Malá země mnoha sporů: seznamte se s Guyanou

Štítky:

Guyanská kooperativní republika se v posledních měsících těší velké popularitě. Důvodem je objevení naleziště více než osmi bilionů barelů ropy a zemního plynu a podepsání 40 letého kontraktu s firmou ExxonMobil Corporation, což by mělo zemi přinést více než 168 bilionů dolarů [1]. Guyana se tak může stát jednou z nejbohatších zemí světa z hlediska přepočtu HDP na hlavu, anebo další obětí surovinového prokletí [2]. To může být pro zemi, která se od zisku nezávislosti v 60. letech minulého století vyrovnává s mnoha problémy týkající se zejména územních sporů, velká výzva.

Na mapě bychom Guyanu nalezli na severu Jižní Ameriky, přičemž sousedícími státy jsou: na západě Venezuela, na jihu Brazílie a na východě Surinam. V minulosti dané území spolu se současným Surinamem, Francouzskou Guyanaou a částí území Brazílie bylo součástí tzv. Velké Guyany. Avšak v době kolonizace každé území připadlo jiné velmoci: Guyanu (dříve Britskou Guyanu) kolonizovali Britové a Nizozemci, kteří kolonizovali také sousedící Surinam a Francouzská Guyana připadla pod správu Francie [3].

(Mapa Guyany, Wikicommons, 2013)

Období kolonizace přineslo Guyaně několik specifik. Je to například jediná země v Jižní Americe, v níž je oficiálním jazykem angličtina. Dále nedostatečně a nepřesně definované hranice, což znamenalo, že již před vyhlášením nezávislosti Guyany v roce 1966 byly mezi jednotlivými zeměmi spory o podobu vzájemných hranic [4]. Situace ještě více eskalovala po nalezení nerostného bohatství na sporném území a mezinárodní spory tak nyní s Guyanaou vedou sousedící Venezuela a Surinam.

Spor s Venezuelou: Guyana Esequiba

S Venezuelou vede Guyana spory již několik staletí. První zmínky o vzájemných neshodách pochází už z roku 1840, kdy Britové na základě topografických průzkumů navrhli podobu hranic mezi oběma zeměmi. Venezuela však návrh odmítla. Až do zisku nezávislosti v roce 1966 tak probíhaly debaty na vládní a diplomatické úrovni o podobě vzájemné hranice.

Po vzniku samostatné Guyany měla vzájemné vztahy upravovat Ženevská dohoda (1966), v rámci které se Venezuela, Velká Británie a v té době ještě Britská Guyana zavázaly najít mírové a spravedlivé řešení veškerých sporů týkajících se vytyčení hranice. Sporné území, které tvoří zhruba 2/3 celkové rozlohy Guyany, se nazývá Guyana Esequiba (psáno též Essequiba). Tuto dohodu ovšem Venezuela nedodržela – proti Guyaně podnikla několik akcí a zavedla sankce převážně ekonomického charakteru.

Již v roce uzavření Ženevské dohody obsadilo venezuelské vojsko část guyanského území v oblasti řeky Cuyuni a polovinu ostrova Ankoko, který patří do sporného území. Ačkoliv guyanská vláda jasně zdůraznila, že se jedná o porušení dohody a nezákonné zásahy Venezuely na cizím území, které je třeba řešit pomocí mezinárodního práva, Venezuela jakékoliv porušení práva odmítla [5]. Namísto toho označila ostrov Ankoko za historicky dané venezuelské území, což bylo v rozporu s prohlášením komise z roku 1899, která dané území označila za guyanské. Nicméně odezva tehdejšího venezuelského prezidenta Raúla Leoniho byla tak silná, že ostrov Ankoko zůstává dodnes venezuelským územím. Ještě za jeho vlády bylo na ostrově zřízeno letiště a venezuelská vojenská základna [6].

Od 80. let se obě země pokusily vyřešit problém prostřednictvím mechanismu OSN, avšak jednání nepřinesla konkrétní výsledky [7]. Roku 1990 totiž OSN iniciovala tzv. „proces řádných kanceláří“ („good offices process“), který zprostředkoval diskuzi mezi oběma zeměmi za účelem vyřešení sporu. Během vlády venezuelského prezidenta Huga Cháveze (1999-2013) ležel ale spor na mrtvém bodě a země proti sobě nepodnikaly žádné akce díky dobrým vztahům mezi prezidenty. Avšak nalezení ropných zdrojů v roce 2015 diskuzi zkomplikovalo. Guyana plně podpořila společnost ExxonMobil při hledání nalezišť, což se nelíbilo venezuelské vládě v čele s Nicolásem Madurem. Střet se opět snažila urovnat OSN, znovu bez viditelných výsledků [8]. Navíc v roce 2017 vypršela lhůta trvání „procesu řádných kanceláří“ a došlo k pozastavení bilaterálních jednání. OSN následně postoupila spor rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, což uvítala zejména guyanská strana [9].

Venezuela svou účast u soudního dvoru odmítla, jelikož tuto instituci neuznává. Jednání měla původně probíhat na jaře tohoto roku, nicméně kvůli pandemii COVID-19 byla slyšení přesunuta. První nakonec proběhlo začátkem července a Venezuela jej bojkotovala [10].

Celou záležitost mohou ještě více zkomplikovat guyanské prezidentské volby, které se konaly začátkem března tohoto roku. Vítěz voleb Irfaan Ali byl totiž oficiálně ustaven do prezidentského úřadu až po pěti měsících. Ústředním tématem voleb bylo právě nalezení ropy a zmíněná smlouva se společností Exxon. Nový prezident Ali a jeho strana byli velmi kritičtí ke smlouvě, kterou podepsal předcházející prezident David A. Granger. Dle Aliho není smlouva dostatečně výhodná pro celou zemi a je tedy otázkou, jak se budou vzájemné vztahy a spory dále vyvíjet [11].

(Fialová barva znázorňuje území Guyana Esequiba nárokované Venezuelou, růžová uznané guyanské území dle Venezuly, Wikicommons, 2017)

Spor se Surinamem: Tigri Area/ New River Triangle

Surinam rovněž zpochybňuje současné hranice s Guyanou a nárokuje si tři části jejího území [12]. Prvním z nich je Tigri Area (v Guyaně známá pod názvem New River Triangle), oblast na jihu Guyany s celkovou rozlohou 15 600 kilometrů, kde se stékají tři řeky – Courantyne[1] (známá také jako New River), Coeroeni a Kutari. Tato oblast je významná díky těžbě dřeva a minerálů, ale také nalezištím hliníku, bauxitu. Možná je přítomnost i diamantů a zlata [13].

Kromě této oblasti si Surinam nárokuje celou řeku Courantyne, která tvoří hranici mezi oběma zeměmi a je dlouhá zhruba 700 kilometrů [14]. V roce 1969, několik let po vyhlášení nezávislé Guyany, obsadilo území surinamské vojsko, avšak „útok“ guyanská armáda ihned odrazila. Jednalo se o jediný pokus surinamské armády o násilné obsazení oblasti. Další akce ze strany Surinamu byly nenásilné, přesto hluboce narušily [12] vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi. Jednalo se například o vynucenou repatriaci Guyanců žijících v Surinamu v roce 1980, kdy Surinam zažíval hospodářský pokles, ze kterého byli obviňováni guyanští přistěhovalci. Problém tvořil dále rybolov a otázka rybolovných práv ve sporném území, která nebyla vyřešena, a proto si obě země pravidelně na řece zadržovaly rybářské lodě a rybáře. V současné době stále není otázka vzájemných hranic dořešena, ale Guyana jasně demonstruje svou přítomnost na území jak vojensky, tak ekonomicky (vojenská základna, cla, stavění silnic apod.) [13].

Sporná je v neposlední řadě i oblast námořních vod, která se nazývá Guyana Basin, jenž pokrývá vodní území sousedící s Venezuelou a Trinidadem a Tobagem [15]. Právě zde byla nalezena ložiska ropy a území se tak stalo cílem několika ropných společností. Nejvýznamnější je v tomto případě zmíněný ExxonMobil Corporation. Spory v  oblasti se již v roce 2000 snažilo vyřešit několika pokusy Karibské společenství (CARICOM) – vždy neúspěšně [16].

Závěrem

Je jasné, že se Guyana nenachází v lehké pozici, i přesto se nadále snaží vyřešit spory mírovou cestou s využitím mezinárodního práva. Hlavní problém přitom činí venezuelský režim a jeho postoj k „západním“ institucím. Prohlubující se politická a ekonomická krize ve Venezuele jistě situaci nepřidává, spíše naopak. Guyana se tak obává nejhoršího – vojenské intervence. Bezpečnostní analýzy zvažující možnost venezuelského vpádu do Guayany se začaly objevovat začátkem roku 2019 [17] [18]. Avšak prozatímní situace naznačuje, že Venezuela má více problémů na domácí scéně. Z toho důvodu je patrné, že vojenská intervence do Guyany není pro Venezuelu na pořadu dne.


1 Též psáno jako „Corentyne River“, „Corentin“, „Corentyn“, „Korentyn“, „Corantine“, nebo „Corentine“.

 

Zdroje

[1] Kamelia Kilawan, „Guyana holds crucial election ahead of expected oil boom,“ Al Jazeera, March 2, 2020, https://www.aljazeera.com/news/2020/02/guyana-holds-crucial-election-expected-oil-boom-200228214328135.html?utm_source=website&utm_medium=article_page&utm_campaign=read_more_links.

[2] Matthew Bristow, „World Economy May Be Crashing But Guyana Still Seen Growing 53%,“ Bloomberg, April 14, 2020, https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-04-14/world-economy-may-be-crashing-but-guyana-still-seen-growing-53.

[3] BBC, „Guyana profile – Timeline,“ BBC, February 11, 2019, https://www.bbc.com/news/world-latin-america-19546913.

[4] Bonham C. Richardson, Jack K. Menke, „Guyana,“ Britannica, October 21, 2019, https://www.britannica.com/place/Guyana/People.

[5] Aaron Marcus Homer, „Guyana-Venezuela Border Dispute: Seeking a Peaceful Solution“ (Master’s Thesis, City University of New York, 2018), 1-72.

[6] La Patilla, „Raúl Leoni paró en seco a Guyana en la Isla Anacoco (documento),“ La Patilla, September 26, 2011, https://web.archive.org/web/20111202054932/http:/www.lapatilla.com/site/2011/09/26/raul-leoni-paro-en-seco-a-guyana-en-la-isla-anacoco-documento/.

[7] BBC Mundo, „El Esequibo, el territorio que disputan Venezuela y Guyana desde hace más de 50 años,“ BBC, March 30, 2018, https://www.bbc.com/mundo/noticias-america-latina-43600074.

[8] The Economist, „Guyana – UN refers Guyana-Venezuela border dispute to ICJ,“ The Economist, February 6, 2018, http://country.eiu.com/article.aspx?articleid=446387428.

[9] Ronald Sanders, „Guyana-Venezuela and international law,“ Jamaica Observer, Fevruary 24, 2020, http://www.jamaicaobserver.com/opinion/guyana-venezuela-and-international-law_187760?profile=1096.

[10] The Jakarta Post, „Venezuela boycotts UN court hearing on Guyana border row,“ The Jakarta Post, July 1, 2020, https://www.thejakartapost.com/news/2020/06/30/venezuela-boycotts-un-court-hearing-on-guyana-border-row.html.

[11] BBC, „Guyana swears in Irfaan Ali as president after long stand-off,“ BBC, August 3, 2020, https://www.bbc.com/news/world-latin-america-53637085.

[12] U.S. Library of Congress, „Relations with Suriname,“ U.S. Library of Congress,http://countrystudies.us/guyana/89.htm.

[13] Thomas W. Donovan, „Suriname-Guyana Maritime and Territorial Disputes: A Legal and Historical Analysis,“ J. Transnational Law & Policy, Vol. 13, no. 1 Fall, 2003, pp. 42-99.

[14] Jack K. Menke and Henk E. Chin, „Suriname,“ Britannica, November 8, 2019, https://www.britannica.com/place/Suriname.

[15] Anton Foek, „Oil Fuels Suriname-Guyana Border Clash,“ CorpWatch, July 5, 2005, https://corpwatch.org/article/oil-fuels-suriname-guyana-border-clash.

[16] Eco Atlantic, „Exxon Mobil success in Guyana Basin puts spotlight on Canadian junior,“ Eco Atlantiv Oil & Gas, https://www.ecooilandgas.com/exxon-mobil-success-in-guyana-basin-puts-spotlight-on-canadian-junior/.

[17] Scott B. MacDonald, „Is Venezuela Willing to Start a Caribean War?“ The National Interest, January 1, 2019, https://nationalinterest.org/feature/venezuela-willing-start-caribean-war-39987.

[18] Bram Ebus. „Troubled Waters along the Guyana-Venezuela Border,“ Interantional Crisis Group, October 28, 2019,  https://www.crisisgroup.org/latin-america-caribbean/guyana/troubled-waters-along-guyana-venezuela-border.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *