Novinky z euroatlantického prostoru: březen (část I)

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z euroatlantického prostoru za první polovinu měsíce března.

Západ a ukrajinský konflikt

Otázka dodání vojenského vybavení a zbraní Ukrajině

Britský ministr obrany Michael Fallon oznámil, že jeho země dodá Ukrajině vojenské vybavení neletálního charakteru v hodnotě 850 000 liber. Ukrajina tak obdrží zejména helmy, brýle nočního vidění, notebooky a zdravotnické vybavení. Fallon zároveň zdůraznil odhodlání Velké Británie pro podporu ukrajinské suverenity, nezávislosti a územní celistvosti. Naopak i přes silné hlasy republikánů a demokratů americký prezident Barack Obama stále nerozhodl o vyslání zbraní na Ukrajinu. Ve prospěch tohoto kroku se vyslovil armádní generál Dempsey, dle něhož by vyslání zbraní mělo proběhnout v kooperaci se spojenci z NATO, aby se utvrdila soudržnost Aliance, kterou se snaží ruský prezident Putin rozdělit. Podobný postoj zastávají mimo jiné i americký ministr obrany Carter a ředitel národní rozvědky Clapper.

Opačný názor má naopak velitel americké armády v Evropě brigádní generál Hodges. Dle něj by dodávky zbraní mohly z krátkodobého hlediska ukrajinské vládě pomoci, nicméně nedokážou zajistit územní celistvost. Hodges proto zdůrazňuje význam diplomatických nástrojů v řešení konfliktu. Vyslání zbraní na Ukrajinu nemá zastánce ani v Evropě. Vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční politiku uvedla, že Unie již dělá dost a západní země by se měly zaměřit spíše na dodržování příměří z Minsku. Nehledě na nevyjasněnou otázku dodávky zbraní vyšlou Spojené státy na Ukrajinu další vojenské vybavení. Dodávka v hodnotě 75 milionů amerických dolarů bude mimo jiné zahrnovat 30 obrněných a 200 neobrněných vozidel HMMWV, průzkumné bezpilotní letouny Raven a ambulanční vozidla.

Irácká krize a Islámský stát

Intenzivní boj proti Islámskému státu stále nenese kýžené výsledky a militantům se úspěšně daří šířit svůj vliv do okolních států. Nejvyšší vojenští představitelé Spojených států se proto nechali slyšet, že nevylučují možné pozemní nasazení amerických speciálních sil po boku syrských rebelů. Pomohly by tak přesněji navádět vzdušné útoky pomocí identifikace pozemních cílů. Během března se navíc rapidně zvedla podpora amerických voličů pro podobný krok. Zatímco na konci února nasazení pozemních jednotek podporovalo pouze 47 % lidí, během poloviny března jich bylo již 62 %. Striktně proti myšlence se vyjádřilo 30 % obyvatel. K výzvě zastavení ISIS pozemní silou se přidal překvapivě také Vatikán. Podle papeže může být síla jediným prostředkem, jak zastavit útoky na křesťany a blízkovýchodní menšiny, pakliže nebude dosaženo politického řešení. To, co nyní vidíme, je dle něj údajně genocida ze strany Islámského státu. Tato odezva přišla především po popravě 21 egyptských koptských křesťanů v Libyi a po posílení bezpečnostních opatření kolem papeže.

Prozatím se koalice proti ISIS rozhodla kromě vzdušných útoků bojovat pomocí vycvičených syrských rebelů. Prověřeno bylo již 1 200 Syřanů, do příštího roku jich americká strana hodlá prověřit až 5 000 a následně nasadit na výcvik na základnách v Turecku, Saudské Arábii a Kataru. Tento postup začal mít nicméně v poslední době řadu odpůrců. Jisté je, že syrští rebelové stanou nejenom proti ISIS, ale rovněž proti vládním vojenským jednotkám. Spojené státy by se tak poprvé mohly přímo střetnout se syrským prezidentem Assadem, což by však mohlo ze strany Sýrie vést kromě pozemní ofenzivy také k zapojení své protivzdušné obrany a ohrozit případné americké nálety na ISIS. Otázkou rovněž zůstává, jakým směrem se budou pohybovat další významní aktéři jako je například Rusko.

Zpod kontroly se rovněž Spojeným státům vymykají podporované a cvičené irácké jednotky. Řada iráckých vojáků je nyní vyšetřována za spáchání válečných zločinů. Na sociálních sítích se objevily videa a fotografie neuniformovaných iráckých vojáků, některých dokonce z elitních jednotek, masakrující civilisty, mučící a popravující vězně a chlubící se useknutými hlavami. Vyšetřování se již ujala irácká vláda, která záznamy prošetřuje včetně jejich pravosti. Existují totiž domněnky, že by se mohlo jednat o propagandu ISIS, protože podle zástupců komise Human Rights Watch je velmi neobvyklé, aby se někdo, kdo páchá válečné zločiny, jimi tak evidentně chlubil hmatatelnými důkazy. Nicméně převládá obecný názor, že jde o nekontrolované chování některých iráckých jednotek, proto USA již podezřelým armádním útvarům pozastavili pomoc.

Mideast_Iraq_Islamic_State.JPEG-0583f_s878x604
Výcvik iráckých sil americkými vojáky poblíž města Tikrit (zdroj: Washington Times).

V neposlední řadě nyní koalice řeší íránskou pomoc Iráku v boji proti ISIS, a to konkrétně v podpoře znovuzískání sunnitského města Tikrit, bývalé základy Saddáma Husajna, který se snažil o nadvládu nad většinovými šíity. Právě Irák i Írán sdílí šíitskou většinu a Američané se obávají narůstajícího vlivu Íránu nad Irákem nehledě na to, že jejich společný boj ve městě Tikrit ohrožuje řadu civilistů, protože oba tyto státy nejsou v cílení vzdušných útoků tak precizní jako právě Spojené státy.

Po nedávných událostech v severní Africe Libye apeluje na Radu bezpečnosti OSN, aby schválila vojenskou pomoc do země, protože je neschopna se sama džihádistům ubránit. Od pádu vlády Kaddáfího v zemi existují dvě vlády, z nichž právě ta mezinárodně uznaná požádala o zbrojní embargo. Součástí žádosti bylo také posílení letectva k monitoringu teritoria a hranic, aby se teroristé nezmocnili ropných polí. Spojené státy, Velká Británie a Francie se však nedomnívají, že by embargo jakkoli situaci pomohlo. Diplomaté nicméně upozornili, že zbrojní zakázky mohou být posuzovány sankční komisí případ od případu.

Potenciálním novým členem koalice proti ISIS se zdá být Maďarsko, jehož premiér prohlásil, že navrhne parlamentu autorizovat vyslání jednotek do oblasti Iráku a Sýrie. Maďarský ministr zahraničí přitom již dříve upozornil, že by země mohla poslat 100-150 vojáků k pomoci Němcům a Italům v severním Iráku k hlídání výcvikových center.

Severní Amerika

Možné rozšíření operace Atlantic Resolve

Dle plukovníka americké armády Michaela Fostera by se plány Spojených států vyslat jednotky do Bulharska a Rumunska mohly rozšířit i na Maďarsko, Českou republiku a Gruzii. Operace Atlantic Resolve, jež zahrnuje vojenská cvičení v Polsku a pobaltských státech jako ujištění těchto zemí o kolektivní obraně NATO a odstrašení vůči Rusku, by tak propojovala jednotky od Baltského moře k tomu Černému. USA mezitím vyslaly do Pobaltí na 750 tanků a bojových vozidel, které se zde mají účastnit tříměsíčního aliančního cvičení a následně budou rozmístěny napříč evropskými státy. O příslušných opatřeních se nyní jedná s hostitelskými zeměmi. Součástí působení USA v Evropě bude i silniční přesun těžké techniky, včetně vozidel Stryker, který má představovat solidaritu vůči spojencům v důsledku přetrvávajícího napětí s Ruskem. Tento konvoj s názvem „Dragoon Ride“, který bude doprovázen vojenskými vrtulníky, vyjede z Lotyška a Estonska a přes Polsko a Českou republiku zamíří na domovskou základnu Vilseck v Německu.

Zatímco v pobaltských zemích a Polsku se tento konvoj těší většinové podpoře, v České republice se rozpoutala vášnivá debata jak ve společnosti, tak v politických kruzích o údajné americké demonstraci síly a možných provokacích Ruska. Náčelník generálního štábu Petr Pavel však upozorňuje, že se nejedná o nic neobvyklého, neboť za poslední rok došlo přes ČR k několika takovým přesunům nizozemských či belgických jednotek bez nějakého většího povšimnutí. To, že USA zvolily místo železnice silnici, může být součástí zviditelnění jejich aktivit v Evropě, nicméně se jedná o naprosto standardní věc.

Námořnictvo potřebuje další bojové letouny

Americké námořnictvo čelí v posledních letech možnému schodku u stíhacích letounů F/A-18 Hornet a Super Hornet, které měly být v blízké době nahrazeny novými víceúčelovými letouny F-35C. I z tohoto důvodu byl před dvěma lety ukončen nákup dalších F/A-18 od společnosti Boeing. Vzhledem ke zpoždění výroby letounů F-35 kvůli hromadícím se komplikacím však první z nich nebudou operačně nasazeny dříve než v roce 2018, komplexní výroba 20 letounů za rok je plánována až od roku 2020 a k tomu ještě další dva roky potrvá, než vstoupí do služby. Před námořnictvem tak stojí dvě možnosti: prodloužit dobu životnosti či dokoupit další letouny. Spojené státy operují se staršími typy F/A-15C a novějšími F/A-18E/F a EA-18G Growler, jejichž zvýšené operační tempo vzhledem k náletům proti Islámskému státu ubírá jejich letové hodiny rychleji, než se čekalo. Z tohoto důvodu má být do poloviny tohoto roku vypracována studie, zda je plánované prodloužení životnosti z původních 6 000 letových hodin na 10 000 u starších letounů vůbec možné. V opačném případě bude mít námořnictvo dle náčelníka štábu amerických námořních sil admirála Jonathana Greenerta schodek 36 stíhacích letounů. To samozřejmě vytváří předpoklad nákupu dalších kusů Super Hornet, nicméně otázkou nadále zůstává, jak na tuto situaci zareaguje Kongres a zda uvolní potřebné finance.

800px-USMC_FA-18_Hornet
Ilustrační obrázek: Stíhací letoun F/A-18 Super Hornet (zdroj: Wikimedia).

Velká Británie

Škrty v obranném rozpočtu čelí kritice

Nejistá budoucnost výše britského obranného rozpočtu nad doporučenou hranicí 2 % HDP se v posledních měsících stává stále častěji diskutovaným tématem nejen ve Velké Británii, ale i u jejích partnerů. Vrchní velitel americké armády generál Raymond Odierno nedávno vyjádřil obavy, že by britské jednotky v budoucnu mohly operovat spíše v rámci amerických vojsk namísto úrovně divizí obou zemí operujících vedle sebe. Dle něj je potřeba se ujistit, že obě strany jsou stále schopny spolupracovat jako dosud, a to i kvůli tomu, že Velká Británie je americkým klíčovým partnerem se stejnými cíli. Naopak velitel amerických sil v Evropě generál Frederick Hodges si je jistý, že Velká Británie je nadále lídrem v NATO a udělá vše pro to, aby jim nadále zůstala. I z tohoto důvodu věří, že země dokáže naplnit onu dvouprocentní hranici i v dalších letech. Určitého nátlaku se Velké Británii dostalo i ze strany generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, který uvedl, že Aliance spoléhá na tuto zemi jako lídra i do budoucna.

Dle ředitele britského think tanku RUSI Malcolma Chalmerse bude Velká Británie pokračovat ve snižování obranných výdajů v rámci úsporných programů i po květnových všeobecných volbách, a to bez ohledu na to, která strana tyto volby vyhraje. Dle Chalmerse jsou neoptimističtějším scénářem škrty ve výši 35 miliard liber v následujících 10 letech, tím nejhorším úspory až ve výši 74 miliard liber ve stejném období. Situaci nepřidává například ani vyjádření britského ministra zahraničí Phillipa Hammonda, který odmítl tyto škrty vyloučit a pouze konstatoval, že vše se bude řešit po volbách v nové strategické koncepci. Vrchní velitel britských ozbrojených sil generál Nick Houghton nedávno upozornil, že neschopnost navýšit výdaje na obranu povede k narušení struktury těchto sil. Přestože hlavní političtí představitelé ujišťují své partnery, že budou i nadále udržovat obranný rozpočet nad dvouprocentní hranicí HDP, dle bývalého britského ministra obrany Nicka Harveyho by země potřebovala každoroční nárůst o 6 miliard liber, aby stanovené hranice dosáhla. Britská vláda v čele s Davidem Cameronem začala s těmito výraznými škrty v roce 2010 na základě strategické koncepce, jejímž cílem spíše bylo vyrovnat státní rozpočet než zajistit potřebné schopnosti svým ozbrojeným silám.

Kontinentální Evropa

Členství v NATO jako předvolební debata ve Finsku

Finský prezident Niinistö vidí politický potenciál pro nadcházející volby v otázce, zda se Finsko stane členem Severoatlantické aliance. Tato problematika finskou společností rezonuje v současné době daleko silněji i kvůli tomu, jak Rusko uplatňuje velice asertivní zahraniční politiku vůči svým sousedům. Dle Niinista nyní politické strany zvažují jak toto téma využít v nadcházejících parlamentních volbách, které se konají v polovině dubna. Zatím však žádná strana nezaujala vyhraněný postoj pro členství své země v NATO.

Riziko radikálních islamistů v Bundeswehru

Německá kontrarozvědka (MAD) odhalila 20 bývalých vojáků, kteří opustili německé ozbrojené síly a odjeli do Iráku a Sýrie bojovat v řadách Islámského státu. Podle MAD se může Bundeswehr stát místem, kde potenciální extrémisté dostanou vojenský výcvik, který mohou poté předávat dál. Dle šéfa kontrarozvědky je však velice obtížné odhalit tyto osoby při výběru rekrutů. V současné době však není znám jediný případ aktivního příslušníka Bundeswehru, který by dezertoval do řad Islámského státu.

Norsko posiluje obranné kapacity

V návaznosti na posilování ruské vojenské přítomnosti na severu urychluje Norsko svůj modernizační program s názvem Smart Defense, v rámci něhož se země daleko více zaměří na obranu svého severního území. Cílem je vytvoření vojenských jednotek, které budou schopny bojovat v arktických podmínkách autonomně nebo ve spolupráci se spojenci. Dále dojde k vytvoření jednotného velení pro sever Norska, které bude sloužit k lepší koordinaci mezi pozemními silami, námořnictvem a norskými stíhacími letouny F-35, jež zde budou dislokovány. Norské ozbrojené síly plánují dále vytvořit speciální arktické síly rychlé reakce, jejichž jádro budou tvořit pásová vozidla CV90 a tanky Leopard 2. Tyto síly by měly dosáhnout operační způsobilosti v roce 2017. V rámci zlepšení schopnosti norských ozbrojených sil bránit severní část země dojde k přidělení dalších financí na modernizaci ozbrojených vozidel ve výši 1,6 miliardy amerických dolarů.

Polsko chce koupit od USA střely Tomahawk

Polský ministr obrany Siemoniak oznámil záměr vybavit nové polské ponorky vzešlé z programu ORKA střelami s plochou dráhou letu. Varšava tak zahájí jednání s Francií a Spojenými státy, kdy k podpisu smlouvy by mělo dojít v roce 2017. Zatímco o jednání s Francií nejsou žádné zprávy, s USA již započal dialog ohledně nákupu střel s plochou dráhou letu Tomahawk, vyráběné firmou Raytheon. V případě schválení prodeje střel americkým Kongresem se Polsko stane po boku USA a Velké Británie další zemí Aliance, která využívá střely Tomahawk. Potenciální posílení odstrašujících kapacit Polska však vyvolalo reakci na straně Ruska. Bývalý šéf pro mezinárodní kooperaci ruského ministerstva obrany brigádní generál Ivashov tento krok označil za protiruské gesto, které zároveň dokazuje závislost Polska na Washingtonu.

594px-USN_Tactical_Tomahawk_launch
Vypálení střely Tomahawk z USS Stethem (zdroj: Wikimedia).

Severoatlantická aliance

Nárůst aliančních vojenských cvičení

Více než půl tuctu cvičení chystá od nynějška až do konce roku 2015 Severoatlantická aliance, včetně toho největšího v říjnu, zahrnujícího 25 000 vojáků. Některá cvičení budou zaměřená na námořní jednotky a budou se odehrávat jak ve Středozemním, tak Černém moři. Za zmínku rovněž stojí cvičení, které bude probíhat od 28. září do 6. listopadu v Itálii, Portugalsku a Španělsku s názvem Trident Juncture 2015. Kromě jiného má totiž za úkol prověřit nasaditelnost tzv. Very High Readiness Joint Task Force (VHRJTF), známějších pod zkratkou spear-head forces. Jedná se o jednotky, které byly vytvořeny jako odpověď na aktuální napjatý stav s Ruskou federací. Tyto síly být schopny reagovat během 48-72 hodin na případné krizové situace například v pobaltských státech. Financovány by měly být především ze zdrojů nejsilnějších evropských států a budou umístěnx na základnách ve východní Evropě.

Na začátku dubna se první část aliančních cvičení dotkne také České republiky, která bude společně s Nizozemskem hostit poplachový nácvik v okolí letišť. V druhé části cvičení v západním Polsku budou podle scénáře reagovat německé, nizozemské, české a norské jednotky na simulovanou krizi.

V souvislosti s rapidním nárůstem cvičení generální tajemník NATO Jens Stoltenberg rovněž upozornil, že je potřeba ponechat všechny komunikační kanály s Ruskem otevřené, včetně transparentnosti daných cvičení, aby nedošlo k případnému nedorozumění. Podle Stoltenberga má každý stát nárok na cvičení, pokud ho vykonává v souladu s mezinárodními úmluvami. Problémem u Ruska jsou ovšem jejich náhlá cvičení, která vyvolávají nestabilitu, proto je potřeba předejít možné nechtěné eskalaci krize.

Výroční konference o proliferaci ZHN

V katarském Dauhá se na začátku března pořádala výroční konference NATO zaměřená na proliferační hrozby současnosti. Účastníci z padesáti zemí se tak poprvé setkali mimo Evropu. Konference představovala neformální fórum k výměně názorů. Diskutovány byly například chemické a biologické zbraně a jejich propojenost s technologickými změnami, terorismem nebo proliferací zbraní hromadného ničení. Úvodní řeč byla přednesena zástupcem generálního tajemníka Aliance Alexandrem Vershbowem. Ten se přirozeně zaměřil na současný vývoj vztahů s Ruskem a úmysl Kremlu vyvíjet novou nukleární zbraň, stejně jako na hrozbu Islámského státu nebo nukleární program Íránu. Celá řeč je k dispozici zde. Událost představovala přípravu na diskuzi na konferenci Non-Proliferation Treaty, která se uskuteční letos v dubnu v New Yorku k revizi stávající smlouvy.

Evropská unie

Juncker volá po vytvoření evropské armády

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker přišel s tvrzením, že Evropská unie potřebuje svou vlastní armádu, aby byla schopna čelit Rusku a dalším hrozbám. Stejně tak by dle něj společná armáda pomohla formovat zahraniční a bezpečnostní politiku Unie a umožnila Evropě převzít míru zodpovědnosti ve světě. Juncker svůj názor podpírá argumenty, že Severoatlantická aliance není dostatečná, protože ne všechny její členské státy jsou členy EU. Vůči tomuto plánu se však postavila Velká Británie, která považuje obranu za národní záležitost a nevidí žádné vyhlídky pro tuto unijní armádu. Obdobně skeptické je Polsko s Lotyšskem, které považují tento nápad za riskantní a je velkou otázkou, kde by se na ni získaly finance, jak by fungovaly její jednotky, kdo by je vedl a podobně. Naopak německá ministryně obrany Junckerův plán přivítala, neboť dle ní budoucnost Evropanů bude utvářena i evropskou armádou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *