Nedemokratické volby v lidově demokratické republice

Štítky:

Analýza a komentář k nedávným volbám v Korejské lidově demokratické republice.

V neděli 9. března se v celé Korejské lidově DEMOKRATICKÉ republice otevřely dveře do volebních místností, ve kterých všichni občané starší 17 let povinně volili delegáty do Nejvyššího lidového shromáždění, jediného severokorejského legislativního orgánu. Ač jsou volby v KLDR vše, jen ne demokratické (alespoň tak, jak je známe my), vnějším pozorovatelům mohou jejich výsledky poskytnout náhled do politických procesů v Pyongyangu. V severokorejských volbách tedy není důležité, koho zvolil lid, ale koho ústřední a místní volební komise umístily na kandidátku a kdo se tedy těší přízně, nebo naopak nepřízně stranického vedení (seznam zvolených poslanců najdete zde). Co nám ukázaly tyto poslední volby?

Co lze z voleb vyčíst?

Nejdříve několik čísel a údajů. Volilo se 687 poslanců, přičemž na volebním lístku byl jediný kandidát, předem vybraný místním volebním výborem, jehož členové jsou příslušníci Korejské strany pracujících. Vítězem voleb se celkem jednoznačně stala Jednotná demokratická fronta pro sjednocení země, která získala 100 % všech hlasů. Fronta představuje koalici sdružující oficiálně povolená politická uskupení a organizace v KLDR a nachází se v ní tři volitelné politické strany: Korejská strana práce (vládnoucí a dominantní strana), Sociálně demokratická strana Koreje a Strana mladých přátel nebeské cesty (neboli Čendoistická strana Ch’ŏngu). Kim Jong-un, který symbolicky kandidoval ve volebním okrsku Pektusan (kde se nachází stejnojmenná posvátná hora, údajné rodiště Kim Jong-ila), byl poměrně nepřekvapivě zvolen 100 % hlasů. Celková volební účast dosáhla 99,97 % a všichni kandidáti dostali stoprocentní podporu voličů.

Taková jsou čísla a statistiky, ale co to vlastně všechno znamená a co z toho lze vyčíst?

Podle jihokorejské agentury Yonhap bylo vyměněno 53 % dosavadního osazenstva parlamentu a i přes to, že parlament je spíše kulisou (díky které v názvu země můžeme najít slovo „demokratická“), má zvolení určitou symbolickou a prestižní hodnotu a pro vnější analytiky znamená příležitost zjistit, kdo je v přízni nejvyššího vedení, kdo se pomalu tlačí na vrchol mocenského žebříčku (z nižších, či středních pozic), nebo kdo naopak ztrácí vliv a moc.

Jak píše Andei Lankov, lze v personálním složení parlamentu hledat i možný budoucí vývoj směřování KLDR jako celku. Pokud v něm zasedá více činitelů z oblasti průmyslu, můžeme očekávat důraz na ekonomický rozvoj a pokud je zvoleno více vojenských důstojníků, bude předním tématem zase armáda a obrana země.

parlement1
Budova severokorejského parlamentu (Zdroj: Paul de Brisson).

Kimovi oblíbenci?

Mezi nově zvolené poslance patří například Jang Jong-nam (ministr obrany),  Choi Bu-il (ministr veřejné bezpečnosti) a Kim Su-gil (náměstek ředitele politické kanceláře korejské armády). Všichni tři patří mezi blízké spolupracovníky Kim Jong-una a jejich zvolení není příliš velkým překvapením, jelikož zpravidla všichni nejvyšší představitelé režimu jsou zároveň poslanci nejvyššího lidového shromáždění (zdaleka ne každý poslanec ale patří mezi nejvyšší představitele).

Zvolen byl i Hwang Pyong-so, zástupce ředitele v Oddělení pro organizaci a vedení, které představuje jedno z nejvlivnějších mocenských těles uvnitř režimu. Server New Focus International, který se zabývá vnitřním děním v KLDR, předpokládá, že je to právě toto oddělení, které ve skutečnosti řídí veškeré dění v zemi a nikoli Kim Jong-un.

Poprvé byl zvolen také MaWon-chun, který působí jako zástupce ředitele v Oddělení financí a účetnictví a podle expertů je to právě on, kdo kontroluje a spravuje většinu finanční hotovosti režimu.

Řada z těchto nově zvolených poslanců představuje výsledek generační obměny po nástupu mladého vůdce, který se začal obklopovat vlastními lidmi a bývalé svěřence svého otce, mnohdy zastánce tvrdé linie, se snaží odsunout do pozadí.

Poměrně překvapivě byl znovuzvolen i Choe Ryong-hae, který v půlce února zmizel z veřejného dění v KLDR, což vyvolalo řadu spekulací a domněnek o jeho osudu. Nakonec se objevil jako doprovod Kim Jong-una při inspekci vojenské jednotky, pár dní před volbami. Choe Kima doprovázel i k volební urně. Co stálo za absencí tohoto vysokého představitele režimu a domnělého muže číslo 2 zatím není příliš jasné, ale indicii mohou představovat záběry odvysílané severokorejskou státní televizí na začátku března (záběry samotné mají být z 23. února), na kterých Choe, doprovázející Kim Jong-una, viditelně kulhá. Jeho absence tedy mohla mít čistě zdravotní důvody, ale je také možné, že byl krátkodobě vyšetřován.

Choe ovšem není jediný, jehož přítomnost pozorovatele překvapila. K urně Kima doprovázela i jeho mladší čtyřiadvacetiletá sestra Kim Yeo-jung, kterou při této příležitosti státní média popsala jako „zásadní pracovnici Ústředního výboru korejské strany práce“. Takové pozornosti se jí ze strany státních médií dostalo vůbec poprvé a to samo může naznačovat, že brzy začne být politicky relevantním představitelem režimu svého bratra. Ona sama sice v těchto volbách nekandidovala, nicméně je pravděpodobné, že po těch příštích již v parlamentu zasedne. V současné době Kim Yeo-jung pracuje především jako Kimova pravá ruka, organizuje jeho cesty, inspekce a stará se o jeho image.

Kdo se dostal do nepřízně nejvyššího vůdce?

Do Nejvyššího lidového shromáždění se nedostali někteří ze starších vysokých armádních činitelů jako Hyon Chol-hae a Pak Jae-gyong, kteří ve vysokých funkcích sloužili ještě za vlády Kim Il-sunga. Oba patří mezi veterány strany a spolu s dalšími více než třemi sty poslanci představují výsledek Kimových snah omladit složení parlamentu a nahradit stávající (často až osmdesátileté) funkcionáře svými loajálními mladšími spolupracovníky.

Na seznamu zvolených chyběl také poslední známý předseda mocného Druhého ekonomického výboru a také člověk zodpovědný za výrobu konvenčních i nekonvenčních zbraní, Paek Se-bong, o kterém se dlouho spekulovalo, že byl v průběhu roku 2013 odstraněn z úřadu (jelikož se od konce roku 2012 neobjevuje na veřejnosti).

Otazník se vznáší nad osobou Kimovi tety, Kim Kyong-hui, jejíž jméno se sice objevilo na seznamu zvolených kandidátů, ale podle zpravodajských zdrojů deníku Chosun Ilbo je pravděpodobnější, že šlo o shodu jmen a Kimova teta se znovuzvolení nedočkala. Jako dcera Kim Il-sunga a sestra Kim Jong-ila sice byla ušetřena osudu mnohých Jangových příbuzných, kteří byli popraveni nebo odesláni do pracovních táborů, ale jinak byla po odstranění svého manžela naprosto odstavena od jakéhokoli vlivu a spekulovalo se i o jejím kritickém zdravotním stavu. Její nezvolení naznačuje i fakt, že při posledních volbách v roce 2009 byly na seznamu kandidátů také dvě osoby se jménem Kim Kyong-hui. Pokud ovšem zvolena byla, může za to pravděpodobně vděčit svému špatnému zdravotnímu stavu a svému statutu dcery zakladatele KLDR. Není vyloučeno, že její funkce a mocenské postavení časem zdědí její neteř a sestra Kim Jong-una, Kim Yeo-jung, jak o tom spekulují mnohá média.

Výsledek voleb ukázal také rozsah čistky, kterou spustila poprava Jang Sung-taeka. I když někteří z jeho spolupracovníků nebyli znovuzvolení (jmenovitě například Mun Kyong-duk a Ro Song-sil, oba veteráni strany), tak se zdá, že většina čistku přežila relativně bez úhony a zvolena byla (včetně velvyslance v Číně, Ji Jae-ryonga). To může naznačovat buď větší Kimovu sebejistotu, nebo zkrátka skutečnost, že Jangův vliv nebyl zdaleka tak velký, jak se předpokládalo.

Sčítání lidu

Vzhledem k povinné účasti slouží volby také jako alternativa ke sčítání lidu, které je pro bezpečnostní aparát KLDR naprosto nezbytné pro udržení kontroly nad populací. Obzvlášť v období hladomoru v 90. letech, kdy byla mrtvá těla obětí pohřbívána v hromadných hrobech bez jakékoli identifikace, bylo nemožné udržovat přehled o obyvatelstvu. V současnosti jsou podobným způsobem volby využívány k identifikaci občanů, kteří utekli do Číny, nebo kteří se nenachází v místě svého bydliště (jelikož cestování v rámci KLDR je pro běžné občany bez oficiálního důvodu velmi problematické). Bezpečnostní složky po volbách analyzují údaje týkající se účasti a hledají podezřelé odchylky, které mohou představovat občané, kteří odešli za prací do Číny, ti kteří cestují uvnitř KLDR bez oficiálních důvodů, nebo příslušníci ozbrojených sil, kteří bez dovolení opustili své stanoviště.

640px-Mansudae_Grand_Monument_08
Monument Kim Ir-sena a Kim Čong-ila (Zdroj: Wikipedia.org).

Mladí a loajální

Jak tedy první volby za vlády Kim Jong-una dopadly? Dalo by se říci, že vlastně podle očekávání. Na první pohled jsme nebyli svědky žádných dramatických zvratů a nečekaných kandidatur a kromě o něco vyššího procenta nových poslanců z výsledků voleb zatím nelze vyvodit jednoznačné závěry o budoucím směřování KLDR. To umožní až hloubkové analýzy jednotlivých nově zvolených poslanců. V každém případě se ale zdá, že volby splnily předpoklady analytiků a došlo k částečnému omlazení parlamentu, díky kterému se do popředí dostávají lidé loajální mladému vůdci.

Autor: Michael Myklín, student bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia a Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *