V letních dnech se na silnicích můžeme setkat s motorkáři a jejich subkulturou. Ta již celá desetiletí přitahuje pozornost laické veřejnosti svým zjevem, svým chováním na silnicích. V posledních týdnech se ovšem i v blízkosti České republiky můžeme setkat s problémy, které s sebou tato subkultura přináší, a které činí tuto subkulturu zajímavou pro bezpečnostní studia. Přestože každý zná např. pojem Hells Angels, tak s dalšími, podrobnějšími informacemi o této skupině lidí operuje jen málokdo. Bohužel s tímto problémem se setkáme i u akademické obce. Právě tento problém bude hlavním předmětem zájmu tohoto krátkého komentáře.

Subkultura nebo něco více?

V očích laiků existuje určitý typický obraz motorkáře jako takového. Ať je člověk ve Spojených státech nebo v České republice narazí na muže, povětšinou bělocha, řídícího svůj stroj americké značky, kdy tou nejznámější je Harley – Davidson (srov. Barker – Human 2009: 174).

Samotní motorkáři se od sebe ovšem rozlišují. Většina z nás se setkala s běžnými motorkáři, o kterých např. Barker s Humanem (2007) hovoří jako o konvenčních. Logicky k nim existují i deviantní motorkáři, kteří se sami označují jako 1% (srov. Quinn – Forsyth 2011). Právě tato skupina by měla být předmětem zájmu bezpečnostních studií, jelikož jak zmiňuje Quinn (2001: 380), myšlenka, že jednoprocentní participují v organizovaném zločinu je široce diskutována již několik desetiletí. Dle Quinna (2001: 381) jednoprocentní participují především v obchodu s drogami, prostitucí, za samozřejmé lze poté považovat fyzické střety spojené s organizovaným zločinem.

Zásadní otázkou, kterou je nutné si položit v případě výzkumu 1% motorkářů v České republice, je zdali i o zdejších jednoprocentních můžeme hovořit v souvislosti s organizovaným zločinem a dříve zmíněnými kriminálními aktivitami?  Odpověď na tuto otázku je v současné situaci neznámá.

Přitom odpověď na tuto otázku je naprosto zásadní pro další výzkum a jeho možnosti. Mají jednoprocentní co dočinění s organizovaným zločinem nebo jsou v českých podmínkách jen subkulturou? V Smolíkově publikaci (2011: 36 – 40) se můžeme v souvislosti s pojmem subkultura setkat například s těmito výrazy: image, vystupování, scéna, životní styl, identita. V tomto případě i laik dokáže při pohledu na motorkáře souhlasit s tím, že splňují prvky subkultury, ovšem co napojení na organizovaný zločin?

Výzkum Outlaw Motorcycle Gangs v zahraničí

Jelikož je v českém akademickém prostředí motorkářská scéna prakticky neprozkoumaná, považuji za nutné zmínit zahraniční diskusi, tak jak tamější autoři reflektují výzkum tohoto jevu. Barker a Human (2009: 175) při svém výzkumu napočítali celkově pouze 19 článků a 4 knihy, které se věnují problematice Outlaw motorcycle gangs. Zásadním faktem ovšem je, že velké množství dalších článků pochází z per žurnalistů. Rovněž je možné se setkat s biografiemi jednotlivců, kteří dříve působili v gangech.

Barker (2005) zmiňuje několik problémů výzkumu. Tím první a pravděpodobně největším je pověst 1%, kteří jsou vyprofilováni jako tajemní a nebezpeční jedinci, kteří participují v kriminálních aktivitách, s tím je spojené i násilné a nepředvídatelné chování. Za problematickou poté tentýž autor označuje i spolupráci akademické sféry s kriminalisty, policisty, kteří dle Barkera (2005: 101 – 102) jakoukoliv spolupráci odmítají. Toto utajování informací, odůvodněné potřebami vyšetřování kriminalistů, rezultuje v absenci oficiálních statistik potřebných pro výzkum.

Možnosti zisku dat

Techniky sběru dat u subkultur, které zmiňuje Smolík (2010: 53 – 54) jsou v případě Outlaw motorcycle gangs, potažmo i organizovaného zločinu problematicky použitelné, dle Barkera (2005) dokonce selhávají. Dotazníkové šetření lze vyloučit téměř okamžitě, jelikož 1% se svojí činností nechlubí ani na internetu, natož aby souhlasili s vyplněním dotazníků s návratností v relevantním množství (srov. Barker 2005: 101 – 102). Jen o něco málo nadějněji se jeví obsahová analýza. U té je problematická kvantita a kvalita zdrojů, kdy jediným zdrojem informací v českém prostředí je server www.mcnews.cz a dále novinové články diskutabilní kvality, které navíc většinou jen reflektují aktuální zásahy policie. I Zúčastněné pozorování s sebou nese úskalí. V případě 1% se dá de facto mluvit o nutnosti infiltrace. Největším problémem je poté vstupní doba do jednotlivých gangů, která přesahuje i několik let. S podporou další aktuální knihy z Brněnské politologické školy, Český organizovaný zločin (Šmíd – Kupka: 2011), lze uvažovat o formálních či neformálních rozhovorech. Nicméně i v případě jednoprocentních motorkářů je podstatné zvážit Etická dilemata výzkumu, přesně tak jak je zmiňují i samotní Šmíd s Kupkou (2011: 79 – 80).

Závěr

Jestliže motorkářské kluby existují v České republice již několik let, poté tento článek patří v akademické sféře mezi první, které tuto subkulturu reflektují. Přestože je nutné tento stav změnit, diskutované problémy změně stavu brání. V případě dalšího výzkumu motorkářské subkultury v ČR považuji za nutné oprostit se od existujících novinových článků spojující motorkářskou subkulturu s organizovaným zločinem. Výzkum by měl být pravděpodobně založen na případové studii zkoumající aktivitu skupiny, její strukturu a podobu členské základny. Přesto i takovýto výzkum může být považován za prospěšný pro pochopení této subkultury a to nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Seznam použité literatury

Barker, T. (2005): One percent Bikers Clubs: A Description. Trends in Organized Crime, roč. 9, č. 1, s. 101 – 112.

Barker, T. (2011): American Based Biker Gangs: International Organized Crime. American Journal of Criminal Justice, roč. 36, č. 3, s. 207 – 215.

Barker, T. – Human, K. M. (2009): Crimes of the Big Four motorcycle gangs. Journal of Criminal Justice, roč. 37, č. 2, s. 174 – 179.

Quinn, J. F. (2001): Angels, Bandidos, Outlaws and Pagans: The Evolution of Organized Crime among Big Four 1% motorcycle club. Deviant Behavior: An Interdisciplinary Journal, roč. 22, č. 4, s. 379 – 399.

Quinn, J. F. – Forsyth, J.F. (2011): The Tools, Tactics and Mentality of Outlaw Biker Wars. American Journal of Criminal Justice, roč. 36, č. 3, s. 216 – 230.

Smolík, J. (2010): Subkultury mládeže; uvedení do problematiky. Praha: Grada.

Šmíd, T. – Kupka, P. (2011): Český organizovaný zločin. Brno: MU IIPS.

Autor: David Jehlička, student bezpečnostních a strategických studií, FSS MU