Novinky z postsovětského prostoru: květen 2014

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z postsovětského prostoru za měsíc květen.

VÝCHODNÍ EVROPA

Vývoj ukrajinské krize

Poté, co ukrajinský prezident Oleksandr Turčynov vyhlásil plnou vojenskou pohotovost proti případné ruské invazi, se situace na východu země nepřestávala v průběhu května zhoršovat. Proruští ozbrojení aktivisté 1. května obsadili kancelář státního prokurátora v Donětsku, kde vyvěsili vlajku doněcké republiky. Následovaly násilné střety s policií. Z rebely ovládaného Slovjansku byly následující den sestřeleny dvě ukrajinské helikoptéry, když se armáda snažila opět převzít kontrolu nad městem. Kvůli vzrůstajícímu nebezpečí se vůdce slovjanských povstalců Vjačeslav Ponomarev rozhodl propustit všech sedm pozorovatelů OBSE (mezi nimi i jednoho Čecha), kteří byli rebely zajati na konci února. Počet obětí narůstá na obou stranách. Jeden z nejkrvavějších incidentů se odehrál v Oděse, kde 2. května při požáru jedné z obsazených budov uhořelo na 42 pro-ruských aktivistů. Ztráty zaznamenávají také vládní jednotky. 22. května zahynulo při útoku separatistů na check-point u města Volnovacha 14 vojáků a přes 30 bylo zraněno. Jedná se o zatím nejkrvavější útok na vládní jednotky.

V rámci politického vývoje došlo během května také k několika klíčovým událostem. 11. května se v Doněcku a Luhaňsku konaly referenda o nezávislosti regionů, a to navzdory výzvám Vladimíra Putina k odložení hlasování. Pro odtržení bylo necelých 90 % voličů za 75% volební účasti, zákonnost průběhu referenda je však sporná. Západ ani Kyjev neuznali výsledky referenda, Moskva se vyjádřila velice nejasně, nereagujíce ani na oficiální žádost Doněcku a Luhaňsku o připojení k Rusku. 19. května ohlásil Vladimír Putin stažení vojáků z ukrajinských hranic zpět na základny. NATO však kontrovalo, že tento slib, který by měl výrazně přispět k deeskalaci ukrajinské krize, splněn nebyl.

25. května se na Ukrajině konaly prezidentské volby, většina volebních místností na východě země však zůstala uzavřená. S 56 % hlasů zvítězil proevropský miliardář Petro Porošenko. Moskva volby uznává a je svolná k dialogu s Porošenkem, ruský ministr zahraničí Lavrov však odsoudil nepotvrzené zprávy o tom, že si nový ukrajinský prezident chce za svého poradce zvolit bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho, který je v Rusku nežádoucí osobou.

Po volbách také dále eskalovaly násilné střety armády a proruských rebelů na východě. Pro-ruští ozbrojenci se pokusily 26. května získat kontrolu nad letištěm v Donětsku. Do bojů se zapojilo také ukrajinské letectvo a po dvou dnech se vládním silám podařilo získat kontrolu nad letištěm zpět. Podle ukrajinských představitelů přišlo o život na 40 separatistů, ale pro-ruští ozbrojenci hlásí, že přišli až o stovku bojovníků. 29. května pak rebelové u Slovjansku zestřelili další (v pořadí již třetí) vládní helikoptéru. Na palubě se nacházelo 12 ukrajinských vojáků, včetně vysoce postaveného generála.

Čokoládový král Porošenko se stal novým ukrajinským prezidentem

Ze souboje se sedmnácti dalšími prezidentskými kandidáty vyšel vítězně Petro Porošenko, který dokázal zvítězit hned v prvním kole voleb s 57,31 % hlasů. Získal tak drtivý náskok i před Julií Tymošenkovou, která oslovila pouze 12,39 % voličů. Ačkoli v okolí Doněcku a Luhansku volby probíhaly problematicky, nechal se ruský prezident Vladimír Putin slyšet, že výsledek ukrajinských prezidentských voleb bude respektovat. Porošenko je znám jako jeden z nejbohatších mužů Ukrajiny, vlastník čokoládové firmy Roshen nebo vlivné televizní stanice. S politikou má bohaté zkušenosti: působil jako ministr ve vládě Julije Tymošenkové i Viktora Janukovyče, stál u zrodu Strany regionů a aktivně podporoval Oranžovou revoluci. Sám se prezentuje jako pragmatický politik, který chce Ukrajinu směřovat směrem k Evropské unii, ale zároveň udržovat co nejlepší možné vztahy s Ruskem. Odmítá uznat ruskou anexi Krymu a proti separatistům z východu Evropy hodlá postupovat tvrdě: ve své inaugurační řeči prohlásil, že „dialog s gangstery a vrahy není jeho cesta“.

Munich_Security_Conference_2010_-_KM_001_Sigorski
Nový ukrajinský prezident Petro Porošenko (Zdroj: Wikimedia.org).

Pozorovatelé OBSE uneseni

26. května oznámila Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), že stratila kontakt s jedním ze svých monitorovacích týmů v Donětské oblasti. 29. května pak zmizel další tým v Luhanské oblasti. Nezvětsných je dohromady celkem osm pozorovatelů ze Speciální pozorovatelské mise. V reakci na tyto události OBSE omezila své aktivity v těchto dvou regionech. Osud unesených pozorovatelů je zatím nejasný, má se ale za to, že jsou rukojmími pro-ruských ozbrojenců. K podobnému incidentu došlo v dubnu, kdy bylo zadženo sedm mezinárodních vojenských pozorovatelů, mezi nimi i jeden Čech. Začátkem května byly ale všichni propuštěni. Zatímco v předchozím případě se jednalo o vojenskou verifikační misi podle Vídeňského dokumentu pod hlavičkou OBSE (pozorovatelé byli tedy vojenskými důstojníky z členských zemí a nepatřili přímo k OBSE), v tomto případě se jedná o civilní misi OBSE, která v zemi působí od konce března a má za úkol monitorovat bezpečnostní situaci na Ukrajině, poskytovat neutrální a co nejobjetivnější informace členským zemím a podporovat dialog mezi stranami konfliktu. Každodenní zprávy pozorovací mise lze nalézt na stránkách OBSE.

RUSKÁ FEDERACE

Ruská federace bude dodávat zemní plyn Číně

Rusko uzavřelo s Čínou třicetiletou dohodu o dodávkách zemního plynu v hodnotě 400 miliard dolarů. Smlouvu podepsaly státní firmy Gazprom a čínská CNPC 21. května v rámci návštěvy Vladimíra Putina v Pekingu, a to za přítomnosti prezidentů obou států. Podle generálního ředitele Gazpromu Alexeje Millera je tato dohoda pro jeho společnost bezprecedentní svým objemem. „Žádný jiný podnik nikdy neuzavřel tak výnosný obchod,“ nechal se slyšet Miller. Britský odborník na energetiku Aled Jonese z Anglia Ruskin University však varuje, že nový rusko-čínský plynovod může vést ke zvýšení ceny plynu pro evropské spotřebitele kvůli zvýšení konkurence o tuto komoditu.

Smlouva o Euroasijské hospodářské unii míří k národním parlamentům

Prezidenti Ruska, Běloruska a Kazachstánu podepsali 29. května v kazašském hlavním městě Astaně smlouvu o vzniku Euroasijské hospodářské unie (EaEU). Dohoda by měla vytvořit jednotný euroasijský trh, který má vzniknout 1. ledna 2015. Nyní se čeká už jen na ratifikaci parlamentů zúčastněných států, což by mělo být pouhou formalitou. Unie má nabízet volný pohyb zboží, kapitálu, a pracovních sil mezi těmito třemi státy. Ještě letos má navíc přistoupit Arménie a Kyrgyzstán. Podle ruského prezidenta Vladimíra Putina bude Unie hlavní ekonomickou formací v bývalém post-sovětském bloku, sdružující trh se 170 miliony obyvatel, přičemž žádný ze států neztratí svou svrchovanost. Kazašský prezident Nursultan Nazarbajev prohlásil, že smlouva respektuje zájmy všech států. Bez výhrad ji nakonec akceptoval i běloruský prezident Aleksandr Lukašenko, kterému se původně nezamlouvala. Podle některých analytiků však absence 40 milionové Ukrajiny znamená pro Unii smrt.

KAVKAZ

Ázerbájdžán zahajuje své předsednictví v Radě Evropy

Do čela Rady Evropy jakožto jedné z předních lidsko-právních organizací usedá v rámci rotujícího předsednictví na šest měsíců Ázerbájdžán. Dle obhájců lidských práv to znamená popření principů této organizace a mohlo by to i ohrozit její kredibilitu. Na tamní neutěšený stav lidských práv upozorňuje třeba ázerbájdžánský nevládní Institut pro mír a demokracii, dle kterého je v současnosti vězněno kolem 130 lidí, kteří se odvážili kritizovat vládu. Prezident Ilham Alijev ovšem popírá, že by v jeho zemi byl kdokoli perzekvován pro své politické názory. Nicméně i mezi kritiky Alijevova autoritativního režimu se různí názory na vzniklou situaci: například samotný generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland nesouhlasí, že by výsada předsednictví měla být Ázerbájdžánu odepřena. Považuje ji naopak za vhodnou příležitost, jak přivést ázerbájdžánské problémy na světlo a vyvíjet tlak na změnu. S podobným záměrem byl Ázerbájdžán do Rady Evropy v roce 2001 přijat, ovšem například server The Economist zpochybňuje, že by toto členství jakkoli výrazně přispělo k demokratické tranzici.

Vedení Abchazské republiky čelí otřesům

Několikatisícová demonstrace proti abchazské vládě se v závěru května proměnila v útok a obsazení kanceláře prezidenta Aleksandra Ankvaba. Ten budovu opustil poté, co přislíbil rozpuštění vlády. Demonstranti ovšem nyní požadují i rezignaci jeho samotného, na což odmítl přistoupit. Situaci pak označil za pokus o ozbrojený převrat a přehodnotil své rozhodnutí rozpustit dosavadní vládu. Opozice navíc v parlamentu nedisponuje nutným počtem poslanců, aby bylo v jejích silách současného prezidenta zbavit moci ústavní cestou. Místo toho ustanovila Prozatímní radu lidové důvěry, do jejíhož čela se postavil opoziční lídr Raul Chadžimba. Prezident Ankvab nakonec 1. června oznámil svůj záměr rezignovat v zájmu udržení stability Abcházie, jejíž nezávislost na Gruzii dodnes uznává pouze Ruská federace a hrstka dalších států. Aleksandru Ankvabovi, který do prezidentského úřadu dosedl v roce 2011 po smrti svého předchůdce Sergeje Bagapše, byl vyčítán zejména jeho poněkud autoritativní způsob vládnutí a neschopnost vytrhnout Abcházii z ekonomické stagnace.

Abkhazia_detail_map2
Mapa Abcházie (Zdroj: Wikimedia.org).

Vůdce ingušských vzbouřenců byl zabit

V autonomní republice Ingušsko bylo ruskou bezpečnostní službou (FSB) po tříhodinové přestřelce ve vesnici Sagopši zabito sedm ozbrojenců. Mezi mrtvými je i místní vůdce vzbouřenecké skupiny Artur Gatagadzhev, který stál za loňským smrtelným atentátem na velitele regionální bezpečnosti Ahmeda Kotijeva. Avšak přesto, že ozbrojenci utrpěli velké ztráty a přišli o svého vůdce, se podle ruské bezpečnostní služby nepochybně znovu reorganizují. Za poslední roky mají ingušští vzbouřenci podíl na mnoha teroristických útocích, figurovali i v případě sebevražedného útoku na mezinárodní letiště Domoděvo v roce 2011, kdy bylo zabito 37 lidí.

STŘEDNÍ ASIE

Turkmenské stráže umírají na afghánských hranicích

Již podruhé za tři měsíce utrpěly turkmenské stráže podél afghánské hranice ztráty. Tři její vojáci byli zabiti 24. května ozbrojenou skupinou přecházející z afghánského regionu Ghormach. Podle výpovědi předsedy regionu Asyla Khana skupina odebrala mrtvým vojákům zbraně (dva kalašnikovy a kulomet těžkého kalibru) a vrátila se s nimi zpátky za afghánskou hranici. Khan dodal, že ostatní turkmenské jednotky na tento útok nijak nereagovaly. Ozbrojenci měli být uzbecké a turkmenské národnosti, s největší pravděpodobností příslušníci Talibanu. První napadení se odehrálo v únoru 2014, kdy byl zabit stejný počet členů turkmenské stráže na hranicích s afghánskou provincií Baghdis. Útok měl být plánovaný jako pomsta Turkmenům za zabití afghánského ozbrojence a zatčení dvou dalších.

Kyrgyzové protestují proti vstupu do ruské celní unie

Kyrgyzská vládnoucí Sociálně demokratická strana (SDP) schválila plán na připojení k celní unii pod vedením Ruska. Kyrgyzský ministerský předseda Džoomar Otorbajev však dodal, že Biškek by potřeboval 400 milionů dolarů na implementaci tohoto plánu, které bohužel nemá. Rusko o pár dní později reagovalo slibem poskytnout Kyrgyzstánu 1,2 mld. dolarů jako pomoc v začleňování do unie.

Plán však nemá velkou podporu obyvatelstva. 5. května se v Biškeku shromáždilo na 100 aktivistů, převážně z Kyrgyzského hnutí proti celní unii, kteří protestovali proti kyrgyzskému členství v ruské celní unii. Kyrgyzové se obávají, že se vstupem do unie ztratí svoji nezávislost a suverenitu.

Autoři: Alžběta Bajerová, David Rypel a Hračja Gjulzadjan, studenti bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia, Mezinárodní vztahy a Politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *