Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za měsíc srpen.

Korejský poloostrov

Srpnová krize

Srpen na Korejském poloostrově byl od svého začátku plný napětí mezi Jižní a Severní Koreou. Důvodem byl výbuch pozemních min na jihokorejské straně demilitarizované zóny, který dva jihokorejské poddůstojníky připravil o nohy (jeden přišel o obě, zatímco druhý o jednu).

Na základě výsledku vyšetřování jihokorejská vláda z nastražení min obvinila Severní Koreu, která však jakýkoli podíl na incidentu odmítla s tím, že miny mohly být na místo zaneseny povodněmi. Soul na situaci reagoval poměrně neortodoxně – po jedenácti letech obnovil přeshraniční propagandistické vysílání. O něco později s vysílání začal i Pchjongjang, který tak učinil přesně v den zahájení společného vojenského cvičení se Jižní Koreje a Spojených států, Ulchi  Freedom Guardian.

Celá krize vyvrcholila 20. srpna, kdy si dělostřelectva obou zemí, po severokorejském dvoudenním ultimátu k zastavení přeshraničního vysílání, krátce vyměnila palbu.

Několik dní po tomto incidentu se zástupci obou zemí setkali s cílem uklidnit situaci a zabránit další eskalaci, což se nakonec podařilo. Mezi hlavní body výsledné dohody patří severokorejské vyjádření lítosti nad celým incidentem s minami (ovšem bez přiznání zodpovědnosti), setkání rozdělených rodin a přerušení přeshraničního vysílání obou stran.

Krize ukázala schopnost presidentské administrativy Park Geun-hye efektivně reagovat na severokorejské provokace nesilovým řešení, ale stále značně účinným. Vysílání, které bylo před 11 lety zastaveno v rámci „Sunshine policy“, bude v budoucnu zřejmě představovat jeden z výraznějších jihokorejských prostředků použitelných proti Kimovu režimu (i přes námitky některých expertů o jeho prospěchu). Jižní Korea tak vychází jako jasný vítěz, zatímco KLDR během tří týdnů vynaložila nemalé prostředky k mobilizaci významného množství lidské síly a techniky, což pro ekonomicky strádající Severní Koreu představuje velké břemeno.

Indonésie

Indonésie pokračuje v boji proti nelegálnímu rybolovu

Během oslav 70. výročí indonéské nezávislosti bylo potopeno 38 rybářských lodí, plavicích se pod vlajkami Malajsie, Thajska, Vietnamu a Filipín (včetně 4 indonéských), které byly zapojeny do nelegálního rybolovu v indonéských vodách. Od nástupu prezidenta Joka Widoda země razantně zvýšila intenzitu boje proti nelegálnímu rybolovu a lodě, které jsou dopadeny při činu, jsou posléze potápěny. Šlo o největší podobnou akci od počátku uplatňování této politiky.

Indonésie s tímto přístupem začala po nástupu Widoda, který do úřadu nastupoval s cílem chránit indonéskou námořní suverenitu před jakýmikoli narušiteli. Prezident argumentuje tím, že v indonéských vodách funguje přes 5000 rybářských lodí, které svým nelegálním rybolovem, Indonéský rybářský průmysl připravují o 24 miliard dolarů ročně. Jeho administrativa zároveň zdůrazňuje roli, kterou pro budoucnost ostrovní země hraje moře. Důkazem poměrně konzistentního přístupu je nejen potápění rybářských lodí, ale také nárůst rozpočtu indonéských námořních složek.

Vykonavateli této nové politiky jsou indonéské námořnictvo, policie, rybářské hlídky a další menší agentury a organizace. Lodě jsou (po náležitém právním procesu) zpravidla potápěny na různých místech podél indonéského pobřeží a jejich vraky slouží jako umělé korálové útesy.

I když má Indonésie omezené kapacity pro rozsáhlejší boj proti nelegálnímu rybolovu, toto hromadné potopení je bezpochyby známkou toho, že Widodo v této politice hodlá pokračovat, i přes občasné námitky sousedních států. S tím se pojí zvýšení obranného rozpočtu z 0,8 na 1,5 % HDP, ke kterému se administrativa zavázala. Takový krok by měl námořnictvu (jehož nedostatky se ukázaly během pátrání po MH-370) poskytnout dostatek prostředků k většímu zapojení do boje proti nelegálnímu rybolovu.