Novinky z postsovětského prostoru: březen 2014

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z postsovětského prostoru za měsíc březen.

Střední Asie

Kyrgyzstán a Tádžikistán postupně uvolňují hranice

Po lednové přestřelce na hranicích a následných diplomatických sporech došlo v kyrgyzko-tádžických vztazích k oteplení. Dne 31. března oznámil kyrgyzský velitel hraniční služby Raiymberdy Duishembiev, že dva z hraničních přechodů v Karamyku a Bordobu budou opět otevřeny. Další dva checkpointy pak dovolují překračovat hranice lidem žijícím nedaleko, zbytek hraničních přechodů zůstává uzavřen. Státy však vytvořily společnou komisi, která pracuje na vymezení hranic, a která má vysoký potenciál situaci urovnat.

Kavkaz

Arménie finišuje přípravy pro vstup do Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu

Ačkoli arménská vláda strávila poslední tři roky vyjednáváním o asociační dohodě s Evropskou unií, v září minulého roku nastal obrat: prezident Serž Sargsjan oznámil záměr připojit zemi do Ruskem vedené celní unie. Podle Šavarše Kočarjana, arménského náměstka ministra zahraničních věcí, by veškeré důležité požadavky ze strany celní unie měly být splněny už v polovině dubna. Tento vývoj potvrdil v závěru měsíce i premiér Tigran Sargsjan. Dle jeho slov neexistuje žádná překážka, která by vstupu do Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu mohla zabránit.

 Je Gruzínský sen v ohrožení?

Koaliční projekt bývalého gruzínského premiéra Bidziny Ivanišviliho začíná čelit otřesům, které by mohly ohrozit i stabilitu celé tamní politické scény. Ivanišvili totiž v televizním rozhovoru v polovině března otevřeně přiznal, že je „překvapený“ a „zklamaný“ svým dosavadním chráněncem a novým prezidentem Gruzie, Giorgim Margvelašvilim. Ačkoli prohlásil, že názorové rozdíly mezi ním a prezidentem není nutné dramatizovat, veřejně mu vytkl například vzrůstající sbližování s jeho zahraničněpolitickým poradcem Vanem Matčavarianim – ten podle Ivanišviliho využil členství v Gruzínském snu jen jako tlak na minulého prezidenta Michaila Saakašviliho, čímž měl dosáhnout zaměstnání ve státem vlastněném podniku. Dalším bodem sporu se stalo Margvelašvilim zamýšlené veto zákona ohledně vyslýchání svědků nebo například využívání honosné prezidentské rezidence, kterou ještě donedávna sám současný prezident považoval za symbol vlády „násilí, zla a nemravnosti“ svého předchůdce Saakašviliho.

Giorgi_Margvelashvili_and_Bidzina_Ivanishvili_in_2013
Margvelašvili a Ivanišvili v roce 2013 (Zdroj: Wikimedia, Author: VOA).

Rozpory v Gruzínském snu se ovšem neodehrávají jen na úrovni prezidenta a bývalého premiéra. Národní fórum, jeden z klíčových členů tohoto koaličního hnutí, slovy svého vůdce Gubaze Sanikidze zvažuje odchod. Kritizuje například neschopnost ministrů nebo to, že se údajně pouze pár členů parlamentu a vlády stará o problémy Gruzie a snaží se pracovat na jejich řešení.

Tyto roztržky podle analytika Jamestown Foundation Vasilije Ruchadzeho mohou nejen ohrozit Ivanišviliho zákulisní vliv na dění v Gruzii, ale i připravit Gruzínský sen o jeho dosavadní politický monopol, což by mohlo vyústit až v nestabilitu v zemi.

Emirát Kavkaz má nového vůdce

Na webových stránkách „nezávislého“ serveru Kavkaz Center se v polovině března objevila zpráva s videem, která potvrdila informaci, o které se dosud jen spekulovalo: dosavadní vůdce Emirátu Kavkaz Doku Umarov je mrtvý. Nahradit ho má Aliasaschab Kebekov, neboli Ali Abu Muchammad, který od roku 2010 působil jako Umarovem jmenovaný qadi, nejvyšší islámský soudce.  Podle svých slov je velice skeptický v ohledu své vhodnosti pro vykonávání takového postu a návrh, aby emirát vedl, několikrát odmítl. Přestože se však nepovažuje za nadřazeného jakémukoli jinému potenciálnímu kandidátovi, ve svém vyjádření požádal jednotlivé velitele, aby přiměli své bojovníky slíbit mu věrnost. Zajímavý vývoj událostí může ovšem přinést Muchammadova etnická příslušnost – je vůbec prvním nečečenským vůdcem současných severokavkazských vzbouřenců. To může způsobit problémy s věrností Čečenců, ale i usnadnit přelévání džihadismu do dalších států Kavkazu.

Východní Evropa

Krym je nyní ruský, Západ uvaluje sankce

Krym již není součástí Ukrajiny, nýbrž Ruské federace. V referendu z 16. března se tak vyslovilo 96,77% obyvatel poloostrova. Volební účast byla vyšší než 80 %, k urnám přišlo 1,5 milionu voličů. Evropská Unie na událost reagovala prohlášením, že referendum bylo ilegální a nelegitimní, jeho výsledek neuznává. Ukrajině mimo tonabídla obchodní výhody v hodnotě 500 milionů eur a odstranila cla u široké škály výrobků na podporu její ekonomiky.

Den po referendu podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret, ve kterém uznal Krym jako „suverénní a nezávislý stát“. USA a EU ve stejnou dobu uvalily sankce (zákaz cestování, zmražení účtů) na jedenáct ruských a ukrajinských politiků zodpovědných za odtržení Krymu. Bez ohledu na tento krok Putin 18. března podepsal smlouvu, ve které přijal Krym za součást Ruské federace. Ruské jednotky na poloostrově začaly obratem přebírat ukrajinské vojenské základny, což si vyžádalo život jednoho ukrajinského vojáka. EU i USA v reakci rozšířily sankce o dalších dvanáct osob, Putin na ně však reagoval s humorem.

Prozatímní ukrajinský prezident Oleksandr Turchynov vydal 24. března příkaz ukrajinským jednotkám, aby se stáhly ze svých základen na Krymu. Již předtím obsadily ruské jednotky většinu základen v oblasti, vyvádějíce ukrajinské vojáky násilím. NATO následně varovalo před zvýšeným počtem ruských jednotek na ukrajinské východní hranici. Americký prezident Obama proto vyzval Moskvu, aby své jednotky stáhla a zmírnila tak napětí.

Svět se obává ruské anexe Podněstří

Předseda moldavské vlády Iurie Leanca na konci března vyjádřil obavy o situaci v Podněstří, samozvané republice na levém břenu Dněstru. Že by právě tato oblast mohla být dalším cílem Ruska, varoval i hlavní velitel spojeneckých sil NATO, americký generál Philip Breedlove. Situace v Moldávii se zdá býti podobná té na Krymu. Moldavská vláda nedávnou podepsala asociační dohodu s Evropskou unií, zatímco region Podněstří využívá podpory Ruska. Velké obavy pak vzbuzuje především přítomnost 1 400 Ruských vojáků, kteří zde jako mírové jednotky zůstávají od moldavsko-podněsterské války v roce 1992.

Copy of 010
Ruští vojáci v Podněstří (Zdroj: Ministry of Defence of Russian Federation).

Na situaci reagovala náměstkyně státního tajemníka USA Victoria Nulandová, která Kišiněvu přislíbila finanční pomoc v hodnotě 10 milionů dolarů na zabezpečení hranic. Upozornila ale, že v žádném případě nejde o blokádu –obchod by měl zůstat nenarušen, stejně tak nebude omezen pohyb turistů či podnikatelů přes hranice. „Některým lidem však může být přechod přes hranice odepřen. Toto opatření reflektuje obavu Ukrajiny, že se přes hranice pohybují lidé pašující zbraně s cílem vyvolat potíže, být provokatéry,“ vyjádřila se Nulandová. Rusko však tyto kroky odmítá. 28. března uskutečnil ruský prezident Vladimir Putin telefonát prezidentu USA Baracku Obamovi, ve kterém požadoval okamžitě zastavení blokády Podněstří. Stejný požadavek vznesl o tři dny později k německé kancléřce Angele Merkelové. Západ však zatím žádné kroky ke splnění Putinova požadavku nepodniknul.

Krymští Tataři budou chtít autonomii

Tatarská minorita na Krymu, jež tvoří 15 % procent krymské populace, se ostře staví proti ruské intervenci. Před krymským parlamentem se v únoru tisíce z nich násilně střetlo s pro-ruskými demonstranty, referendum ze šestnáctého března o přidružení Krymu k Rusku bylo Tatary bojkotováno. Ruští zákonodárci se sice zavázali garantovat Tatarům náboženskou svobodu a financovat programy na podporu minority, bývalý lídr krymských Tatarů Mustafa Dzhemilev však nabídku odmítl s tím,že jde o pouhý úplatek. „Naše hlavní podmínka je stažení ruských jednotek z Krymu,“ vyjádřil se Dzhemilev. Podle Reuters pak 29. března odhlasovalo Shromáždění krymských Tatarů rozhodnutí započít se snahami o etnickou a teritoriální autonomii.

Autoři: Alžběta Bajerová a David Rypel, studenti bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia a Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *