Mír? Ani zdaleka… FARC opět na scéně

Štítky:

V roce 2016 uzavřela kolumbijská vláda v čele s prezidentem Juanem Manuelem Santosem mírovou dohodu s guerillou Revoluční ozbrojené síly Kolumbie známější pod zkratkou FARC (ze španělského Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia). Tato dohoda vzbuzovala naděje Kolumbijců na klid, mír a ukončení nejdelší občanské války v zemi. Nicméně ani po uzavření dohody násilí neustalo a bezpečnost v zemi se nezlepšila. Nyní, po necelých třech letech od uzavření dohody, vyzývají bývalí členové FARC své stoupence k opětovnému zbrojení.

Kdo vlastně FARC jsou a co chtějí?

Guerilla vznikla v roce 1964 jako ozbrojené křídlo komunistické strany. Původními zakladateli skupiny byli menší zemědělci a farmáři, kteří se snažili bojovat proti sociální a ekonomické nerovnosti v zemi. Cílem útoků byly oficiální ozbrojené složky země, tedy armáda, policie a jejich základny. V roce 2002, v době největšího rozmachu guerilly, měl FARC více než 20 tisíc aktivně bojujících vojáků. Při aktivním boji využíval i teroristické techniky. Svoji aktivitu financoval obchodem s drogami, dále vydělával z únosů, vydírání nebo z „daní“, které vybíral na venkově za ochranu místních a sociálních služeb.

V posledním desetiletí se nicméně dařilo kolumbijským ozbrojeným složkám likvidovat nejvyšší představitele organizace i její řadové vojáky. Počet členů se tak rapidně snížil a vojáků zbylo přibližně 7 tisíc. V roce 2008 byl zabit jeden z vůdců guerilly Raul Reyes, a ve stejném roce zemřel přirozenou smrtí zakladatel skupiny Manuel Marulanda. Jeho nástupce Alfonso Cano byl zabit o několik let později. Kvůli značnému oslabení guerilly nakonec přistoupili její vůdci na mírové jednání s kolumbijskou vládou.

Podpis mírové dohody (Zdroj: Wikimedia Commons)

Mírová dohoda

Mírové vyjednávání začalo v roce 2012 a skončilo uzavřením dohody o čtyři roky později. Prvotně vytvořená dohoda však byla v říjnu 2016 odmítnuta občany země při hlasování v referendu. Hlavním důvodem byla skutečnost, že členové organizace, kteří by se přiznali za své činy (vraždy, vydírání, obchod s drogami…), by nebyli stíháni a vyhnuli by se tak vězení. Problematický se stal také bod, který zaručoval guerille přeměnu v politickou stranu, prostřednictvím které by dále mohli její představitelé bojovat za své ideje legální cestou. Konečná dohoda tak byla přijata až v prosinci 2016 (více o mírové dohodě v komentáři od Tomáše Hrušky na Security Outlines).

Na základě dohody se měli členové FARC demobilizovat, a ukončit tak svůj boj proti vládě. To se ale nestalo, jelikož se několik front již v průběhu vyjednávání od mírového procesu oddělilo. Tyto fronty jsou nazývány jako disidenti FARC nebo ex-FARC mafie a nadále pokračují či navazují na činnosti FARC – obchod s kokainem a ilegální těžbu. Přesný počet členů dosud není znám. Některé servery uvádějí přes 1 700 členů (z roku 2018), jiné mluví o více než 2 300 členech s tím, že se nemusí jednat pouze o bývalé členy guerilly, ale jsou mezi nimi i noví rekruti. Důvodem nárůstu sympatizantů a členů ex-FARC mafie je nespokojenost s mírovým procesem (nový pravicový prezident Iván Duque a jeho vláda se vymezili proti některým bodům dohody a požadovali přísnější tresty pro bývalé členy), nedostatek příležitostí v civilním životě, a především nedostatečná ochrana bezpečí demobilizovaných členů. Od podpisu dohody bylo zabito více než 137 bývalých členů guerilly.

Členové ELN (Zdroj: Flickr)

Jak bylo uvedeno výše, již od podepsání dohody zde byli i její odpůrci, kteří se v současné době opět aktivizují. Na konci srpna vyzval jeden z bývalých velitelů guerilly FARC a vyjednavačů mírové dohody Iván Márquez k opětovnému pozvednutí zbraní, čímž chce odstartovat novou fázi ozbrojeného konfliktu v Kolumbii. Prezident Duque okamžitě reagoval na video vytvořené bývalými členy FARC tím, že nechal na všechny, kteří se v něm objevili, vypsat odměnu 882 tisíc dolarů za dopadení každého jednotlivce. Zároveň prohlásil, že mají útočiště v sousedící Venezuele a podporu jejího prezidenta Nicoláse Madura. Tímto prohlášením se ještě zhoršila již dost napjatá situace mezi oběma zeměmi (více v komentáři o regionálních problémech v souvislosti s krizí ve Venezuele). Maduro vyhlásil v úterý 3. září 2019 pohotovost armádě, kterou povolal k venezuelsko-kolumbijským hranicím a obvinil Duqueho z plánování útoku na Venezuelu a vytváření nepřátelství. Podle něj nechce kolumbijský prezident mír, ale válku a násilí.

Přítomnost disidentů FARC ve Venezuele potvrzuje také server InSight Crime, který uvádí, že disidenti našli v sousední zemi ideální podmínky pro svou ilegální činnost a šíření své ideologie. Navíc zde již navázali spojenectví s nyní nadnárodní (dříve kolumbijskou) guerillou Národní osvobozenecká armáda (ELN). Podle serveru využívá Maduro všech „potenciálních“ armád, které by se byly v případě konfliktu ochotny postavit na jeho stranu. Marquezovo prohlášení tedy může sloužit venezuelskému prezidentovi k otestování, čeho jsou schopni jeho noví spojenci v rámci Kolumbie.

Podle odborníků budou nyní, s ohledem na další implementaci mírové dohody, rozhodující další kroky kolumbijského prezidenta a vlády. Doposud totiž nebyla prezidentem Duquém provedena téměř jedna třetina bodů této smlouvy, což narušuje důvěru v mírový proces jak ze strany občanů Kolumbie, tak i odzbrojených bojovníků FARC. Navzdory snaze o „nové povstání“ se nepředpokládá, že by se FARC vrátil do tak významné pozice, jakou měl v minulosti. Ilustruje však nespokojenost s mírovým procesem a fakt, že tato kapitola stále není uzavřená. Disidenti FARC nejsou v dnešní době hnáni ideologií, ale převážně svou kriminální činností a do navázání odkazu starého FARCu tak mají hodně daleko.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *