Novinky z Latinské Ameriky: duben 2014

Přehled a stručná analýza bezpečnostního dění z Latinské Ameriky za měsíc duben.

Venezuela

Venezuelská krize: Smírčí rozhovory, nejednotná opozice a sílící represe

Ve Venezuele se po dvou měsících demonstrací, které si od února odnesly nejméně 40 obětí, sešla vláda s opozicí u jednacího stolu. Zprostředkovateli se stali zástupci tří států Unie jihoamerických národů (UNASUR), Brazílie, Ekvádoru a Kolumbie. Kromě zemí UNASURu je u jednání přítomen také vatikánský státní tajemník Pietro Parolina, který do roku 2013 působil jako diplomat ve Venezuele.

Průběh prvního kola jednání byl přenášen živě ve státních radiových stanicích i televizi. Tato výsada opozice se však neopakovala při dalších dvou kolech jednání, která již proběhla za zavřenými dveřmi. K jednání navíc nezasedly všechny odnože protestujících, pouze představitelé umírněné opozice, jejíž hlavní tváří je Henrique Capriles, neúspěšný kandidát proti Nicolasi Madurovi v loňských prezidentských volbách. Rozhovorů se účastní také Mesa de la Unidad Democrática (MAD), seskupení opozičních proti-chávistických stran, v jejímž čele stojí Capriles. Generální tajemník MAD, Ramón Guillermo Aveledo, uvedl, že rozhodujícím důvodem pro přistoupení k dialogu s Madurovou vládou byla především situace venezuelských studentů, kteří se během demonstrací postavili vládě a čelili neúměrné reakci státních bezpečnostních složek.

Studenti samotní ale zasednout k jednacímu stolu s vládou odmítají a rozcházejí se s umírněným křídlem opozice. S Madurem jsou ochotni jednat pouze pod podmínkou propuštění stovky uvězněných demonstrantů a členů opozice, mezi nimiž je i hlavní představitel radikálního křídla protestujících, Leopoldo López. Názory na potenciál probíhajícího dialogu venezuelské vlády s opozicí se rozcházejí. María Corina Machado, další vůdčí postava opozice, jež je na svobodě a částečně tak převzala roli Lópeze, označila rozhovory za frašku, kterou se vláda „snaží oklamat mezinárodní společenství a rozdělit demokratické síly.“

Naopak Maduro se k prvnímu kolu jednání vyjádřil velice kladně. Jeho přístup k dialogu je ovšem dosti znepokojující, bereme-li v úvahu jeho výrok, který zní: „Zde neprobíhá žádné vyjednávání. Žádné dohody. Hledáme pouze model mírové koexistence a vzájemné tolerance.“ Zdá se, že venezuelský prezident je ochotný s opozicí o problémech pouze mluvit, ne je řešit, což by mohlo výrazně zpochybnit smysl zprostředkovaných rozhovorů. Jakákoli dohoda s opozicí je podle Madura nemožná, neboť by jej učinila „zrádcem chávismu.“

Capriles vnímá situaci jinak – tvrdí, že z 90 % záleží na vládě, jestli dialog přinese výsledky nebo zůstane jen u rétoriky. Zároveň vládu upozornil, že vyjednáváním se opozice nevzdává práva pokračovat v demonstracích. A ty skutečně neustávají. Studenti i další odpůrci Madurovy vlády nadále vycházejí do ulic, zapalují podobizny prezidenta Madura a střetávají se se slzným plynem a vodním dělem státních bezpečnostních složek. V souvislosti s přehnanými zásahy policie a bezpečnostních složek proti demonstrujícím došlo k určitému pokroku, když armáda přiznala, že došlo k přehnané reakci některých členů ozbrojených sil. Armádní velitel strategických složek Vladimir Padrino dokonce oznámil, že probíhá vyšetřování 97 strážníků pro podezření z krutého zacházení a mučení protestujících.

Během rozhovorů se obě strany shodly na dodržování venezuelské ústavy a společně odmítly násilí. Přesto ale, jak píše profesor z Georgetownské univerzity Héctor Schamis, dochází, napříč odsouzení násilí ze strany vlády, k intensifikaci represí proti protestujícím. A kromě toho, že Maduro zamítl amnestii zatčených členů opozice, Nejvyšší soud nově interpretoval právo manifestace, které je nyní podmíněno schválením starostou příslušné oblasti. Povolením demonstrací však starostové riskují odnětí svobody – stačí se podívat na případ starosty San Cristóbalu, odsouzeného k jednomu roku vězení, jelikož nezakročil proti výstavbě barikád demonstrantů v této oblasti. Ze stejného důvodu byl odsouzen na 10 měsíců odnětí svobody také Enzo Scarana, starosta San Diega.

Španělský deník El País nepovažuje za pravděpodobné, že by dialog mohl vést k usmíření s opozicí. Argumentuje tím, že mezi Madurovou a opozicí je zásadní rozdíl, který spočívá v pojetí moci, s níž vláda nakládá autoritářsky a sektářsky. Aby bylo vůbec možné dosáhnout nějakých výsledků, musí Maduro nejdříve odstranit tzv. nárazové složky vlády, jimiž deník pojmenoval represivní skupiny uvnitř státních bezpečnostních sil, a zajistit jejich disciplínu. Shamis ještě dodává, že potenciálu rozhovorů nepřidává ani rozpolcenost opozice, která trpí stále prohlubujícími se rozdíly mezi jednotlivými odnožemi. Proto navrhuje, aby se k dialogu uchýlila nejprve samotná opozice, sjednotila se a teprve potom přistoupila k jednání s vládou.

Lilian_Tintori_with_Venezuelan_Flag
Ilustrační obrázek (Zdroj: Wikimedia.org).

Brazílie

5. 4. – Jednotky ve slumu Mare dostaly posily

Koncem  měsíce března společně obsadili armáda a policie jednu z nejnebezpečnějších favel v Rio de Janeiru, Mare. Nyní byli nasazení policisté staženi a nahrazeni dalšími vojáky, celkem zhruba třemi tisíci muži. Podle státních orgánů bude armáda v tomto místě nasazena minimálně do konce blížícího se mistrovství světa ve fotbale. Podle BBC je většina místních obyvatel k vojákům vstřícná a jsou jim vděční za zajištění bezpečnosti. Ta je totiž ve většině brazilských favel velmi špatná, především kvůli činnosti organizovaných gangů obchodujících s drogami.

16. 4. – Stávka policistů ve státě Bahia

Kvůli dvoudenní stávce příslušníků policejních jednotek v brazilském státě Bahia, kteří protestovali za lepší pracovní podmínky a zvýšení platů, byla k zajištění bezpečnosti v ulicích tamních měst nasazena armáda. Ani ta ovšem nedokázala zajistit bezpečnost a v ulicích docházelo k rabování obchodů a ničení veřejného i soukromého majetku. Zavřena zůstala také většina škol a univerzit. Během dvoudenního „bezvládí“ bylo zabito 39 lidí, což je podle vyjádření úřadů více, než za normálních okolností. K podobnému chaosu v tomto státě došlo i v roce 2012. Během dvanáctidenní policejní stávky bylo tehdy zabito 130 lidí.

25. 4. – Další vlna násilných protestů v Rio de Janeiru

V důsledku smrti místního populárního tanečníka propukly ve čtvrti Pavao-Pavaozinho sousedící s oblíbenou pláží Copacabana protesty proti policii spojené s násilnými střety. Podle místních byl totiž Douglas Rafael de Silva Pereira ubit k smrti policejními jednotkami, které v tu chvíli zasahovali proti drogovému gangu. Policie svou vinu na jeho smrti popírá, přičemž se odvolává na to, že jeho zranění byla způsobena pádem ze zdi, na kterou vylezl, když z místa zásahu utíkal. Státní orgány slíbily záležitost vyšetřit.

V reakci na jeho smrt začali lidé v této čtvrti stavět barikády z hořících pneumatik, zaútočili také na policejní stanici. Další vlna násilí pak přišla po pohřbu Pereiry, kterého se zúčastnilo na 500 lidí. Policie musela proti útočníkům házejícím kameny použít pepřové spreje a slzný plyn.

Mexiko

1. 4. – La Tuta jako poslední přeživší vůdce Templářských rytířů

Servando Gómez, přezdívaný la Tuta, zůstává po smrti Enrique Kike Plancarte posledním ze tří hlavních vůdců drogového kartelu Templářských rytířů operujícího v mexickém státě Michoacán. Plancarte zemřel během potyčky s mexickými ozbrojenými silami poslední březnový den. Mexická prokuratura nabízela za dopadení Plancarta 10 milionů pesos (přibližně 774 tisíc dolarů). Třikrát větší odměna čeká toho, který prokuraturu přivede ke Gómezovi, jež i přes občasné vystupování na veřejnosti spravedlnosti stále uniká.

Ukrývající se la Tuta je i jedním z důvodů, proč civilní ozbrojené skupiny odmítají vlastní odzbrojení, které po nich mexické autority vyžadují. Kromě Gómeze požadují také dopadení minimálně dalších sedmi níže postavených vůdců působících v Templářských rytířích. Sebeobranné skupiny navíc přistupují pouze opatrně ke zprávě o dopadení Kike Plancarty vzhledem k tomu, že karteloví vůdci mají tendenci se znovu zázračně objevovat živí a až pozdě vyjde najevo, že došlo k dopadení většinou méně významného člena kartelu. V těchto případech jsou proto zcela zásadní testy DNA.

10. 4. – Zatčený drogový lídr informátorem USA

Jesús Vicente Zambada-Niebla, syn nejhledanějšího drogového lídra, Ismaela Zambady, se stal informátorem americké prokuratury. Díky tomuto kroku má naději na zkrácení doživotního odnětí svobody, které mu bylo uděleno za zprostředkovávání obchodu s kokainem do USA. Niebla se zároveň zavázal, že se neodvolá proti rozsudku, na jehož základě mu bude zabaven majetek v hodnotě 1,37 miliard dolarů. USA tak mají možnost získat užitečné informace o nejmocnějším mexickém drogovém kartelu operujícího ve státě Sinaloa. Niebla se zatím nechal slyšet, že jeho otec i ostatní členové kartelu jsou neustále pod ochranou ozbrojené ochranky a přiznal se také k uplacení mexických státních úředníků, kteří mu umožnili provozovat obchod s drogami.

Guatemala

2. 4. – Legalizace marihuany a opia do konce roku 2014

Guatemalský prezident Otto Perez chce legalizací marihuany předcházet organizovanému zločinu, který se v zemi šíří mimo jiné přeléváním činnosti mexických drogových kartelů za hranice. Perezův plán na legalizaci má nyní k dispozici vládní komise, která by se k němu měla v říjnu vyjádřit a podat doporučení na jeho implementaci. Perez očekává, že zavedení plánu by mohlo nastat ještě do konce roku 2014. Plán se týká nejen marihuany, ale také opiových plantáží na hranici s Mexikem, které jsou určené k farmaceutickým účelům. Z opia se vyrábí například morfium či kodein.

Ekvádor

25. 4. – Zaměstnanci Pentagonu opustí Ekvádor

Dvacet Američanů, kteří působí na americké ambasádě v Ekvádoru jako vojenští poradci, opustí do konce dubna zemi. Stane se tak kvůli rozhodnutí tamního parlamentu a prezidenta Rafaela Correi, který je obvinil z vměšování se do vnitropolitických záležitostí země. Jedná se o americké důstojníky, kteří zde působí v rámci kanceláře zajišťující bezpečnostní spolupráci. V minulosti se podíleli například na boji proti pašování drog, obchodu s lidmi nebo terorismu. Vzájemné vztahy obou zemí se neustále zhoršují už od roku 2007, kdy socialistický prezident Correa nastoupil do svého úřadu. V roce 2011 byla například Ekvádor nucena opustit tehdejší americká velvyslankyně Heather Hodges poté, co server WikiLeaks zveřejnil tajnou americkou diplomatickou zprávu, ve které je místí policie obviňována z korupce.

Peru

17. 4. – Tisíce evakuovaných kvůli nebezpečné sopce

V Peru bylo v důsledku zvýšené aktivity sopky Ubinas na jihu země evakuováno zhruba 4 tisíce lidí s jejich hospodářskými zvířaty, kteří žijí v jejím blízkém okolí. Sopka začala chrlit oblaka dýmu a prachu, podle místních expertů se ale její výbuch předpokládat nedá. Při podobných událostech v roce 2006 způsobil unikající jedovatý plyn smrt množství zvířat.

Chile

Měsíc katastrof

Obrovský požár zasáhl v sobotu 12. dubna chilské přístavní město Valparaiso, přičemž uhasit se jej podařilo až o několik dní později. V důsledku katastrofy bylo evakuováno na 10 000 obyvatel, 15 lidí v ohni zahynulo. Přestože byla část města naprosto zničena, prezidentka Michelle Bachelet už přislíbila pomoc při jeho obnově. Valparaiso je od roku 2003 zapsáno na seznamu kulturního světového dědictví UNESCO, známé je především díky svým barevným ulicím, které se od moře zvedají do blízkých svahů hor.

Cerro_incendiado_en_Valparaíso,_abril_de_2014
Část města po požáru (Zdroj: Wikimedia.org).

Kromě tohoto neštěstí zasáhlo tuto jihoamerickou zemi již na začátku měsíce, 2. dubna, silné zemětřesení o síle 8,2 magnitudy, které bylo doprovázeno vlnami tsunami. Pět lidí zahynulo, z věznice ve městě Iquique se navíc podařilo utéct třem stům vězňů. Díky dobře zvládnutým bezpečnostním opatřením bylo ale zabráněno dalším ztrátám na životech. Chile má totiž se zemětřeseními bohaté zkušenosti. V roce 2010 zde například při jednom o síle 8,8 magnitudy zemřelo na 500 lidí.

Bolívie

16. 4. – Bolívie chce přístup k moři, o pomoc žádá OSN

Bolívie se ve svém sporu o území s Chile obrátila o pomoc na Mezinárodní soudní dvůr. Prezident EvoMoralesosobně do jeho sídla v Haagu doručil dokumentaci, která se případu týká. Při této příležitosti také zdůraznil odhodlanost, se kterou bude jihoamerická země za svým požadavkem stát. Bolívie ztratila kontakt s tichomořským pobřežím ve válce na konci 19. století, přičemž dodnes je pro ně tato událost velmi citlivá. Chile se brání tím, že veškeré změny hranic byly uznány oběma státy v mírové smlouvě z roku 1904. Bolívie je díky své vnitrozemské poloze velmi limitována, především v oblasti obchodu. Většina její mezinárodní výměny je totiž odkázána na spolupráci s Chile kde prochází jeho přístavy.

25. 4. – Vojáci v ulicích

V Bolívijském hlavním městě La Paz se sešlo na tisíc vojáků, kteří protestovali proti špatnému stavu uvnitř jejich ozbrojených sil a proti nerovným podmínkám, které v nich panují. V reakci na to jich bylo armádou 702 propuštěno ze služby. Prezident EvoMorales pak vyjádřil své obavy o disciplínu, která v ozbrojených silách panuje. Podle Bolívijského ministra obrany RubenSaavedra prochází tamní armáda reformou, která má do roku 2015 největší problémy vyřešit. Vojáci budou ale zřejmě protestovat i dále. V rámci pozemní armády, námořnictva a vzdušných sil slouží v této jihoamerické zemi v současnosti zhruba 38 tisíc lidí.

Autoři: Pavel Vinkler, student bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia a Politologie a Michaela Klíčníková, studentka magisterského oboru Mezinárodní vztahy, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *