Wikipedia

Ogadenská válka – hledání příčin somálské nestability, část třetí

Štítky:

Neslučitelnost cílů

Jak už bylo uvedeno dříve, hlavním strategickým cílem somálské zahraniční politiky po zisku samostatnosti v roce 1960 bylo vytvoření Velkého Somálska spojením území v Džibutsku, Etiopii, Somálsku a Keni. Akce vedené proti Etiopii tedy byly v souladu s tímto cílem. Touha získat Ogaden ovšem nebyla podnícena pouze nacionalistickými myšlenkami, měla i pragmatický základ. Především to, že sever regionu je velmi důležitou zemědělskou oblastí, přičemž většinově pouštní Somálsko nemá zemědělské půdy nazbyt. Dalším významným cílem režimu z Mogadišu bylo také posílit stát o další dva miliony obyvatel, kteří by se mohli podílet na budování místního „vědeckého socialismu“.

V průběhu konfliktu se pak somálské cíle postupně proměňovaly. Po zisku jižní části území Ogadenu svou pozornost upnuli k zisku důležitějšího, ale také lépe ubránitelného severu. Na konci války po stažení většiny jednotek z území sousedního státu pak bylo v zájmu Somálska především to, aby se postupující nepřátelské jednotky na hranici, která byla ke všemu špatně vymezena, zastavily a nepokračovaly do somálského vnitrozemí.

Region ale byl, a stále je, velmi důležitý i pro Etiopii. Kritický je pro ni totiž především sever Ogadenu, tzv. region Haud, ve kterém se nachází populační centra Harar, Jijiga a především Dire Dawa. Poslední zmíněné město je totiž důležitou železniční centrálou, vede přes něj trať z hlavního města Adis-Abeby do přístavu Džibuti. V době vypuknutí války tudy procházela zhruba jedna třetina etiopského exportu. Navíc, vládní představitelé si byli dobře vědomi nestability severu své země, na kterém vedli Eritrejci svůj povstalecký boj, jenž je ve svém důsledku mohl potenciálně stát (a také v budoucnu po vyhlášení Eritrejské samostatnosti stál) přístup k moři. Alternativní přístup přes přístav Džibuti pro ně znamenal zálohu.

Zdroj: Wikimedia

Mocenské vztahy

Somálsko bylo ve sporu o Ogaden už od chvíle svého vzniku v roce 1960. Frustrováno bylo především postupem západních velmocí, jež mu nepřiřkly kontrolu během dekolonizační fáze nad územím obývaným většinou somálským etnikem. Za etiopským požadavkem na zachování území uvnitř hranic jeho státu se totiž postavily Spojené státy, které měly zájem na vytvoření vojenské základny v rovníkové zemi. Myšlenka Velkého Somálska byla součástí v té době vrcholícího somálského nacionalismu, který v předvečer války prosazoval také prezident země Siad Barre. Ten měl na zisku území i své vlastní zájmy, protože odtud sám pocházel.

V oblasti se kvůli vyvažování americké moci začal angažovat i Sovětský svaz, jenž postupně rozvinul svou spolupráci se Somálskem. Po začátku pragmatického uvolňování amerického angažmá v Etiopii se pak SSSR chopil příležitosti a zahájil vojenskou spolupráci i s tamním novým vojenským režimem, v jehož čele stál Mengistu Haile Mariam. Hlavní představitel režimu Dergu se rozvázání spolupráce s Američany nebránil, protože se už před tím začal hlásit k socialismu.

Po eskalaci konfliktu měl Sovětský svaz zájem na jeho rychlém vyřešení. Po vypuzení Spojených států byl totiž jedinou velmocí působící ve strategicky důležitém regionu afrického rohu. I přes jeho snahy ale válka o Ogaden propukla, přičemž SSSR si nakonec vybral pokračovat ve spolupráci s Etiopií.

Dynamika konfliktu

Pro účely tohoto textu je za počátek války v Ogadenu považován 13. červenec 1977, kdy na etiopské území vtrhly mechanizované jednotky somálských ozbrojených sil. Intenzivní konflikt zde byl ale přítomný už minimálně od jara tohoto roku a byla do něj zapojena WSLF podporovaná somálskou vládou. Ke střetům pravidelných somálských a etiopských jednotek však docházelo ještě daleko dříve, přičemž prvním větším z nich byla omezená válka na sporné jižní hranici mezi zeměmi v roce 1964 (viz Turner 1993: 49-50). Střetnutí v roce 1977 bylo ale daleko rozsáhlejší.

Přesné údaje není možné kvůli povaze konfliktu zjistit, odhaduje se ale, že etiopskou hranici 13. července překročilo zhruba 20 tisíc vojáků Somálské národní armády (SNA), 250 tanků a 300 obrněných transportérů. Do půlky září se pak velikost všech somálských jednotek včetně sil WSLF odhadovala na 50 tisíc mužů (Ofcansky 1992: 184-186 a Tareke 2000: 644). Oproti předpokladům Etiopanů, jenž soustředili své hlavní jednotky – jednu mechanizovanou brigádu – na klíčovém severu regionu, vedl první úder na jih a východ území. Už během prvních dní se somálským mechanizovaným jednotkám podařilo proniknout až do vzdálenosti 550 km od somálských hranic Etiopie, do slabě chráněného a rovinatého regionu, přičemž v důsledku slabého odporu jim do rukou do poloviny září padlo na 90% Ogadenu (Ibid.). Vrcholem této fáze války bylo pro somálskou stranu dobytí města Džidžiga po urputných bojích na severu Ogadenu. Prchající etiopské jednotky pak byly nuceny se stáhnout až za strategicky důležitý horský průsmyk Marda, jenž slouží jako přístup k městu Harer a dále do vnitrozemí Etiopie.

Za příčiny neúspěchů etiopských jednotek na počátku války považuje Gebru Tareke (2000: 649) špatnou morálku bránících se jednotek, jejichž důvěra ve vedení země byla po letech masových čistek značně oslabena a také spory mezi jednotkami regulérní armády a příslušníky různých milic, které byly často nedisciplinované.

Zdroj: blogspot

Somálci ale po zisku průsmyku Marda začali ztrácet iniciativu. Jejich postup začal zpomalovat, a ačkoliv se v říjnu dostali až k městu Harer, v operaci trvající až do ledna jej nebyli schopní dobýt. Důvodů, proč se vývoj událostí ubíral tímto směrem, je více. Na prvním místě je třeba zmínit značné somálské ztráty, to především na obrněné technice. Tu navíc po roztržce se Sověty neměl režim z Mogadiša jak nahrazovat. Druhým důvodem je vzdušná převaha, které byli etiopští piloti se svými stroji F-5 schopni dosáhnout. Ta pak komplikovala jednak operace jednotek v poli, a především zásobování. Hlavním důvodem pak bylo zřejmě zintenzivnění dodávek zbraní ze sovětského svazu a nasazení Kubánců a jednotek z Jižního Jemenu. Etiopská vláda tak získala čas na mobilizaci svých zdrojů a z chaosu panujícího na počátku války se postupně vzpamatovala (Ofcansky 1992: 184-186).

Poté, co si velitelé SNA uvědomili, že město Harer nezískají, stáhli své jednotky zpět na úroveň průsmyku Marda, opevnili se za účelem nabrání nových sil a čekali protiútok. Ten přišel na začátku února 1978. Kooperující etiopské a kubánské jednotky posílené o masivní dodávky sovětské vojenské techniky, nové rekruty, jejichž množství mělo dosáhnout až 30 tisíc mužů a také o rady sovětských podplukovníků Andreje Filatova a Semjona Nižinského a generála Grigorije Barisova, jenž byli ještě nedlouho před tím poradci generálního štábu SNA (Tareke 2000: 656), dokázaly zakopané jednotky protivníka zaskočit. Obešly totiž horský hřeben, na němž se průsmyk Marda nachází dlouhou cestou ze severozápadu a vpadly tak Somálcům do jejich zázemí v okolí města Džižiga. Spolu s tím ale zaútočily i na průsmyk. Ten nakonec po těžkých bojích 15. února padl. Džižiga poté po několikadenních bojích a ztrátě asi 3 tisíc somálských vojáků padla 5. března. Somálští vojáci se dali na překotný ústup, který byl potvrzen rozkazem generálního ústupu z 8. března. I přes to, že se etiopským jednotkám ještě několik měsíců nepodařilo obsadit pustá území jižního Ogadenu bráněná povstalci z WSLF, válka tím prakticky skončila (Ofcansky 1992: 186).

Somálsko přišlo ve válce o více než 9 tisíc mužů a velkou část své výzbroje. Ztracených 28 letadel, 72 tanků, a 100 dalších vozidel pak mělo kvůli odklonu od SSSR velký problém nahradit. Etiopské ztráty byly ale rozsáhlejší. Tamní ozbrojené síly přišly celkem o více než 20 tisíc mužů a 139 tanků. Ty byly naopak díky rychlé vojenské pomoci Sovětského svazu rychle nahrazeny. Civilní ztráty je složité vyjádřit, muselo jít ovšem o tisíce lidí (Tareke 2000: 664-665).

Řešení konfliktu

V průběhu války se o její deeskalaci snažily především somálští spojenci, Sovětský svaz a Kuba. SSSR totiž měl v zájmu zachování spojenectví s oběma zeměmi a stabilitu regionu. Už v březnu 1977 se tak v jihojemenském Adenu konala pod patronací Fidela Castra schůzka lídrů obou zemí. Castrův návrh na vytvoření federace Jižního Jemenu, Somálska, Džibutska, Etiopie a autonomních regionů Eritrei a Ogadenu se ale s úspěchem nesetkal. Návrh na usmíření předložený zástupcům obou znepřátelených režimů Sověty v květnu a srpnu, založený na stejném principu jako ten Castrův, nebyl přijat stejně tak. V květnu byla Sovětským svazem Somálsku nabídnuta možnost výrazného navýšení vojenské pomoci, za předpokladu, že omezí své ozbrojené akce na území Etiopie. Somálský režim ale všechny tyto návrhy odmítal, mimo jiné také pravděpodobně proto, že Sovětský svaz mezitím stupňoval svou pomoc Etiopii (Rochlin 1980: 33-34).

Konec války v Ogadenu bohužel neznamenal konec konfliktu. Somálsko, ač poraženo, se svého nároku dlouho nechtělo vzdát. Během 80. let tak na sporném území dál probíhaly povstalecké boje podporované režimem v Mogadišu . Ke konečnému vyřešení konfliktu ze strany režimu Siada Barreho nakonec došlo až 4. dubna 1988, kdy byla po dlouhých přípravách podepsána mezi somálskými a etiopskými zástupci dohoda, jenž válku oficiálně ukončila. V jejím důsledku bylo také kolem vzájemné hranice vytvořeno 15 km široké demilitarizované pásmo (Keller 1993: 260).

Portrét Siada Barreho Zdroj: Wikipedia

Závěr

Ogadenská válka měla několik vážných důsledků. Destabilizovala somálský režim, který v očích mnoha obyvatel ztratil svou legitimitu. Znamenala také příliv statisíců uprchlíků, kteří už tak chudou zemi ještě více vyčerpali. Zásadním dopadem ale bylo oslabení pozice prezidenta Siadda Barreho. Jen několik měsíců po prohrané válce na něj byl spáchán neúspěšný atentát. Barre si tento problém uvědomoval a v naprostém protikladu s dosavadní vládní politikou, jejímž cílem bylo potlačit klanové rozdělení somálské společnosti, se začal čím dál tím více obklopovat lidmi ze svého klanu. Vzrůstající nespokojenost s vládní politikou pak během osmdesátých let řešil tak, že proti sobě jednotlivé klany stavěl, aby si negativní energii vybily na sobě. Díky své obratné politice také dokázal využívat jednoho klanu k trestání klanu jiného. Tento postup se mu ovšem se sílícími střety jednotlivých opozičních skupin postupně přestal vyplácet.

Podepsání dohody s Etiopií v roce 1988, kterou somálský režim fakticky ukončil nároky svého režimu na území Ogadenu, mělo paradoxně také negativní dopady. Kvůli obavě z vyhoštění se totiž z Etiopie na území Somálska, jmenovitě do města Hargeysa, přesunula centrála Somálského národního hnutí, hlavní opoziční skupiny bojující proti režimu. Poté, co díky spolupráci několika klanů získala kontrolu nad částí severního Somálska, se Barre rozhodl pro tvrdý zásah a nechal Hargeysu vybombardovat letectvem. Důsledkem tohoto kroku bylo několik tisíc mrtvých civilistů a jen zintenzivnění už tak rozsáhlého násilí (Hooglund 1992: 173). To vedlo nakonec na počátku 90. let k plnému propuknutí občanské války a k faktickému kolapsu státu.


Část první: http://www.securityoutlines.cz/ogadenska-valka-hledani-pricin-somalske-nestability-cast-prvni/

Část druhá: http://www.securityoutlines.cz/ogadenska-valka-hledani-pricin-somalske-nestability-cast-druha/


Seznam zdrojů

ABATE, Yohannis (1993): The Society and its Environment. In Ofcansky, Thomas P. and Berry, LaVerle (ed.): Ethiopia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/92000507/. Citováno 23.11.2017.

CENTRAL STATISTICAL AGENCY (2007): 2007 Population and Housing Census of Ethiopia. Elektronický dokument, Etiopská statistická agentura. Dostupné online: http://www.csa.gov.et/census-report/complete-report/census-2007.html?download=190:somali-statistical. Citováno 23.11.2017.

CENTRAL STATISTICAL AUTHORITY (1991): The 1984 population and housing census of Ethiopia. Elektronický dokument, Etiopská statistická agentura. Dostupné online: http://www.csa.gov.et/census-report/complete-report/census-1984.html?download=731:1984-population-report. Citováno 23.11.2017.

HERBST, Jeffrey (1989): The Creation and Maintenance of National Boundaries in Africa. International Organization, roč. 43, čís. 4 (podzim), strany 673-692. The MIT Press. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/2706803. Citováno 23.11.2017.

HOOGLUND, Eric (1992): Government and Politics. In Metz, Helen Chapin (ed.): Somalia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/93016246/?q=somalia+a+country+study. Citováno 23.11.2017.

KELLER, Edmond J. (1993): Government and Politics. In Ofcansky, Thomas P. and Berry, LaVerle (ed.): Ethiopia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/92000507/. Citováno 23.11.2017.

LAITIN, David (1977): Revolutionary Change in Somalia. MERIP Reports, čís. 62 (listopad), strany 6-18. Middle East Research and Information Project. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/3010954. Citováno 23.11.2017.

LAITIN, David D. (1976): The Political Economy of Military Rule in Somalia. The Journal of Modern African Studies, roč. 14, čís. 3 (září), strany 449-468. Cambridge University Press. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/159744. Citováno 23.11.2017.

LEWIS, I. M. (1963): Pan-Africanism and Pan-Somalism. The Journal of Modern African Studies, roč. 1, čís. 2 (červen), strany 147-161. Cambridge University Press. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/159026. Citováno 23.11.2017.

OFCANSKY, Thomas (1992): National Security. In Metz, Helen Chapin (ed.): Somalia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/93016246/?q=somalia+a+country+study. Citováno 23.11.2017.

OFCANSKY, Thomas P. (1993): National Security. In Ofcansky, Thomas P. and Berry, LaVerle (ed.): Ethiopia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/92000507/. Citováno 23.11.2017.

ROCHLIN, James F. (1980): Cuban intervention in Angola and Ethiopia, 1975-1980: The question of Soviet influence on Cuba. Diplomová práce, University of British Colombia, Vancover, Kanada. Dostupné online: https://goo.gl/xwAcuF. Citováno 23.11.2017.

SAMATAR, Said S. (1992a): Historical Setting. In Metz, Helen Chapin (ed.): Somalia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/93016246/?q=somalia+a+country+study. Citováno 23.11.2017.

SAMATAR, Said S. (1992b): The society and its environment. In Metz, Helen Chapin (ed.): Somalia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/93016246/?q=somalia+a+country+study. Citováno 23.11.2017.

SHEIK-ABDI, Abdi (1977): Somali Nationalism: Its Origins and Future. The Journal of Modern African Studies, roč. 15, čís. 4 (prosinec), strany 657-665. Cambridge University Press. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/159586. Citováno 23.11.2017.

TAREKE, Gebru (2000): The Ethiopia-Somalia War of 1977 Revisited. The International Journal of African Historical Studies, roč. 33, čís. 3, strany 635-667. Boston University African Studies Center. Dostupné online: http://www.jstor.org/stable/3097438. Citováno 23.11.2017.

TURNER, John W. (1993): Historical Setting. In Ofcansky, Thomas P. and Berry, LaVerle (ed.): Ethiopia: A Country Study. Washington D.C.: Library of Congress. Dostupné online: https://www.loc.gov/item/92000507/. Citováno 23.11.2017.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *