Novinky z postsovětského prostoru: prosinec 2014

Přehled a stručná analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z postsovětského prostoru za měsíc prosinec. 

VÝCHODNÍ EVROPA

Prosincový průběh ukrajinské krize

Situace na bojišti

Ukrajina a luhanští separatisté se 2. prosince podle svých slov „v podstatě“ dohodli na příměří, které má vejít v platnost 5. prosince a den nato má dojít ke stažení všech těžkých zbraní z oblasti bojů. Snaha o dosažení obdobné dohody s doněckými rebely ztroskotala poté, co ukrajinská armáda ohlásila ostřelování svých pozic na doněckém letišti ze strany separatistů. Podle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka se armáda letiště nesmí za žádnou cenu vzdát, jinak by došlo k ohrožení celé země.

Čtvrtý „den ticha“, ukrajinskou vládou unilaterálně vyhlášený klid zbraní, tentokrát připadl na 9. prosince. Separatisté jej podle zpráv ukrajinské armády dodržovali až do večera, kdy znovu došlo k ostřelování vládou drženého doněckého letiště. Teprve 12. prosinec je ale podle prezidenta Porošenka prvním dnem bez smrti vojáka nebo civilisty od uzavření zářijového příměří.

Politická situace

Generální tajemník Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg označil dodávky moderních zbraní, vybavení a vojáků z Ruska za porušování minské dohody. Humanitární situaci by podle jeho názoru nejvíce prospělo, kdyby separatisté a Moskva začali úmluvu a příměří dodržovat, což se prý neděje.

Ukrajinská vláda očekává pokračování dodávek plynu z Ruska, 7. prosince odeslala platbu za zhruba jednu miliardu kubických metrů zemního plynu. Podle dohody z letošního října má být plyn doručen během 48 hodin od platby – Rusko svého závazku dostálo a dodávky obnovilo hned následujícího dne. Ruský premiér Dmitrij Medvěděv ovšem 15. prosince prohlásil, že rusko-ukrajinské vztahy budou od nynějška oproštěné jakéhokoli sentimentu, a tedy čistě racionální a pragmatické. Konkrétně hovoří o tom, že Rusko nebude nadále podporovat ukrajinskou ekonomiku, kterou vnímá jako „břemeno, ze kterého jsou už všichni unavení“.

Podpisem amerického prezidenta Baracka Obamy vešel v platnost zákon známý jako Ukraine Freedom Support Act, který administrativě Spojených států dává možnost uplatňovat nové sankce vůči Rusku a poskytovat Ukrajině vojenskou pomoc v podobě letálního materiálu, tedy zbraní. Obama ve svém prohlášení však dodává, že podpis tohoto dokumentu neznamená změnu v americké sankční politice a že v současné době administrativa neplánuje pravomoci tímto zákonem udělené uplatnit a nadále trvá na diplomatickém řešení krize. Zároveň ale vešel v platnost nový balíček amerických sankcí namířený proti Krymu, odepírající export zboží nebo služeb na toto území.

Podle prezidenta Porošenka by v ukrajinském rozpočtu na rok 2015 mělo být navzdory ekonomickým potížím vyhrazeno 5 % HDP na armádní výdaje. Dále chce obnovit povinnou osmnáctiměsíční vojenskou službu pro muže ve věku mezi 20 a 27 roky, těch by se ovšem boje na frontě neměly týkat. Ukrajinským parlamentem pak 23. prosince s pohodlnou většinou prošel zákon, který odvolává status neutrality tohoto státu. Prezident jej stvrdil svým podpisem 30. prosince. Podle ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova je zákon kontraproduktivní a pouze posílí napětí.

Další kolo minských mírových hovorů se konalo 24. prosince, k jejich plánovanému pokračování o dva dny později už ovšem nedošlo. Ačkoli vyjednávání nepřineslo žádný úspěch v otázce řešení krize, 26. prosince došlo k dosud největší výměně zajatců: propuštěno bylo 225 pro-ruských bojovníků a 150 příslušníků ukrajinské armády.

Mluvčí ruského prezidenta Vladimíra Putina oznámil, že Rusko bude Ukrajinu zásobovat uhlím a elektřinou, a to bez požadavku platby předem. Navzdory prohlášení premiéra Medvěděva z 15. prosince to má být „gesto dobré vůle“ – pravděpodobně se jedná o výsledek jednání ukrajinského a ruského ministra energetiky, které proběhlo týden předtím. Ukrajina trpí nedostatkem těchto komodit kvůli bojům ve východní, industriální části země. Zároveň ale Kyjev pracuje na diversifikaci zdrojů: 30. prosince byla zveřejněna dohoda mezi ukrajinskou vládou a americkou společností Westinghouse, která má nahradit ruské dodávky paliva pro ukrajinskou jadernou energetiku.

Prezident Porošenko na tiskové konferenci konané 29. prosince prohlásil, že „donbaský problém nemá vojenské řešení“. Východiskem z konfliktu podle něj mohou být jen politické prostředky. Jedná se tak o zmírnění rétoriky poté, co v listopadu Porošenko oznámil, že je Ukrajina připravená na totální válku.

Podle ruské firmy Gazprom Ukrajina v závěru roku uhradila částku 150 milionů dolarů za dodávky plynu pro leden 2015 a další 1,65 miliardy dolarů jako splátku dluhu, který země vůči Rusku má. Podle ruského ministra energetiky Alexandera Novaka ale Kyjev dosud nenakoupil dostatečné množství zásob, které by vydrželo na celou zimu.

Podrobné zprávy můžete den po dni sledovat na časové ose Centra pro strategická a mezinárodní studia.

Lukašenko nahradil premiéra a šéfa Národní banky

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko nahradil premiéra, hlavu Národní banky a mnoho dalších ministrů. Novým premiérem jmenoval bývalého velvyslance v Rusku Andreje Kobjakova. Do čela Národní banky usedne Pavel Kallaur. Konec bývalého premiéra Michaila Mjasnikoviče, hlavy Národní banky Nadzeji Ermakové a dalších ministrů je spojován s ekonomickou krizí, způsobenou pádem rublu. Lukašenko si totiž personálními změnami pravděpodobně slibuje zastavení a posílení domácí ekonomiky. Důvodem také můžou být blížící se prezidentské volby v roce 2015, kde chce Lukašenko znovu kandidovat.

Více než polovina běloruského exportu odchází do sousedního Ruska. Kvůli ekonomickým sankcím vůči Rusku a dramatickému pádu ceny ropy požaduje Lukašenko, aby všechny budoucí obchody byly placeny v eurech nebo dolarech. Bělorusko se nemůže spolehnout na rubl, který dramaticky ztratil svoji hodnotu na trhu a tím stáhnul sebou i běloruský rubl, jenž je na tom ruském velmi závislý.

Podle analytika Alexeje Korola jsou personální změny v Bělorusku jen náplastí, která ale nevyřeší původ problému. „Země potřebuje ekonomické reformy, ale místo toho si jen promíchává staré karty,“ prohlásil Korol. „(Lukašenko) Nebude tlačit na reformy, protože by ho to nakonec stálo místo jeho autoritářské vlády,“ dodává. „Musí otevřeně říct, že ekonomika se nachází v krizi a musí přijít s novými ekonomickými řešeními,“ myslí si bývalý šéf běloruské centrální banky Stanislav Bogdankevich, poukazující na neochotu Lukašenka přistoupit k ekonomickým reformám. Podle něj je nový premiér Kobjakov pouze poslušným úředníkem, který nemá schopnosti, jež po něm prezident požaduje.

RUSKÁ FEDERACE

Cena ropy, hodnota rublu i důvěra v ruskou ekonomiku klesají

V druhé polovině prosince 2014 došlo v Ruské federaci k turbulentnímu vývoji směnného kurzu rublu vůči zahraničním měnám. Rubl během jediného prosincového týdne oslabil z 65 RUB/EUR na téměř 86 RUB/EUR a zase zpět. Byly tím prohloubeny pochybnosti o už tak nejisté měnové (a v důsledku politické) stabilitě země.

Ekonomická situace se v Rusku zhoršuje dlouhodobě. Jelikož přibližně polovinu ruského rozpočtu tvoří příjmy z ropy, trvale klesající cena této suroviny (obchodované v dolarech) zapříčiňuje pokračující depreciaci rublu. Růst inflace začal ještě před poklesem cen surovin a to zejména kvůli sankcím.

Nicméně prosincový rapidní výkyv hodnoty rublu má jiné příčiny. Na vině je propad důvěry ve schopnost centrální banky ekonomickou krizi zvládnout, stejně jako pochybnosti o její politické nezávislosti. Ruská monetární autorita totiž poskytla Rosněftu, státnímu ropnému gigantu, potýkajícímu se s problémy se splácením svých dluhů (mimo jiné v důsledků sankcí) finanční injekci ve výši 10 miliard dolarů. Refinancování dluhů velkých společností může ale nadále snižovat hodnotu rublu a povzbuzovat inflační tendence, což samozřejmě země momentálně nemůže potřebovat. Dá se tak spekulovat o podřízenosti centrální banky politickým tlakům.

Ekonomickým důsledkem byly tzv. „útěky“ od rublu k cizím měnám, což mělo za následek právě fluktuaci směnného kurzu. Inflace (PPP) dosáhla 11,4 %, což je pětileté maximum a hodnota výrazně převyšující 5% cíl CB. Autoritám se v prosinci ještě podařilo důvěru v domácí měnu obnovit, to ale nemusí být pravidlem i do budoucna.

Vývoj směnného kursu rublu vůči euro od 14. 12. 2014 do 12. 1. 2015. (Zdroj: Exchange Rates)

Vztahy s Indií v čase ruské izolace

Prezident Vladimir Putin 11. prosince 2014  navštívil Indii a dohodl se s premiérem Nádrendrou Módím na dodání dvanácti jaderných reaktorů, které by ruský Rosatom měl na základě tohoto kontraktu Indii dodat během dalších dvaceti let. Země také podepsaly dohodu o stavbě třetího a čtvrtého energobloku v indické jaderné elektrárně Kudankulam. První energetický blok byl již spuštěn a stavba druhého má být brzy zrealizována. Nejedná se však pouze o reaktory, proběhly diskuze o společné těžbě přírodního uranu, výrobě jaderného paliva, utilizaci odpadu a případném členství v organizaci Šanghajské spolupráce (SCO). Téhož týdne ruská společnost Rosněft oznámila dohodu, na jejímž základě by měla dodávat indické společnosti Essar deset milionů tun ropy ročně v průběhu deseti let. Dodávky by měly odstartovat v roce 2015 a již nyní se hovoří o prodloužení této smlouvy.

Premiér Módí také označuje Rusko za nejvýznamnějšího partnera v oblasti obrany. K žádnému velkému kontraktu mezi Ruskem a Indií, co se týká nákupu zbraní, ale nedošlo. Obě země prohlásily, že dřívější ekonomické vazby nenaplnily svůj potenciál. „Budeme svou pozornost raději věnovat rozšiřování obchodních a ekonomických vazeb a posílení vzájemných investic,“ vysvětlil proto Putin.

Rusko oznámilo konec plynovodu South Stream

Ruský prezident Vladimír Putin oznámil 1. prosince během návštěvy v Turecku, že Rusko nemůže pokračovat v realizaci výstavby plynovodu, protože k tomu nemá souhlas Bulharska. Plynovod ruského koncernu Gazprom měl dopravovat plyn do střední Evropy přes Černé moře a Balkán. Dohoda o výstavbě plynovodu byla podepsána v roce 2007. Projekt, jenž Gazprom dosud vyšel na 40 miliard dolarů je dle šéfa koncernu Alexeje Millera definitivně zrušen. Bulharsko pozastavilo veškeré práce spojené s plynovodem poté, co Rusko anektovalo Krym. Evropská unie jako celek dle Putina potopila projekt svým nekonstruktivním přístupem a ve svém projevu poradil Bulharsku, aby si škody, jež mu zrušením tohoto projektu vznikly, nechalo nahradit Evropskou unií. To však Brusel odmítá.

Tisková tajemnice Evropské komise Anna-Kaisa Itkonen prohlásila, že je komise i přes rozhodnutí Gazpromu o zrušení výstavby plynovodu nadále připravena o projektu diskutovat. Obě strany jsou však ve slepé uličce pod vlivem požadavků evropské legislativy. Ta totiž žádá, aby Gazprom dodržoval pravidlo třetího energetického balíčku, který vyšel v platnost v roce 2009. Uvedená pravidla mají za cíl zajistit přístup třetích stran k potrubí, což ruská strana odmítá.

Gazprom se snaží na nepříznivou situaci reagovat novou dohodou s tureckou společností Botas, v rámci níž by měl být vystavěn podmořský plynovod, který bude mít roční kapacitu 63 miliard metrů krychlových plynu. Putin dokonce Turecku slíbil snížení ceny v příštím roce o 6%. Evropská unie v reakci na celou situaci přišla s projektem Jižní koridor. Ten ale má dle expertů viditelné trhliny.

Prezidenti Erdogan a Putin v roce 2012. (Zdroj: Wikimedia Commons)

V prosinci byla podepsána nová ruská vojenská doktrína

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal 26. prosince aktualizovanou vojenskou doktrínu, podle níž je pro Rusko největší hrozbou rozšiřování bojových kapacit NATO a destabilizace sousedních zemí. Dokument taktéž odhaduje, že pravděpodobnost vedení totální války se dnes snižuje. Mezi nejproblematičtější vnitřní rizika řadí aktivity vedoucí k destabilizaci země a teroristickou činnost.

Mluvčí NATO se v reakci na Putinovo vyjádření nechala slyšet, že Severoatlantická aliance bude nadále usilovat o dobré vztahy s Ruskem, Moskva však musí změnit dosavadní postoje, jež se rozchází s mezinárodním právem. Věc, která v doktríně nadále zůstává beze změny, je zmínka o ruské armádě, jakožto poslední možnosti obrany v případě nouze, a zásadách použití jaderných zbraní: Moskva si vyhrazuje právo preventivního jaderného úderu a ochrany národních zájmů v arktické oblasti vojenskými prostředky.

KAVKAZ

Potírání novinářů v Ázerbájdžánu pokračuje

Zatčení investigativní novinářky Khadiji Ismayilové z 5. prosince potvrzuje status Ázerbájdžánu jako země, která drží druhé místo na světě v množství zatčených žurnalistů na počet obyvatel. V předběžné vazbě má Ismayilová nyní strávit dva měsíce, obviněná je z navádění k sebevraždě. Pokud bude shledána vinnou, může ve vězení strávit tři až sedm let. Redaktorka ázerbájdžánské sekce Radio Free Europe / Radio Liberty ovšem tlaku ze strany vlády nečelí poprvé: například v roce 2012 byla vydírána intimními nahrávkami své osoby, v letošním říjnu jí zase byla odepřena cesta na mezinárodní konferenci o lidských právech v Praze. Cílem dalšího policejního zátahu se o dva týdny později stalo rádio Azadliq, místní pobočka RFE/RL. Bez jasného udání důvodu mělo být konfiskováno vybavení a počítače novinářů.

Podle mluvčího prezidenta Ilhama Alijeva vláda Ázerbájdžánu nikdy své občany ani reprezentanty médií kvůli svobodě slova nestíhala. Případ ovšem není ojedinělý a navazuje na zatýkání dalších prominentních ázerbájdžánských novinářů a aktivistů, mezi nimi třeba Raufa Mirqadirova nebo Leyly Yunus.

Grozný znovu pod útokem povstalců

Život čtrnácti policistů, deset povstalců a asi jednoho civilisty si vyžádaly boje v hlavním městě Čečenska během čtvrtka 4. prosince. Jedná se o první útok podobných rozměrů od října roku 2010, kdy se tři muži pokusili obsadit budovu parlamentu. Přestřelka v centru Grozného se strhla kolem jedné hodiny ranní, kdy ozbrojenci pohybující se ve třech kradených vozidlech zabili tři dopravní policisty, kteří se je pravděpodobně pokusili zastavit. Povstalci posléze obsadili budovu místního tisku a nedalekou školu, ale obléhání, které zahrnovalo i nasazení granátometů nebo dělostřelectva, odolávat dlouho nezvládli. Není ovšem zřejmé, zda zároveň nedošlo k bojům i v jiných částech města, jak informovaly některé zdroje – čečenské autority tyto spekulace nepotvrdily. Pokud by tomu tak bylo, mohly boje v budově tisku a školy sloužit pouze k rozptýlení pozornosti, domnívá se Liz Fuller, analytička RFE/RL. Nejasný je i počet ozbrojenců, kteří se operace účastnili: odhady se pohybují od 20 mužů až po 300, což už je ale velice nepravděpodobné číslo.

V popředí muž identifikovaný jako emír Chamzat, občanským jménem Aslan Bjutukajev. (Zdroj: Youtube)

Zodpovědnost za útok podle videa původně umístěného na Youtube nese emír Chamzat (Aslan Bjutukajev), vůdce čečenské části (vilájatu) Emirátu Kavkaz. Podle Achmeda Umarova, bratra loni zabitého vůdce Kavkazského emirátu Doku Umarova, mají čečenští vzbouřenci v závěru roku 2014 v útocích pokračovat. Sám Umarov, který nyní žije v exilu, ale pravděpodobně nemá uvnitř Čečenska takový vliv, aby dokázal zorganizovat útok.

Není zřejmé, co vlastně mělo být cílem útoku a názory komentátorů se liší. Podle nezávislé analytičky Varvary Pakhomenko se mohlo jednat o symbolickou ukázku toho, že Emirát Kavkaz je stále akceschopný, neboť  potřebuje nové podporovatele a bojovníky. Šéf Carneige Moscow Center Dmitri Trenin se vesměs shoduje s analytikem Jamestown Foundation Mairbekem Vatchagaevem, který se domnívá, že symbolickým cílem možná měl být Vladimir Putin, který toho dne zrovna vystupoval s výroční zprávou o stavu národa. Útok se zároveň musel dotknout i věrohodnosti čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova, který se snaží dokázat, že „Čečensko je nejbezpečnější místo na světě“ a že „všichni rebelové v republice již byli zabiti.“

Útok ze 4. prosince podle Vatchagaeva pravděpodobně povede k tvrdším trestům postaveným na principech kolektivní viny, k jejichž uplatňování v Čečensku pod vládou Kadyrova již dochází. Ty ale pravděpodobně mohou zradikalizovat další část společnosti, která už nyní může mít zájem využít znovuoživené medializace čečenského případu a na letošní útoky v Grozném navázat.

STŘEDNÍ ASIE

Kyrgyzstán podepsal přístupovou smlouvu k EEU

Po dlouhých měsících diskuzí podepsal Kyrgyzstán dohodu o přistoupení k Euroasijské ekonomické unii (EEU). Dohoda vejde v platnost od 1. ledna nového roku, a poté se země připojí k Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a Arménii. Dohodu ještě musí odsouhlasit kyrgyzský parlament, stejně jako parlamenty a vlády členských zemí.

Podpis smlouvy předpokládá dodržování předpisů celní unie, která patří pod EEU. Místopředseda vlády Tajirbek Sarpašev ale přiznává, že Kyrgyzstán nedokáže do roku 2020 splnit všechny požadavky, které od něj celní unie žádá. Navíc je možné, že k naplnění celních požadavků týkajících se lukrativního obchodu s Čínou ani nedojde, a část podmínek tedy zůstane jen na papíře.

Podle opozičních politiků, nacionalistů a představitelů občanské společnosti, dojde přístupem do EEU k zvýšení nezaměstnanosti, ztrátě národní suverenity, zvýšení inflace a také k přílivu laciných ruských léčiv.

Autoři: David Rypel, Hračja Gjulzadjan a Anna Huláková, studenti mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií a politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *