Novinky z východní Asie: květen 2013 (část I)

Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní a jihovýchodní Asie za první polovinu května.

Čína

Čína – Severní Korea

V dalším postupu Číny vůči Severní Koreji se vůbec poprvé ozvala státem vlastněná společnost, a to Bank of China. Ta zpřetrhala vazby se severokorejskou Foreign Trade Bank, která je součástí Severokorejské centrální banky. Zatímco se tato banka má starat zejména o záležitosti týkající se mezinárodního obchodu, USA ji podezřívají z účasti na severokorejském jaderném programu. Zavření účtů této instituce u Bank of China pak bylo pozitivně chápáno i ze strany Washingtonu – můžeme tak uvažovat o pokračující snaze společně vyřešit korejskou otázku? Zatímco Japonsko podniklo stejné kroky a Austrálie se k podobným opatřením chystá, je možné také zaznamenat diskuze nad negativními implikacemi takovéhoto opatření, neboť zastupitelské úřady některých států v KLDR, stejně jako vybrané NGO Severokorejskou centrální banku používají.

Nejde přitom o první důkaz o odcizení dvou bývalých spojenců. Podle některých analytiků to byl právě nátlak Číny, který Severní Koreu donutil stáhnout z východního pobřeží rakety Musudan, jejichž testem Pchjongjang od dubna vyhrožoval.

Vzhledem k faktu, že Čína je největším obchodním partnerem severokorejského režimu, jde o poměrně radikální krok, který ukazuje, že Čína skutečné dbá o stabilitu v regionu a má pak především obavy z milionů potenciálních severokorejských uprchlíků, které by se v případě konfliktu pokusily překročit hranice do Číny.  Začíná být tedy jasné, že vazby mezi Čínou a KLDR již nejsou tak silné, jak bývaly. Jedním z možných důvodů, který Čínu vede k opuštění svého tradičního spojence, může být nástup páté generace čínských vůdců, kteří na severokorejský režim nemají tak silné vazby jako jejich předchůdci, obzvláště pak po nástupu mladého Kim Jong-una.

Čína jako rozhodce blízkovýchodního procesu?

Jako možnou pokračující spolupráci Pekingu s Washingtonem, můžeme chápat další kolo jednání v otázce blízkovýchodního procesu. Zatímco se americký ministr zahraniční před necelým měsícem nechal slyšet o snaze pokračovat ve vyjednávání, v průběhu prvního květnového týdne se čínský prezident Xi Jinping setkal jak s izraelským premiérem Netanjahuem, tak i s prezidentem Státu Palestina M. Abbásem. Zdá se tak, že Čína opouští svůj nízký profil a snaží se zapojit i do této problematiky. Nejvyšší představitel Státu Palestina se vyjádřil, že čínské zapojení do tohoto zaseklého procesu je vhodné. Zatímco M. Abbás vyjádřil spokojenost s možným zapojením Číny, Netanjahu přijel do Říše středu kvůli obchodním záležitostem a diplomatické rozhovory se týkaly též čínské spolupráce s Íránem, či čínským postojem k situaci v Sýrii. XiJinping během diskuze ovšem často zmiňoval právě blízkovýchodní proces a také představil své „čtyři body“, které mají vést k míru v daném regionu: 1) vytvoření nezávislého palestinského státu podle hranic z roku 1967, ke kterému má dojít 2) neustávajícím vyjednáváním 3) podle principu „mír za půdu“, přičemž 4) mezinárodní společenství má být garantem pokroku v tomto procesu (více např. zde). I když je z obsahu zjevné, že se jedná pouze o desetiletími opotřebované floskule, je možné vyvodit několik důsledků: možnou změnu v čínské diplomacii na straně jedné, stejně jako od ní vzrůstající očekávání od jiných aktérů na straně druhé. V ohledu na čínskou iniciativu vyřešit konflikt mírovou cestou a vyjednáváním, a to i přes množství nesrovnalostí ve vztahu s Izraelem, je pak představa Pekingu jako jednostranného podpůrce palestinské strany mylná. Koneckonců obě zúčastněné strany této iniciativě pozitivně přitakaly. Zajímavější však stále zůstává vztah Pekingu s Washingtonem, který je s to najít sdílené názory.

Hranice s Indií

Čínské hranice s Indií jsou nepřetržitým zdrojem konfliktů již několik desetiletí – v oblasti, kde je hraniční linie oběma zeměmi definována jinak, a kde ke konfliktům dochází s různou intenzitou pravidelně, nastalo alespoň prozatím oteplení vztahů.

Před vzájemnými oficiálními schůzkami na vysoké úrovni se obě strany dohodly na urovnání hraničních sporů, které v průběhu minulých týdnů opět eskalovaly krize. Zatímco indická strana tvrdí, že 30-50 čínských vojáků s technikou proniklo na indické území do hloubky 10-19 kilometrů (podle zdroje), je však možné se setkat i s tvrzením, že čínská vojenská přítomnost byla jen odpovědí na zesílenou indickou vojenskou aktivitu v oblasti. Po třech týdnech, kdy se oba tábory měly doslova na dohled, došlo k průlomu. Zatímco Indie toto narušení hranice považuje za nejodvážnější v posledních letech, čínská strana po celou dobu takováto nařčení negovala. 5. května se však obě strany po vyjednávání hraničních velitelství stáhly.

Přesun vojenské kolony v indickém Ladaku, srpen 2012 (foto: Petr Pospíšil).

Důležité je však hledat příčiny i v jiných důvodech, než je samotná hranice – např. možné budoucí čínské vodohospodářské či infrastrukturní projekty v oblasti. Čína nicméně ve své poslední Bílé knize žádné tenze ve vztahu s Indií nezmiňovala – uvědomuje si, že se jedná o důležitého geopolitického hráče, jehož alienace by jednoduše vedla k indické hlubší spolupráci s USA. Proto se zdá, že zejména Peking se snaží o zlepšení vztahů.

Čína v Arktické radě

Čína staké získala – na rozdíl například od EU jako celku – pozorovatelský status při Arktické radě. Ačkoliv je možné se na první pohled domnívat, že se jedná o další mocenský růst Pekingu, tentokráte při rozhodování o důležitém geopolitickém regionu s patrně bohatým nerostným bohatstvím, čínský pozorovatelský status nabízí pouze velice limitované možnosti uplatnění čínského vlivu.

Čína – USA, špionážní aféry

Každoroční zpráva americkému Kongresu o vývoji čínské armády se poprvé dotýká také průmyslové špionáže a kybernetických útoků, které mají za cíl i struktury amerického ministerstva obrany. Tyto útoky, jež jsou podle americké strany jasně napojené na čínské vojenské kruhy a výzkumné ústavy, mají za cíl napomoci samostatnosti v procesu čínského vyzbrojování. Zvláštní důraz je kladen na „lidské zdroje“, které k těmto účelům Pekingu slouží. Zmiňováni jsou studenti, výzkumníci a další, i naturalizovaní. Čína v tento moment útok opětovala stejnou měrou – hlásná trouba komunistické strany Lidový deník v odpovědi napsal, že právě USA jsou „skutečným hackerským impériem“. S pokračujícím růstem informačních technologií i v rámci vedení války se pak admirál amerického námořnictva Greenert nechal slyšet, že „kybernetická bezpečnost se v rámci obranných zájmů USA rovná důležitosti nukleárního deterentu“.

Tchaj-wan

Roztržka Tchaj-wanu a Filipín v Jihočínském moři

9. května zahájilo plavidlo filipínského pobřežní stráže palbu na tchaj-wanskou rybářskou loď, výsledkem čehož zahynul jeden tchajwanský rybář.  Incident se udál v ranních hodinách, ve vodách mezi Tchaj-wanem a filipínským ostrovem Luzon. Mluvčí filipínské námořní stráže uvedl, že incident se udál ve filipínských vodách a posádky filipínských lodí se pouze snažily zamezit ilegálnímu rybolovu, přičemž dvě tchajwanské rybářské lodě se pokusily narazit do filipínského plavidla, které odpovědělo palbou na menší z lodí. V reakci na veřejné pobouření nad celým incidentem tchajwanská vláda rozhodla vyslat do oblasti lodě pobřežní stráže a námořnictva k ochraně svých rybářských lodí. Později následovalo cvičení námořnictva a pobřežní stráže. Ve středu 15. května se filipínský vyslanec omluvil za incident a slíbil kompenzaci rodině mrtvého rybáře. Tchajwanský ministerský předseda JiangYi-huan však nebyl s omluvou spokojen, protože podle něj nepřišla z dostatečně vysokých míst a následně zakázal zaměstnávání filipínských občanů. Tchajwanská vláda plánuje i druhé kolo sankcí, které zasáhnou ekonomické vztahy obou zemí.

Teritoriální spory mezi Tchaj-wanem a Filipínami nejsou ojedinělé a v minulosti již byli tchajwanští rybáři zatčeni za ilegální rybolov ve filipínských vodách. Od roku 2006 jde nicméně o první případ použití smrtící síly proti rybářským lodím.

Korejský poloostrov

Severní Korea má nového ministra obrany

Novým ministrem obrany KLDR se stal generál Jang Jong-nam, který 13. května nahradil stávajícího generála Kim Kyok-sik, o kterém se soudí, že byl zodpovědný za ostřelování jihokorejských ostrovů v roce 2010, a který byl považován za zastánce tvrdé linie. O novém ministrovi toho není příliš známo, ale předpokládá se, že změna ministrů je motivována snahou mladého Kim Jong-una k získání většího vlivu nad armádou, která se v postoji k novému vůdci země nezdá být jednotná. Vydání prohlášení o změně ministrů se krylo se začátkem společného námořního cvičení Spojených států a Jižní Koreje, kterého se zúčastní i letadlová loď Nimitz.

Letadlová loď Nimitz kotvící v Jižní Korey (Zdroj: South China Morning Post)

Japonsko

Kontroverzná rétorika japonských politikov znovu vyvoláva vášne

Vedúci tajomník japonskej vlády Yoshihide Suga korigoval kontroverzné výroky politických predstaviteľov o citlivých otázkach japonskej minulosti. Suga potvrdil, že vládny kabinet sa naďalej drží tzv. Murayamovho ospravedlnenia, v ktorom sa v roku 1995 vtedajší premiér Murayama ospravedlnil za japonskú agresiu voči svojim ázijským susedom. Toto uistenie prišlo po tom ako premiér Shinzo Abe spochybnil na konci Apríla definíciu „invázie“ ako označenie pre správanie Japonska v 30-tych a 40-tych rokoch minulého storočia. Ďalšiu vlnu nevôle si vyžiadali výroky primátora Osaky a vedúceho predstaviteľa nacionalistickej strany Japan Resotartion Party Toru Hashimota. Ten označil systém nútenej prostitúcie, vytvorený japonskou armádou počas 2. sv. vojny v okupovaných krajinách, za nutný  prostriedok pre udržanie disciplíny medzi vojakmi. Tajomník Suga síce priamo nedementoval Hashimotove výroky ale potvrdil, že japonská vláda zdieľa pohľad predchádzajúcich vlád. Abeho vláda teda nemení oficiálny postoj k otázke nútenej prostitúcie, ktorý je postavený na ospravedlnení premiéra Kona z roku 1993 a to napriek tomu, že premiér Abe v minulosti deklaroval snahu toto ospravedlnenie stiahnuť. Otázka nútenej prostitúcie je dlhodobo príčinou sporov Japonska s Čínou, Filipínami a obomi Kóreami a i tentoraz bolo Tokio adresátom diplomatických protestov.

Revízia ústavy sa stáva ústrednou politickou témou

Plán japonského premiéra ShinzoAbeho na revíziu japonskej ústavy začína získavať reálne kontúry. Článok 9 japonskej ústavy je pilierom japonskej pacifistickej zahraničnej politiky a preto aj tŕňom v oku súčasnej pravicovej vlády. Tá chce dať krajine aktívnejšiu zahraničnú politiku a posilniť rolu ozbrojených síl, ktoré kvôli ústavným obmedzeniam nemajú status oficiálnej armády. Vládnuca LDP sa teraz snaží získať podporu pre konštitučnú revíziu pred júlovými voľbami do hornej komory japonského parlamentu, v ktorých  potrebuje získať 2/3 hlasov. V dolnej komore parlamentu sa v rámci Komisie pre ústavnú revíziu začali diskusie medzi hlavnými politickými stranami. LDP má záujem na uvoľnení podmienok pre ústavnú revíziu, ktoré určuje článok 96. Revízia článku 96 by tak podľa LDP mala byť prvým krokom, ktorý by otvoril cestu k zmene ďalších častí ústavy a najmä kľúčového článku 9. Najtvrdším spojencom LDP v tejto otázke je nacionalistická strana Nippon Ishin no Kai (Japan Restoration Party). Nie všetky politické strany však zdieľajú pohľad LDP. Hlavná opozičná strana DPJ nemá jasné stanovisko a je v tejto otázke rozdelená. Koaličný partner Abeho LDP Nové Komeito požaduje širokú diskusiu o zásahoch do ústavy, predtým než bude upravený článok 96. Nové Komeito, ktoré má významnú budhistickú voličskú základňu, je však zásadne proti revízii článku 9.

Objavujú sa tiež obavy z toho, že okrem snahy zbaviť sa ústavných obmedzení týkajúcich sa role japonskej armády, plánuje Abeho vláda omnoho zásadnejšie zmeny. Minuloročný návrh ústavy, schválený v rámci LDP, je podľa niektorých právnych expertov hrozbou pre japonskú demokraciu. Zmeny z neho vyplývajúce by mohli podkopať základné ľudské práva a viesť k autoritatívnemu štátu, ktorý neuznáva slobodu prejavu a názorový pluralizmus a podrobuje jednotlivca národnému záujmu.

Nárok Japonska na Okinawu spochybnený v čínskych médiách

Komentár z 8.mája v People‘s Daily, hlavnom propagandistickom médiu Čínskej komunistickej strany, spochybňuje historický nárok Tokia na ostrov Okinawa a celé súostrovie Ryukyu, ktorého je súčasťou. Autormi článku sú vedci z Čínskej akadémie sociálnych vied, ktorá je považovaná za popredný čínsky think-thank. Komentár sa odvoláva na to, že ostrovy Ryukyu ako samostatné kráľovstvo boli vazalom Číny už od 14. storočia a pod japonskú nadvládu sa dostali až v roku 1872, kedy Japonsko využilo slabosť Číny a ostrovy samo obsadilo. Tento názor zopakoval v interview pre tlačovú agentúru China News Service i vysokopostavený armádny generál Luo Yuan. Peking oficiálne nevyjadril územný nárok na celé súostrovie, ale ani nepotvrdil japonskú suverenitu. Spochybnenie japonskej suverenity nad celým súostrovím Ryukyu je však všeobecne vnímané ako otvorenie novej kapitoly v teritoriálnych sporoch medzi Čínou a Japonskom. Medzičasom prišlo k ďalšiemu vplávaniu čínskych lodí do vôd pri ostrovoch Senkaku/Diaoyu a pri ostrove Kumajima bola zahliadnutá neidentifikovaná ponorka, ktorá však pravdepodobne patrila čínskemu námorníctvu.

Japonsko neobnoví pomoc pre Pchjongjang ani ak sa vzdá nukleárneho programu

Tokio 3. mája oznámilo, že neobnoví ekonomickú pomoc pre Severnú Kóreu dovtedy kým nebude vyriešená otázka únosov japonských občanov a to ani v prípade, že sa Pchjongjang vzdá vývoja jadrových zbraní.  Na prelome 70-tych a 80-tych rokov došlo k únosu minimálne 17-tich Japoncov, ktorý mali pomáhať pri výcviku severokórejských agentov. Piatim z unesených Japoncov bolo neskôr dovolené vrátiť sa domov, no Pchjongjang odmietol podať informácie o ostatných. Japonský premiér Abe zdôraznil, že vyriešenie otázky únosov je pre jeho vládu prioritou. Štrnásteho mája vycestoval Abeho poradca IsaoIijima do Pchjongjangu. Táto prekvapivá návšteva krajiny, s ktorou Japonsko neudržuje diplomatické styky je pravdepodobne spojená práve s otázkou únosov. Detaily návštevy však zatiaľ nie sú známe.

Japonsko-Taiwanská dohoda o rybolove vstupuje v platnosť

Aprílová dohoda medzi Tokiom a Taipeiom o vytvorení spoločnej rybárskej zóny pri ostrovoch Senkaku/Diaoyu vstúpila 10. mája do platnosti. Zúčastneným stranám sa však nepodarilo dohodnúť na konkrétnych pravidlách stanovujúcich povolené množstvo lodí a výlovné kvóty, čo pripravuje priestor pre ďalšie nezhody. Samotná dohoda je kriticky vnímaná miestnymi japonskými rybármi, ktorý vidia v Taiwanských rybároch konkurenciu. Japonská vláda oznámila, že posilní hliadkovanie pri ostrovoch aby bolo zabránené ilegálnemu rybolovu vo vodách nepokrytých aprílovou dohodou. Medzičasom prišlo k prvému zadržaniu Taiwanskej rybárskej lode od uzavretia dohody – 14. mája Japonská pobrežná stráž zaistila Taiwanskú rybársku loď pri ostrove Ishagaki v súostroví Yaeyama a zatkla jej kapitána.

Austrália

Nová Biela kniha o obrane

Austrálske Ministerstvo obrany vydalo 3. mája novú Bielu knihu o obrane (Defense White Paper). Tento dokument rozširuje oblasť austrálskeho strategického záujmu z Ázie-Pacifiku – ktorý bol centrom pozornosti Bielej knihy z roku 2009 –  na Indopacifik. Stabilita v tomto tvoriacom sa nadregionálnom systéme je zásadným faktorom v austrálskej bezpečnosti. Dokument zdôrazňuje význam dynamiky bilaterálnych vzťahov medzi Čínou a Spojeným štátmi pre vývoj strategického prostredia v regióne. Poukazuje však tiež na rastúci vplyv ďalších regionálnych aktérov, ktorí prispievajú k vytváraniu komplexnejšieho bezpečnostného prostredia a zvyšovaniu potenciálu strategického súperenia. Austrália preto podporuje posilňovanie regionálnych multilaterálnych fór ako sú ARF a EAS.

Centrom pozornosti analytikov bolo akým spôsobom sa dokument vysporiada s otázkou Číny. Posledné vydanie z roku 2009 implicitne pracovalo s Čínou ako bezpečnostnou hrozbou, čo si vyžiadalo ostrú kritiku Pekingu. Aktuálny dokument ustupuje od tejto pozície: víta rast Číny a modernizáciu jej vojenských síl označuje za „prirodzený a legitímny“ dôsledok jej ekonomického rastu. Canberra tiež odmieta nutnosť voľby medzi posilňujúcim sa vzťahom s Čínou a alianciou so Spojenými štátmi. Austrália silne podporuje americký „ázijský pivot“ a okrem už v súčasnosti fungujúcej základne námornej pechoty v Darwine plánuje posilniť letecké základne v severnej Austrálii a na Kokosových ostrovoch, ktoré môžu byť využívané i americkým letectvom.

Dokument sa venuje taktiež otázke vojenských kapacít. Canberra potvrdila svoj záujem na akvizícii stíhačiek 5. generácie F-35 JSF a oznámila úmysel zaobstarať 12 nových lietadiel pre elektronický boj EA-18G Growler. Dokument predkladá i plán náhrady súčasnej flotily konvenčných ponoriek triedy Collins. Canberra sa rozhodla pre vývoj vlastných konvenčných dízlových ponoriek, ktoré budú konštruované v Južnej Austrálii. Možnosť nákupu či prenájmu nukleárnych ponoriek, podporovaná viacerými vojenskými expertmi, bola tak vylúčená.

Kľúčovou ostáva otázka výdavkov na obranu. Tie napriek deklarovaným snahám stále nedosahujú cieľ 2 % HDP. Možnosť vedenia aktívnejšej a robustnejšej austrálskej obrannej politiky je v súčasných podmienkach často spochybňovaná. Gillardovej vláda je za tento stav ostro kritizovaná konzervatívnou opozíciou, ktorá sa s veľkou pravdepodobnosťou dostane po septembrových voľbách k moci. Za súčasných rozpočtových podmienok je však otázne, do akej miery bude nárast výdavkov na obranu politicky priechodný.

Malajzia

Výsledok najtesnejších volieb v malajskej histórii spochybňovaný

Koalícia Barisan Nasional, ktorá vládne v Malajzii bez prestávky už 56 rokov zaznamenala svoj najhorší výsledok v histórii. Vládnuca koalícia sa udržala pri moci napriek tomu, že v celkovom súčte dosiahla menší počet hlasov ako opozícia. Dôvodom je malajský systém jednomandátových volebných obvodov s väčšinovým hlasovaním. Neuspokojivý volebný výsledok podkopal pozíciu premiéra NajibaRizaka zo strany UMNO, ktorý čelí vnútrostraníckej opozícií a po voľbách do funkcie predsedu strany ku koncu roka môže byť nahradený. Opozičný líder  AnwarIbrahimobvinil vládu zo sfalšovania volieb a plánuje podať podnet na Volebnú komisiu a lokálne súdy v snahe dosiahnuť opakovanie volieb v niekoľkých desiatkach volebných obvodov.

Indonézia

Nemecko predá Indonézii vyradené tanky a ozbrojené vozidlá

Berlín 8. mája súhlasil s predajom 164 kusov vojenskej techniky Jakarte. Jedná sa asi o 100 tankov Leopard 2 a 50 bojových vozidiel pechoty Marder 1A2 spolu s muníciou a ďalšou špecializovanou technikou. Celková hodnota predanej techniky má byť 3.3 milióna Eur, relatívne nízka cena, ktorá pramení z toho, že sa nejedná o novú techniku. Nemecké schválenie predaja prišlo po tom ako minulý rok neprešiel podobný návrh v Holandsku, bývalom kolonizátorovi Indonézie. Amsterdam sa obával zneužitia týchto zbraní pri potláčaní etnických a náboženských nepokojov. Merkelovej hovorca obraňoval predaj vojenskej techniky a označil Indonéziu za dôležitého partnera Nemecka a krajinu, ktorá prešla zásadnou zmenou smerom k demokracii.

Autoři: Filip Šebok, Mychael Myklín a Ondřej Macháček, studenti mezinárodních vztahů a bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

One comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *