http://maxpixel.freegreatpicture.com/

Migrace jako symptom úpadku

Štítky:

Někteří lidé říkají, že Evropská unie stojí nad propastí. To je sice přehnané, ovšem tkví až po uši v krizi. V potížích nejtěžších od svého ustavení. Ačkoli by byla asi na dlouho diskuze o příčinách, neboť výslednici sil tvoří pěkný balík motivů, od státoprávních až po populační. Evropská unie neformálně vedená Německem, které je zase šéfované politiky vyrostlými v hysterickém strachu z odkazu Třetí říše, teď neví kudy kam. Důsledkem jsou pak často nedomyšlené, zkratkovité postupy a apriori odmítavý přístup ke kritice.

Někteří lidé na jednoduchá, nedůtklivě prosazovaná řešení byrokratů odpovídají zase jen jednoduchým řešením. Vytrubují, že by bylo vhodné vytvořit opravdu důkladnou „Pevnost Evropa“. Zvednout všemožné bariéry proti migrantům z válčících oblastí Blízkého východu a Afriky a jedním rázem urychleně vyexpedovat už došlé nelegály. Načež bude vlastně skoro po starostech! Toť samozřejmě nesmysl. Nová vlna stěhování národů je ve skutečnosti jenom symptomem či katalyzátorem hlubších, na prvním místě hodnotových obtíží.

EU je bohužel vnitřně rozháraný celek, v mnoha ohledech ideově nepružný, začasté zahleděný do minulosti (multikulturalismu). Neschopný najít svůj pádný modus operandi na mezinárodní šachovnici. Mimo jiné proto, že jeho velcí hráči jsou bývalé koloniální mocnosti, jež jsou ale dnes na globálním poli moc malými pány. Nanejvýš jakýmisi, politologickou hantýrkou řečeno, balancéry. Velká Británie s největší regionální burzou v City „to zvládla“ brexitem, jenž jí v každém případě vnitřně destabilizuje, ne-li zcela rozvrátí prostřednictvím etnických, náboženských či regionálních identit. Logickou se stane maximalizace vazeb Londýna na Spojené státy americké, případně vzestup úlohy Commonwealthu. Ostatní aktéři se budou pravděpodobně dál neplodně zmítat mezi pragmatickým posluhováním zájmům spřízněných USA a strachem z nově se rozmachujícího ruského medvěda. S většinou starého kontinentu tak trochu spřízněného, majoritou starého kontinentu tak trochu nechápaného.

Arogance vítězů studené války vůči Moskvě (ponížené rozkladem dlouho obávaného Sovětského svazu) zdiskreditovala v nástupnickém Rusku myšlenky na prozápadní vstřícnost. Krach naivního Gorbačovova projektu na „Společný evropský dům“, nebo děsivost Jelcinovy příležitostně protiústavní kleptokracie paradoxně urychlily nástup protizápadní asertivity Vladimíra Putina. Jeho nacionalistická klika se nevybíravě vypořádala s odstředivými tendencemi v regionech, důrazně usměrnila oligarchy, nastartovala ekonomiku a s bezcitnou racionalitou čelí pokusům odstřihávat „Matičku Rus“ od moci.

Vyhlášení protiruských sankcí po pozoruhodném státním převratu v Kyjevě a anexi Krymu nebylo v konečném důsledku příliš prozíravé, jelikož průměrného občana RF jen utvrdilo v tom, že „Otec“ ví, co dělá. Ba možná ještě hůř! Mimo jiné přimělo Kreml k prohloubení spolupráce s Čínskou lidovou republikou, čehož se přitom politická Evropa již řadu let obává. Ruku v ruce se snahou ČLR oslabit USA i jeho spojence teď jednotky Ruské federace vyrovnávají v Sýrii staré účty. Ve zcela otevřeném spolku s Íránem, Hizballáhem i rozličnými (nájemními) milicemi likvidují odpůrce své figurky jménem Asad. Naposledy v Aleppu. Do trapné pozice tím dostaly Západ, protestně zhasínající Eiffelovu věž. Oplakávajícího tak účinky „stoprocentně jiného“ bombardování než se odehrává v iráckém Mosulu. Významnou porážku povstalců, jež jsou přece „docela jiní“ nežli extrémistický Daeš…

Cynická reklama ruských zbrojních koncernů, k nimž se ostatně začal vracet nejvýznamnější arabský stát Egypt, krom jiného zrcadlí slábnoucí geopolitickou roli Západu. Tu koneckonců reflektovala též nedávná americká prezidentská kampaň. Nejpádnějším vzkazem o měnících se rolích nejen v „úrodném půlměsíci“ se však stalo – byť by nakonec dopadlo jakkoli – Rusy a Turky vyhlášené příměří. Úspěšná snaha o pěstování multilaterálního světa.

Literatura:

Eichler, J.: Terorismus a války v době globalizace, Praha: Karolinum, 2010.

Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007.

Mendel, M.: Arabské jaro – historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě, Praha: Akademia, 2015.

Tureček, B.: Blízký východ nad propastí – Cesty od orientálních diktatur ke svobodě a zase zpátky, Praha: Knižní klub, 2016.

Článek je obdobou textu zveřejněného časopisem e-Polis


Text je dílem externího přispěvatele a stanoviska v něm přítomná se nemusí shodovat se stanovisky redakce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *