Robert Mugabe aneb Všechno, co by měl africký diktátor dokázat

Štítky:

Robert Mugabe and The Tragedy of Zimbabwe.
A Predictable Tragedy: Robert Mugabe and the Collapse of Zimbabwe.
Robert Mugabe and The Betrayal of Zimbabwe.

To jsou názvy třech vybraných publikací, jež pojednávají o bývalém prezidentu Zimbabwe Robertu Gabrielu Mugabem, který zesnul v pátek 6. září 2019 ve věku 95 let. Co je tedy potřeba k tomu, aby člověk úspěšně rozložil stát a zároveň si udržel titul národního hrdiny?

Krok první: Akademické tituly, PR a guerillová skupina

Robert Mugabe strávil většinu svého mládí mimo domovskou Rhodesii. Svá studia absolvoval na jihoafrické University of Fort Hare, a ačkoliv se po promoci nakrátko vrátil, vydal se pro další vzdělání do Severní Rhodesie (dnešní Zambie) a Ghany. Zde kromě dalšího titulu získal i první ženu. Když se roku 1960 rozhodl do země vrátit, věnoval svůj čas práci na PR nově založené politické strany Národní demokratická strana, brojící proti britskému kolonialismu. S narůstajícím vlivem (a počtem projevů vůči politice apartheidu) se rozhodl (spolu)založit Zimbabwskou africkou národní unii (ZANU) – se sídlem v Tanzanii. Přestože byl v Rhodesii roku 1963 za své aktivity zatčen, bylo mu umožněno pokračovat nejen v jeho politickém angažmá, ale také ve studiích. Vzdělání si tak doplnil o tituly z ekonomie, pedagogiky, státní správy a práv.

Propuštěn z vězení byl v roce 1974, kdy již ozbrojené křídlo ZANU, tzv. ZANU-PF, vedlo guerillovou válku proti vládě premiéra Iana Smitha. Mugabe nezahálel a ujal se velení útoku ZANU-PF vedeného z Mosambiku. Pět let nato byly otevřeny první rozhovory s Velkou Británií, které roku 1980 vyvrcholily v nezávislost Rhodesie. Ta byla přejmenována na Zimbabwe a Mugabe se za celonárodního nadšení stal jejím prvním premiérem. Zůstal jím dalších sedm let, než byl zvolen prezidentem. Stal se „Otcem Zimbabwe“. [1]

Zimbabwe, dříve Jižní Rhodesie (zdroj: Wikimedia).

Krok druhý: Znárodnění půdy, čistky a neopatrimonialismus

Mugabe a jeho společníci ze ZANU-PF si rychle osvojili image osvoboditelů. Stavěli na vděku obyvatelstva, který podporovali vystavováním nových škol a nemocnic. V 90. letech se Zimbabwe dokonce umisťovalo na předních příčkách afrických zemí s největší gramotností. [2] Také díky tomu se ale méně mluvilo o etnických čistkách a násilném potlačování opozice, ke kterým též docházelo. Roku 1983 bylo v západní provincii Matabeleland zavražděno na 20 tisíc lidí. Masakr je dnes znám jako Operace Gukurahundi a nejnovější výsledky vyšetřování potvrdily, že útok vedla tzv. Pátá brigáda spadající pod Mugabeho přímé velení. [3] Zdaleka se však nejednalo o ojedinělý případ.

Mimo operací přímo na domácí půdě vyslal Mugabe vojenskou podporu svému příteli – konžskému prezidentu Laurentu Kabilovi, a to během druhé konžské války, která začala v srpnu 1998. Toto angažmá podle odhadů stálo Zimbabwe okolo 700 tisíc liber denně, což bylo vedle bezhlavého budování dalším velkým zásahem do zimbabwské ekonomiky. Prezident však s vidinou konžských nerostných surovin prohlásil, že „nemůže v tuto kritickou chvíli opustit svého bratra“. [4]

Proces úpadku ekonomického systému v Zimbabwe byl dovršen na začátku nového milénia, kdy Mugabe dovedl k pomyslné dokonalosti svůj boj proti „nadvládě bílého muže“. V únoru roku 2000 zahájil násilné invaze na farmy vlastněné bělošskou populací a jejich vyvlastňování, proces někdy nazývaný jako tzv. třetí Chimurenga. Ekonomika země však stavěla právě na zavedeném zemědělském systému a Mugabe po jeho odstranění nenabídl alternativu. Namísto toho byly farmy rozděleny do sfér vlivu příslušníků „elity národa“, tedy jeho spolustraníků ze ZANU-PF. Prezidentovi se tímto způsobem dařilo vydržovat si své věrné přívržence, kteří mu na oplátku byli politicky loajální a nastolil tak v zemi neopatrimonialismus. Zároveň odebral tvořící se opozici jejich hlavní zdroj příjmů – podporu bělošské farmářské menšiny. O čtyři měsíce později opakovaně vyhrál (falšované) volby. [2]

Přestože tedy Zimbabwe mělo po získání nezávislosti solidní ekonomický základ a bylo jednou z nejméně patrimoniálních zemí Afriky, dosáhl Robert Mugabe během dvaceti let zcela opačné situace a přivedl ji do inflační krize. Krom toho země strádala kvůli přetrvávající korupci, která je podle Transparency International důvodem, proč Zimbabwe přišla o téměř 3 miliardy dolarů mezi lety 2004-2013. [5]

Krok třetí: Zvěsti o úmrtí a opakované zmrtvýchvstání

Zatímco země trpěla hladem, Mugabe se přes své počínající zdravotní problémy honosně prezentoval na veřejných akcích po boku své druhé ženy, o 40 let mladší Grace Marufu (které se pro její zálibu v módě přezdívalo Gucci Grace).

Prezident Mugabe se svou druhou ženou Grace (zdroj: Wikimedia).

Se sílícími hlasy opozice sílilo i jejich násilné potlačování a stupňovaly se Mugabeho megalomanské projevy. Pravděpodobně nejznámější je jeho výrok o tom, že z úřadu odstoupí, až dokončí svou revoluci, který vzápětí doplnil slovy, že „pouze Bůh, jenž ho do úřadu dosadil, jej také z úřadu odebere.“ [1] Mohlo by se zdát až nápadně příhodné, že krátce po těchto slovech se prezident postupně stáhl do ústraní a začaly se množit teorie o jeho úmrtí. Mugabe však všechny zprávy o své smrti ve zdraví přežil a roku 2012 se dokonce nechal slyšet: „Zemřel jsem již několikrát. A v tomto jsem také pokořil Krista. Kristus jednou zemřel a jednou z mrtvých vstal. Já jsem zemřel a povstal několikrát a nevím, kolikrát ještě umřu a povstanu.“ [6]

Návštěvy lékařů v zahraničí se však začaly množit a po pokračujících protestech a nátlaku ze strany armády nakonec Mugabe v listopadu 2017 dobrovolně rezignoval. Stalo se tak po 37 letech autokratické vlády. Situace v zemi se ale nezlepšila. Obyvatelstvo, původně oslavující příchod nové éry a změny, dodnes pravidelně stávkuje. Opozice svolává protesty proti vládě Mugabeho nástupce, prezidenta Emmersona Mnangagwy, kvůli nadále se zhoršující ekonomické situaci. [7]

Faktem zůstává, že Robert Gabriel Mugabe, který zdědil zemi s jedním z největších ekonomických potenciálů v Africe, opustil Zimbabwe v troskách. Přesto si odnesl statut národního hrdiny. Ten mu za zásluhy při budování státu oficiálně přiznala zimbabwská vláda den po smrti, 7. září 2019. [8]


Zdroje

[1]       ESCOBEDO, Tricia, MCKENZIE, David, CLARKE, Hilary. 2019. „Robert Mugabe, who once said ‚only God‘ could ever remove him, dies at 95“ CNN. [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: https://edition.cnn.com/2019/09/06/africa/robert-mugabe-intl-hnk/index.html

[2]       COMPAGNON, Daniel. 2013. A Predictable Tragedy: Robert Mugabe and the Collapse of Zimbabwe. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.

[3]       DORAN, Stuart. 2015. „New documents claim to prove Mugabe ordered Gukurahundi killings“. The Guardian. [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2015/may/19/mugabe-zimbabwe-gukurahundi-massacre-matabeleland

[4]       BLAIR, David. 2001. „Kabila is gone but diamonds are forever“. The Telegraph.  [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/africaandindianocean/zimbabwe/1318448/Kabila-is-gone-but-diamonds-are-forever.html

[5]       LENNELYE, Mungai. 2015. 2015 Annual State of Corruption Report. Transparency International. [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: http://tizim.org/tizim.org/wp-content/uploads/2016/10/anticorruption2015.pdf

[6]       THE INDEPENDENT ZIMBABWE. „Mugabe’s Quotable Quotes“. The Independent Zimbabwe. [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: https://www.theindependent.co.zw/2019/09/06/mugabes-quotable-quotes/

[7]       BBC NEWS Reality Check Team. „Zimbabwe: Is it worse off than under former President Mugabe?“ BBC News. [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-africa-49375096

[8]       BBC NEWS. „Robert Mugabe granted national hero status and official mourning“. BBC News. [online: cit. 7.9.2019] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-africa-49619144?intlink_from_url=https://www.bbc.com/news/topics/c62v1km94k4t/zimbabwe-after-mugabe&link_location=live-reporting-story

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *