OMON a „omonovci“

Štítky:

Vojáci OMONu na Rudém Náměstí

OMON. Co značí tohle zvukomalebné, ale dojem zkratky na první pohled navozující slovo? Pochází z největší země světa, Ruské federace, kde zkráceniny sáhodlouhých názvu tradičně náleží k nesmírně oblíbeným. Ačkoliv, dodejme, speciálně tato se stoprocentně velké obecné přízni těšit nebude. Zvláště ve světle nových poznatků z branně-bezpečnostní oblasti.

Naši slovanští bratři jí označují speciální policejní útvary, oddíly milice zvláštního určení. Oddíly OMON vznikly už roku 1979 (i když se občas uvádějí i jiná data), takže loni v podstatě tiše oslavily třicet roků rozporuplné existence. Jejich ustavení pravděpodobně ovlivnila atmosféra nové rozpínavosti Sovětského svazu, který v prosinci téhož roku zahájil otevřenou okupaci Afghánistánu. Klíčovým popudem však nepochybně bylo brzké konání olympiády v Moskvě. Neboť v docela čerstvé paměti zůstával děsivý útok arabské teroristické organizace Černé září v mnichovské olympijské vesničce dvaasedmdesátého roku; jeho následkem bylo v podstatě zbytečné zavraždění skupiny izraelských sportovců a tělovýchovných činovníků.

Metropole SSSR měla stanout pod olympijskými kruhy hned následujícího léta, nicméně právě kvůli kremelské invazi do sousední, chudobné, avšak ve hře supervelmocí tradičně významné země; své štěstí zde už předtím zkoušela Velká Británie 19. století a říkává se, že jediný, kdo zde uspěl, byl Alexandr Veliký. Buď jak buď, svou účast na mírovém klání národů počátku osmého desetiletí dvacátého věku odřekly desítky států. Včetně USA, jež navíc vůči státostranickému impériu vyhlásily hospodářské sankce a de facto definitivně ukončily etapu vzájemného sbližování. Přičemž předtím, dodejme, učinily na poli tajné války maximum, aby předáci druhé, s Brežněvem chřadnoucí supervelmoci odstartovali vlastní armádní přítomnost v dodnes strategickém prostoru.

Porážka v asymetrické válce přispěla lvím podílem k rozkladu pověstné „šestiny světa“, čemuž se snažil mermomocí silou zabránit také OMON. Nejvíce se „proslavil“ krvavými zákroky proti odstředivým tendencím v Pobaltí (boj o televizní vysílač ve Vilniusu) a na Kavkaze během posledních let slabé vlády idealisty Michaila Gorbačova. Nicméně útvar nezanikl ani po převratu a dosud se těší jisté přízni vládnoucích vrstev. Také proto, neboť hlavně v metropoli slouží nejčastěji ke klasické šikaně opozice. Traduje se dokonce, že například krajně nacionalistický spisovatel, přesněji tzv. nacionální bolševik Eduard Limonov nebo šachový velmistr Gary Kasparov – zvyklý jinak na mediální obdiv Západu, vůči němuž cítí „největší zem Slávů“ hořkost plnou stereotypů – jsou „černými ikonami“. Ideálními vzory arestovaných…

Určitým překvapením se proto stalo nečekané tvrzení ruského periodika The New Times. S odkazem na přirozeně nejmenované příslušníky uvádí, že tajemstvími ověnčení „omonovci“ stojí na pokraji propasti vzpoury. Údaje to budou nejspíše přehnané, protože Rus se svou tradiční úctou k autoritě jen tak do revolty nevejde, ale vážnost situace je nesporná.

Ryba, říkává se, smrdí od hlavy. Úpadek spokojenosti řadových příslušníků elitních policejních komand má pocházet ze svévole velitelského sboru. Ten je (skoro) jako za starých časů neúčinnými deputacemi a suplikami nejvyšší vrchnosti označován za původce zla. Zdroj šikany a povinných norem zatýkání pro vcelku špatně placené speciální milicionáře, jimž velitelé uložili normu minimálně tří zatčených během pracovní doby. Mnozí moskevští bezdomovci proto tráví více času na služebnách nežli v mrazivých ulicích. Zasvěcenci dále neváhají tvrdit, že si mají některé zvláštní útvary bezpečnosti (nejspíše také nuceně) přivydělávat jako lepší stráže prostitutek anebo vymahači peněz od problematických zákazníků. Případně bodyguardi vyslovených kriminálních živlů. Tragikomicky dokonce včetně mafiána, kterého v 90. letech pronásledovaly. Povýšení či přeřazení na vyšší post (spojené se získáním vysokoškolského diplomu) odvisí jen od úplatků šarži…

Co z toho plyne? Reformátorská tvář vládnoucích kliky symbolizované prezidentem Medvěděvem a premiérem Putinem se nejspíš kroutí v křeči. Nastíněné mraky nad vývojem známé bezpečnostní složky mohou být totiž snadno pouhou špičkou ledovce. Aktuálně zhruba osmiprocentní ekonomický pád Ruské federace navíc evokuje něco z moderní historie. – Případná neschopnost postarat se o své vojáky (včetně tzv. afghánců čili veteránů ostudně prohrané vojny, kde si recentní okupanti kdysi vychovali řadu aktuálně odbojných kádrů), milicionáře či dokonce pracovníky tajných služeb může mít vážné následky. Za nesmírně divoké Jelcinovy „alkolokracie“, kdy k všeobecnému marasmu přispěl pád světových cen „černého zlata“, stvořila organizovaný zločin nových forem.

Autor: Pavel Kopecký, politolog a historik, Brno

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *