wikimedia

Postmoderní svět jako zlatá éra speciálních sil – 3. díl

Štítky:

Po delší době bude v následujícím díle věnována pozornost dalšímu z vytyčených hledisek, v rámci kterých tento seriál zkoumá využitelnost a celkové chápání nasazení speciálních sil v konfliktech v  informačním věku. Hlavním cílem bude identifikovat, jakým způsobem a do jaké míry předurčuje prostředí ozbrojeného konfliktu potencionální nasazení speciálních sil či provádění speciálních operací. Pozornost bude věnována především konceptu tzv. Urban Warfare, který je v souvislosti se současným děním více než aktuální a díky tomu se mu ve svých publikacích věnuje nemálo odborníků, kteří ho dále rozpracovávají a reflektují již zmíněné případy z praxe .


Speciální síly a prostředí

Lokality, ve kterých jsou vedeny bojové či zpravodajské operace, mohou nabývat nejrůznějších podob, v závislosti na daném kontextu konfliktu a jeho geografickém umístění. V obdobích, kdy bojišti dominovaly masové střety armád a liniové vedení boje, bylo klíčové využití terénu. Ten mohl nabízet značné výhody nebo naopak nevýhody, s nimiž bylo nutné počítat. Tento aspekt ve své podstatě přetrval dodnes, nicméně v současnosti existuje široké spektrum postupů a technologických prvků, které mohou nevýhody, ale i výhody plynoucí z povahy terénu , například prostředky pro vedení nepřímé palby, projektily se zvýšenou průbojností nebo technologie GPS. Jedním z klasických případů je poté využití vyvýšených pozic jako taktické výhody při střetnutí s nepřítelem, která ačkoliv byla s příchodem sofistikovaných vzdušných bojových prostředků poněkud redukována, zachovává si i v dnešní době svou významnost. Bojová střetnutí, pokud vynecháme případy obléhání sídel či pevností, poté nejčastěji probíhala na otevřených prostranstvích, kde bylo možné armádu rozvinout a uplatnit dané prvky manévrového boje. Strukturu bojiště jako takového proto v mnoha případech tvořily louky, travnatá prostranství, lesy, břehy řek, kopce či údolí. Nicméně ani boj v zastavěném terénu nebyl výjimkou, avšak jeho pravá éra měla teprve nastat.

Historie boje v zastavěném terénu či městském prostředí spadá ve své podstatě až do starověku, jmenujme například bitvu o Tróju či Řecko-Perské války a při průchodu dějinami bychom v každé etapě nalezli mnoho dalších příkladů vojenské činnosti právě v tomto typu prostředí.  S přechodem od velkých střetů armád státních aktérů k menším, často asymetrickým operacím se však začala pozvolna měnit skladba prostředí, stále častěji byly místem střetů urbanizované oblasti, města či jejich periferie nebo vesnické oblasti (Department of the Army 2006: 3 – 4).

Tento vývoj se poté objevoval ruku v ruce s fenomény jako je terorismus, lidová válka, partyzánská válka či obecně asymetrické vedení boje. Co se týče souvislosti doby a četnosti boje v zastavěném terénu, i v dnešní době jde o velice specifickou záležitost, kde ve své podstatě nelze tento aspekt generalizovat. Avšak při podrobnějším prozkoumání významných konfliktů proběhnuvších či probíhajících v posledních patnácti , dojdeme ke zjištění, že v tomto období se klíčové operace ve valné většině soustředily zejména na obydlené oblasti typu městských zástaveb. Tato změna mimo jiné souvisí s již zmíněným posunem v charakteru konfliktů ze symetrických na asymetrické. S nasazením v městské zástavbě je neoddiskutovatelně spjat aspekt místního obyvatelstva. Podpora civilní populace byla vždy klíčovým faktorem, a to již za dob druhé světové války.  Nestátní aktéři často působí právě v obydlených oblastech, ve a vesnicích, kde snáze splynou a zároveň mohou lépe rekrutovat nové příznivce. Mimoto jsou zde ve své podstatě chráněni před devastujícími útoky těžkých , a to díky zde žijící civilní populaci (Serena, Clarke 2016).

I dnes proto platí, kdo ovládá města a má přízeň , může disponovat nespornou výhodou nad svým protivníkem. V další části textu se budeme blíže soustředit na koncept „Urban Warfare“, neboli boje v zastavěném prostředí. Budou popsány jeho charakteristiky, definice a zmíněny některé případy z praktického nasazení. Hlavním bodem bude argumentace na podporu vhodnosti nasazení speciálních sil právě pro tento typ prostředí.

Příslušníci specnaz v bitvě o město Grozný, rok 2000. Zdroj: Pinterest.com

Konceptualizace pojmů Urban Warfare/Urban Operations

Nejprve je nutné stanovit zevrubnou definici toho, co si lze pod pojmem „Urban Warfare“ představit.  Americká příručka JP 3-06, nesoucí název Joint Urban Operations, určuje několik základních charakteristik boje v zastavěném terénu. První z nich říká, že města a městské oblasti mohou značně zredukovat výhody technologicky vyspělejší bojující strany. Další uvádí, že pozemní operace vedené v tomto typu prostředí si mohou pro stabilizaci situace vyžádat mnohem větší množství personálu než jiné druhy operací. Není zde opomenuta ani časová dimenze, navzdory omezené velikosti městských oblastí oproti jiným terénním typům je zde velká časová náročnost a to zejména díky komplexitě a mnohovrstevnatosti tohoto prostředí. Operace v zastavěných oblastech se mohou dále vyznačovat mnohem většími operačními omezeními než v případě těch prováděných v jiných oblastech. Posledním znakem, pravděpodobně nejvíce typickým, je poté vysoké riziko civilních ztrát na životech a s ním spojené zvýšené riziko ztrát vojenského personálu způsobené právě nutností přizpůsobovat se přítomnosti civilistů a stísněnému prostoru města (Joint Chiefs of Staff 2016 :2-3). Podobný pojem „Urban Operations“, který je však poněkud šířeji koncipovaný, používá například stejnojmenná publikace vydaná Armádou Spojených států, přejímá koncept vytvořený bývalým velitelem americké námořní pěchoty Charlesem Krulakem nazvaný „Three-block war“. Tento koncept je poté založen na určitém metaforickém pojetí bojových operací, sestávajících se ze tří základních bloků. Prvním z nich jsou situace, kdy voják má za cíl poskytovat pomoc a podporu místní populaci, druhým je poté obnovení a udržení stability a posledním je boj s ozbrojeným protivníkem v rámci střetu bojových uskupení. Tyto události poté mohou nastat zároveň jedna s druhou či se vzájemně prolínat (Glenn, Paul 2007:7).

Vojáci speciálních sil, ačkoliv jsou ve většině případů cvičeni pro boj v rozličném , od hor přes džungle až po operace pod vodou, jsou nuceni se adaptovat na měnící se podmínky a stále více zahrnovat problematiku boje a provádění operací v zastavěných oblastech do své škály dovedností. Při rozhodování a operačním plánování existuje hned několik důvodů, proč jsou speciální síly jedněmi z nejvhodnějších kandidátů, byť je toto do jisté míry závislé na specifikách daného prostředí a operace. První z těchto důvodů je úzce spjat s faktem, že boj v zastavěném terénu často vyžaduje specifické dovednosti, které nalezneme především u příslušníků speciálních sil. Navíc nemusí jít čistě o boj, výše zmíněné lze aplikovat na jakékoliv působení v zastavěné oblasti, kde mimo jiné není do jisté míry žádoucí prozrazení vlastní identity, alespoň v určité fázi operace. Často se v takovýchto případech objevují prvky psychologických operací, tzv. „psy-ops“[1], operace může být z části zpravodajské povahy a zároveň spojená s likvidací HVT[2]. V konkrétních situacích poté často není žádoucí, aby se v oblasti pohybovaly uniformované, těžce vyzbrojené jednotky, nemluvě o vozidlech s viditelnými insigniemi. V takovém případě podobné „low-profile[3]“ operace, kde navíc hrozí vyšší riziko ztrát na životech civilního obyvatelstva, a je nutná určitá míra utajení, jsou ideálními kandidáty právě speciální síly, jednak kvůli excelentnímu výcviku a schopnostem, které jsou dovedeny v mnoha případech na nejvyšší možnou úroveň, a to právě v oblastech výše zmiňovaných. V případě ofenzivních operací, majících za úkol vyčistit městské oblasti od protivníka a tyto následně obsadit, se většinou útok neobejde bez širší koordinace vícero typů vojsk, a speciální síly jsou jen výjimečně nasazovány . V těchto případech plní hlavní roli především mechanizovaná pěchota či námořní pěchota, podporovaná letectvem či dělostřelectvem, speciální síly mohou působit jako podpůrný prvek či úderný hrot, využívaný k obsazení důležitých bodů uvnitř města a jejich udržení do příchodu hlavní síly.

Schéma konceptu „Urban Operations“ dle Field Manual Urban Operations americké armády Zdroj: Field Manual 3-06: Urban Operations

Příklady využití speciálních sil pro boj v zastavěném terénu

Jeden z učebnicových příkladů dělení úkolů mezi speciální jednotky a jednotky řadové nalezneme v operaci Gothic Serpent, která proběhla mezi 22. srpnem a 13. říjnem 1993 v rámci nasazení sil USA a jejich spojenců v Somálsku. Při lovu na obávaného generála Aidída měly lehkopěchotní jednotky Rangers, (které ovšem svou povahou často zasahovaly i do provádění operací zvláštního charakteru, a postupem času se vyvinuly v plnohodnotnou jednotku uzpůsobenou pro provádění samostatných speciálních operací) zajistit krytí, podporu a mechanizovaný přesun pro zajatce a své spolubojovníky. Týmy příslušníků C-Squadron 7  1st SFOD-D měly za úkol provést samotný útok na budovu, kde se měli nacházet somálští vysoce postavení hodnostáři, zajmout HVT a exfiltrovat je zpět na základnu. Toto vše poté uvnitř městské zástavby, v nepřehledném a vysoce nepřátelském terénu. Vzdušný výsadek a následnou podporu zajišťoval poté 160th SOAR s notoricky známými vrtulníky MH-60 Black Hawk a AH/MH-6 Little Bird. Vojáci z SFOD-D provedli chirurgicky přesný útok, kdy během několika minut přemohli beze ztrát odpor v cílové budově a zajmuli zde přítomné HVT, navzdory značně omezujícímu prostředí a přítomnosti civilních osob v oblasti (Owens 2008: 3-4).

Jako další příklad jmenujme druhou bitvu o Fallúdžu z roku 2004, kdy koaliční síly v čele se Spojenými státy, navzdory své masivní technologické a početní převaze nedokázaly město dobýt v krátkém čase, jak se předpokládalo, nýbrž jim trvalo více než měsíc, než . Důvodem byla především nutnost bojovat takřka o každý dům, o každé patro, o každý sklep. Sunnitští ozbrojenci totiž z města vytvořili smrtonosnou past, a ani předcházející koaliční dělostřelecká a letecká příprava nedokázaly významněji narušit jejich obranná postavení. Při druhé bitvě o Fallúdžu byly také nasazeny týmy speciálních sil amerického námořnictva DEVGRU (známé také jako Navy SEALs ) a 1st SFOD-D (Delta Force). Původně se měly operace účastnit i týmy britských SAS, avšak jejich velení účast jednotky Task Force Black odmítlo, a to především kvůli nejistotě z výsledků operace a obavám z přílišných ztrát (Urban 2012: 65).

Abychom obsáhli i případy z opačného konce světa a zcela jiného vojenského prostředí, lze také zmínit působení ruských „specnaz[1]“ v první čečenské válce. Je třeba podotknout, že z celých ruských ozbrojených sil nasazených v Čečensku byly nejefektivnější a nejobávanější právě jednotky specnaz, a ve své podstatě šlo společně s týmy FSB o jediné jednotky, které byly patřičně vycvičeny na boj v městské zástavbě a byly schopny účinně bojovat proti lstivému protivníkovi v ulicích měst, především pak v Grozném. Ruské pravidelné jednotky trpěly velkými ztrátami a jejich nedostatečný výcvik a špatné velení ukázaly, že nedostatky v tomto směru jsou zcela fatální, avšak specnaz nemohli být nasazováni všude a jednoduše nemohli suplovat roli pravidelných sil. Specnaz byli navíc poměrně vytížení tím, že museli zasahovat i v horských a zalesněných oblastech Čečenska, kde vyhledávali a likvidovali skrytá hnízda odporu (Oliker 2001:8). Jednotky specnaz díky svým znalostem taktických postupů při operacích v městském prostředí, přizpůsobené výzbroji a také částečně díky své bezohlednosti, agresivitě a brutálnímu přístupu zaznamenávaly značné úspěchy v boji proti čečenským povstalcům kladoucích odpor v rozbombardovaných městech.

Jako příklad ze současnosti lze uvést doloženou účast britských i amerických speciálních sil v Sýrii v boji proti tzv. Islámskému státu, kdy ačkoliv neprobíhá oficiálně pozemní operace ze strany Západu, jsou tyto jednotky nasazovány jako podpora místních bojovníků, stojících proti Islámskému státu. V nedávné době byly zveřejněny fotografie těžce vyzbrojených terénních automobilů s příslušníky Speciálních sil Spojeného království, především pak z britské SAS, kteří operují v Sýrii, a velmi pravděpodobně se účastnili i dobývání zastavěných oblastí a jejich čistění od nepřátelských sil. Z hlediska utajení těchto operací neexistují oficiální důkazy či prohlášení vlády Spojeného království, tuto možnost však považuji za velmi pravděpodobnou, vzhledem ke zkušenostem z předchozích konfliktů a schopnostem, kterými SAS disponují (Forces 2016).

Výše zmíněná fakta dokládají to, že jelikož řadové síly nejsou v městských oblastech z politických či jiných důvodů nasazeny, speciální síly jsou pro tento typ situace jako stvořené, jednak kvůli svým schopnostem, faktoru utajení, univerzálnosti co do schopnosti provádět bojové i výcvikové a podpůrné operace, a v neposlední řadě kvůli výjimečným schopnostem využitelným v boji v zastavěném terénu.

Příslušníci iráckých speciálních sil. Právě ty představují jednu z hlavních bojových sil irácké armády v Mosulu. Zdroj: Wikimedia

V případě nutnosti provedení přepadu, či náhlého prudkého úderu za účelem překvapení protivníka a získání strategicky výhodného bodu, kupříkladu v zastavěné oblasti, je z taktického hlediska výhodnější použití malé síly, menšího uskupení s maximálně koncentrovanou palebnou silou, kterou její možnosti dovolují, s vynikajícím výcvikem, podpořenou patřičnou zpravodajskou činností, případně jinými doplňkovými složkami, než nasadit méně flexibilní a utajitelné řadové jednotky o stovkách či tisících mužů. Jednak často velice problematické manévrování a přesuny podobných uskupení v zastavěném terénu snižují pravděpodobnost úspěšného využití momentu překvapení a zároveň redukuje momentum útoku a tím i jeho účinnost, a navíc je i logisticky mnohem náročnější. V případě, že obránci disponují takovou silou, kterou jsou schopny menší týmy speciálních sil za určitých podmínek zvládnout a překonat, není zde důvod jejich schopností nevyužít na úkor řadových jednotek, které mohou být následně použity jinde na bojišti či zabezpečovat týl, či následně vniknout do oblasti a zabezpečit oblast z dlouhodobého hlediska, a vyvázat tak speciální síly, které budou připraveny k vedení další operace. Spolehnout se ovšem pouze a jenom na tento druh jednotek v rámci ofenzivní operace vedené proti dobře bráněné výhodné a naopak bývá velmi rizikové, speciální síly tudíž v tomto případě fungují jako důležitý prvek v celém soukolí moderního válečnictví.

Závěr

Vedení vojenských operací v zastavěných oblastech patřilo k válečnému řemeslu již od dávných dob, avšak teprve v moderním světě, počínaje Druhou světovou válkou, jejich důležitost vzrostla, a to zejména díky jevům jako je urbanizace, globalizace, vzestup asymetrických konfliktů a nekonvenčních metod boje či stírání rozdílů mezi kombatanty a nekombatanty. Speciální síly, jimiž se zaobírá tento seriál, poté disponují širokou škálou schopností a dovedností, které je předurčují k tomu být významným prvkem při provádění operací v zastavěném prostředí. Mezi tyto patří mimo jiných flexibilita pramenící z menší velikosti jednotlivých týmů či uskupení, vynikající výcvik v oblastech nekonvenčních metod boje či v oblastech zpravodajské, „psychologických operací či jiné oblasti zaměřující se více na sociální než vojenskou dimenzi. Jak již ukázaly příklady z druhé války v Iráku, Afghánistánu či aktuálně z nasazení proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku, jsou speciální síly nepostradatelným elementem při vedení právě tohoto druhu operací, který v kombinaci s ostatními složkami může být vysoce efektivním nástrojem k dosahování taktických, operačních, ale i strategických cílů. Prokazatelné úspěchy slavili i ruští specnaz v Čečensku, kdy se jim jako téměř jediné složce dařilo úspěšně bojovat proti povstalcům v poničených městech, jež se stala dokonalými pevnostmi pro čečenské bojovníky.


Poznámky:

[1] Specnaz je souhrnné označení pro ruské speciální síly, potažmo pro bývalé sovětské speciální síly, zahrnuje tak veškeré jednotky spadající kupříkladu pod Ministerstvo Vnitra, armádu či zpravodajské služby. Neoznačuje tak pouze jednu konkrétní jednotku.

[1] Psy-ops – psychologické operace mající za cíl narušit či ovlivnit motivy, morálku, uvažování a chování jedince či skupiny, v našem případě poté protivníka, za pomocí vhodně vytvořených a předávaných informací či ukazatelů (103cp 2016).

[2] High-Value Target – významná osoba protivníka, která je prioritou co do zadržení, zajmutí či likvidace (Military dictionary 2015).

[3] Low-profile operation – operace, ve kterých je nutné zachovat určitý stupeň utajení, operátoři působí povětšinou v civilním či domorodém oděvu, aby co nejvíce připomínali místní populaci, výzbroj a výstroj je zpravidla nošena skrytě, standartní operační postupy jsou poté také přizpůsobeny zvýšenému riziku a nutnosti utajení.


Zdroje

  1. CIMIC/PSYOPS (2014) Středisko PSYOPS. Online text dostupný z http://www.103cp.army.cz/.

Department of the Army (2006) Field Manual 3-06: Urban Operations. Washington DC: Department of the Army.

Forces.tv (2016) UK Special Forces ‚Pictured Fighting Daesh In Syria‘. Online text dostupný z http://forces.tv/43904107.

Glenn W. R., Paul Ch., Helmus C. T., Steinberg P. (2007) “People Make the City,”Executive Summary: Joint Urban OperationsObservations and Insights from Afghanistan and Iraq. Santa Monica, California: RAND Corporation.

Joint Chiefs of Staff (2013) Joint Urban Operations. Washington DC: JCOS.

Military Dictionary (2015) High-value target. Online text dostupný z https://www.militarydictionary.org/term/highvalue-target.

Oliker O. (2001) Russia’s Chechen Wars 1994-2000 Lessons from Urban Combat. Santa Monica, California: RAND Corporation.

Owens D. C. (2008) History Essay on Operation Gothic Serpent. United States Army Sergeants Major Academy.

Serena C. CH., Clarke P. C. (2016) A New Kind of Battlefield Awaits the U.S. Military — Megacities. Santa Monica, California: RAND Corporation. Online text dostupný z http://www.rand.org/blog/2016/04/a-new-kind-of-battlefield-awaits-the-us-military-megacities.html.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *