Mohammed Mursí (Zdroj: EPA)

Novinky z Blízkého východu: listopad 2013

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění na Blízkém východě za listopad 2013.

listopad Irák – Bezpečnostní situace v zemi se nelepší

V Iráku pokračují vlny sektářského násilí a opět si za měsíc listopad vyžádaly téměř tisíc převážně civilních obětí, nicméně mezi oběťmi roste počet příslušníků ozbrojených složek, kterých bylo tento měsíc téměř 300. Iráckým bezpečnostním složkám se nedaří podobným útokům zabránit a důvěra Iráčanů v al-Málíkího vládu je nízká, mnozí z nich dokonce věří, že drtivou většinu násilí má na svědomí režim sám. Podle posledních zpráv Transparency International za násilím a nedůvěrou ve vládní aparát stojí i rozšířená obrovská úroveň korupce, lokální kriminální podnikání milic a příslušníků bezpečnostní složek. Irák v represivní odpovědi navýšil počet poprav, jen za měsíc listopad bylo popraveno za v souvislosti s terorismem na 11 lidí, za což si vysloužil Bagdád kritiku OSN a dalších nevládních organizací.

V posledních měsících se rovněž množí zprávy o etnickém čištění a vyhánění příslušníků šíitské většiny či sunnitské menšiny ze smíšených oblastí. Zároveň se začíná vyvíjet charakter násilí od relativně neselektivních teroristických útoků k únosům a následním vraždám, cíleným likvidacím příslušníků bezpečnostních složek a podobně. Otázkou zůstává, do jaké míry se al-Málíkímu podaří udržet svoji pozici do voleb v dubnu 2014, kdy bude potřetí obhajovat své křeslo. Podle našeho názoru se situace, ač se může jevit jako stále zhruba stejná, zhoršuje rapidním způsobem a hrozí propuknutí regulárních lokálních srážek a propadnutí země do občanské války. Situace si začaly otevřeněji všímat i Spojené státy a Francie, která například nabídla materiální pomoc a výcvik iráckých bezpečnostních složek. Kritickým bodem budou zřejmě právě zmiňované volby, jejichž výsledek by mohl vyprovokovat další násilnosti. Kromě toho se na bezpečnostní situaci v Iráku podepisuje i přelívání konfliktu ze Sýrie.

29. 11. Egypt – Při střetech s demonstranty použit slzný plyn

Po celé zemi propukly demonstrace, na kterých příznivci exprezidenta Mursího vyjadřovali nesouhlas se současným vedením státu. Podle ministerstva vnitra se jednalo o nelegální a nenahlášené demonstrace a proto proti nim byly nasazeny pořádkové jednotky. Podle zdrojů ministerstva vnitra bylo po celé zemi zatčeno 200 lidí. Epicentra protestů byla především v Káhiře, Gize, Alexandrii a jiných velkých městech.

Tyto nepokoje souvisí také se zadržením bloggera a aktivisty Abdela Fattaha. Ten se proslavil především svou úlohou v událostech roku 2011, které skončily sesazením prezidenta Mubaraka. Důvodem k jeho zadržení je porušení protestního zákona. Především v komunitě aktivistů je jeho zatčení vnímáno velice citlivě. Společně s Fattahem bylo na základě různých obvinění zadrženo dalších 24 aktivistů.

25. 11. Egypt – Referendum o ústavě se bude konat v lednu

Egyptská ústava je již dlouhou dobu předmětem debat v egyptské společnosti. Podle vyjádření poslance Hazema Beblawiho je pravděpodobným termínem pro konání referenda, kterým je přijetí ústavy podmíněno, druhá polovina ledna. Jedná se o další krok ke konsolidaci režimu a jeden z nejdůležitějších od odstranění Mursího z pozice prezidenta. Po referendu o ústavě se očekávají prezidentské a parlamentní volby. Pro pochopení změn v návrhu ústavy vydalo BBC přehledné shrnutí nejdůležitějších článků ústavy. Jednou z těchto změn je i vnímání islámu – ten bude i nadále státním náboženstvím, stejně tak jako zdrojem pro legislativu mají zůstat principy Šarí’i – oproti předchozí verzi ovšem chybí definice těchto principů. Další na první pohled drobnou změnou je výměna slova „chráněná“ za slovo „absolutní“ v popisu náboženské svobody.

25. 11. Sýrie – Ženevská konference se bude konat v lednu

Generální tajemník OSN Pan Ki-Mun oznámil konání mezinárodní konference o Sýrii přezdívané „Ženeva II“ na 22. leden 2014. První mezinárodní konference o syrské otázce se v Ženevě uskutečnila v červnu 2012. Mezinárodní společenství vkládá do připravovaného setkání velké naděje. Pan Ki-Mun jej označil za „prostředek pro mírovou tranzici,“ který má zaručit bezpečnost a ochranu všem komunitám v Sýrii. Cílem má být zprostředkování dialogu mezi vládní a opoziční stranou a nalezení politického řešení konfliktu. Zároveň vyzval všechny strany, aby podstoupily potřebné kroky k úspěšnému průběhu konference. Promarnění této příležitosti by podle něj bylo „neodpustitelné.“ Sýrie by měla co nejdříve vybrat zástupce, které na konferenci vyšle. Problémy stále činí nejednotnost syrské opozice a bojkot Ženevy II některými povstaleckými skupinami. Zmocněnec OSN pro Sýrii Lakhdar Brahímí zdůraznil, že konference by měla být vnímána nikoliv jako událost, na níž je možné konflikt vyřešit, ale jako součást procesu, na němž musejí všechny strany intenzivně pracovat už nyní.

24. 11. Írán – Írán a šest mocností podepsaly v Ženevě historickou dohodu o jaderném programu

Jednání mocností s Íránem v Ženevě přineslo průlom v podobě uzavřené dohodě o íránském jádru.  Teherán v podstatě svolil zmrazit část svého jaderného programu výměnou mimo jiné za odvolání některých ekonomických sankcí (plné znění dohody viz zde). Uzavřenou dohodu lze hodnotit jako určitý pokrok, nelze ji ovšem považovat za výrazný ústupek íránské strany a ve skutečnosti bude klíčové, kam povedou další jednání. Dohoda byla odsouzena například izraelským premiérem Benjaminem Netunyahuem, který ji označil za „historickou chybu“. Reakce některých států je podobně znepokojivá (i když mnohdy tyto pochyby nejsou artikulovány oficiálními kanály). Například Saúdská Arábie a také další státy Perského zálivu nejsou z dohody nadšeni, protože především Saúdové by uvítali úplnou likvidaci íránských jaderných kapacit. Stejně tak se díky dohodě objevilo ovzduší politických jednání, která se mohou promítnout i do konfliktu v Sýrii, který je jedním z hlavních bojišť soupeření mezi Rijádem a Teheránem. Teherán totiž získal přistoupením na jednání a drobným ústupkem mnohem lepší vyjednávací pozici pro zajišťování svých sfér vlivu v regionu.

23. 11. Egypt vyloučil tureckého velvyslance

Ne zrovna harmonické jsou diplomatické vztahy mezi Tureckem a Egyptem. V sobotu 23. listopadu byl z Egypta vyhoštěn turecký velvyslanec Huseyin Avni Botsali. Stalo se tak v reakci na prohlášení tureckého premiéra Erdogana, který ostře kritizoval egyptský režim. Erdogan otevřeně obhajuje ve svých projevech Muslimské bratrstvo a Mohammada Mursího. Egyptské ministerstvo zahraničí prostřednictvím svého tiskového mluvčího sdělilo pouze to, že turecký velvyslanec je persona non-grata a vměšuje se do vnitřních egyptských záležitostí. Egypt momentálně v Turecku nemá svého velvyslance. Obě dvě země si představitele zastupitelských úřadů povolali domů za účelem konzultací již v srpnu – turecký ambasador se do Káhiry vrátil v září, ten egyptský ovšem zůstal doma.

Vzhledem k situaci se dají podobné diplomatické roztržky očekávat i nadále, neboť vzájemná disharmonie obou režimů je pevně zakotvená.

20.11. Egypt – Bombový útok na Sinaji

incidentu došlo ve městě el-Arish na severu Sinaje. Útok byl namířen na konvoj převážející pěchotu. Bomba byla umístěna ve vozidle (VBIED) zaparkovaném na kraji vozovky. Při výbuchu zahynulo jedenáct vojáků. K útoku se zatím žádná skupina nepřihlásila. Je však patrné, že Sinaj je velice nebezpečná oblast nad kterou armáda stále nemá kontrolu. K tomuto zhroucení bezpečnostního aparátu na poloostrově došlo již v roce 2011 po svržení Mubarakova režimu. Za poslední měsíce zde zemřelo zhruba 100 příslušníku bezpečnostních složek. Stali se především oběťmi džihádistických skupin. O napětí na sinajském poloostrově jsme Vás informovali již v uplynulých měsících. Situace zatím nevykazuje žádné známky zlepšení.

19.11. Libanon – Dva sebevražedné atentáty na íránskou ambasádu v Bejrútu

Útoky proběhly postupně, nejprve sebevražedný útočník vběhl do prostoru vnější barikády kolem ambasády a odpálil se. Poté, co se na místo seběhli příslušníci ochranky a lidé z okolí, došlo k druhé explozi.  Jedná se o poměrně často využívanou metod po sobě jdoucích útoků, které způsobují velké ztráty na životech. Podle dostupných informací přišlo o život 23lidí a 140 jich bylo zraněno.

K útoku se přihlásila frakce bojující po boku rebelů v Sýrii (Abdullah Azzam Brigades). Identita útočníka pak byla ověřena prostřednictvím testu DNA. Jedná se tak o příklad toho, jak syrský konflikt destabilizuje celý region.

Íránská ambasáda po útoku (Zdroj: EPA)
Íránská ambasáda po útoku (Zdroj: EPA)

19. 11. Turecko – Ankara čelí nevoli USA kvůli kontraktu na raketové systémy s nežádoucí čínskou společností

Čínská zbrojní firma China Precision Machinery Import and Export Corp. (CPMIEC) zvítězila v soutěži o výstavbu historicky prvního tureckého systému protiraketové obrany dlouhého dosahu na úkor amerických, ruských a francouzsko-italských systémů. Turecké zbrojní firmy přitom získaly od CPMIEC  subkontrakty v hodnotě 3,44 miliardy dolarů. CPMIEC je ovšem na americkém blacklistu nežádoucích firem, které šíří technologie související například s jadernými zbraněmi. Američané se nechali slyšet, že jsou tímto vývojem událostí znepokojeni a turecké firmy mohou očekávat reakci. Turci kontrují konstatováním, že si jsou vědomi „blacklistu“, nicméně ten platí pro americké nikoli turecké firmy, a tudíž nevidí v kontraktu problém. Lze očekávat, že Američané budou na Turky tlačit, protože v případě neúspěchu jednání s Číňany získají zakázku právě americké firmy, které skončily v soutěži se svými Patrioty na druhém místě. Tato zakázka opět ukazuje na rostoucí turecké akvizice vyspělých zbraňových systémů.

Čínský protiletadlový systém HQ-9 (Zdroj: Wikipedia)
Čínský protiletadlový systém HQ-9 od CPMIEC  (Zdroj: Wikipedia)

17. 11. Sýrie – Boje v Damašku

Intenzita bojů v Damašku narůstá. Podle informací Syrských pozorovatelů lidských práv, aktivistické sítě se sídlem ve Velké Británii, zemřelo po bombovém útoku na vládní budovu poblíž Damašku 31 lidí, mezi nimi i čtyři generálové.  Státní média ani vládní zdroje útok nepotvrdily. O několik dní dříve byli poblíž Starého města v Damašku zabiti tři lidé v důsledku výbuchů a minometné palby, ještě předtím byl zase za podobných okolností zasažen autobus, v němž zemřel řidič a čtyři děti. Násilí zmítá také městem Kara severně od hlavního města, poblíž hranic s Libanonem, kam během dvou dnů uprchly tisíce Syřanů, aby unikly nepokojům. Právě oblast severně od Damašku má velký strategický význam, protože metropoli spojuje s nejlidnatějším městem Aleppem a je významnou spojnicí s Libanonem. Podle informací OSN uprchlo ze Sýrie do okolních zemí přibližně 2,2 milionů obyvatel. Více než 4,2 milionů jsou vedle toho uprchlíky ve vlastní zemi.

15. 11. Izrael – Návštěva francouzského prezidenta Hollanda

Francouzský prezident Francois Hollande se spolu s francouzským ministrem zahraničí Laurentem Fabiem v Tel Avivu setkal s prezidentem Šimonem Peresem a premiérem Benjaminem Netanjahuem. Šlo o Hollandovu první oficiální návštěvu Izraele v pozici hlavy státu. Hlavním předmětem společných rozhovorů a oficiálních vyjádření byl íránský jaderný program. Podle Hollanda bere Francie izraelský postoj vůči němu velmi vážně. Zároveň izraelského premiéra ujistil, že dokud si Francie nebude jistá, že Írán nevyvíjí jadernou zbraň, nezmírní vůči němu sankce. Hollandovo vystupování potvrdilo, že Francie zůstává jedním z nejvýznamnějších evropských spojenců Izraele, a že není v jejím zájmu toto spojenectví narušovat.

13. 11. Turecko – Ankara požádala NATO o prodloužení rozmístění systémů Patriot na syrské hranici

Turci požádali dopisem NATO o pokračování rozmístění raket země-vzduch na syrské hranici vzhledem k pokračující hrozbě. Představitelé NATO se nechali slyšet, že v průběhu ročního rozmístění pravidelně hodnotili bezpečnostní situaci a vnímají hrozbu, která tureckým spojencům stále hrozí. Tehdy v prosinci 2012 se proti rozmístění stavěly Írán i Rusko s argumentem, že to dále destabilizuje bezpečnostní situaci v regionu. Turci od incidentu v říjnu minulého roku, kdy zahynulo pět tureckých civilistů po syrské dělostřelecké palbě v Akçakale, na jakoukoliv hrozbu či útok ze syrského území ostře reagují odvetnými útoky.

13. 11. Izrael – Přehodnocení výstavby osad na palestinském území

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyzval svého ministra pro výstavbu k přehodnocení plánu na vybudování 24 000 nových osadnických bytů na území Západního břehu Jordánu. Tento krok by podle jeho vyjádření mohl na mezinárodní scéně poškodit Izrael, zejména v souvislosti s jeho úsilím o zastavení íránského jaderného programu. Předběžné plány na novou nelegální výstavbu za tzv. zelenou linií přitom vyvolaly rozhořčení nejen mezi Palestinci, kteří chtěli celou záležitost předložit Radě bezpečnosti OSN, ale také ve Spojených státech. „Protože toto je citlivá doba,“ vyjádřil se Netanjahu, „mezinárodní zaměření musí být směřováno pouze na Írán. Nechceme, aby jakékoliv téma odvádělo pozornost mezinárodního společenství od tohoto klíčového cíle.“ Pouhý den po tomto oznámení se izraelský premiér vyjádřil, že výstavba osad bude pokračovat, ale musí k ní být přistupováno moudře. Přestože tedy Netanjahu přistoupil k pragmatickému přerušení výstavby, která by momentálně nikomu nic nepřinesla, jeho dlouhodobý záměr je jasný. „V posledních měsících jsme vybudovali tisíce domovů v Judeji a Sámaří, a v těch nadcházejících plánujeme vybudovat tisíce dalších.“

12. 11. Sýrie – Syrští Kurdové vyhlašují autonomní vládu

Syrské kurdské strany Demokratická unie (PYD) a Kurdská strana pracujících (PKK) vyhlásily z neoficiálního kurdského hlavního města Kámišlí ustanovení transnacionální autonomní vlády.  Kurdský plán zahrnuje rozdělení syrského kurdského regionu na tři části s vlastními správami. Přechodná vláda, která by celou oblast měla kontrolovat, by podle Kurdy vydaného prohlášení měla „ustanovit pravidla pro konání místních voleb a nést zodpovědnost za politická, vojenská, bezpečnostní a ekonomická témata v regionu a v Sýrii.“ Od poloviny roku 2012, kdy se ze severosyrských kurdských regionů stáhly síly podporující režim Bašára Asada, spravují oblast místní kurdské rady. Přesun prorežimních jednotek byl ze strany Asada taktickým krokem, díky němuž mohl jednak nasadit své jednotky jinde, a jednak zabránil tomu, aby se místní Kurdové přidali k opozičním silám. Kurdové, kteří tvoří přibližně 15% syrské populace, věří, že by jim syrská občanská mohla přinést možnost ustanovit na severu Sýrie vlastní autonomní území, o které dlouhodobě usilují. Jejich deklarace přichází v době posilování kurdských práv v Turecku a posilování pozice autonomie Iráckého Kurdistánu. Kurdská otázka je dalším z mnoha rozměrů složité občanské války v Sýrii, jejíž řešení stále není jednoznačné.

12.11. Egypt – Zrušení výjimečného stavu

Po třech měsících byl v Egyptě zrušen výjimečný stav a zákaz nočního vycházení. Rozhodnutí padlo o dva dny dříve, než se původně čekalo. Tento stav byl instalován po 14. srpnu, kdy bezpečnostní složky potlačily blokády veřejných prostranství ze strany zastánců prezidenta Mursího. Původní plán byl, že tyto restrikce budou platit na měsíc.

Po dobu výjimečného stavu měli bezpečnostní sbory posílené pravomoci – mimo jiné možnost zadržet kohokoliv bez soudního příkazu a provádět prohlídky bytových i nebytových prostor. Proti zákazu vycházení se navíc bouřili i místní obchodníci, kteří si stěžovali na nedostatek příjmů.

11. 11. Palestina – Hamás má novou mluvčí

Mluvčí radikálního palestinského hnutí Hamás se poprvé stala žena, třiadvacetiletá rozvedená matka Isrá Mudallalová, která chodila na střední školu ve Velké Británii a poté vystudovala žurnalistiku v Gaze. O Hamásu tvrdí, že získal špatnou pověst především kvůli izraelské propagandě. Izraelské sdělovací prostředky podle ní „deformují pravdu a ukazují negativní obraz Palestiny a Palestinců.“ Právě na změně tohoto obrazu Palestiny a Hamásu v izraelských a západních médiích chce nyní Mudallalová pracovat. Vyzdvihuje například výhody vzdělávacích a sociálních programů Hamásu v pásmu Gazy. „Progresivní“ podobě této palestinské teroristické organizace nahrává i fakt, že si za mluvčí vůbec poprvé zvolil ženu, navíc dobře hovořící anglicky. Šéf mediálního oddělení Hamásu Ihab Ghusajn prohlásil, že zvolení Mudallalové je „součástí vývoje palestinského dialogu se Západem a hledání mluvčích cizích jazyků, kteří by vysvětlili palestinská vládní stanoviska Západu.“

 Isrá Mudallalová - mluvčí hnutí Hamás
Isrá Mudallalová – mluvčí hnutí Hamás (Zdroj: The Times of Israel)

10. 11. Sýrie – Účast zástupců opozice v Ženevě?

Představitelé syrské opoziční koalice jsou ochotni zúčastnit se plánované ženevské konference, na níž se má projednávat řešení syrské občanské války, pokud k tomu dostanou souhlas nejvýznamnějších protirežimních bojujících skupin. Významné povstalecké skupiny se totiž už v minulém měsíci vyjádřily, že nebudou souhlasit s výsledky ženevské konference, pokud nepřinesou Asadův odchod z čela země, a že v opačném případě označí za zrádce všechny, kdo se na ženevských rozhovorech budou podílet. Syrská opoziční koalice je sice připravena jednat, ale ráda by do Ženevy jela i se souhlasem povstalců, aby nebyl vyvolán dojem, že tyto skupiny jsou od sebe vzájemně zájmově zcela odtrženy. Mluvčí Národní koalice Khaled Saleh pro agenturu Reuters uvedl, že zástupci opozice budou o Ženevě nejprve jednat na domácím poli a přesvědčovat jak jednotlivé bojující skupiny, tak i civilní obyvatelstvo. Přetrvávající neshody nicméně ukazují na rozštěpenost Asadových odpůrců a na chaotickou situaci ve válkou zmítané zemi.

10. 11. Saúdská Arábie – Nepokoje v Rijádu

Dva mrtvé, 70 zraněných a 560 zatčených si vyžádaly protesty přistěhovaleckých pracovníků v rijádském distriktu Manfuha, kde žije velké množství imigrantů převážně z východní Afriky. () Podle etiopského ministerstva zahraničí na místě zemřeli také dva etiopští občané. Ministr Tetros Adhanom proto vyzval Saúdskou Arábii k důkladnému vyšetření celé záležitosti. Saúdská policie byla nucena zasáhnout, poté, co mezi přistěhovaleckými pracovníky v Manfuze propukly nepokoje, do nichž se zapojili i místní Saúdové. Tisícům nelegálních přistěhovalců, mezi nimiž jsou Bangladéšané, Indové, Filipínci, Nepálci, Pákistánci i Jemenci, vypršela sedmiměsíční lhůta na stvrzení jejich statusu, a do tří měsíců tak musejí opustit Saúdskou Arábii a vrátit se do svých domovů. V Saúdské Arábii pracuje celkem okolo devíti milionů přistěhovalců, což je více než polovina místní pracovní síly.

10. 11. Jemen – Soud s členy al-Kájdy

Devět členů teroristické sítě al-Kájda obviněných z plánování atentátu na prezidenta Abd Rabbuha Mansura Hadiho stanulo před jemenským soudem. Jsou podezřelí ze záměru umístit nálož na cestu, po níž prezident Hadi, který je v čele země druhým rokem, cestoval do hlavního města Saná. Letos v září byli za podobné plány v Jemenu odsouzeni tři ozbrojenci. Jemenská odnož Al-Kájdy, Al-Kájda Arabského poloostrova (AQAP) je Západem hodnocena jako jedna z nejnebezpečnějších pro své dobré technické schopnosti a globální dosah. Stručné zhodnocení AQAP jako hrozby pro Západ publikoval bezpečnostní dopisovatel BBC Frank Gardner.

10. 11. Turecko – Ankara se snaží opravit vztahy s Bagdádem

Vztahy Tureckem a iráckou federální vládou vedenou premiérem Nurím al-Málíkím jsou již několik let na bodu mrazu. Hlavním jablkem sváru je šíření tureckého vlivu v Iráckém Kurdistánu, což je v očích Bagdádu vměšování do vnitřních iráckých záležitostí a navíc napomáhá Kurdům na severu posilovat jejich odstředivé tendence. Jedním z klíčových témat jsou turecké investice do kurdského ropného sektoru a budování infrastruktury, která má zajistit alternativní exportní cestu kurdské ropy na světové trhy. Turci tyto snahy podporují a podílejí se i na budování ropovodů a plynovodů z kurdských oblastí. Bagdád je s těmito vztahy pochopitelně nespokojen.

V posledním měsíci zahájila Ankara diplomatickou ofenzívu za účelem zlepšení vztahů s Bagdádem. 10. listopadu podnikl turecký ministr zahraničních věcí Ahmet Davutoğlu návštěvu Bagdádu za účelem zlepšení vztahů a naplánování al-Málíkího návštěvy v Ankaře. Návštěva měla i symbolický charakter sblížení s iráckými šíity, protože Davutoğlu navštívil i šíitská svatá města Nadžáf a Karbalu.  Podle oficiálních zdrojů Turci usilují o „čerstvý start ve vzájemných vztazích“ a rovněž jednali o regionálních problémech, zejména o syrské válce. Ke konci měsíce pak proběhla návštěva kurdského lídra Barzáního v Ankaře a ve stejný den se sešel vysoký turecký parlamentní představitel Cemil Çiçek na schůzi se svým protějškem v Bagdádu, aby uklidnil situaci. Je zde patrná jasná snaha Turků obnovit „lavírování“ ve vztazích mezi federální a regionální vládou v Iráku. To vše se děje na pozadí dalších uzavíraných dohod o prodeji kurdské ropy Ankaře.

8. 11.   Izrael  – Na Západním břehu byl zastřelen Palestinec

Den poté, co byl izraelskými jednotkami zastřelen Palestinec, který na ně vypálil z „improvizované zbraně“, byl u hraničního kontrolního stanoviště na Západním břehu poblíž Jeruzaléma zabit další palestinský muž, který se pokoušel pobodat nožem jednoho z izraelských vojáků. Oznámila to izraelská policie. V nezávislém incidentu, který se uskutečnil tentýž den, byli zase palestinskými zápalnými bombami lehce zraněni dva izraelští civilisté. Tyto šarvátky ukazují na rostoucí napětí mezi Izraelci a Palestinci, které přicházejí krátce po návštěvě amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, usilujícího o obnovení mírových rozhovorů mezi oběma stranami. Kerry se nechal slyšet, že neschopnost dojednat rozdělení oblasti na dva státy může vyvolat další chaos, pokud se obě strany nenavrátí k vyjednávání.

8. 11.   Izrael  – Podle Palestinců je Izrael jediným podezřelým v otravě Jásira Arafata

Palestinská komise prošetřující smrt Jásira Arafata z roku 2004 označila Izrael jako jediného podezřelého z jeho otravy. Oficiální příčinou jeho smrti podle lékařské zprávy byl rozpad červených krvinek. Švýcarští odborníci ale ve vzorcích, které byly odebrány loni po exhumaci Arafatova těla a podrobeny novým toxikologickým testům, našli velké množství radioaktivního polonia 210, což podporuje teorii o tom, že Arafat byl otráven. Předseda palestinské komise Tawfik Terawi prohlásil, že Izrael je „hlavním, základním a jediným podezřelým v záležitosti zavraždění Jásira Arafata. Budeme pokračovat ve vyšetřování, abychom odhalili všechny detaily tohoto případu.“ Důkazy, které by přímo ukazovaly na izraelské angažmá, ale nepředložil. Izrael obvinění odmítá. Jak shrnuje server Al-Monitor, pro palestinskou veřejnost nové důkazy nepřinášejí žádné převratné informace. Víra, že byl Arafat před devíti lety otráven Izraelem, je všeobecně přijímána. Zajímá je spíše otázka, kdo palestinskému předákovi polonium podal – a jak. Je přitom nejisté, zda tato otázka vůbec někdy může být uspokojivě zodpovězena. Případ Arafatovy smrti tak zůstává – a nejspíše i zůstane – předmětem spekulací.

6. 11.   Saúdská Arábie – Saúdové investují do jaderného programu z Pákistánu

Na pozadí spekulací a opakovaných varování před íránským jaderným programem se objevila zpráva o zakázce uzavřené mezi Saúdskou Arábií a Pákistánem, který by měl být připraven dodat Rijádu jadernou bombu. Saúdská Arábie vystupuje jako jeden z nejhlasitějších oponentů íránského jaderného programu a je součástí koalice zemí usilujících o vytvoření zóny bez jaderných zbraní z oblasti Blízkého východu. Je ale pravděpodobné, a poslední zprávy to potvrzují, že dlouhodobě finančně podporuje vývoj atomových zbraní v Pákistánu. Podle stanice BBC je možné, že Saúdové budou schopni jadernou zbraň získat a nasadit daleko dříve než Írán. Tato skutečnost by mohla v regionu vyvolat závody ve zbrojení. Bývalý šéf izraelských zpravodajských služeb Amos Jadlin před měsícem na konferenci ve Švédsku uvedl, že „získá-li Írán jadernou bombu, Saúdové nemusejí čekat ani měsíc, a jelikož za vlastní bombu už zaplatili, mohou si z Pákistánu přinést, co potřebují.“ Na rozdíl od jiných potenciálních hrozeb v regionu je podle něj tato velmi bezprostřední.

5. 11. Írán – Vysoký důstojník Revolučních gard, který zřejmě padl v Sýrii, pohřben s poctami

Brigádní generál Revolučních gard Džamali-Paqaleh byl s nejvyššími státními poctami pohřben v Kermanu na jihovýchodě země. Jednalo se o elitního veterána, který se účastnil války s Irákem. Podle některých zdrojů zemřel při bojích v Sýrii, kde se údajně podílel na obraně šíitských svatých míst nedaleko Damašku. Teherán oficiálně popírá přímé vojenské působení v Sýrii. Íránci přiznávají pouze omezené působení v oblasti poradenství a výcviku. Nicméně tato událost opět poukazuje na široké zapojení elitních sil Íránu v Sýrii na pozadí regionálního mocenského soupeření například se Saúdskou Arábií.

4.11. Egypt – Začal soud s Mohammedem Mursím

Bývalý prezident Mursí dorazil před soud v Káhiře. Tento první demokraticky zvolený prezident u soudu mimo jiné prohlásil:  „Jsem prezident republiky a jsem zde proti mé vůli. To, co se zde děje je pouze zástěrka maskující vojenský puč“. Mohammed Mursí je obviněn z podněcování zabíjení protestujících v roce 2012. V průběhu slyšení docházelo ke slovním potyčkám mezi příznivci a odpůrci Mursího. Ten řekl, že soud neuznává. Proces byl odročen do 8. ledna.

Mohammed Mursí (Zdroj: EPA)
Mohammed Mursí (Zdroj: EPA)

1. 11.   Sýrie    –  Izraelský letecký útok na syrskou vojenskou základnu

Podle oficiálních amerických zdrojů došlo k úderu izraelského letectva na sklad raket u syrské vojenské základny v přístavním městě Latakia. Cílem zásahu měly být rakety, u nichž se Izrael obával předání do rukou libanonského Hizballáhu. Podle informací zpravodajské stanice Al-Arabia měly být zasaženy dva sklady se zastaralými ruskými raketami SA-8 připravenými k převozu do Libanonu. Izraelské ministerstvo obrany zprávu odmítlo komentovat. Už dříve se ale oficiální izraelští představitelé několikrát vyjádřili, že napadnou každý pokus o doručení syrských zbraní nebo vojenského materiálu Hizballáhu. Oficiální přihlášení k útoku by znamenalo, že by na něj syrský režim mohl či měl nějakým způsobem odpovědět, což by mohlo významně ovlivnit dosavadní průběh syrského konfliktu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *