Prezidentské volby v Gabonu provází stín pochybností

Štítky:

Bývalá francouzská kolonie Gabon dlouhodobě patří k jedné z nejstabilnějších zemí ve střední Africe. Částečně za to může nepochybně fakt, že se díky nalezištím ropy jedná o stát, který díky své nízké populaci (kolem 1,5 milionu obyvatel) patří k nejbohatším v Africe, co se HDP na osobu týče. Dalším významným faktorem je rovněž nízké napětí mezi etniky, které způsobuje konflikty v mnoha jiných státech regionu. I přes tato pozitiva má Gabon dva velké problémy. Prvním z nich je fakt, že i přes již zmíněnou velkou hodnotu HDP na hlavu je v Gabonu nešvarem obrovská nerovnost příjmů, která drží téměř třetinu populace pod nebo těsně u hranice chudoby. Tou druhou černou kaňkou na situaci v Gabonu je post prezidenta a situace okolo prezidentských voleb v srpnu 2016, kterým je věnován tento článek.

Nezávislost na Francii Gabon dosáhl v roce 1960 a přes počáteční politickou nestabilitu se o sedm let později v roce 1967 k moci dostal Albert-Bernard Bongo. Ten v roce 1973 konvertoval k islámu a změnil si jméno na El Hadž Omar Bongo, tudíž světu je znám především jako Omar Bongo. Ten v zemi vládl až do své smrti roku 2009. Přestože je třeba objektivně přiznat, že na rozdíl od mnoha dalších vůdců v sub-saharské Africe, Omar Bongo neexperimentoval s marxismem a nesklouzl k sultanistickému režimu, přesto se situace v Gabonu nedá považovat za zcela demokratickou.

To se potvrdilo ani ne před měsícem, kdy proběhly prezidentské volby. V nich kandidovalo deset kandidátů, avšak jak předpoklady, tak i následné výsledky potvrdily, že relevantní byli pouze dva muži. Ali Bongo, syn Omara Bonga a současný prezident (pozn. autora: současný v době voleb a v době psaní článku) a také jeden z bývalých spolupracovníků jak Omara Bonga, tak jeho syna, třiasedmdesátiletý diplomat Jean Ping. Ještě několik týdnů před volbou byl Ali Bongo jasným favoritem, především z důvodu, že kandidovalo několik opozičních prominentních politiků, kteří mezi sebou rozdělovali voliče. Avšak všichni z nich postupně svou kandidaturu stáhli a podpořili Jeana Pinga, proto těsně před volbami se očekával poměrně vyrovnaný souboj těchto dvou kandidátů.

Prezident Ali Bongo
Prezident Ali Bongo. (zdroj: Wikimedia).

Volby proběhly v sobotu 27. srpna. Volební systém v Gabonu je jednokolový většinový, tedy kdo získá největší počet hlasů, vyhrává. Volební výsledky byly očekávány v pondělí či úterý, nakonec bylo jejich vyhlášení stanoveno na úterý 30. srpna v 17:00 gabonského času (Gabon leží ve stejném časovém pásmu jako ČR). Jenže již v pondělí odpoledne Jean Ping prohlásil, že ve volbách zvítězil on. Ten své prohlášení opíral o fakt, že Gabon je malá země a výsledky již jsou známy. Také tím dle svých slov chtěl zabránit možnému manipulování výsledků ze strany prezidenta Bonga. (Z této praktiky byl obviňován již v roce 2009 a Ping na to odkazoval) Reakce Aliho Bonga a jeho mluvčího zněla, že prezident poklidně čeká do stanoveného termínu a že věří ve své vítězství, jelikož zbývající oblasti s nesečtenými výsledky jsou silnou základnou jeho voličů.

A vskutku, po dlouhém čekání byly 30. srpna vyhlášeny výsledky, které vypadaly následovně. Vítězem se stal Ali Bongo s 49,80 procenty hlasů a Jean Ping skončil druhý s 48,23 procenty. V praxi to znamenalo výhru Bonga o 5 594 hlasů. Nicméně prakticky vzápětí Jean Ping prohlásil, že výsledky neakceptuje a v Gabonu vypukly demonstrace proti Ali Bongovi. Důvod byl prostý. Výsledky z provincie Haut-Ogooue, jedné z devíti provincií Gabonu totiž ukazovaly 99% volební účast se ziskem 95,5 % hlasů pro Bonga. Nutno dodat, že průměrně v celém Gabonu byla volební účast 59,46 procenta. V důsledku této „anomálie“ Ping prohlásil volby za zmanipulované a požadoval přepočítání výsledků. Naopak mluvčí Bongovi kampaně označil volby za „svobodné, demokratické a transparentní.“

Jean Ping
Jean Ping (zdroj: Wikimedia).

Celých osm dní trvalo v Gabonu silné napětí. Osm dní probíhaly silné protesty proti prezidentovi, ať již kvůli těmto pochybným volbám či kvůli ostatním problémům v zemi. Během této doby přišlo v protestech a potyčkách o život několik lidí, jejichž počet se různí dle zdrojů. Vládní zdroje uvádí tři mrtvé v souvislosti s těmito střety, zatímco AFP news uvádí 6 mrtvých. Opozice v čele s Pingem však mluvila o 50 až 100 mrtvých. Faktem však zůstává, že nešlo o zanedbatelné protesty, jelikož došlo k zapálení budovy parlamentu a celkově bylo zadrženo více než 1 000 lidí. Postupně se také objevily názory zahraničních aktérů a to jak z USA, tak Evropy, které potvrzovaly anomálii ve výsledcích, avšak rovněž nabádaly ke konci střetů. Ali Bongo však tyto názory odmítal a tvrdil, že také ve výsledcích pro Pinga jsou anomálie. Během těchto osmi dnů rovněž rezignoval ministr spravedlnosti. A přestože vláda se snažila snížit význam tohoto kroku, dle pozorovatelů to byla silná rána do řad Aliho Bonga.

Faktem však zůstává, že za jakýmsi konečným uklidněním situace stálo předložení petice a oficiální žádost Jeana Pinga k ústavnímu soudu o přepočítání výsledků z oblasti Haut-Ogooue. Přestože totiž Ping požadoval od začátku protestů přepočítání výsledků, až 8. srpna splnil podmínky dané zákonem. To vedlo k ukončení střetů, které postupem času slábly, ale stále zanechaly Gabon ve stavu nejistoty. Ústavní soud má 15 dní, aby rozhodnul o žádosti Pinga. Dá se však předpokládat, že případné zamítnutí žádosti a de facto potvrzení výsledků voleb by mohlo nepokoje obnovit. Tomu napovídá i výrok Jeana Pinga, který prohlásil, že soudci rozhodují mezi stabilitou a nestabilitou Gabonu. Lhůta pro rozhodnutí soudu končí s příchodem podzimu a následky jeho rozhodnutí jsou těžko předvídatelné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *