Krizový management teroristických útoků v Londýně ze 7. července 2005

Štítky:

V dnešní den si Velká Británie připomíná smutné 10. výročí teroristických útoků v Londýně, ke kterým došlo 7. července 2005. Londýnské útoky, které měli na svědomí čtyři islámští radikálové a zároveň britští občané, zanechaly 52 mrtvých a na 700 zraněných. Jednalo se o nejsmrtelnější bombové útoky ve Velké Británii od druhé světové války a první sebevražednou akci v moderní západní Evropě. Tato studie si klade za cíl poskytnout analýzu této krizové situace, a to na základě čtyřfázového principu krizového managementu od Damona Coppoly.

Autor: Silvie Janičatová, studentka bakalářských oborů Mezinárodní vztahy a Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Úvod

Není pochyb o tom, že dnešní svět je plný nástrah a nepředvídatelných situací, se kterými se jeho obyvatelé musí vypořádávat téměř každodenně. Stejně tak tento svět představuje řadu hrozeb a rizik, jež jsou proměnlivé vzhledem k umístění země a jejímu chování vůči ostatním. V případě Velké Británie je jednou z nejvýraznějších hrozeb terorismus. Při pohledu do historie lze spatřit, že tento stát má s tímto fenoménem značné zkušenosti, a proto se v rámci krizového managementu snaží reagovat na jeho výzvy v podobě protiteroristických opatření či se připravit na případné nevyhnutelné útoky. Ne vždy však teroristickým aktům lze předejít a příkladem mohou být právě londýnské útoky ze dne 7. července 2005, kdy došlo k napadení londýnského dopravního systému čtyřmi sebevražednými atentátníky. Tyto útoky si vyžádaly řadu obětí a ještě více zraněných a staly se pro Velkou Británii jedním z nejčernějších dnů v její tisícileté historii.

Cílem této studie je uplatnění čtyřfázového principu krizového managementu dle Damona Coppoly na tyto teroristické útoky, který se skládá z mitigace, připravenosti, odezvy a obnovy. Ještě předtím však pro uvedení do tématu dojde ke stručnému představení systému krizového managementu ve Velké Británii. V důsledku toho, že Coppolův přístup představuje nikdy nekončící proces, je potřeba si stanovit určitou počáteční fázi, kterou v tomto případě bude samotná mitigace. Na ní bude přestaveno úsilí Velké Británie k předcházení teroristických útoků na jejím území. Další probíranou fází bude připravenost, kterou se země snaží zajistit nejen pro pohotovostní složky, ale pro obyvatele samotné. Následující odezva se zaměří na průběh londýnských útoků a reakce všech příslušných orgánů, organizací a agentur, které se na této mimořádné události podílely. V poslední řadě dojde k zaměření na obnovu po těchto teroristických útocích, která poukazuje na jejich nejzazší důsledky.

1  Systém krizového managementu ve Velké Británii

Obdobně jako v mnoha jiných státech je struktura krizového managementu ve Velké Británii decentralizovaná. Tento systém zůstává přese všechny změny v průběhu let stejný, v rámci něhož ústřední vláda plní roli koordinátora a poskytuje poradentství, zatímco místní úřady a vlády řeší a reagují na případné katastrofy. Mnoho mimořádných událostí také bývá zvládáno pouze lokálními úřady, které jsou vždy první, kdo reaguje na případný incident a kdo nese hlavní břemeno krizového řízení. Mimořádné události však nejsou čistě problémem jedné organizace či agentury, naopak vyžadují zapojení a společné úsilí řady aktérů. Ve Velké Británii proto existuje tzv. bronze-silver-gold velitelská struktura, která vytváří hierarchický rámec pro velení záchranných služeb během zvládání možných katastrof. Jedná se v pořadí o operační, taktický a strategický stupeň, kdy v kontextu posledního zmiňovaného je vytvořena Strategická koordinační skupina (Strategic Coordinating Group-SCG). Ta se skládá z vysokých představitelů místních organizací a má na starost vytvoření rámce a politiky pro zvládnutí dané události. Ve většině případů této skupině předsedá vrchní zástupce policie, nicméně na základě typu a rozsahu katastrofy mohou převzít velení ostatní agentury jako hasičský sbor či záchranná služba (Kapucu 2010: 7-9).

Respondenti na mimořádné události jsou ve Velké Británii rozděleni do dvou kategorií. Do té první jsou řazeny lokální autority, policejní složky, hasičské sbory, záchranná služba, pobřežní stráž, fondy Národní zdravotní služby či Environmentální agentura. Druhá skupina zahrnuje telekomunikace a poskytovatele energetických a dopravních služeb (včetně londýnského metra) či různé zdravotnické orgány a agentury (Civil Contingencies Act 2004).

Pokud mimořádná událost představuje značné dopady či oběti, je nezbytné a zásadní zapojení a koordinace ústřední vlády. V takovém případě jsou důležité Vedoucí ústřední orgány státní správy (Lead Government Departments –LGD; většinou ministerstva), které jsou určeny pro různé kategorie krizových situací na základě jejich odpovědnosti a funkcí, jejichž cílem je řízení a zvládnutí dané situace (například v případě teroristického aktu se tímto orgánem stává ministerstvo vnitra). V kontextu katastrof širokého rozsahu, kdy jediný útvar není schopen poskytnout potřebnou odpověď, o výběr správného LGD se postará Sekretariát pro civilní mimořádné události (Civil Contingencies Secretariat – CCS). Pokud dojde k zapojení ústřední vlády, dochází k angažovanosti vládní agentury zvané Cabinet Office Briefing Room (COBR/COBRA), která je aktivována v případě událostí a incidentů národního významu.  V jejím čele stojí většinou ministerský předseda či ministr vnitra a její další obsazení závisí na atributech daného incidentu (Kapucu 2010: 9-11).

Cabinet_Office_Briefing_Room
Pravděpodobně jediná veřejná fotografie zachycující místnost pro krizové situace COBRA (zdroj: Wikimedia).

2  Teroristické útoky v Londýně ze 7. července 2005

Velká Británie a samotný Londýn si 7. července 2005 v podstatě sáhli na samotné dno, když se stali terčem čtveřice mladých islámských radikálů, kteří svými sebevražednými útoky na londýnský dopravní systém uvedli v pohotovost snad celou zemi. V následujícím textu se studie zaměřuje již na jednotlivé fáze krizového managementu dle Damona Coppoly, které uplatní právě na okolnosti týkající se těchto teroristických útoků.

2.1  Mitigace

Zatímco ostatní tři složky krizového managementu (připravenost, odezva a obnova) se provádí v reakci na nebezpečí nebo v očekávání jejich následků, mitigace zahrnuje trvalé úsilí o snížení pravděpodobnosti či následků rizika předtím, než vůbec k nějaké katastrofě dojde. V kontextu Velké Británie a teroristických útoků je třeba zmínit, že se primárně jedná o mitigaci nestrukturální, která se vyznačuje snížením pravděpodobnosti či následků rizika skrze modifikaci v lidském chování nebo přírodních procesech bez nutnosti použití umělých struktur (například regulační opatření, osvětové a vzdělávací programy apod.) (Coppola 2011: 209-223). Pro samotnou strukturální mitigaci je totiž, obecně řečeno, londýnský podzemní systém příliš starý, aby adekvátně reagoval na takovouto krizi, s čímž také souvisí zranitelnost nejen dopravních systémů, ale kritické infrastruktury obecně (Sha 2012).

Mezi hlavní prostředky prevence terorismu patří primárně legislativa. Velká Británie má dlouhodobé zkušenosti s terorismem především vzhledem k boji s Irskou republikánskou armádou, kdy první právní předpis k boji proti terorismu byl přijat již v roce 1974. První permanentní protiteroristický zákon (Terrorism Act 2000) byl pak schválen v roce 2000 a zaměřil se jak na samotné vymezení terorismu, tak i na rozšíření pravomocí policie. Jako reakce na teroristické útoky ve Spojených státech byl přijat v roce 2001 nový zákon (Anti-Terrorism, Crime and Security Act 2001) zajišťující hlubší ustanovení o terorismu a bezpečnosti (The Guardian 2009a).

Ve stejném roce došlo v kontextu krizového managementu[1] k vytvoření výše zmiňovaného Sekretariátu pro civilní mimořádné události, čímž byl do určité míry přehodnocen systém krizového managementu, který má zahrnovat nejen schopnosti reakce na lokální úrovni, ale i ústřední rámec pro reakci a přípravu na krizové situace na národní či regionální úrovni. Tento sekretariát je vedoucí organizací krizového managementu ve Velké Británii pod vedením ministra vnitra, který mimo jiné napomáhá s vypořádáním se s terorismem či přírodními katastrofami. Jeho hlavním cílem je zlepšit připravenost a reakci a vybudovat odolnost na mimořádné události skrze určování výzev, hodnocení a řízení neočekávaných událostí či plánování pro budoucí rizika (Kapucu 2010: 9-10).

Pravděpodobně nejdůležitější legislativní úpravou potřebnou pro krizový management je zákon z roku 2004 s názvem Civil Contingencies Act, který zavedl jednotný rámec pro civilní ochranu ve Velké Británii, a nahrazuje tím tak předchozí legislativu v této oblasti. Tento zákon se zabývá jak civilní ochranou na lokální úrovni (včetně regulací, souboru cílů a odpovědností lokálních agentur a organizací), tak i pravomocemi vlády v případě krizové situace, které jí umožňují například nasazení armádních složek, udělení zákazu veřejného shromažďování či zákazu přístupu obyvatel do citlivých oblastí. Mimo jiné tento zákon požaduje od lokálních a regionálních autorit vytvoření detailního plánu pro řešení mimořádných situací (The Guardian 2009b).

2.2  Připravenost

Cílem připravenosti je vědět, co dělat v důsledku katastrofy, jak to udělat a být vybaven těmi správnými nástroji, aby vše proběhlo efektivně. Jedná se o dlouhodobý a složitý proces, jehož aktivity mohou být rozděleny dle příjemce. Na jedné straně zde stojí jednotlivci či podniky, kteří mohou být primárně danou katastrofou zasaženi, na druhé straně je zde vláda s krizovým managementem, ochranou veřejného zdraví a dalšími služebními agenturami, jež mají zasaženým pomoci při zvládání dané mimořádné události. Součástí připravenosti jsou bezpochyby cvičení, jejichž pravidelné a správné pořádání má snižovat nepříznivé následky katastrof (Coppola 2011: 251; 261).

V kontextu Velké Británie a teroristických útoků lze zmínit rozsáhlou simulaci v rámci protiteroristického operačního plánu „Sassoon“ ze září 2003, na níž se podílelo přes 500 členů policie, hasičského sboru a záchranářů. Veškeré složky pracovaly v harmonii a ukázaly, že příprava na nevyhnutelné z posledních let vzhledem k rostoucí hrozbě terorismu je na dobré cestě (Langenau 2005). Měsíc předtím, než došlo k samotným londýnským útokům, Gold Command (velitelství, kde pohotovostní týmy koordinují vývoj a realizaci strategie pro řešení daného incidentu) podstoupilo cvičení na reakci na mimořádné situace na nádraží Tower Gateway nedaleko od Aldgate, tedy od místa, kde zaútočil jeden ze sebevražedných atentátníků (Fratta 2010: 371). Samotný Londýn měl vypracovaný Strategický pohotovostní plán, ve kterém počítal například s rozsáhlou evakuací, velkým počtem smrtelných obětí či odstraněním masivního znečistění obdobného tomu, které vzniklo při útocích na Světové obchodní centrum. Při každé situaci byly podrobně rozpracovány kompetence a úkoly angažujících se složek a agentur (Strategic Emergency Plan 2005).

bank-test
V rámci operačního plánu Sassoon se záchranné složky připravovaly i na chemické útoky (zdroj: BBC).

Co se týče připravenosti samotných obyvatel, lze v podstatě konstatovat, že připravit se na teroristické útoky, které může spáchat v podstatě kdokoliv a kdykoliv, není tak úplně v silách obyčejných lidí. V tomto kontextu se dá spíše zmínit jejich obecná připravenost, kterou se pokusila britská vláda zvýšit v roce 2004 zasláním brožury do každé domácnosti s názvem „Příprava na mimořádné situace: Co potřebujete vědět“. Tato knížka poskytla rady o přijetí obecných strategií v případě nouze či o tom, co dělat v některých situacích jako při chemických, biologických či radiologických incidentech vyžadujících dekontaminaci. Stejně tak brožura obsahovala sekci předběžných opatření a příprav (Page et. al. 2008).

2.3  Odezva

Funkce odezvy krizového řízení zahrnuje činnosti zaměřené na omezení zranění, ztráty na životech či škody na majetku a životním prostředí, které jsou přijaty před, v průběhu či bezprostředně po události. Odezva je zdaleka nejkomplexnější fází ze všech čtyř vzhledem k tomu, že je prováděna v období vysokého stresu, velmi časově omezeném prostředí a s omezenými informacemi, kdy kolísající důvěra či zbytečné zpoždění se přímo promítá do tragédie a destrukce. Odezva nezahrnuje pouze první pomoc, pátrání a záchranu, ale i systém koordinace a podpory takové snahy či obnovení kritické infrastruktury pro následnou obnovu a urychlení návratu k normálnímu fungování (Coppola 2011: 305-306).

Ráno 7. července 2005 v 8:50 místního času odpálili tři teroristé ručně vyrobené bomby v londýnském metru na své cestě do různých míst napříč Londýnem – poblíž Aldgate, Edgware Road a King’s Cross. Exploze ve vlacích zabily 42 lidí včetně pachatelů a zranily stovky cestujících (Fratta 2010: 372). Ihned po těchto výbuších obdržela londýnská policie a záchranná služba tísňová volání o hlasitém třesku a velkém množství prachu v okolí Aldgate a Edgware Road. V reakci na to byly vyslány jednotky policie, hasičského sboru i záchranné služby, které se na krizových místech objevily postupně v průběhu 30 minut. Výbuch na King’s Cross byl o několik minut později identifikován pomocí kamerových záznamů. Do této oblasti rovněž jely jednotky pohotovostních složek, nicméně jejich počáteční nasazení bylo mnohem pomalejší než v ostatních částech města a také trvalo déle, než se zjistilo, co se přesně stalo. Dalším problémem rovněž bylo, že přijatá volání oznamovala sedm různých oblastí incidentu, kam byly vyslány záchranné služby, takže i tento fakt opozdil jejich nasazení do správných míst události (BBC 2011; London Assembly 2006).

1024px-7_July_London_bombings_locations
Jednotlivé oblasti teroristických útoků v Londýně (zdroj: Wikimedia).

Bezprostředně po útocích se personál Londýnského podzemního systému mylně domníval, že se jednalo pouze o náhlý výpadek proudu a zprávy o výbuchu byly způsobeny přepětím v tunelech. Částečně z tohoto důvodu byly všechny vlaky přesunuty do platformy až 9:15 a evakuovány do 9:30. Stejně tak krátce po útocích došlo k aktivaci Gold Command (Fratta 2010: 372) a COBRA, jejíž setkání bylo zorganizováno příslušnými orgány státní správy a Metropolitní policie (Sahin 2008: 26).[2] V průběhu tohoto setkání však došlo k dalšímu výbuchu v 9:47, a to na palubě jednoho z městských autobusů na Tavistock Square, což vedlo k 14 úmrtím včetně pachatele a desítkám zraněných. V té době se na místě nacházeli příslušníci policie i lékaři, neboť k útoku došlo poblíž Britské lékařské asociace. Následně také přijely další jednotky pohotovostních složek (London Assembly 2006).

Dá se říci, že záchranné složky převzaly kontrolu nad příslušnými scénami krátce po výbuších, z čehož těžilo následné forenzní a policejní vyšetřování, kterým jejich přítomnost umožnila získat například důkazy pro zjištění zdrojů a intenzity daných výbuchů. Záchranné týmy byly nakonec schopny zajistit a vyčistit dané oblasti během tří hodin. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, existovaly určité rozdíly v počátečním nasazení jednotlivých záchranných složek a objevily se i další problémy v průběhu zásahu. Jedním z nich byla situace, kdy neexistoval žádný systematický zápis přeživších, kdy mnoho z nich prostě odešlo z místa výbuchů bez poskytnutí osobních údajů či naopak obdržení rad a podpory. Dalším problémem se stala komunikace mezi složkami a jejich velením, mezi složkami samotnými a s obětmi uvězněnými v podzemních tunelech. Složky se totiž spoléhaly převážně na mobilní telefony ke komunikaci i přesto, že sítě byly v důsledku útoků přetížené. Především komunikace při nasazení v podzemních tunelech byla složitá, neboť vysílačky záchranářů postrádaly podzemní recepční schopnosti s výjimkou policie, která však v případě King’s Cross měla schopnosti omezené kvůli porušení kabelů. Kvůli těmto nesnázím se složky musely spoléhat na ústní předávání zpráv, což vedlo ke zpoždění požadavků na ambulance, zásoby či dodávky zařízení v prvních hodinách této události (Fratta 2010: 373-375).

Pracovní podmínky celé podzemní operační akce byly omezeny a ztíženy špatným větráním, vysokou teplotou a problematickým osvětlením. Výbuchy rovněž zkomplikovaly dosažení kritických míst a zajištění bezpečnosti, k čemuž byli potřeba odborně vycvičení záchranáři s vyprošťovacími schopnostmi (Ryan et. al. 2005). V případě záchranné služby byla polovina ze 700 zraněných ošetřena přímo na místě bombových útoků, přičemž zbytek byl transportován do nemocnic buď sanitkami či autobusy, kdy záchranáři zastavovali a evakuovali okolní autobusy, aby je mohli využít pro přepravu těchto zraněných. Celkově bylo zapojeno pět strategických zdravotních orgánů, jedna zdravotní služba (London Ambulence Service), jedna záchranná vrtulníková služba a 33 nemocnic londýnské metropolitní oblasti (Kahn 2008). Nicméně komplikace zasáhly i zdravotníky, především co se týkalo zapojení dobrovolníků, kteří nerozuměli třídění zraněných či hlavním krizovým postupům. V případě hasičských sborů se zase jednalo o vnitřní protokoly, které například neumožňovaly vstoupit do prostorů metra bez záložních týmů či bez oficiálního oznámení, že elektrický proud v železnici je vypnutý. Pro policii, stejně jako pro všechny ostatní, bylo kritické výše zmíněné ztížení komunikace (Casciani 2011).

bus_1474045c
Místní autobus po útoku jednoho z atentátníků (zdroj: The Guardian).

Co se komunikace s veřejností týče, první oficiální informace byly poskytnuty komisařem Metropolitní policie, který mimo jiné potvrdil obavy o teroristickém útoku a vyzýval občany, aby necestovali do Londýna a či nevolali na tísňové linky, pokud to není opravdu nutné. Nakonec ve snaze kontrolovat tok informací pro veřejnost otevřelo Gold Command mediální centrum v odpoledních hodinách. Následovala řada tiskových konferencí o aktuální situaci a poskytování informací nových (Fratta 2010: 376). V průběhu dne docházelo k další veřejné komunikaci a ze strany přeživších a jiných obyvatel města k hledání přátel a rodinných příslušníků. Londýnské metro bylo uzavřeno během několika hodin po útocích a nebylo otevřeno do dne následujícího, navíc s omezením, kdy oblasti Circle Line a Piccaddilly Line zůstaly uzavřeny. Několik dalších linek zůstalo narušených v postižených oblastech, a to i kvůli bezpečnostním výstrahám. Obdobně celý londýnský autobusový systém byl uzavřen během následujících hodin a byl částečně obnoven téhož večera. Systém se navrátil do normálu o den později s výjimkou postižených míst (London Assembly 2006).

2.4  Obnova

Obnova po katastrofě je funkcí krizového managementu, kdy země, komunity, rodiny a jednotlivci opravují, rekonstruují, snaží se získat zpět to, co bylo ztraceno v důsledku katastrofy, a nejlépe se snaží snížit riziko vyskytnutí se podobné katastrofy v budoucnu. Ve chvíli, kdy dojde k samotné katastrofě, je realizována plánovaná i neplánovaná obnova, která může trvat v řádech týdnů, měsíců, ale i let (Coppola 2011: 377).

Samotná obnova týkající se londýnských bombových útoků započala v podstatě v následujících dnech po této události. Ze strany vládních složek byla poskytnuta primárně podpora pro přeživší a pozůstalé obětí například skrze tzv. Family Assistance Centre, které těmto lidem poskytovalo především informace a snažilo se zajistit jejich potřeby v tomto krizovém období. Obdobně systém traumatologie Národní zdravotní služby byl k dispozici pro zasažené, kteří trpěli posttraumatickou stresovou poruchou a například i fobií z cestování. Poskytnutí takovéto péče bylo pro postižené stěžejní především pro jejich vlastní dobro, aby pro ně následky teroristických útoků byly co nejvíce minimalizovány (London Assembly 2006). Několik dní po útocích rovněž došlo k vytvoření fondu s názvem London Bombings Relief Charitable Fund ze strany starosty města Londýna ve spojení s britským Červeným křížem, který pomohl získat peníze pro oběti a jejich rodiny (Batty 2005). Tyto teroristické útoky rovněž zasáhly muslimskou komunitu, která i vzhledem k následnému vyšetřování a zjištění, že útočníci byli islámští radikálové,[3] postrádala důvěru nejen mnoha obyvatel Velké Británie, ale i zbytku světa, a kterou se snažila znovu získat (Casciani 2006).

Co se týče samotného metra, jeho funkce byla plně obnovena na počátku srpna, kdy byly ukončeny všechny nezbytné činnosti spojené s oblastmi teroristických útoků včetně vyšetřování místa činu. Některé z poškozených vagónů byly zaslány na opravu do Budapešti, neboť výrobní techniky potřebné pro jejich opravu již nebyly ve Velké Británii k dispozici. Stejně tak bylo oznámeno, že žádný z vagónů, ve kterých bomby explodovaly, nebude nadále užíván v běžném provozu, jelikož došlo k jejich vyřazení a likvidaci. Naopak ostatní poškozené vozy či jejich byly navráceny do užívání (Beard 2007).

article-0-059A0E2B000005DC-602_634x710
Forenzní vyšetřovatel v jednom z poškozených vagónů (zdroj: The Daily Mail).

Závěr

Velká Británie se stejně jako jiné státy na světě musí téměř neustále vypořádávat s mimořádnými situacemi, které se vyskytují nečekaně, bez předchozího varování. V takovém případě je proto důležité, aby země měla kvalitní systém krizového managementu, který je schopný flexibilně reagovat na jakékoliv neočekávané události. Lze konstatovat, že Velká Británie vyvíjí krizový management již po několik desetiletí, což se odráží na jeho aktuální struktuře, v níž lokální a národní autority mají v podstatě jasně rozděleny pravomoci a úkoly, které jim v případě nějaké krizové situace náleží. Mezi takové krizové situace bezpochyby patří i teroristické útoky, jejichž hrozba je pro Velkou Británii po mnoho let vysoká, o čemž se tato země přesvědčila i 7. července 2005.

Co se týče samotných fází krizového řízení, je možné říci, že v případě mitigace se Velká Británie snažila před samotnými útoky o jejich předcházení především skrze legislativu a protiteroristické zákony. Onu prevenci se také pokusila posílit zlepšením systému krizového managementu, kdy byl v roce 2004 přijat stěžejní krizový zákon. V kontextu připravenosti pořádala země po předchozích událostech ve Spojených státech či Madridu několik cvičení týkajících se právě případných teroristických útoků, které byly dle mnoha politických představitelů i odborníků jen otázkou času, než se objeví i na půdě Velké Británie. Samotná fáze reakce probíhala v počátečních fázích do určité míry hekticky a v průběhu se objevilo několik problémů, které celou situaci ještě více komplikovaly. Přesto je však třeba říci, že i díky tomu, že se záchranné složky již nějakou dobu připravovaly na takovýto mimořádný incident, situaci dostaly brzy pod kontrolu a bylo zachráněno velké množství lidí. Poslední fáze obnovy byla stěžejní především pro zasažené obyvatele, jejich příbuzné a příbuzné obětí, kterým se země se svými organizacemi snažila pomoci v mnoha směrech. Celý cyklus krizového managementu samozřejmě nadále pokračoval, a to především přijetím nových protiteroristických opatření, ať již v podobě legislativy či dalších krizových principů pro záchranné složky, aby se případných obdobným útokům do budoucna co nejdříve zabránilo či byly v horším případě co nejefektivněji zvládnuty.

Seznam zdrojů a literatury

BATTY, David. Fundgrants more moneyfor London bomb victims. In: TheGuardian [online]. 2005 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/society/2005/aug/30/voluntarysector.uknews

BBC. 7 July London Bombings. In: BBC [online]. 2011 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/uk-13301195

BEARD, Matthew. 7/7 Tube carriagesrepairedin … Budapest. In: London Evening Standard Online [online]. 2007 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.standard.co.uk/news/77-tube-carriages-repaired-in–budapest-6647903.html

CASCIANI, Dominic. Communitiesrebuildingafter 7 July. In: BBC [online]. 2006 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/5141766.stm

CASCIANI, Dominic. Howwelldidthe 7/7 emergencyservicesrespond?. In: BBC [online]. 2011 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/uk-12636731

Civil ContingencyAct 2004. In: Legislation.gov.uk [online]. 2004 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2004/36/schedule/1

COPPOLA, Damon P. Introduction to internationaldisaster management. 2nd ed. Boston: Butterworth-Heinemann, c2011.

FRATTA, Anthony. Post-9/11 Responses to MassCasualtyBombings in Europe: Lessons, Trends and Implicationsforthe United States. Studies in Conflict. 2010-03-15, vol. 33, issue 4, s. 364-385. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10576101003587192

HABERFELD, M.R. a Agostino von HASSELL. A New Understanding of Terrorism: Case Studies, Trajectories and Lessons Learned. New York: Springer, 2009.

KAHN, Laura H. a Jeremiah A. BARONDESS. PreparingforDisaster: Response Matrices in the USA and UK. Journalof Urban Health. 2008, vol. 85, issue 6, s. 910-922. DOI: 10.1007/s11524-008-9310-y. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11524-008-9310-y

KAPUCU, Naim. Emergency and Crisis Management in the United Kingdom: DisastersExperienced, LessonsLearned, and RecommendationsfortheFuture. In: FEMA: Emergency Management Institute [online]. 2010 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:http://training.fema.gov/EMIWeb/edu/CompEmMgmtBookProject.asp

LANGENAU, Lars. Britain’sEmergencyPlans: How London PreparedforTerror. In: Spiegel Online [online]. 2005 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/britain-s-emergency-plans-how-london-prepared-for-terror-a-364214.html

LONDON ASSEMBLY. Report ofthe 7 July ReviewCommittee Report. In: London.gov.uk [online]. 2006 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: https://www.london.gov.uk/sites/default/files/archives/assembly-reports-7july-report.pdf

PAGE, Lisa, James RUBIN, Richard AMLÔT, John SIMPSON a Simon WESSELY. Are LondonersPreparedforanEmergency? A Longitudinal Study Followingthe London Bombings. Biosecurity and Bioterrorism: BiodefenseStrategy, Practice, and Science. 2008, vol. 6, issue 4, s. 309-319. Dostupné z: http://www.liebertonline.com/doi/abs/10.1089/bsp.2008.0043

ROBERTSON, Nic, Paul CRUICKSHANK a Tim LISTER. Documents give new details on al Qaeda’s London bombings. In: CNN [online]. 2012 [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://edition.cnn.com/2012/04/30/world/al-qaeda-documents-london-bombings/?c=&page=0

RYAN, Jim a Hugh MONTGOMERY. Terrorism and theMedical Response: Response Matrices in the USA and UK. New EnglandJournalofMedicine. 2005-08-11, vol. 353, issue 6, s. 543-545. Dostupné z: http://www.nejm.org/doi/abs/10.1056/NEJMp058177

SAHIN, Bahadir, Naim KAPUCU a Ali UNLU. Perspectives on Crisis Management in European Union Countries: United Kingdom, Spain and Germany. EuropeanJournalofEconomic and PoliticalStudies [online]. 2008, č. 1 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://ejeps.fatih.edu.tr/docs/articles/49.pdf

SHA, Hongxi. LessonsFromthe 2005 London TerroristBombings. In: ProutJournal [online]. 2012 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z: http://www.proutjournal.org/2012/08/lessons-from-the-2005-london-terrorist-bombings

StrategicEmergencyPlan. In: London Resilience [online]. 2005 [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:http://www3.cutr.usf.edu/security/documents/emergency_plans%5CLondonemergplan.pdf

THE GUARDIAN. A-Z Legislation. In: TheGuardian [online]. 2009a [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:http://www.theguardian.com/commentisfree/series/a-z-of-legislation

THE GUARDIAN. Civil ContingenciesAct 2004. In: TheGuardian [online]. 2009b [cit. 2014-05-30]. Dostupné z:http://www.theguardian.com/commentisfree/libertycentral/2008/dec/16/civil-contingencies-act


[1] Vývoj krizového řízení ve Velké Británii probíhal již od konce druhé světové války, kdy byly položeny základy lokálním orgánům pro zvládání a řešení krizových situací. Na konci studené války byl dotvořen přístup odpovědností pro centrální a lokální vlády. Nadále však panovaly pochybnosti o komplexnosti a dostatku struktury pro zvládání krizových situací (Kapucu 2010: 6).

[2]V případě takového teroristického incidentu je přístup centrální vlády stěžejní pro získání zdravých informací od veřejnosti, neboť v případě naprosto decentralizované soustavy může takováto událost vést k mylným informacím, a tak vytvářet ještě větší chaos než incident samotný. Proto brzké setkání a vyjádření COBRA bylo důležité pro zvládnutí veřejného tlaku (Sahin 2008:26).

[3] Londýnské útoky, které zanechaly 52 mrtvých a přes 700 zraněných, měli na svědomí čtyři britští občané – Muhammad Sidique Khan, Shehzad Tanweer, Hasib Hussain a Germaine Lindsay. K samotným útokům došlo den poté, co byl Londýn vybrán za hostitele Olympijských her roku 2012, což mohlo hrát roli v jejich načasování. O dva týdny později došlo k neúspěšnému pokusu o replikaci útoků ze 7. července, kdy se pět muslimských mužů pokusilo odpálit výbušniny ve veřejné dopravě. Nicméně vybuchly pouze rozbušky u čtyřech bomb, kdy pátý útočník se rozhodl upustit od svého činu a zahodil svou bombu (Haberfeld, Hassell 2009: 236-238). K přelomovému zjištění došlo v roce 2012, kdy se objevily důkazy o napojení útočníků z obou událostí na teroristickou skupinu al-Kájda (Robertson et al. 2012).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *