Komentáře k nové smlouvě START

Štítky:

Redakce Sekuriťáků Vám přínáší několik komentářů k nově podepsané smlouvě START, která opět otevřela debaty o jaderném odzbrojování. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu se velmoci rozhodly snížit počty svých jaderných zbraní? Co komu podspis přinese? Na tyto a jiné otátky najdete odpovědi k níže publikovaných kometářích….

Autor: docent Zdeněk Kříž, vyučující na katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS:

Nedomnívám se, že by šlo o zcela zásadní a revoluční smlouvu pro globální bezpečnostní systém. I po realizaci smlouvy budou mít oba státy výraznou převahu v jaderných zbraních nad jakýmkoli potenciálním protivníkem mimo tuto dvojici. Obě velmoci by pravděpodobně snižovaly strategické jaderné arzenály i bez podpisu smlouvy, ovšem bez relativní transparentnosti, kterou dává nová smlouva. Proto dle mého má tato smlouva dopad zejména dovnitř USA a Ruska, protože jak Obama, tak Medveděv ji mohou interpretovat jako úspěch jimi vedené zahraniční politiky. Na straně druhé ale smlouva mezinárodní bezpečnost rozhodně neohrožuje. Co se týče dopadu na americko-ruské vztahy, podle mého soudu může mít smlouva krátkodobý pozitivní efekt, než se do popředí dostanou existující sporné otázky mezinárodních vztahů a společný zájem bude zatlačen do pozadí.

Autor: Lukáš Hoder, doktorský student na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU:

Spoléhá Obama na dobrou vůli Íránu, že se vzdá jaderného programu? Jak napsal konzervativní komentátor Stephen F. Hayes, prezident Obama nejspíš stále počítá s dobrou vůlí Teheránu a jeho ochotou k ukončení kontroverzního jaderného programu. Americký ministr obrany pak údajně do Bílého domu podle novin The New York Times poslal tajné memorandum, kde varuje, že USA nemají „efektivní dlouhodobou strategii, jak čelit stabilnímu pokroku jaderného programu Íránu“. Írán je tak černou kaňkou na Obamově snaze o jaderné odzbrojení. To je přitom zatím nejvýraznější součást „post-bushovské“ zahraniční politiky USA.

Součástí této priority zahraničněpolitického programu Obamovy administrativy byl i podpis smlouvy START mezi USA a Ruskem v Praze. Obamova administrativa je zdá se v této otázce velmi aktivní, ovšem jak ukázal ve své zprávě George Perkovich, tak Francie, VB a Rusko nejsou ochotné Obamu následovat příliš daleko. Pražská dohoda v oblasti strategických jaderných zbraní by nicméně mohla posunout dále otázku taktického arzenálu v Evropě, kde má USA stále rozmístěné stovky (Německo, Belgie, Turecko, …) a Rusko tisíce jaderných střel (Kaliningrad, …). Jde ovšem o citlivou otázku jaderného štítu Evropy. Opět se ukazuje jistá hranice mezi novými členy Aliance, kteří se obávají jednostranných kroků v této oblasti vzhledem k síle Ruska, a na druhé straně starými členskými zeměmi, které by se v mnoha případech jaderných zbraní na svém území rády zbavily.

Pražská smlouva Nový START mezi USA a Ruskem je tedy pouze součástí americké zahraniční politiky v otázce jaderného odzbrojení. Tato politika někdy zahrnuje Evropu více a někdy méně, nicméně právě na Evropě do velké míry závisí, jak silně bude podobné otázky ovlivňovat. Prezident Obama při setkání se zástupci Číny před rokem prohlásil, že „vztah mezi USA a Čínou určí podobu 21. století“. Do jaké míry to bude pravda bude však záležet určitě i na Evropě.

Autor: Peter Števkov, student bezpečnostních a strategických studií, FSS:

Experti sa zhodujú, že skutočné redukcie jadrových hlavíc a nosičov stanovené Pražskou zmluvou budú extrémne skromné. Podľa Hansa M. Kristensena z Federácie amerických vedcov budú USA musieť vyradiť len 100 hlavíc a Rusko 190. Iné názory dokonca tvrdia, že zatiaľ čo USA sa dotkne táto dohoda len minimálne, Rusko sa redukciám úplne vyhne.

Sklamaním pre mnohých je aj samotné chápanie redukcie, ktoré vyžaduje deoperacionalizáciu, no nie reálne znefunkčenie týchto zbraní. Jadrová hlavica odmontovaná z rakety a následne uložená v sklade je teda považovaná za vyradenú, čo vytvára takzvaný upload potential. Spoločný limit je síce 3100 hlavíc, no v  hrubých číslach budú môcť tieto mocnosti rozmiestniť ďalších 1500 hlavíc naviac. Zmluva ďalej medzi nosiče zaradzuje aj ruské rakety SS-N-20, ktoré už v ruskej výzbroji nie sú a rakety Bulava, známe tým, že zatiaľ úspešne nelietajú.

Úsmevná je však najmä otázka bombardérov. Najnovšia zmluva totižto vníma každý bombardér ako jednu hlavicu napriek tomu, že ruská flotila 76 bombardérov môže technicky niesť až 800 hlavíc. Na americkej strane je to asi 500 hlavíc pridelených strategickému bombardovaciemu letectvu. Táto absurdita je údajne dôsledkom ruského odporu k možným inšpekciám Američanov na ruských leteckých základniach.

Rusko a USA teda našli spôsob ako robiť redukcie bez toho, aby ich skutočne robili. Netreba však zabúdať, že redukcie neboli prioritou tejto zmluvy. Dôležitým je najmä rozšírenie verifikácie predmetného odzbrojovania čo prispeje k vzájomnej dôvere a vytvára cestu k ďalším ambicióznym škrtom.

Autor: Michal Mádl, student bezpečnostních a strategických studií, FSS:

Nově podepsaná smlouva o jaderném odzbrojení patrně ovlivní budoucí směřování americké protiraketové obrany. Smlouva potvrzuje, že obě strany jsou si vědomy neoddělitelnosti protiraketové obrany od schopnosti jaderného ostrašení. A Rusko oficiálně oznámilo, že v případě rapidního rozvoje americké protiraketové obrany si vyhrazuje právo od smlouvy odstoupit. Avšak je značně nepravděpodobné, že by současné vize protiraketové obrany prezidenta Obamy ohrozila ruské raketové síly v blízké budoucnosti. Jelikož je budována na bázi námořního systému Aegis a raket SM-3, který je primárně navržen k ničení raket středního a krátkého dosahu, schopnost sestřelovat rakety mezikontinentálního dosahu bude mít až k roku 2020. V tomto světle je neudržitelné tvrzení, že by se Rusko mohlo cítit jakkoli ohrožené tímto systémem (je nutné zdůraznit, že i „Bushův“ systém nemohl nikterak ohrozit ruské strategické síly). Právě naopak by mohla nová atmosféra zvýšené důvěry napomoci k určité kooperaci v oblasti protiraketové obrany. Ruská federace totiž prohlásila, že chce vybudovat integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany do roku 2015. Toto datum je patrně příliš ambiciózní, nicméně je pravda, že v současnosti budou Rusko a USA budovat systémy protiraketové obrany od podobného základu. Proto by tedy za určitých podmínek obě země mohly najít i cestu ke vzájemné spolupráci, což by bylo patrně významnějším počinem, než samotná nová odzbrojovací smlouva.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *