Bojovníci Talibanu v Ramadi (Zdroj: Reuters)

Novinky z Blízkého východu: leden 2014

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění na Blízkém východě za leden 2014.

Leden Irák – Vývoj situace v provincii Anbár

Po rozehnání sunnitských demonstrací u Ramádí na konci prosince propuklo násilí a vládní síly zcela ztratily kontrolu nad částmi provincie Anbár. Plánovanou vojenskou operaci proti rebelům v Anbáru vyhlásil premiér Nurí al-Málíkí již 23. prosince dva dny po zabití velitele 7. obrněné divize Mohammada al-Rawího. Někteří analytici toto načasování přikládají jednak blížícím se volbám, kde al-Málíkí chce potřetí obhájit premiérský post a musí tak prokázat nějaký „úspěch na zemi“ a také přílivu nových zbraňových systémů od Američanů i Rusů (helikoptéry, stíhačky, bezpilotní letouny a další vybavení nezbytné pro vedení povstalecké kampaně). Washington údajně přislíbil i zpravodajskou podporu v podobě informací i současných útočištích al-Kájdy v Anbáru.

Operace byla zahájena rozehnáním protestních táborů poblíž Rámádí a v prvních lednových dnech se situace stala extrémně nepřehlednou. Podle některých zdrojů se z Ramádí i Fallúdži zcela stáhly vládní armádní síly a stejně tak policie. Dle lokálních zdrojů nebyla v tyto dny patrná zcela žádná přítomnost iráckého státu. Zároveň do městských center začali proudit militanti spojení s ISIS a další lokální radikální islamistické skupiny, které ovšem revokovaly poslušnost ISIS například Ansar al-Sunna pod vedením Abú Bakra al-Baghdádího. Kromě toho jsou dalším hráčem lokální milice navázané na kmenové vůdce, kteří víceméně stojí proti federálním silám i islamistům. Situace je tedy extrémně nepřehledná a místy skutečně „každý bojuje s každým“. Není zcela jasné jak silní islamisté držící Fallúdžu či Ramádí jsou. Faktem nicméně zůstává, že v pátek třetího ledna vyhlásili představitelé ISIS islámský emirát s centrem ve Fallúdži a vyzývali obyvatele ke spolupráci v boji proti al-Málíkímu.

Bojovníci Talibanu v Ramadi (Zdroj: Reuters)
Bojovníci Talibanu v Ramadi (Zdroj: Reuters)

Mezitím irácká armáda připravuje ofenzívu a seskupuje síly k opětovnému dobytí ztracených oblastí. Premiér al-Málíkí vyzývá obyvatelstvo Anbáru k vyhnání islamistů, aby sami lidé zabránili zničení města a pouličním bojům. Lokální kmenové milice rovněž v té době začínají otevřeně brojit proti rostoucí moci islamistů a údajně se spojují s federálními silami a podnikají koordinované akce. Objevují se zprávy o střetech mezi kmenovými milicemi, vládními silami a islamisty, nicméně hlavní ofenzíva navzdory výbušné rétorice al-Málíkího údajně přišla až s 19. lednem. Podle našeho názoru se jednak vyčkávalo na dodávky amerických zbraní, jmenovitě raket Hellfire slíbených už v prosinci a zároveň je vysoce pravděpodobné, že se konala vyjednávání mezi federální vládou a lokálními kmenovými vůdci, jejichž podpora je klíčová ani ne tak při dobývání jako při udržování kontroly nad Anbárem. V probíhající ofenzívě tak spolu bojují nejen federální síly ale i kmenové jednotky. Ukazuje se tak, že irácká federální vláda je nadále oslabována a ústupky a dohody s lokálními aktéry jsou indikátorem další degenerace moci Bagdádu.

Aktuální vývoj situace můžete sledovat na denně aktualizovaném blogu renomovaného amerického Institute for the Study of War.

Leden Turecko – Pokračuje vládní korupční aféra

Prosincový korupční skandál, ve kterém byla obviněna řada prominentních pro-vládních figur včetně ministrů, pokračuje i v měsíci lednu. Současné kroky vládní strany lze chápat jako odvetná opatření namířená k likvidaci jejích mocenských rivalů. Celou aféru lze totiž vykládat na pozadí od roku 2012 stále viditelnějšího konfliktu mezi někdejšími spojenci – vládní Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP) a hnutím Gülen (široké islamistické náboženské hnutí pod vedením Fethulaha Gülena). Premiér Erdoğan zostřil rétoriku a stejně tak provládní média. Na jedné straně vykládá aféru jako útok na jeho vládu a jeho osobu s cílem destabilizovat Turecko. Oživuje přitom dříve tradiční „konspirační rétoriku“ o činnostech zahraničních sil působících proti tureckým národním zájmům. Dále přikročil k odvolání několika set policistů z elitních útvarů na potírání finanční kriminality, organizovaného zločinu a nepohodlných vysokých provinčních představitelů policie. Stejně Erdoğan zasahuje do vyšetřování pokusy podmanit si státní zástupce. Například státní zástupce Zekeriya Oz, jenž vede vyšetřování v této aféře je obviňován z korupce a veřejně pro-vládními figurami očerňován.

30.1.    Sýrie – HRW informuje o „neoprávněné demolici“ domů

Podle nové zprávy Human Rights Watch nechala syrská vláda mezi červnem 2012 a červencem 2013 zdemolovat stovky budov v Damašku a Hamá, v důsledku čehož přišly o domovy tisíce syrských rodin. Podle HRW šlo o kolektivní trest komunitám podezřelým z podpory povstalců. „Vymazat celá sousedství z mapy není legitimním nástrojem vedení války,“ uvedl člen organizace Ole Solvang pro zpravodajskou stanici BBC. Podle syrské vlády šlo ale o demolici budov, které byly postaveny nelegálně. Faktem zůstává, že v provládních čtvrtích k žádným podobným demolicím nedošlo.

29. 1.  Egypt – Dvacet novinářů čelí obviněním

Šestnáct egyptských a čtyři zahraniční novináři čelí obvinění z členství v teroristické organizaci, či ve spolupráci a pomáhání takovéto organizaci. Jedná se například i o korespondenta Petera Gresteho ze stanice al-Jazeera.

Egyptští novináři jsou mimo jiné obviněni i z toho, že poškozují národní jednotu a sociální mír a používají terorismus jako prostředek k dosažení cílů. Danáct z těchto osob je na útěku, byl na ně vydán zatykač a vyhlášeno pátrání.  Zbývajících osm z nich již bylo zadrženo. Úřady nezveřejnily žádná jména. Pět těchto osob jsou novináři spolupracující s televizí al-Jazeera, kteří byli zadrženi ve svém hotelu na konci prosince. Podle vedení televizní stanice však tito lidé jen zřídkakdy podával zprávy o situaci v Egyptě. Největším problémům čelí údajně již zmiňovaný novinář Greste, který se měl dopustit toho, že hovořil se členem Muslimského bratrstva – tato organizace byla současným režimem postavena do ilegality.

Podle odhadů je takovýmto způsobem zadrženo a stíháno v současné době více než 40 novinářů.

28.1. Egypt –Exprezident Mursí opět u soudu

Bývalý egyptský prezident v současné době čelí čtyřem obviněním u čtyř různých soudů. Koncem ledna, byl helikoptérou dopraven do budovy policejní akademie, kde za přísných bezpečnostních opatření začal soudní proces týkající se vězeňského útěku z Wadi al-Natrun, kterým vyústila vězeňská vzpoura v roce 2011. Při tomto útěku (uprchlo 20 000 vězňů vč. Mursího) bylo zabito několik policistů. V této věci je spolu s Mursím obviněno dalších 130 osob, někteří z nich jsou členy Hamásu a Hizballáhu. V průběhu celého slyšení byl exprezident umístěn do zvukotěsné klece a mluvit mohl pouze když zvedl ruku a bylo mu to umožněno.

Jako v minulých procesech byl exprezident  rozhořčen svým postavením, prohlašoval že on je legitimním a demokraticky zvoleným prezidentem Egyptské arabské republiky a neuznává jak současnou vládu, tak celý soud.

Před budovou soudu se shromáždili příznivci bývalého ministra obrany a současného ministerského předsedy Sisiho, hlavního iniciátora Mursího svržení. Žádní z příznivců Muslimského bratrstva nebo exprezidenta Mursího nebyli u budovy policejní akademie přítomni. Mezi nimi a stoupenci armády se však odehrálo několik střetů ve čtvrti Ramses v centrální Káhiře.

26. a 27.1.  Egypt – Prezidentské volby a kandidatura Sisiho

Po lednovém referendu o nové egyptské ústavě došlo i na vyhlašování nových voleb. Jejich pořadí bylo však oproti původnímu plánu změněno. Jako první se budou konat prezidentské volby (někdy v období od poloviny března do 18 dubna) a následně (do konce července) budou volby parlamentní. V souvislosti s prezidentskými volbami se začalo taktéž diskutovat o kandidatuře současného představitele nejvyššího úřadu polního maršála  Abdala Fataha Sisiho. Přítrž těmto spekulacím učinil následující den – jak napsal Kuvajtský denník Al-Seyassah, Sisi řekl: „Rozhodnutí padlo a musím se podřídit lidu, který požaduje abych se ucházel o úřad prezidenta republiky.“

Abdal Fatah Sisi (Zdroj: AFP)
Abdal Fatah Sisi (Zdroj: AFP)

Podle zahraničních i egyptských pozorovatelů jsou Sisiho šance na zvolení do úřadu vysoké. Od nástupu do funkce po svržení Muhammada Mursího jeho obliba roste po celém Blízkém východě. Faktem však zůstává, že okolnosti jeho nástupu do funkce nadále rozdělují egyptskou společnost na dva neslučitelné tábory. Konfliktní linie islamisté vs. armáda (kterou lze interpretovat také jako zastánci Mursího a jeho odpůrci, či stoupenci Muslimského bratrstva a jeho odpůrci)  se stala ještě výraznější poté, co dočasná vláda se zjevnou armádní podporou prohlásila Muslimské bratrstvo za ilegální organizaci a začala masově perzekuovat jeho členy a příznivce. Prezidentské volby se tak velmi pravděpodobně budou odehrávat právě v duchu této vzájemné animosity.

 

24.1.    Saúdská Arábie – Hledaný saúdský člen al-Kájdy zabit v Sýrii

Podle informací zpravodajského institutu SITE byl v Sýrii zabit jeden ze 47 hledaných saúdských členů al-Kájdy, známý jako Abu Ali al-Kasímí. Zemřít měl po zásahu jedné z raket ve městě Aleppo. Rijád v roce 2011 vydal mezinárodní zatykač na 47 osob podezřelých z napojení na teroristické struktury, jejichž cílem je svrhnout vládnoucí saúdskou dynastii, a kteří se ukrývali v Jemenu, Afghánistánu, Pákistánu, Iráku nebo právě v Sýrii. Počet Saúdú, kteří se v Sýrii připojují k džihádistickým skupinám, v posledních měsících narůstá. Mnozí z nich se přidávají k radikální sunnitské frontě al-Nusrá, která je napojená na al-Kájdu. Problémem se podrobněji zabývá článek stanice al-Monitor z minulého měsíce.

 

22.1.    Izrael – Izrael zadržel dva Palestince, kteří údajně plánovali teroristické útoky

Izraelské zpravodajské služby získaly údaje o plánovaných útocích na některé cíle v Izraeli, včetně americké ambasády v Tel Avivu. V této souvislosti byli zatčeni dva Palestinci z Východního Jeruzaléma napojení na al-Kájdu. Muži měli být najati přes Facebook a Skype dalším členem al-Kájdy, působícím v pásmu Gazy. Palestinský Hamás, který má v Gaze klíčový vliv, podezření izraelských tajných služeb popřel a označil je za záminku pro izraelské zásahy na palestinském území. Oba zadržení muži budou postaveni před soud.

 

22.1.    Sýrie – Zahájena jednání ve švýcarském Montreaux

Dlouho očekávaná konference Ženeva II, která měla přivést k dialogu zástupce syrské vlády i opozice, začala předběžnými rozhovory ve městě Montreaux. Průběh syrské konference shrnujeme v tomto článku.

22. 1. Írán – Teherán se nezúčastnil konference v Ženevě o řešení syrského konfliktu

Generální tajemník OSN Ban Ki-Moon vyjádřil zklamání nad íránskou neúčastí na v pořadí již druhé konferenci v Ženevě o řešení mírového konfliktu. Ačkoliv se Teherán původně měl zúčastnit a Ki-Moon uvítal sliby íránského ministra zahraničí Džavada Zarifa o účasti, následně se situace zkomplikovala. USA požadovala, aby Teherán schválil komuniké z první ženevské konference z roku 2012. To nicméně Teherán ostře odmítl s odůvodněním, že nehodlám vstupovat do jednání na základě jakýchkoliv tlaků a podmínek artikulovaných dalšími aktéry.

Reakce Teheránu je logická, jelikož komuniké z roku 2012 mimo jiné vyjadřovalo podporu snaze vytvořit přechodnou vládu, tedy směřovalo ke sdílení moci mezi režimem a opozicí. Vzhledem k význačnosti Íránu, jakožto klíčového aktéra ve válce v Sýrii je jeho neúčastnost na diskusi velkým problémem. Na druhé straně z rétoriky klíčových západních aktérů ani není patrné, že by do konference vkládali velké naděje. Sám Assad rezolutně odmítá jednání o „dělení moci“ s jakoukoliv opozicí, doma, nebo v exilu a požaduje soustředění jednání na diskusi o způsobech „boje proti terorismu“.

21. – 24. 1. Írán – Prezident Rouhání se snaží v Davosu vyvést Írán z izolace

Na Světovém ekonomickém fóru, které se konalo 21. – 24. 1. ve švýcarském Davosu se snažil nový íránský prezident Rouhání společně s ministrem zahraničních věcí Džavadem Zarifem zlepšit „pověst“ Íránu ne mezinárodní scéně. Jejich cílem bylo především přilákat potřebné zahraniční investice, což je klíčové k naplnění prezidentových volebních slibů o zlepšení ekonomické situace v zemi. Účast na tomto Fóru lze v porovnání se zahraničních politikou předchozího prezidenta Ahmadínežáda vykládat jako další ze signálů změny v íránské zahraniční politice. Teherán se snaží dostat z mezinárodní izolace, získat pověst spolehlivého (minimálně ekonomického) partnera a to zejména ve vztahu ke svým sousedům.

21. 1. , 16.1. a 2.1. Libanon – Výbuchy na jižním předměstí Bejrútu a na severu země

Čtyři mrtví a 35 zraněných – taková je bilance bombového útoku, který se 21.1. odehrál na jižním předměstí Bejrútu. Sebevražedný útočník se odpálil poblíž místa, které je označováno za baštu libanonského Hizballáhu. Podle analytiků se jedná téměř určitě o ukázku spill-over efektu. Libanon je totiž z důvodů konfliktu v sousední Sýrii rozdělen. Zatímco Hizballáh podporuje prezidenta Assada, Sunnité podporují spíše opoziční skupiny. K útoku se krátce poté přihlásila organizace Nusra Front, které je s největší pravděpodobností napojena na stejnojmennou organizaci operující v Sýrii. Syrská al-Nusra je údajně velice těsně napojena na al-Káidu.

Nejedná se o ojedinělý případ takovéhoto útoku. Poměrně stejně proběhl 16.2. i útok ve městě Hermel na severu údolí Beeka. Sebevražedný útočník se odpálil v autě plném výbušnin před budouvou patřící Hizballáhu. Oblast je silně Šíitská a je pravděpodobné, že útočníci byly Sunnité mstící se za šíitskou podporu syrského prezidenta Assada. Útok si kromě sebevražedného útočníka vyžádal ještě tři další životy a dvacet lidí bylo zraněno.

Dalších šest lidí bylo zabito při útoku směřovaném proti Hizballáhu 2.ledna. K útoku došlo na jižním předměstí Bejrútu. Výbuch byl opět způsobem výbušným zařízením umístěným v automobilu.

20. 1. Írán – Začíná platit dohoda mezi Íránem a světovými mocnostmi o jaderném programu

V neděli 12. ledna se dohodlo šest světových mocností na technickém znění dočasné dohody o íránském jaderném programu, které bylo dosaženo v listopadu minulého roku. Teherán souhlasil se zastavením obohacování uranu a kývl i na další ústupky, zatímco mocnosti souhlasili, že od 20. ledna omezí některé sankce uvalené na Írán. Dohoda se setkala s odporem jak na straně některých íránských konzervativců, tak na straně některých členů Kongresu, kteří hrozili prosazením dalších sankcí i proti vůli prezidenta Obamy. Íránský parlament na to reagoval na konci prosince přijetím zákona, který zavazuje zemi pokračovat v obohacování uranu, pokud vůči Íránu budou představeny další sankce.

Iránská jaderná dohoda - 24.11.2013 (Zdroj:AFP)
Íránská jaderná dohoda – 24.11.2013 (Zdroj:AFP)

Navzdory optimismu provázejícího minulé měsíce například americký ministr zahraničí John Kerry přiznává, že se jedná pouze o první krok a skutečná komplexní dohoda musí teprve přijít, přičemž její vyjednání bude mnohem větší výzvou. Přesto Američané považují současný vývoj za „bezprecedentní příležitost“ k sblížení s Íránem. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry se podaří pokračovat v oteplování americko-íránských vztahů. Regionální nestabilita se svými nejmarkantnějšími projevy v Iráku a Sýrii a všeobecné změny mocenské rovnováhy na Blízkém východě naopak poskytují Teheránu možnost rozšiřovat svoji moc do Mezopotámie a Levanty. Angažmá Íránu v syrské válce a rovněž při pronikání do Iráku podporováním šíitské al-Málíkího vlády jdou proti zájmům Spojených států (a jejich spojenců v regionu, zejména proti zájmům tradičního íránského geopolitického soupeře Saúdské Arábie). Například Foreign Affairs nabízí opačný náhled na věc a přichází se zajímavým článkem s příznačným názvem „Still Time to Attack Iran“.

19. 1. Írán – Spojené arabské emirát a Írán jsou blízko dohodě o sporných ostrovech v Hormuzské úžině

Vztahy mezi Spojenými arabskými emiráty a Íránem se nadále zlepšují. Jedním z klíčových problémů ve vztazích této země tvoří spor o ostrovy v Hormuzské úžině. Jedná se o tři relativně malé, nicméně strategicky významné ostrovy pro kontrolu úžiny, a sice ostrovy Abú Musa a Velký a Malý Tunb (viz mapku). Tyto tři ostrovy byly narychlo obsazeny režimem íránského Šáha již v roce 1971, 48 hodin před vyhlášením nezávislosti Spojených arabským emirátů.

O ostrovech se údajně jednalo mnoho měsíců (údajně již od června s asistencí Ománu) a poprvé byl zveřejněn vzájemný optimismus a víra v dohodu až v prosinci loňského roku. Otázkou zůstává, zda bude dohoda o návratu ostrovů skutečně implementována. Zejména ostrov Abú Musa je strategicky důležitým, nachází se zde minulý rok! vybudovaná nová námořní základna, stejně tak letiště a také rakety krátkého doletu a jedná se tak o důležitý opěrný bod pro perskou kontrolu Hormuzské úžiny. Spojené arabské emiráty jsou konstantně ve stínu hrozby z Íránu a tento krok by znamenal bezprecedentní obrat v dosavadní strategické interakci. Íránská strana si slibuje od dohody především ekonomické výhody. Zároveň se nabízí motiv aktivního prosazování deklarovaného směřování zahraniční politiky nové administrativy pod vedením prezident Rouháního, a sice zlepšování vztahů se sousedy a kooperace s nimi, dostání Íránu z dlouholeté izolace.

Sporné ostrovy v Hormuzské úžině (zdroj: Defense News/John Bretschneider)
Sporné ostrovy v Hormuzské úžině (zdroj: Defense News/John Bretschneider)

19.1. Egypt – Referendum o ústavě – jednoznačné ano

Referendum ohledně přijetí návrhu nové egyptské ústavy poskytlo velmi jednoznačný výsledek – 98,1% je jasné ano pro přijetí nového konstitučního dokumentu. Z oprávněných 53 milionů voličů se do volebních místností dostavilo 38,6%. Oproti předešlému referendu o ústavě z roku 2012 se jedná o mírný nárůst účasti. Platnost referenda však nebyla podmíněna hranicí minimální účasti, takže referendum je platné.

Egypťané rozhodují o nové ústavě (Zdroj: Reuters)
Egypťané rozhodují o nové ústavě (Zdroj: Reuters)

Podle analytiků představuje nová ústava především větší možnosti pro představitele nynější dočasné vlády. Ukazuje, že mají nemalou podporu ( i když samozřejmě je potřeba vzít v úvahu nízkou účast) a jejich šance na zisk křesel v budoucích parlamentních volbách a dokonce úspěch v nadcházejících volbách prezidentských nejsou zanedbatelné.

Nová ústava počítá například s až dvěma čtyřletými funkčními obdobími prezidenta, svobodou vyznání (ale ponecháním islámu jako státního náboženství), ochranou menšin, rovností pohlaví a také s tím, že dalších osm let bude o jménu ministra obrany rozhodovat armáda.

Hlasování doprovázela rozsáhlá bezpečnostní opatření, do kterých se zapojilo 160 tisíc vojáků a více než 200 tisíc policistů. Veškeré náznaky demonstrací odpůrců byly potlačeny.

17.1.    Sýrie – Povstalci vytlačili al-Kájdu z poslední bašty v provincii Idlib

Centrem bojů na severovýchodě země se v lednu stalo město Sarakíb, strategicky významné nejen kvůli své velikosti (jde o druhé největší město provincie Idlib), ale především pro své umístění na křižovatce dvou cest vedoucích do Aleppa, z nichž jedna město spojuje s Homsem a Damaškem a druhá míří k Asadově pobřežní pevnosti Lakatia. Město padlo v listopadu 2012 do rukou sunnitské militantní skupině napojené na al-Kájdu – Islámskému státu v Iráku a Levantě (ISIL). O jeho kontrolu se s členy ISIL v první polovině ledna utkali syrští rebelové. Obě skupiny původně spolupracovaly v boji proti silám Asadova režimu. Úsilí o lokální hegemonii členů ISIL ale nakonec přiměly syrské povstalce postavit se proti nim. 17. ledna se jim podařilo vytlačit nepřátelské ozbrojence ze Sarakíbu, který byl poslední důležitou základnou ISIL na severovýchodě. Úspěch povstalců přesto nepřiblížil boje ke konci. ISIL nadále ovládá velkou část území na severovýchodě, včetně důležitého města Rakka. Do bojů se navíc zapojuje radikální islámská fronta al-Nusrá, která nestojí ani na jedné straně. Jak vyjádřil jeden z jejích důstojníků: „Stavíme se proti agresorovi – a naneštěstí obě strany na sebe útočí navzájem.“ Zatímco zástupci části syrské opozice souhlasili s účastí na mírových rozhovorech v Ženevě, reálná situace v Sýrii zůstává složitou a málo přehlednou. 

17.1.    Jemen – Přetrvávající nepokoje

17. ledna došlo k ozbrojené potyčce mezi povstalci a jemenskou armádou v prostorách tržnice jihojemenského města al-Dalea; zemřelo 6 lidí a další 3 byli zraněni. Ozbrojené střety nejsou v Jemenu ničím neobvyklým a leden jich přinesl hned několik. Na začátku měsíce došlo k bojům mezi sunitskými příslušníky jednoho z kmenů a šíitskými povstalci ze skupiny Huthíjů, při nichž zemřelo 23 lidí. Další desítky byly zabity v menších střetech a severu země. Húthíjové jsou povstaleckou skupinou operující v Jemenu už od 90. let a hlásící se k šíitské zajdské škole, v jejímž jméně se staví proti současné slabé jemenské vládě. Ta musí zároveň čelit teroristickým aktivitám místní odnože sítě al-Kájda, která má v Jemenu silnou pozici. Boje probíhají i mezi oběma protivládními skupinami – a to nejen v ozbrojené rovině, ale také co se týče náboru nových členů. Stabilitě Jemenu rozhodně nepřispívá ani probíhající občanská válka v Sýrii, v jejímž důsledku opouštějí tisíce Syřanů své domovy a uchylují se do okolních arabských států, včetně Jemenu.           

17.1.    Sýrie – Vláda nabízí výměnu zajatců

Syrský ministr zahraničí Wallid Muallem oznámil, že je ochoten k propuštění některých vězňů výměnou za zajatce držené v rukou syrských povstalců. Zároveň předložil svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi plán na klid zbraní v Aleppu, které by podle něj mohlo posloužit jako příklad dalším částem Sýrie. Takový plán má ale v bojích zmítaném městu minimální šanci na úspěch. Muallemova nabídka povstalcům byla podle dopisovatele stanice BBC v Sýrii výsledkem diplomatického úsilí Ruska i Spojených států, které předpokládaly, že takovéto vstřícné gesto může pomoci přesvědčit některé opoziční skupiny k podpoře účasti na plánované konferenci v Ženevě. Právě na té se tématem výměny vězňů vedle jiného nakonec obě strany zabývaly. 

16.1.    Izrael – Pět mrtvých po ostřelování Gazy

Palestinští ozbrojenci z pásma Gazy vypálili v polovině ledna na území jižního Izraele několik raket, které se ale podle izraelské armády podařilo zastavit. Izrael reagoval leteckými útoky na pásmo Gazy, při nichž podle palestinských zdrojů zemřelo 5 osob, z toho 4 děti. () Podařilo se zasáhnout i součást výcvikového příslušenství ozbrojeného křídla palestinského Hamásu, brigád al-Kassám a jedno ze zařízení na odpalování raket. 22. ledna přinesla agentura Reuters informaci o zabití dvou palestinských ozbrojenců a členů Islámského džihádu obviněných z ostřelování jižního Izraele během pohřbu Ariela Šarona. Vzájemné útoky v oblasti propukly nanovo koncem roku 2012, kdy bylo ukončeno příměří mezi oběma stranami. 

12.1.    Izrael – Pohřeb Ariela Šarona

V sobotu 11. ledna zemřel v nemocnici v Tel Avivu po osmi letech v komatu bývalý premiér Ariel Šaron. Bylo mu 85 let. Jedné z nejvýznamnějších osobností izraelské politiky vzdali hold světoví státníci, dva dny po jeho smrti se konal vojenský pohřeb. Bývalý člen židovských ozbrojených milic Hagana, velitel speciální jednotky 101 a účastník dvou významných arabsko-izraelských válek v letech 1967 a 1973 ale dodnes vzbuzuje vášnivé diskuse kvůli mnoha svým kontroverzním činům a rozhodnutím, které mnohokrát vedly k novým rozbrojům mezi Izraelci a Palestinci nebo k množství civilních obětí. Ariel Šaron stál jako ministr obrany například za rozhodnutím k operaci Mír pro Galileu v roce 1982, při níž izraelská armáda zasáhla do občanské války v Libanonu, a v jejímž důsledku zemřely stovky civilních obyvatel. S vědomím izraelských jednotek tehdy došlo i k masakrům palestinských Arabů v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Za zodpovědnost za tyto události nebyl Šaron nikdy trestně stíhán. Na druhé straně to byl právě on, kdo v roce 2005 inicioval vyklizení židovských osad z pásma Gazy. Jako o postavě rozdělující izraelskou i světovou společnost se o Šaronovi píše také v nekrologu deníku The Guardian. Zpravodajská stanice BBC zase shrnuje některé jeho citáty.  

10.1.    Izrael – Izrael plánuje výstavbu dalších osad

Izrael oznámil zahájení výstavby 1400 nových domovů pro židovské osadníky na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě – tedy v místech, kde v současné době žije již více než půl milionu Židů. Stalo se tak jen několik dní po skončení oficiální návštěvy amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, který zdůrazňoval potřebu pokračování mírového procesu mezi Izraelci a Palestinci. Právě nelegální židovské osady jsou přitom jedním z klíčových předmětů vzájemných sporů. Plán nové výstavby kritizuje i druhá nejsilnější strana ve vládní koalici, Ješ Atid v čele s bývalým novinářem a nynějším ministrem financí Jairem Lapidem. Navzdory některým vstřícným gestům, jako je propouštění palestinských vězňů z izraelských věznic, se tak letos obnovené mírové rozhovory ubírají kupředu jen velmi pozvolna.

6. 1. Irák – Američané: „Irácká armáda si musí poradit sama.“

Američané v reakci na obsazení klíčových center anbárské provincie jako Ramádí a Fallúdža odmítají přímou taktickou podporu iráckým silám v boji proti povstalcům ze skupiny Islámský stát Iráku a al-Šámu (ISIS). Na druhé straně USA vyjadřuje podporu iráckým silám a urychluje dodávky některých sofistikovaných zbraňových systémů, například dodává 75 raket Hellfire. Stejně tak je přislíbeno urychlení dodávky deseti bezpilotních letounů ScanEagle do konce března a 48 letounů Raven do konce roku.

Zhoršená bezpečnostní situace v Iráku dovršená faktickou dočasnou ztrátou částí strategické provincie Anbár vyvolala i debatu Kongresu, kde se například řada senátorů vyjádřila k nutnosti navýšit a urychlit dodávky zbraňových systémů al-Málíkího režimu. Senátor John McCain zdůrazil, že Iráčané „potřebují více zpravodajských kapacit. Potřebují více vzdušných sil. Potřebují více plánovacích kapacit.“ Lze souhlasit s tím, že toto jsou zcela klíčové kapacity pro vypořádání se s povstaleckými silami. Další hlasy nicméně zdůrazňují obavy nad zneužitím těchto zbraní ze strany šíitského režimu proti sunnitské opozici. Často se ale v debatách ztrácí fakt, že Američané již reagují na irácké potřeby a třeba jen v červenci 2013 přislíbili dodávku zbraní do Iráku v hodnotě 4 miliard dolarů (včetně bojových a přepravních helikoptér, sofistikovaného komunikačního vybavení atd.).

5.1. Libanon – Zemřel Majid al-Majid, vůdce libanonské al-Káidy

Původem ze Saudské Arábie byl Majid al-Majid, který zemřel 5.ledna v nemocnici v Bejrútu. Jednalo se o vůdce organizace Abdullah Azzam Bridagades, libanonské odnože al-Káidy. Patřil mezi nejhledanější teroristy Saudské Arábie. Podle vyjádření vysokého armádního představitele zemřel Majid na selháni ledvin.

Abdullah Azzam Bridages je organizace sídlící v Libanonu a na Arabském poloostrově. Byla založena v roce 2009 a má za sebou například útok na japonský ropný tanker u pobřeží Ománu v roce 2010. Majid organizaci vedl od roku 2012 a negativně se do historie Libanonu zapsal například bombovým útokem v listopadu předešlého roku, při kterém na jihu Bejrútu zemřelo 23 lidí.

3.1. Egypt – Střety mezi policí a Muslimským bratrstvem

Nejen v Káhiře, ale také v Alexandrii, Fayoumu a Ismailie došlo k násilným střetům mezi příznivci Muslimského bratrstva a policií. Podle úřadů při nich zemřelo 11 lidí, mluvčí Muslimského bratrstva však prohlási, že jich bylo 17. Zraněny byly řádově desítky osob. Více jak 120 lidí bylo zadrženo. Jedná se o další ze série reakcí na ostřejší potírání činnosti  (od prosince minulého roku) nelegálního Muslimského bratrstva.

Bratrstvo bylo obviněno z bombového útoku na policejní velitelství v deltě Nilu – organizace však tuto vinu popírá a tvrdí, že za útokem stála džihádistické saláfistická skupina Ansar Bayt al-Maqdis, která se k tomuto útoku také přihlásila.

1. 1. a 19. 1. Turecko – Zadržení kamionů se zbraněmi na cestě do Sýrie

Již dvakrát v měsíci lednu bylo zastaveno na jihovýchodě Turecka několik podezřelých kamionů, které mířily přes syrské hranice.  Tato vozidla byla v případě ze začátku ledna prohledávána policií ve spolupráci s místním státním zástupcem Ozcanem Sismanem v provincii Hatay. Ukázalo se ovšem, že vozidla patřila turecké Národní zpravodajské organizaci (MIT) a policistům bylo důrazně doporučeno, aby věc nechali být. Následně bylo prohlášeno, že obsah vozidel je státním tajemstvím. Nicméně při kontrole sedmi kamionů 19. ledna bylo objeveno velké množství zbraní, které mířily do Sýrie, a opět byla zapojena turecká MIT. Nejedná se o první incidenty tohoto druhu a jenom se tak potvrzuje fakt, že přes tureckou hranici proudí značné množství zásob pro syrské povstalce.

Turecká armáda před vstupem do uprchlického tábora Apaydin na turecko-syrské hranici (Zdroj: Reuters)
Turecká armáda před vstupem do uprchlického tábora Apaydin na turecko-syrské hranici (Zdroj: Reuters)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *