Právo na návrat – je to opravdu právo?

Štítky:

Jeden z hlavních bodů konfliktu, o jehož vyřešení se obě dvě strany marně snaží již přes půl století, komplikuje již samotná definiční podstata problému, kdo by se směl případně vrátit do míst, z nichž byli lidé v roce 1948 nuceni odejít.

Americká velvyslankyně při OSN Nicky Haley nedávno v kontextu řešení izraelsko-palestinského konfliktu prohlásila, že tzv. právo na návrat by se mělo radikálně přehodnotit.[1]

Palestinský diskurs a jeho nejvíce mediálně prezentovaný závěr je ten, že by se měli vrátit všichni Palestinci, kteří utekli před 70 lety, ale zároveň i všichni jejich potomci. Z původního čísla 750 tisíc, z nichž v současnosti žije několik desetitisíců, se tak najednou dostáváme k pěti milionům lidí.

Hlavním izraelským problémem s tímto návrhem je jeho samotná podstata jako židovského státu. Izrael má dle sčítání lidu z tohoto roku celkově 8,842 milionu obyvatel. Z nich tvoří Židé 6,589 milionu (74,5%), Arabové 1,849 milionu (20,9%). Pakliže by došlo k návratu, Izrael by již nebyl majoritně židovským státem.

Změnu americké politiky vůči Palestinské samosprávě podtrhuje i rozhodnutí o ukončení finančních příspěvků pro Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). Původní suma 300 milionů dolarů pro tento rok byla zrušena, tvořila zhruba jednu třetinu rozpočtu pro fungování agentury. Agentura se stará o finanční podporu Palestinců, provoz škol, sociální a zdravotní péči, ale i potraviny pro Palestince v Pásmu Gazy, na Západním břehu, v Jordánsku, Libanonu a Sýrii. Vzniklý deficit se zčásti podařilo zmenšit díky dalším darům ze strany Kataru, Saúdské Arábie, Japonska, Kanady a Evropské unie. Stále však existuje deficit o hodnotě 200 milionů dolarů. Dle německého komisaře pro lidská práva a humanitární pomoc Bärbela Koflera americký krok znamená jen další destabilizaci již tak nestabilního regionu.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. (zdroj: Wikimedia).

UNRWA vznikla po první arabsko-izraelské válce v roce 1949, v ní zvítězil židovský stát nad arabskou koalicí a začala operovat 1. května 1950. UNRWA definuje palestinské uprchlíky jako „osoby, jejichž normální místo pobytu byla Palestina v období mezi 1. červnem 1946 a 15. květnem 1948, a které ztratily jak domov, tak i prostředky k obživě v důsledku konfliktu z roku 1948.“  Potomci palestinských uprchlíků, včetně legálně adoptovaných dětí mají na pomoc taktéž právo. I tato skutečnost vedla USA k razantnímu utnutí finanční pomoci, svoji další pomoc agentuře podmínila přeměnou definice, kdo může získat status uprchlíka. V současné době ale dochází k argumentaci požadavku, aby se celá UNRWA zrušila a její činnost nahradil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

Podobný krok podpořil již v lednu izraelský ministerský předseda Benajmin Netanyahu. Jemu i americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi nejvíce vadí, že status uprchlíka a s ním spojenou pomoc mají i potomci původních uprchlíků z roku 1948, byť se již dávno začlenila do života v ostatních zemích regionu a získala zde i občanství. Nicméně s kritikou možného zrušení UNRWA přicházejí mj. i izraelští experti, podle nichž je podpora ze strany UNRWA stabilizačním faktorem regionu.

Americká a izraelská strana argumentuje pro přesun povinností na UNHCR jednak rozdílnou definicí uprchlíka, která komplikuje případný návrat těchto osob do Izraele, tak i tím že UNHCR zaštiťuje veškerou agendu spojenou s vynucenou migrací, zatímco UNRWA pouze agendu spojenou s Palestinci, čímž dochází ke štěpení a neefektivnímu využití prostředků.

UNHCR vznikla původně na pomoc lidem donucených uprchnout v rámci Evropy kvůli událostem před rokem 1951 a staví na Konvenci a protokolu týkajícího se statusu uprchlíků (Konvence) z téhož roku. V roce 1967 došlo k přijetí upravujícího protokolu, který původní časové a geografické limity odboural, čímž se Úřad stal oficiálně tělesem pro věci uprchlíků nejen v Evropě.

Jak by vypadal Izrael a Palestina v hranicích z roku 1967, na mapce jsou zakresleny i židovské osady na Západním břehu. (zdroj: brianmckinny).

UNHCR definuje uprchlíka jako „osobu, jež byla nucena opustit svoji zemi z příčiny perzekuce, války či násilí. Uprchlík má opodstatněný strach z perzekuce z příčiny rasy, náboženství, národnosti, politického názoru nebo příslušnosti ke konkrétní skupině. Pravděpodobně se nemohou vrátit domů nebo mají strach tak učinit.“

V případě, že by došlo k přesunu k definici UNHCR, jak požadují Izraelci a Američané, ztratila by status uprchlíka majorita současných palestinských uprchlíků, do nichž se počítají i potomci původních. Konkrétně díky bodu 3, článku 1, odstavce C, který stanoví, že Konvence přestává platit jakoukoliv osobu, pakliže získala nové občanství a užívá ochrany své nové země.

Z celkového počtu 2,2 milionu registrovaných Palestinců u UNRWA v Jordánsku by o status přišlo 1,8 milionu lidí. Jordánsko dalo po připojení Západního břehu v roce 1949 občanství všem Palestincům, kteří se zde nacházeli. V případě Sýrie by o status přišlo na 425 tisíc lidí z celkových 560 tisíc. V roce 1956 zde navíc prošel zákon, jenž dal Palestincům práva stejná, jaká mají sami Syřané. V Libanonu je registrováno na 521 tisíc Palestinců, zhruba polovina z nich by neměla na status právo. Pro palestinské uprchlíky zde platí restrikce ohledně vlastnictví majetku, možnostech zaměstnání, využívání státních škol a zdravotní péče. V případě vytvoření státu Palestina na území Pásma Gazy a Západního břehu by pravidla UNHCR neumožnila udržení statusu uprchlíka lidem registrovaným při UNHCR, jelikož by nabyli občanství nového státu.

Aby však mohlo dojít v rámci UNRWA ke změně statusu uprchlíka, jak navrhují Spojené státy, muselo by návrh schválit Valné shromáždění OSN, jelikož pod něj UNRWA jako agentura OSN spadá.

(zdroj: Jiří Maixner)

Navrhovaných řešení izraelsko-palestinského konfliktu je několik, Palestinská samospráva trvá na návratu k hranicím z roku 1967, hovoří o něm i Arabská mírová iniciativa z roku 2002. Nedávno zmiňovaným řešením je třístranná konfederace mezi Izraelem, Jordánskem a Palestinou. Tuto možnost odmítl Izrael i Jordánsko, to nadále trvá na dvou státním řešením, s jakým přišly Dohody z Osla v roce 1993.

Prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku vyjádřil podporu dvou státnímu řešení a skepsi vůči očekávanému plánu ze strany Spojených států. Dle Abbáse Trumpova administrativa odmítá jakékoliv palestinské návrhy. Trump před nástupem do úřadu prohlásil, že přijde s nejlepším plánem pro Izrael a Palestinu. Trump v New Yorku oznámil představení prvního nástřelu mírového plánu do čtyř měsíců a preferenci dvou státního řešení, nicméně po několika hodinách zprávu dementoval, že je mu řešení jedno, pakliže se dospěje k dohodě. Rok a půl trvající jednání nemají zatím žádný oficiální výstup krom přesunu americké ambasády do Západního Jeruzaléma a z toho vycházejícího oficiálního bojkotu USA ze strany Palestinské samosprávy.

Dle názoru autora článku zastavením financování UNRWA sahá Trumpova administrativa po politice cukru a biče, jež s radostí kvituje premiér Netanyahu, a která sice velice pravděpodobně nevyjde, ale oběma stranám získá politické body. Izrael v žádném případě nedovolí narušení své etnické stability, stejně jako se Palestinská samospráva nevzdá práva na návrat, jelikož by to znamenalo její pád.


Poznámky

[1] Nejedná se o izraelský Zákon o návratu, nýbrž o palestinskou iniciativu, aby se uprchlíci a jejich potomci mohli vrátit do původních míst, z nichž byli nuceni odejít. Naopak Zákon o návratu (1950) je izraelskou snahou nabídnout všem židům bezpečnou budoucnost v Izraeli. Nabízí tedy všem lidem s židovskými kořeny a jejich partnerům možnost získat občanství. Židovství je v Zákoně vymezeno podobně jako v Norimberských zákonech a je reakcí na ně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *