Novinky z postsovětského prostoru: červen 2014

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z postsovětského prostoru za měsíc červen.

VÝCHODNÍ EVROPA

Ukrajinský konflikt

Situace na bojišti

Bezpečnostní situace na východní Ukrajině se po většinu června nadále zhoršovala a země se pořád nachází v de facto ozbrojeném vnitrostátním konfliktu. Střety mezi vládními silami a pro-ruskými separatisty pokračovaly se stejnou, ne-li větší intenzitou než ke konci května, kdy došlo k eskalaci násilí zejména po prezidentských volbách.

Začátkem měsíce byly hlášeny útoky povstalců na několik hraničních přechodů, včetně velitelství pohraniční stráže v blízkosti města Luhansk, které bylo po dvoudenním obléhání dobyto. Separatistům se zde také podařilo obsadit dvě vojenské základny. V druhé polovině měsíce došlo také k útokům na několik hraničních postavení v Donětské oblasti. Nejtvrdší boje se během tohoto měsíce nicméně odehrávaly v okolí hlavní vojenské bašty povstalců, města Sloviansk a v první polovině měsíce také v přístavním městě Mariupol, které se nakonec 13. června po těžkých bojích podařilo vládním silám získat zpátky pod svou kontrolu. Tento úspěch Kyjevské vlády byl nicméně den na to zkalen sestřelením armádního letounu nad městem Luhansk, na jehož palubě zahynulo 49 příslušníků ukrajinských ozbrojených sil. Jedná se tak zatím o vůbec největší ztrátu vládních sil v jediném incidentu. Rozzuření Ukrajinci v reakci na sestřelení letounu zaútočili na ruskou ambasádu v Kyjevě, což vyvolalo velmi negativní reakci Kremlu. Významné ztráty zaznamenaly vládní síly také 19. června, kdy v bojích při městě Krasny Liman v Donětské oblasti zahynulo 12 ukrajinských vojáků a 25 bylo zraněno. Jistou naději na oslabení bojů přineslo vyhlášení unilaterálního týdenního příměří ze strany prezidenta Porošenka 20. června (více níže). Násilné střety a incidenty i přes vyhlášené příměří pokračovaly. K zastavení palby se nakonec někteří separatisté oficiálně přidali 23. června, odzbrojení ale důrazně odmítli. Den na to byl nad Slovianskem sestřelen další (v pořadí již čtvrtý) armádní vrtulník, na jehož palubě zahynulo 9 mužů. Přestože vládní síly hlásily desítky případů porušení příměří ze strany separatistů, rozhodl se prezident Porošenko po rozhovorech se svým ruským protějškem Vladimírem Putinem prodloužil příměří o další tři dny až do konce měsíce, tedy do 30. června.

Hodnověrné údaje o ztrátách povstalců nejsou vzhledem k často nepřehledné situaci zatím dostupné. Přesto se v průběhu června objevily první statistiky ohledně lidských obětí dosavadního konfliktu. Vláda v Kyjevě 11. června uvedla, že podle oficiálních údajů dostupných z márnic zahynulo od zahájení „protiteroristické operace“ na východní Ukrajině nejméně 270 lidí. Podle zprávy OSN od 15. dubna do 20. června zemřelo odhadem 423 lidí (včetně vojáků).

Politický vývoj

Nově zvolený ukrajinský prezident Petro Porošenko složil 7. června prezidentský slib. Ve své inaugurační řeči odsoudil válku a nabídnul politické ústupky separatistům na východě země s tím, že chce ukončit boje do jednoho týdne. Separatisté však na jeho proslov reagovali odmítavě a realita na bojišti žádné zastavení bojů v tak krátkém čase neumožnila. Jedním z prvních prezidentových počinů v úřadě bylo nařízení k vytvoření humanitárních koridorů mezi oblastmi zasaženými konfliktem a zbytkem Ukrajiny. Přestože tento krok byl obecně přijat kladně, Porošenko čelil kritice, že by měl prioritně dovést strany k příměří. O to se pokusil 20. června, kdy představil svůj 15-bodový mírový plán. Ten zahrnuje jednostranné vyhlášení dočasného příměří, decentralizaci moci, uskutečnění předčasných parlamentních voleb, amnestii pro všechny, kteří dobrovolně složí zbraně a nespáchali žádné „závažné zločiny“, vytvoření desetikilometrové nárazníkové zóny na ukrajinsko-ruských hranicích společně s koridorem, který by umožňoval pro-ruským separatistům bezpečně opouštět oblast konfliktu nebo ukončení ilegální okupace budov a propuštění všech rukojmích. Prezident nicméně dodal, že „příměří neznemožňuje ukrajinským jednotkám bránit se agresi separatistů,“ a tímto krokem údajně dává rebelům na východě čas na odzbrojení. Kreml takový postup označil za ultimátum, prezident Putin nicméně plán oficiálně podpořil.

_76091097_ukraine_donetsk_luhansk_20140707
Východní Ukrajina a centra pro-ruských povstalců (Zdroj: BBC).

Samotné rusko-ukrajinské vztahy zůstávají velmi napjaté. Ukrajina nadále obviňuje Moskvu z přímé podpory povstalců dodávkami zbraní i bojovníků, což Kreml popírá. Ruská vláda zase odsuzuje vojenskou operaci proti pro-ruským separatistům na východě země (kterou Kreml i většina ruských médií označuje termínem „trestní operace“) a obviňuje Kyjev z porušování humanitárního práva a úmyslného zabíjení civilistů. Po neformálním setkání hlav obou států u příležitosti oslav 70. výročí Dne D v Normandii se zdálo, že by mohlo dojít k jisté deeskalaci napětí ve vzájemných vztazích. Nicméně útok na ruskou ambasádu v Kyjevě a zejména zpráva o tom, že tři ruské tanky měly 12. června překročit ukrajinské hranice, tyto naděje prozatím zmařily. Ruské ministerstvo zahraničí obvinění dementovalo, NATO ale později zveřejnilo fotografie, které mají dosvědčit ukrajinské tvrzení. Z dostupných informací je patrné, že separatistům se do rukou tanky dostaly a patrně přišly z ruského území. Zda jsou ale skutečně ruské provenience, nelze nijak potvrdit, vzhledem k tomu, že tento model patří k standardní výzbroji také ukrajinské armády a v Charkově se nachází továrna na jejich výrobu. Objevily se také tvrzení, že se jedná o výzbroj ukrajinské armády ponechanou na Krymu, která se teď dostala do rukou separatistům. V tomto případě je ale šance, že by se tak stalo bez vědomosti ruských úřadů, dost nepravděpodobná.

Další problematickou úrovní rusko-ukrajinských vztahů, která eskalovala v červnu, je situace kolem přívodu plynu. Rusko Ukrajině v dubnu zvedlo cenu této komodity o osmdesát procent, což Kyjev neakceptoval a za plyn dále platil původní částku. Rusko hrozilo, že pokud Ukrajina nezaplatí stále narůstající dluh, přívod plynu zastaví. Svůj slib nakonec 16. června skutečně splnilo. Uzavření kohoutků předcházely intenzivní vyjednávání mezi oběma stranami zprostředkované EU, dohodu o ceně se ale dosáhnout nepodařilo. Gazprom prohlásil, že od teď bude Ukrajině dodávat pouze takové množství plynu, za které si Kyjev předem zaplatí. Podle ukrajinské plynárenské společnosti Naftogaz má země dostatek zásob do konce prosince.

Propuštění pozorovatelů OBSE

Dva týmy pozorovatelů Speciální monitorovací mise (SMM) OBSE, které byly uneseny 26. a 29. května pro-ruskými povstalci v Donětské a Luhanské oblasti, byly na konci června po více než 30 dnech v zajetí propuštěny. První tým byl propuštěn 27. června a druhý den na to. Podrobnosti o tom, kdo a proč je zajal a jak se podařilo vyjednat jejich propuštění, zůstávají z obav o bezpečnost dalších pozorovatelů působících na Ukrajině v tajnosti. Propuštění pozorovatelé jsou údajně v pořádku. SMM má momentálně na Ukrajině téměř 300 pozorovatelů, přičemž mandát mise umožňuje rozmístění až 500 pozorovatelů. Právě z obav o jejich bezpečnost bylo ale pro zatím navyšování pozorovatelů pozastaveno.

Asociační dohoda EU s Ukrajinou, Moldávií a Gruzií

Dne 27. června podepsaly Ukrajina, Gruzie a Moldávie dlouho očekávanou asociační dohodu s EU. Kreml tento krok zhodnotil velmi negativně a vyhradil si právo přijmout blíže nespecifikované odvetné kroky, pakliže smlouva Rusko nějak ovlivní. Západní státy nicméně varovaly Rusko, že pokud nebude spolupracovat a nevyzve ukrajinské separatisty ke složení zbraní, uvalí na něj další sankce.

RUSKÁ FEDERACE

Ruský prezident se vzdal práva intervenovat na Ukrajinu

Vladimír Putin požádal horní komoru ruského parlamentu o zrušení pravomoci zasáhnout armádními složkami na Ukrajině. Tuto možnost mu Rada federace původně udělila na jeho vlastní žádost na začátku března letošního roku. Případná intervence měla být vedena na ochranu ruské menšiny, pokud by si to výjimečná situace v sousední zemi vyžadovala. Tento požadavek, který zákonodárci podpořili s výjimkou jednoho hlasu proti zcela jednomyslně, má podle prezidentova mluvčího být reakcí na zahájení mírového dialogu mezi ukrajinskou vládou a separatisty. Rozhovorů se má mimo zástupce obou znesvářených stran účastnit i delegace z Ruska a Organizace pro bezpečnost a spolupráce v Evropě (OBSE). Předseda bezpečnostního výboru Rady federace Viktor Ozerov ovšem varoval, že zákonodárci budou schopni pružně reagovat, pokud Putin situaci v budoucnu přehodnotí. V dlouhodobém měřítku krok ruského prezidenta znovu potvrzuje, že zájem Kremlu o ukrajinské separatisty není příliš velký, a nezdá se, že by měl v případě území východní Ukrajiny postupovat podobně jako v případě Krymského poloostrova. Názory Putina a východoukrajinských povstalců se rozcházely už v květnu v případě referenda o nezávislosti Doněcku a Luhansku.

Moskva spouští vojenská cvičení v Kaliningradu

Území Kaliningradu, ruské exklávy ležící mezi Polskem a Litvou, se v červnu proměnilo ve vojenské cvičiště. Podle ruského ministerstva obrany je cvičná operace, které se účastní jednotky výsadkářů a námořní pěchoty, reakcí na podobné operace Severoatlantické aliance pod názvy Saber Strike 2014 a BALTOPS 2014 v regionu Baltského moře. Ve svém prohlášení ministerstvo nespecifikuje počet ani vybavení jednotek, ale má „korespondovat“ s velikostí cvičných manévrů prováděných Aliancí.

Gazprom a OMV podepsali dohodu o plynovodu

Rakouská energetická skupina OMV a ruská plynárenská firma Gazprom podepsaly 24. června smlouvu o výstavbě plynovodu South Stream na území Rakouska. Plánovaný plynovod má dodávat plyn do Evropy, aniž by přitom musel procházet Ukrajinou. Podpisu předcházelo setkání ruského prezidenta Vladimíra Putina s jeho rakouským protějškem Heinzem Fischerem, kde kromě samotného plynovodu diskutovali také o ukrajinské krizi. Ačkoli Evropská komise vyjádřila obavu, že se South Stream neslučuje s evropskými zákony o konkurenceschopnosti, protože nenabízí přístup třetím stranám, výkonný ředitel OMV Gerhard Roiss veřejnost ujistil, že je s legislativou EU plně v souladu. Mimoto se ovšem Unii příčí i to, že ruský Gazprom bude mít moc jak nad samotným potrubím, tak i nad dodávkami, které skrze něj budou procházet. Plyn má South Streamem skrze Rakousko proudit už v roce 2017.

South_Stream_map
Trasa plynovodu South Stream (Zdroj: Wikimedia.org).

Vrazi Politkovské dostali doživotní tresty

Soud v Moskvě odsoudil dva z pěti mužů na doživotí pro vraždu investigativní novinářky a kritičky Kremlu Anny Politkovské. Trest dostali Čečenci Lom-Ali Gatukajev, který organizoval vraždu, a Rustam Machmudov, který Politkovskou zabil šesti ranami z pistole. Ostatním třem obžalovaným byly uděleny nižší tresty: bývalý policista Sergej Chadžikurbanov dostal 20 let odnětí svobody, Ibrahim Machmudov a Džabrail Machmudov 14 a 12 let. Právníci obžalovaných řekli, že se plánují odvolat. Anna Politkovská byla redaktorkou ruského nezávislého deníku „Novaja Gazeta“. Stala se známou pro svoji kritiku zvěrstev spáchaných ruskými armádními silami a pro-kremelskými ozbrojenci v Čečensku v polovině 90. let a na začátku 21. století. Politkovská byla zastřelena 7. října 2006, v den 54. narozenin Vladimíra Putina. Dodnes není známo, kdo si vraždu novinářky objednal.

KAVKAZ

Bude Jižní Osetie následovat příklad Krymu?

Prezident separatistické republiky Jižní Osetie Leonid Tibilov se nechal na začátku června slyšet, že nevylučuje možnost připojení země k Ruské federaci.  Dle jeho slov je nyní úkolem Jihoosetinců, aby ve vhodném okamžiku vznesli návrh na přidružení k Rusku a potažmo i na spojení se Severní Osetií. Necelý týden po jeho prohlášení v parlamentních volbách navíc s velkým náskokem zvítězila silně pro-ruská strana Jednotná Osetie, která považuje sjednocení se severním sousedem v rámci Ruské federace za svou prioritu. Ačkoli komentátoři jednohlasně předvídají, že finální slovo bude mít v každém případě Kreml, nedokážou se shodnout na tom, jaký postoj v konečném důsledku zaujme. Například analytikGiorgi Nodiapovažuje za nepravděpodobné, že by měla Moskva zvolit stejnou taktiku jako v případě Krymu: více se mu má zamlouvat de facto nezávislý status Jižní Osetie, který může vůči Gruzii poskytovat užitečné páky. Zurab Gogoberidze, přispěvatel gruzínského týdeníku Premier, se domnívá, že ačkoli se Rusko nemusí pustit do anexe, může využívat osetinských separatistů jako svých prostředníků, pomocí kterých bude dosahovat svých cílů, aniž by se událostí otevřeně účastnilo. Vzato z opačné strany, optimisticky vnímá situaci třeba gruzínský premiér Irakli Garibašvili. Podle jeho názoru je situace Jižní Osetie s Krymem zcela nesrovnatelná a Rusko na anexi tohoto separatistického územínemá zájem, neboť pro jeho získání od války o jihoosetinskou nezávislost v roce 2008 nic neučinilo. Jižní Osetie se snaží vymanit z područí Tbilisi už od roku 1990, kdy vyhlásila nezávislost, na kterou Gruzie reagovala silou. Od té doby trvá vleklý konflikt různé intenzity, jenž v roce 2008 eskaloval do války mezi Ruskou federací a Gruzií. Od té doby ji hrstka zemí uznává jako nezávislý stát.

Čečensko postihla hromadná nákaza

Přes dvě stovky obyvatel oblasti Išchoj-Jurt hraničící se sousedním Dagestánem bylo v první polovině června hospitalizováno v důsledku nákazy, jejíž příčina nebyla po dlouhou dobu známá. Čečenský prezident Ramzan Kadyrov odmítl, že by původ hromadného onemocnění mohl spočívat v kontaminované vodě a vyšetřováním pověřil samotného předsedu vlády Abubakara Edelgerijeva.Ačkoli znečištěnou vodu jako zdroj nákazy původně vyloučila i ruská agentura pro ochranu spotřebitelů Rospotrebnadzor, byla to právě ona, kdo nakonec přinesl odhalení: ve vodním zdroji se měly vyskytovat adenoviry a astroviry, jež mohou způsobovat komplikace v podobě průjmů i dýchacích obtíží. Všichni pacienti byli nakonec bez dalších obtíží propuštěni. Naposledy Čečensko podobnému případu hromadného onemocnění čelilo v závěru roku 2005, kdy bylo postiženo přes osmdesát lidí – vyšetřování bylo nakonec uzavřeno s tím, že za nemocí stál psycho-emociální stres postižených. Symptomy postižených přitom tehdy naznačovaly, že by se mohlo jednat dokonce i o útok chemickými zbraněmi.

Gruzínský sen ovládl už třetí volby

Červnový měsíc se v Gruzii nesl ve znamení lokálních voleb – ty vzato z hlediska celonárodního výsledku vyhrála vládnoucí koalice Gruzínský sen s 51 %. Mezinárodní pozorovatelé průběh voleb ohodnotili jako úspěšný a dobře zvládnutý, a to i přes občasné násilné incidenty a údajný tlak na opoziční kandidáty. Na nekalosti upozorňovala především dříve vládnoucí Saakašviliho Sjednocená národní strana, které se podařilo nasbírat pouze 22 % odevzdaných hlasů.Obavy však původně vyjádřila i americká ambasáda v Tbilisi nebo Národní demokratický institut. Ten upozorňuje, že ačkoli oproti předchozím volbám množství zastrašování a násilí kleslo, vzrostla jejich vážnost. Rozhořčené reakce pak vyvolal i výrok premiéra Irakli Garibašviliho, jenž se nechal slyšet, že „v lokálních volbách, stejně jako v těch parlamentních a prezidentských, zvítězí Gruzínský sen zaslouženě a přesvědčivě a nedovolí vítězství jakékoli jiné politické síly v ani jednom regionu nebo městě.“ Garibašvili později dodal, že svá slova pronášel ze své pozice lídra strany nikoli předsedy vlády, a že na nich proto neshledává nic pobuřujícího.

_DSC0698
Gocha Gogunava, kandidát na starostu západogruzínského města Batumi (Autor: David Rypel).

Gruzínskému snu se tak nakonec podařilo zvítězit v téměř všech z 59 municipalit, v Tbilisi a sedmi dalších městech jej čeká utkání v druhém kole. Analytik serveru The Jamestown Foundation Vasili Rukhadze ovšem upozorňuje, že vítězství není tak slavné, jak by se mohlo na první pohled zdát: 43% účast v červnových volbách se stala vůbec tou nejnižších v celé soudobé historii země, oproti těm říjnovým z loňského roku klesla o celých 18 %. A zatímco Sjednocené národní straně odevzdalo hlas podobné množství obyvatel jako v prezidentských volbách, nezájem o výsledek mezi svými voliči zaznamenal právě Garibašviliho Gruzínský sen. To podle Rukhadzeho koresponduje s dosavadní neschopností vládnoucí koalice plnit své předvolební sliby a řešit socioekonomické a politické problémy země.

STŘEDNÍ ASIE

Afghánistán destabilizuje region, obávají se státy Střední Asie

Šest příslušníků turkmenské pohraniční stáže bylo na začátku června zraněno při útoku neznámých ozbrojenců na vesnici poblíž afghánsko-turkmenské hranice. Nejde o první takový incident; od začátku roku zemřelo kvůli podobným útokům již šest turkmenských strážníků. Neklid na hranicích se v posledních letech stupňuje kontinuálně se stahováním spojeneckých vojsk z Afghánistánu. Země Střední Asie se nyní obávají, že bojovníci Talibanu a jiných ozbrojených skupin naruší stabilitu regionu.
Otázka, jak se k nové bezpečnostní hrozbě postavit, zůstává pro Turkmenistán nezodpovězená. Země je od roku 1995 neutrální, pročež prezident Gurbanguly Berdimuhamedov razantně odmítá možnost přijetí vojenské pomoci ze zahraničí, existenci vnějšího nebezpečí zároveň marginalizuje. Ve světle nedávných střetů však Turkmenistán přijal určitá opatření: byly posíleny jednotky pohraniční stráže, nad hranicí pravidelně přelétají hlídky v helikoptérách. Vláda také od Jihoafrické republiky a Ruska koupila vybavení na elektronický monitoring hranic. I přesto Tádžikistán a Uzbekistán, jež se afghánské hrozby velmi obávají, kritizují Berdimuhamedova za laxnost k situaci.

Autoři: Alžběta Bajerová, David Rypel a Hračja Gjulzadjan, studenti bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia, Mezinárodní vztahy a Politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *