Ničení kulturního dědictví islámskými extremisty v kontextu ideologie a propagandy – případ ISIS, část I.

Štítky:

Článek se věnuje pragmatickým a ideologickým důvodům ničení kulturních památek členy ISIS v oblasti Iráku. Speciální pozornost je věnována ideologii „srovnání hrobů se zemí“ – Taswiyat al-Qubur. Cílené ničení budov, jež můžeme interpretovat touto teorií saláfistického výkladu islámu, tvořilo významnou část celkového počtu všech útoků vůči muslimským kulturním památkám, navzdory tomu, že se k nim ISIS povětšinou veřejně nehlásil. Na rozdíl od ničení památek před-muslimských nebyl tento fenomén veřejností příliš reflektován.

Celý svět oběhly v roce 2015 záběry, na kterých bojovníci samozvaného chalífátu likvidovali za pomocí kladiv staré asyrské sochy v mosulském muzeu. Podobně velké publicity se dostalo také videu, na kterém odpalovali členové ISIS části antického města Palmýra v Sýrii. Smutnou realitou však zůstává, že krom těchto mediálně poměrně zprofanovaných incidentů zlikvidoval samozvaný Islámský stát desítky dalších antických staveb, kostelů, mešit, hřbitovů a hrobek.

Zničená mešita al-Nuri nacházející se ve „starém městě“ Mosulu – Irák. Z této mešity vyhlásil v roce 2014 vůdce ISIS Aby Bakr al-Bagdádí samozvaný chálífát (Zdroj: flickr.com)

Naskýtá se otázka, proč k těmto incidentům došlo. Lze dát tento fenomén do souvislosti s čistým barbarismem této organizace? S odstupem času můžeme konstatovat, že tato iniciativa byla příliš sofistikovaná a dlouhodobá, než aby šlo jen o čistě animální pudy členů ISIS. Analýzou sekundárních a primárních pramenů můžeme identifikovat několik možných zdůvodnění těchto incidentů. Obecně lze říci, že v konečném důsledku se nejspíše jednalo o kombinaci jak ideologických, tak pragmatických důvodů.

Z pragmatických důvodů můžeme vybrat snahu navýšit cenu ukradených artefaktů a využití obrazového materiálu z demolice staveb k propagandistickým účelům [1][2]. Ideologické důvody ničení památek jsou v tomto případě mnohem komplexnější a zajímavější. Můžeme zde identifikovat dva aspekty, potažmo dva typy staveb, které ISIS ničil. Prvním typem jsou chrámy, kostely a obecně stavby všech předmuslimských, resp. jinověrných komunit. Můžeme zde hovořit o křesťanských, súfiských, šíitských, jezídských, asyrských a v neposlední řadě světských stavbách. Tyto budovy ISIS likvidoval ve jménu vyhlazení „nevěřících“ (Káfir*) a zlikvidování pozůstatků světského státu v oblasti pod kontrolou samozvaného chalífátu [3].

ISIS tak navázal na dlouhou tradici likvidace památek postavených jinověrci. Jako příklad můžeme uvést odpálení 53 metrů vysoké sochy Buddhy členy Tálibánu v roce 2001, nebo zničení súfiských hrobek v Timbuktu stoupenci Ansar Dine v roce 2012 [4]. Přestože se může na první pohled zdát, že tento typ staveb by měl být primárním terčem útoků ze strany ISIS, není tomu úplně tak.

Především v oblasti Mosulu tvořily majoritní část všech památek srovnaných se zemí hrobky, hřbitovy a mešity zasvěcené prorokům sunnitským. Tyto zlikvidované stavby nebyly z větší části použity k propagandistům účelům [5]. Můžeme tedy hovořit o výlučně ideologickém podtextu těchto útoků, přesněji o takzvané ideologii Taswiyat al-Qubur, neboli „srovnání hrobů“ [6].

Vymezení pojmů

Vzhledem ke specifické povaze tématu tohoto článku (první i druhé části) je nutné vymezit některé pojmy, které jsou pro samotný text stěžejní, avšak v obecné rovině nejsou příliš známé. Následující část textu se také pokusí přiblížit interpretaci těchto pojmů členy ISIS. Vzhledem k častým odkazům k učení Muhammada ibn Abd al-Wahhaba a jeho předchůdce Taqī ad-Dīn Ahmad ibn Tajmíji bude využita, pokud možno, interpretace wahhábistická. Na tyto dva sunnitské učence se velmi často odkazuje ISIS ve svém propagandistickém časopise Dabiq. Můžeme tedy předpokládat, že jejich výklad islámu je pro ISIS velmi důležitý, ne-li závazný.

Širk je pojem spojený s polyteismem, modloslužebnictvím a jako takový patří k největším hříchům, kterých se dle některých interpretací islámu může člověk dopustit. V překladu znamená „vytvořit partnera k někomu“, v tomto případě k Alláhovi. Širk je často synonymem ke káfir, neboli „nevěřící“. Obecně můžeme říci, že se jedná o akt, kdy dáváme jinou osobu, či modlu na stejnou úroveň jako Alláha. Toto však dle muslimů není možné, protože Bůh je pouze jeden a není možné dávat někoho na stejnou úroveň [7].

Existuje mnoho typů Širk, pro tuto práci je důležitý především Širk al-ʿibādah, neboli „Širk uctívání“. Ten se pojí především s modlením se k hrobkám svatých, nebo líbáním posvátných kamenů. Extrémní salafistické proudy považují stavění zádušních chrámů nad hroby a využívání jejich prostor ke slavnostem, jakožto i účelné cestování k těmto hrobům za zakázané, neboť podporují modloslužebnictví [8].

Definovat pojem Taswiyat al-Qubur přesně je velmi obtížné, jelikož v žádném islámském textu není explicitně napsáno, co znamená. Doslovný překlad tohoto pojmu zní „srovnání hrobů“. Při definici pojmu nemůže mluvit o „vandalismu“, jelikož se jedná o pojem příliš vágní a postrádající hlubší ideologický základ. Ondřej Beránek přirovnává ideologii Taswiyat al-Qubur spíše k obrazoborectví. V tomto kontextu se však nejedná pouze o snahu zlikvidovat obrazy svatých, ale o širší snahu zlikvidovat jakékoli budovy, nebo předměty, které by mohly sloužit jako modly, chceme-li fyzické personifikace Boha na zemi. Především se jedná o hroby, jakožto místa uctívání mrtvých [9].

Sochy z palmýrského muzea, kterým byly po obsazení budovy členy ISIS odsekány tváře (Zdroj: boredpanda.com)

Je důležité také zmínit, že ve wahhabistickém výkladu islámu je možné pohřbít osobu pouze v neoznačeném hrobě, neboť „po smrti jsou si všichni před Alláhem rovni“. Toto nařízení se týká všech, ať už se jedná o krále, nebo nižší vrstvu obyvatelstva. Vyznavači tohoto islámského proudu se proto velmi nelibě dívají na jakoukoliv pohřební architekturu [10].

Wahhábismus je fundamentální proud islámu, který byl založen Muhammadem ibn Abd al-Wahhábem v polovině 18. století. Samotný označení wahhábismum má spíše negativní konotaci a stoupenci tohoto proudu ho neuznávají, neboť navozuje dojem, že jsou následovníky Muhammada Wahhába což lze považovat za Širk. Preferované označení je Muwahhidun, neboli monoteisté. Jak už název napovídá, toto hnutí důrazně dodržuje ideologii Tauhíd (teze o jedinosti Boha) a odmítá jakékoli projevy polyteismu. Al – Wahhábova ideologie byla založena na premise, že vše nemuslimské má být z ummy odstraněno a společnost se má svým jednáním vrátit do období počátku islámu a působení Mohameda, kdy byla umma ještě neposkvrněna projevy polyteismu a modloslužebnictví.
Samotné učení vychází z právní školy Hanbali, kterou rozpracoval Imám ibn Taymiyah a Ib al-Qayyim. K rozšíření wahhábismu došlo po mocenském spojení al-Wahhába s politickým vůdcem Muhammadem ibn Saudem, který akceptoval jeho učení [11].

Většina islamologů řadí wahhábismus do sunnitského proudu islámu. Avšak i dle některých islámských autorit se jedná o samostatný proud, který se oddělil od sunnitů. Na konferenci v Grozny roku 2016 přes 100 muslimských učenců, včetně bývalého Velkého Muftí Egypta – Sayka Ali Goamaa, nebo představitelů univerzity al-Azhar, vyňalo wahhábismus ze seznamu učení spadajících pod sunnitský proud islámu [12].

Samotný Islámský stát se k učení wahhábismu oficiálně hlásí, přestože neuznává současný saúdský stát, neboť se dle jejich interpretace spolčil s křižáky. Abú Bakr al-Bagdádí jakožto doktorand ze studia Koránu měl ideologii ISIS podrobně rozpracovanou a opřenou o teze z Koránu. ISIS krom samotného učení Wahhábismu velmi propagovalo teze o konci světa a příchodu Mahdího. S tím souvisí jejich očekávání rozhodující války, jenž povede ke konci světa [13]. 

Historie uctívání hrobek v islámu a aplikace Taswiyat al-Qubur v historii

Uctívání hrobek má v islámu dlouhou tradici. Většina islámských škol doporučuje jejich návštěvu, ať už se jedná o hroby členů Mohamedovy rodiny, nebo jiných významných islámských osobností. Této tradice se drží i většina sunnitských škol. Podklady pro toto jednání nachází v koránu, jelikož samotný Mohamed podporoval tyto rituály a sám v pozdějších fázích svého života navštěvoval hřbitov v Medině. Jediný proud, který tyto kroky nepodporuje a označuje je za projev Širk, je právě proud wahhábistický. Ten se odkazuje na dřívější výroky Mohameda, ve kterých zakázal věřícím uctívat hroby ze strachu, že by se vrátili k uctívání model [14]. V šíitském islámu tvoří poutě k hrobům imámů velmi oblíbenou tradici, jelikož považují samotné imámy za držitele a dokonalé interprety Alláhovy vůle na zemi. Tudíž návštěva jejich hrobek je skoro stejně důležitá jako návštěva samotné Ka’by [15].

Svatyně Al Abbas ve města Karbalá – Irák obsahující hrobku Al-Abbase ibn Alího, nevlastního bratra Husajna ibn Alího (Zdroj: flickr.com)

K největšímu rozmachu uctívání hrobů došlo ve středověku. Pro chudší a více vzdálenou část muslimského obyvatelstva bylo prakticky nemožné podniknout cestu ke Ka’bě, proto jako alternativní cíle svých poutí volili rozličné hrobky. Většina náboženských autorit toto jednání podporovala, nebo přinejmenším trpěla**. Mnoho islámských panovníků těchto poutí využívalo a stavělo si honosné zádušní chrámy, které poté sloužily jako poutní místa a dále přispívaly k dynastické konsolidaci moci. Návštěva hřbitovů a mešit obsahujících ostatky svatých také plnila významnou roli sociální, neboť zde docházelo k setkání poutníků z rozličných částí země, kteří si zde vyměňovali informace a obchodovali spolu. K těmto účelům slouží podobné poutě dodnes [16].

Taswiyat al-Qubur byl poprvé systematicky prosazován společně s rozšířením wahhábistického hnutí na začátku 19. století. V roce 1801 bojovníci wahhábistů útočili na šíitské mešity a hrobky v Iráku. Zničili například hrobku Husajna ibn Alího, vnuka Mohameda. Po obsazení Mekky a Medíny začali členové sekty systematicky likvidovat jakékoli hroby, na které narazili. Wahhábisté se specificky zaměřili na pohřební stavby obsahující kupole, neboť těmto stavbám se přisuzovaly magické vlastnosti a značily hroby svatých. Jako takové byly považovány za Širk [9]. Saúdové na svém území do dnešních dnů zničili většinu staveb nějak spojených s pohřbíváním. V roce 1998 byl zničen hrob Mohamedovy matky Aminy bint Wahb. Zničena byla i hrobka ochránce a strýce Mohameda – Hamzy ibn Abdul-Muttaliba. Srovnání se zemí se neubránil ani chrám stávající nad hrobem nejmladší dcery Fátimy. Stejný osud potkal i hrob Mohamedovy první manželky [17].

Jedna z mála pohřebních staveb v Saudské Arábii, která prozatím odolala srovnání se zemí, je hrob samotného Mohameda. Avšak i o zničení této hrobky se vedou vášnivé diskuse. Hovoří se o možnosti zbourání Mohamedovy zádušní mešity a přesunutí jeho ostatků do neoznačeného hrobu [18].

Jak již bylo zmíněno výše, občasné ničení hrobek, případně ničení staveb postavených káfir, není v historii islámu ojedinělým jevem a netýká se pouze ISIS, případně wahhábistů. Avšak právě v těchto případech můžeme hovořit o opravdu systematické destrukci, a to jak staveb jinověrců, tak staveb sunnitů.

Pokud budeme hovořit o Taswiyat al-Qubur jako o obrazoborectví, tak jak jsme jej definovali, musíme říci, že islám jako takový není jediné náboženství, kde k podobným excesům docházelo a dochází. Jako příklad můžeme uvést kalvinistické revoluce v 16. a 17. století, během nichž k obrazoborectví docházelo. Nebo v souvislosti s Českou republikou můžeme zmínit husitské bouře, při kterých docházelo k vypalování klášterů a ničení katolických obrazů a soch ve jménu boje proti modloslužebnictví [19]. Avšak ani v jednom z těchto případů nemůžeme hovořit o cílených útocích na pohřební stavby, to zůstává doménou Taswiyat al-Qubur.

Ve druhé části textu se dočtete o propagandistickém využití ničení památek, o ideologii s ní spojené a jak s nimi oběma nakládal Islámský stát v minulých letech.


* Osoba odmítající věřit v Boha, případně odmítající základní dogmata a zásady Islámu.
** První radikální islámské proudy se začaly proti tomuto jednání vymezovat v 9. století v Iráku a poté především ve století 11. v Sýrii. Argumentovali především tezí, že „všichni lidé si mají být po smrti rovni“.

Zdroje:

[1] Davidson, Joe. 2016 „Smithsonian, other agencies protect artifacts in Iraq, Syria“. The Washington Post. 19.07.2016 Dostupné z: (https://www.washingtonpost.com/news/powerpost/wp/2016/08/19/smithsonian-other-agencies-protect-artifacts-in-iraq-syria/?utm_term=.8c0369caac58).

[2] Al-Azm Amr. 2015. „Why ISIS Wants to Destroy Syria’s Cultural Heritage“. Times. 08.02. 2015 Dostupn z: (http://time.com/4065290/syria-cultural-heritage/)

[3] Al-Akhirah Jumada. 2015 „Erasing the Legacy of a Ruined Nation.“ Dabiq 8. 30.03.2015, 22.

[4] Africa. 2012. „Timbuktu shrines damaged by Mali Ansar Dine Islamists“. BBC News. 30.06.2012 Dostupné z: (https://www.bbc.com/news/world-africa-18657463).

[5] Nováček, Karel, ed. 2017. Monuments of mosul in Danger. Praha: Center of Administration and Operation CAS.

[6] Melčák, Miroslav AND Beránek, Ondřej. 2017. „ISIS’s Destruction of Mosul’s Historical Monuments: Between Media Spectacle and Religious Doctrine.“ International journal of Islamic Architecture 6, no. 2, 389-415.

[7] Islam. 2019. „Shirk“. Encyclopaedia Britannica.
Dostupné z:(https://www.britannica.com/topic/shirk).

[8] Shaikh Naasir ud-Din al-Albaani. 2004. „The origin of Shirk“. Salafipublications. 2004 Dostupné z: (http://www.salafipublications.com/sps/sp.cfm?subsecID=TAW01&articleID=TAW010004&pfriend=).

[9] Beránek, Ondřej AND Ťupek, Pavel. 2018. The temptation of graves in salafi Islam. Edinburg: Edinburg univerzity press.

[10] Archives. 1982. „Saudi Burial Practices Alike for Rich or Poor“. The New York Times. 15.06.1982  Dostupné z:(https://www.nytimes.com/1982/06/15/world/saudi-burial-practices-alike-for-rich-or-poor.html).

[11] Khan, Ahmad Muinuddin AND Jones, Harford. 1968. „A Diplomat´s report on wahhabism of Arabia“. Islamic Studies 7. no. 1. 33-46.

[12] Cervellera, Bernardo. 2016. „Conference in Grozny: Wahhabism exclusion from the Sunni community provokes Riyadh’s wrath“. AsianNews. 06.05.2019 (http://www.asianews.it/news-en/Conference-in-Grozny:-Wahhabism-exclusion-from-the-Sunni-community-provokes-Riyadh%E2%80%99s-wrath-38502.html).

[13] Vojtíšek, Zdeněk. 2017. Nová náboženství a násilí. Praha: Nakladatelství Karolinum.

[14] Raj, Razaq AND Griffin, Kevin, ed. 2017. Conflicts, Religion and Culture in Tourism. Boston: CAB International.

[15] Nasr, Hossein, Seyyed, ed. 2008. Islamic Spirituality: Foundations. New York: The Crossroad Publishing Company

[16] Beránek, Ondřej. 2019. „Blízký východ a ničení historického dědictví“. Dějiny a současnost. Leden 2019, 38-41.

[17] Haroon, Anwar. 2014. History of Saudi Arabia & Wahabism. New York: Xlibris Croporation.

[18] Johnson, Adrew. 2014. „Saudi Arabia’s proposal to destroy Prophet Mohammed’s tomb and move remains to anonymous grave risks new Muslim division“. Belfast Telegraph. 03.02.2014 Dostupné z:(https://www.belfasttelegraph.co.uk/news/world-news/saudi-arabias-proposal-to-destroy-prophet-mohammeds-tomb-and-move-remains-to-anonymous-grave-risks-new-muslim-division-30557589.html).

[19] Zelenka, Marek. 2019 „Husitství a reformace česká (III. díl – Husitská revoluce I: doba Žižkova)“. Husité. 2019 Dostupné z: (https://husitstvi.cz/clanky/clanky/husitstvi-reformace-ceska/husitstvi-reformace-ceska-iii-dil-husitska-revoluce-doba-zizkova/).

2 comments

    1. You can do it either on our Facebook page, or just just ani RSS reader (like Feedly for example)

Napsat komentář: Jiří Maixner Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *