Rozhovor s Janou Kotrbovou, absolventkou magisterského programu Bezpečností a strategická studia na FSS MU, nyní zaměstnankyní Odboru bezpečnostní politiky MV ČR. 

1) Můžete blíže přiblížit co si představit pod pojmem „obchodování s lidmi“ z pohledu Ministerstva vnitra?

Ministerstvo vnitra vychází z definice dle trestního zákoníku, §168. Tato zákonná úprava vycházíz mezinárodních dokumentů, zejména z tzv. palermské definice vydané OSN v roce 2000, převzali jsme mimo jiné skutkovou podstatu, která má tři složky. Policie tedy pro důkaz, že se jedná o obchod s lidmi, potřebuje odhalit a prokázat jednání, prostředek a účel, za kterým pachatel jednal. Prostředkem může být například zneužití tísně nebo omylu, což však může býtv řadě případů obtížněprokazatelné.

Na Ministerstvu vnitra se této problematice věnuje odbor bezpečnostní politiky. Na oddělení analýz a strategií se věnujeme koncepční činnosti a monitoringu vývoje v této oblasti. K tomu nám slouží informace získané od orgánů činných v trestním řízení. Nejčastěji je to policie, ale získáváme také cenná data od neziskových organizací. Na základě těchto poznatků pak vydáváme každoroční zprávu o obchodu s lidmi. Ve zprávě popisujeme vývoj v oblasti za uplynulý rok, k jakým došlo změnám a jestli se na scéně objevily nějaké nové trendy. Dále jsou zde uvedenypodrobné statistiky. Tyto zprávy jsou dostupné na našich webových stránkách.

Dalším koncepčním dokumentem je národní strategie, která má platnost čtyři roky, aktuální je platná pro období 2012 – 2015 a je také dostupných na stránkách Ministerstva vnitra. Tento dokument udává priority, co je potřeba zlepšit, jakým způsobem přidělovat úkoly různým rezortům atd. Dále také odbor bezpečnostní politiky svolává Mezirezortní koordinační skupinu pro oblast boje proti obchodování s lidmi, na které se diskutují věci, o kterých jsme mluvili. Jedná se o platformu, na které si můžeme sdělovat informace, aktuální trendy, případně vznášet požadavky, když vznikne konkrétní potřeba, jelikož tam jsou zástupci z různých odborů, ministerstev, oddělení policie a neziskových organizací.Tato diverzita je důležitá také z důvodu, že například na neziskové organizace se obracejí lidé, co by se neobrátili na policii a naopak. Z tohoto důvodu je dobré mít všechny zástupce subjektů dvakrát do roka pohromadě a zhodnotit situaci. Členové této skupiny navíc dodávají OBP data do zpráv o stavu obchodování s lidmi v ČR za daný rok.

Náš odbor dále plní funkci národního zpravodaje – systém národních zpravodajů a ekvivalentních mechanismů je platforma, kterou dvakrát do roka svolává EK. Funkce plní obdobné, jako platforma na národní úrovni – tedy mezirezortní skupina – tentokrát však aplikovaná na mezinárodní prostředí. Jednání se účastní zástupci vyslaní zapojenými státy EU a letos nově také neziskové organizace.

Na ministerstvu se této problematice věnuje také odbor prevence kriminality. Do jejich působnosti patří koordinace Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi.

2) Jak závažný problém je obchod s lidmi pro ČR a jak si stojíme ve srovnání s ostatními zeměmi?

Celosvětově se odhaduje, že je obchodováno 700 tis. až 2 mil. osob. V rámci Evropy je to pak 300 – 500 tis. Zisky se odhadují na 30 miliard ročně, v ČR pak na 100 mil. Kč, což není zanedbatelná částka.

Česká republikaje zejména zemí cílovou a tranzitní, to vyplývá z naší polohy ve středu Evropy.Například pro Velkou Británii tvoříme tuto tranzitní linii zejména pro vietnamskou komunitu, podle statistik, které uvádějí britští kolegové i neziskové organizace, většina Vietnamců, kteří jsou obchodování na území Velké Británie, buď byli transportování přes ČR, nebo byli vykořisťování na našem území ještě předtím, než se dostali do Velké Británie. ČR je cílovou zemí především pro země bývalého Sovětského svazu – tedy například Ukrajinu. Přesné údaje za rok 2014 budou známy ze statistik zveřejněných na začátku roku.Již teď však můžeme říct, že dochází k nárůstu obětí pocházejících ze zemí EU na úkor občanů tzv. třetích zemí, zejména se jedná o Rumunsko a Bulharsko. Dochází také k nárůstu případů pracovního vykořisťování. Česká republika je rovněž zemí zdrojovou, to zejména pro Velkou Británii, Německo, Francii a jiné státy západní Evropy. Setkali jsme se však také s případy, kdy byli občané ČR obchodováni do Srbska, takže to nelze zcela generalizovat.

Závažnost této problematiky v ČR lze přiblížit čísly. Podle policejních statistik bylo v roce 2013 identifikováno 57 obětí. Z nich vstoupilo do programu podpory a ochrany 23. Za trestnou činnost této kategorie bylo v roce 2013 odsouzeno 19 osob. Nemuselo se však nutně jednat o osoby, které to spáchaly v roce 2013 –délka soudních procesůdosahuje i pěti let.

Kdybych to měla shrnout, každá země se potýká se specifickými problémy, které vyplývají mimo jiné z její polohy, ekonomického rozvoje, nastavení vízové politiky a které v neposlední řadě podléhají vývojovým trendům.

3) Je české prostředí obchodu s lidmi něčím specifické?

Dříve se na území ČR vyskytovalo především sexuální vykořisťování. Zde je nutné rozlišovat, jestli se jedná o dobrovolnou prostituci, nebo zda je to právě obchodování s lidmi tedy například prostituce nucená. Pravdou však je, že dnes už to není takový problém a prostitutek například v příhraničních regionech ubylo, spíše se přesunuly do veřejných domů nebo na priváty. Proměnou prošlo i národnostní složení.

Pokud by tedy něco mělo být pro ČR charakteristické, tak je to hlavně ten tranzit, kdy je naše země využívána při transportu. Toto je determinováno jednak naší geografickou polohou a dále tím, že jsme v Schengenu.

4) Je obchod s lidmi spíše „neměnný“ fenomén nebo dynamické prostředí, ve kterém se rychle mění trendy?

Pro obchodníky s lidmi je klíčová výnosnost – po zbraních a drogách je právě obchod s lidmi nejvýnosnější formou organizovaného zločinu. Největší dynamiku lze pozorovat v národnostním složení obchodovaných osob. Lze rovněž pozorovat, že některé organizované kriminální skupiny přecházejí od sexuálního vykořisťování k pracovnímu vykořisťování protože naznají, že v tu danou dobu je po tom větší poptávka a dostanou více peněz. I skupiny, které se specializují na konkrétní oblast, se tedy mohou přeorientovat právě kvůli nárůstu poptávky v oblasti jiné.

Další proměnou prochází také složení zdrojových zemí – to úzce souvisí se vstupem ČR do Schengenského prostoru, který ulehčuje pohyb bez kontrol mezi státy. Absence vízových povinností taktéž odstraňuje překážky.Konkrétně pro ČR byl pozorovatelný zlom v 90. Letech, kdy padla železná opona a kdy se se sílící ekonomikou v průběhu 90. let ČR stala z původně země zdrojové, též významnou zemí cílovou a tranzitní. Ke změnám došlo tedy v souvislosti s politickým i ekonomickým vývojemzemě.

Proměnou procházejí i formy nátlaku využívané pachateli – tedy prostředku, kterého pachatel využívá k tomu, aby určitou oběť využil ke svému účelu. Dříve to byly formy násilné, ať už se jednalo o fyzické násilí, nebo omezování svobody pohybu. v dnešní době jsou tyto formy subtilnější a méně viditelné. Pachatelé přišli na to, že tyto formy jsou hůře odhalitelné, takže využívají vydíraní, výhružky atd. Využívají také toho, že obchod je často organizován určitou komunitou, etnikem, uzavřenou skupinou lidí. Stejně tak využívají svých vazeb v zahraničí. Například pokud se jedná o sexuální vykořisťování, vyskytují se případy, kdys obětmi, které jsou obchodovány v do zahraničí (nebo i pokud je obchodována na území vlastního státu), tak s ní pachatelé natočí materiál choulostivé povahy, jsou pořízeny fotky a potom oběti vyhrožují, že tyto materiály pošlou její rodině – protože mají v oblasti původu oběti své kontakty. A tento psychologický nátlak působí přinejmenším srovnatelně s tím fyzickým násilím. Pachatelé tak mají svou oběť více pod kontrolou, pokud by se dostala do rukou policie tak v důsledku těchto postupů často nechce vypovídat – má strach, bojí se, že vyjde najevo, co tady byla donucena dělat. Takže i v této oblasti lze pozorovat určitý vývoj.

5) Existuje nějaký druh mezinárodní spolupráce, která by napomáhala boji s obchodem s lidmi? Existuje spolupráce s NGO nebo jinými subjekty?

Co se týká spolupráce s NNO, tak ta je na vysoké úrovni.Tyto organizace se účastní zasedání výše zmíněné mezirezortní skupiny a setkáváme se mimo jiné také na různých konferencích. Neziskové organizace si pak můžou požádat o různé dotace ze zdrojů Ministerstva vnitra a dalších subjektů státní správy, například na terénní práce. Úzce spolupracujeme i s Mezinárodní organizací pro migraci.

Důležitá je též již zmiňovaná platforma EU, která zasedá pravidelně a lze pozorovat intenzivní výměnu informací i navazování kontaktů. Rovněž bych pak vyzdvihla roli Europolu, což se týká té policejní spolupráce. JITs (společné vyšetřovací týmy) jsou poměrně dobrým nástrojem, který je v boji proti mezinárodně organizovanému zločinu efektivní.

V neposlední řadě je zde agentura Frontex, která se v tomto kontextu zaměřuje na cizineckou policii, pro kterou mimo jiné vydala manuál o obchodu s lidmi. Na základě tohoto dokumentu se pak pro službu cizinecké policienapříklad konalo v září školení v Holešově.

6) Na závěr bych se dovolil změnit téma pro odlehčení. Jako nedávná absolventka magisterského programu BSS na FSS MU (léto 2014), máte jistě v živé paměti své studijní léta. Co si myslíte, že Vám studium dalo nejvíce do praxe a na co Vás naopak škola nepřipravila?

Ačkoli to může znít jako klišé, myslím si, že naše škola poměrně dobře rozvijí v člověku analytické a kritické myšlení. Schopnost za poměrně omezenou dobu proniknout do jakéhokoliv tématu, práce se zdroji, informacemi, vědět kam se dívat, jak se dívat, kriticky si to přebrat, zhodnotit informace, zároveň psát nějaké výstupy – to vše je velmi důležité. Tak to určitě na té škole oceňuju, to usnadnění zorientování se a utvoření si vlastního kritického názoru v nás FSS rozvíjela.

BSS jsem studovala až na magisterském stupni. Na tom bakalářském jsem měla Mezinárodní vztahy a Evropská studia. Nicméně na magisterském stupni jsem se s problematikou obchodu s lidmi nesetkala –znalosti z této oblasti jsem si tedy musela doplnit sama. To však bylo usnadněno již nabytým povědomím o organizovaném zločinu a širších kontextech. Samozřejmě nelze po škole chtít, aby pokrývala všechny oblastech a problematiky.

Co bych také vyzdvihla – bylo by vhodné zasadit výuku více do právního kontextu, neboť bezpečnostní problematika se vždycky nějakým způsobem dotýká práva.

Autor: Jan Hanzelka, student magisterského programu Bezpečnostní a strategická studia na FSS MU