práce a monotónní vysedávání v autě před jeho vilou na bratislavském Slavíně. V této pasáži jsou zevrubně popsány i veškeré technologie, které měla tehdejší STB k dispozici. Jednalo se především o vysílačky, těm se familiérně říkalo „mašinky“, které sloužily ke komunikaci s kolegy v terénu, ale i s ústředím.

Nejzajímavější pasáže knihy se týkají Dubčeka samotného. Od popisu reakcí jeho ženy, ESER I, která na členy „sledky“ flusala, dělala jim naschvály a nadávala jim, po dokonalý popis Dubčeka. Ten byl se samotným sledováním smířený, muže v terénu aktivně vyhledával, zdravil se s nimi, s některými z nich i vedl rozhovory. Historka vypovídající za vše pochází z 16. listopadu 1989, kdy Dubček sám zaklepal na okno auta, ve kterém seděli členové „sledky“. Těm řekl do jaké restaurace přesně jde, s kým tam jde a poprosil je, aby mu v ní neudělali ostudu. Přímo v restauraci poté „sledce“ předal adresu jeho přítele, tak aby tento přítel nemusel být legitimován a neměl ten večer osobní kontakt s STB.

Pokud bych tedy měl odpovědět na otázku, zdali stojí tato knížka za nákup, tak odpovím ano. Kniha přináší, v čtivé podobě, informace o činnosti STB, zajímavý je i pohled na Alexandra Dubčeka z poněkud odlišného úhlu pohledu. Za nejpřínosnější poté považuji vykreslení atmosféry komunistického Československa a Bratislavy samotné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *