Od úmrtia Christophera Hitchensa, britsko-amerického spisovateľa a novinára,  uplynulo už skoro pol roka. Jeho smrť neznamenala len koniec Hitchensovej vždy pôsobivej a kontroverznej publikačnej činnosti, ale aj záver polemiky s jeho nemenej kontroverzným a brilantným bratom Petrom. S tým sa Christopher dostával do sporu…

Zkouškové je jen dvakrát do roka, čehož je třeba využít. Na rozdíl od většiny ostatních článků na Sekuriťácích inspirace pro tento nepřišla v hospodě, nýbrž na internetu, konkrétně na nemoderním ICQ. Podstata nicméně zůstává tatáž, a sice diskuse. Již Platón sdělil světu, že se učíme nejlépe prostřednictvím konfrontace odlišných názorů. Zároveň nám ale zapomněl sdělit, že s debatami nejsou spojeny pouze povznášející pocity, ale zároveň dokážou člověka pěkně vytočit… abych pokud možno co nejlépe zachytil pocit, jenž mě vedl k sepsání následující, řekněme, filipiky.

Ve druhém vydání rubriky „Všechny moje lásky“ setrváváme na katedře politologie, nicméně přecházíme od hudebních nahrávek k dílům literárním. Výčet svých deseti oblíbených knih poskytl portálu sekuritaci.cz prof. Maxmilián Strmiska, přičemž zároveň zapochyboval o označení jeho výběru jako „žebříčku top ten“, což ostatně reflektuje i název tohoto příspěvku. Prof. Strmisku tedy nejvíce zaujala následující beletristická díla:

Název nové rubriky “Všechny moje lásky” je minipoctou knihy britského autora Nicka Hornbyho a proto by jak autor, tak kniha zasloužily krátké představení. Nebudeme nic vymýšlet, server youngstyle.cz se k obému vyjádřil takto: Britský spisovatel Nick Hornby má už sice na krku pět křížků, ale duší je stále mladík, který fandí fotbalu, má problémy s holkama a jeho největší zálibou je vytvářet si žebříčky svých nejoblíbenějších věcí. Zpočátku se živil jako učitel, psal také recenze do různých časopisů a v roce 1992 vyšla jeho úspěšná kniha Fotbalová horečka. O rok později se mu narodil syn Danny trpící autismem. Nicka to velmi poznamenalo a přehodnotil spoustu svých životních postojů a mimo jiné se podílel na založení speciální školy TreeHouse pro autistické děti. Přestože napsal více než dvanáct knih, z nichž se čtyři dočkaly filmového zpracování (nejznámější je asi Jak na věc s Hughem Grantem), zůstává stále nohama na zemi a považuje se za průměrného člověka, který má prostě rád fotbal a muziku. Svůj den popisuje Nick takto: „V deset jdu do své kanceláře, která je za rohem mého domu. Hodně kouřím, píšu dvě až tři hrozně krátké věty s pětiminutovými přestávkami. Během každé té přestávky kontroluji e-maily a vždycky mě naštve, když žádný nedostanu. Na oběd si skočím domů, pak jdu zas do práce, kde jsem do šesti. Pěkná nuda!”

“Všechny moje lásky je kniha o krizi středního věku.” Pětatřicetiletý Rob právě sepisuje svých Top 5 rozchodů, přičemž na prvním místě je pochopitelně ten nejčerstvější. Uvědomuje si, že s nedokončenou vysokou školou a malým obchůdkem s gramodeskami to daleko nedotáhne. Přátelé mu nerozumí a on přemítá v čem tkví neúspěch jeho života. Je to kvůli jeho hudebnímu vkusu? Je moc náročný? Proč těm ženám nerozumí? Celá kniha, která se drží hesla: „Mládí, milenky i vinylové desky mají omezenou životnost.“, je čtivá a rozhodně pomůže v situaci, kdy si myslíte, že je váš život na nic. Není. Chce to jen přerovnat sbírku svých cédéček a začít znovu. Jinak.

A přesně o tomto má být následující rubrika. Přerovnání vlastních žebríčků může pomoci i nám, studentům, nahlédnout do života přednášejících, o nichž často víme pouze to, čím se vědecky zabývají. Historicky prvním “bilancujícím” je Dr. Josef Smolík.

Léto je sice v plném proudu, ale mnohé z Vás už jistě pravidelné dávky alkoholu, slunečního svitu a nekonečných večírků unavily a poohlížíte se alternativě. Z tohoto důvodu Vám nabízíme 3 filmové snímky, které Vás alespoň lehce natřou opalovacím krémem “Intelektuálno” a které Vám pomohou naladit se také na další divoké večery s přáteli u vody.

V minulém měsíci se nám podařilo získat recenzi na zajímavou knihu ze zákulisí německých i amefických zpravodajských služeb. Recenzi napsala osoba navýsost povolaná – Petr Zeman, bývalý šéf české rozvědky a dnes externista na FSS MU Brno. Doufáme, že Vás kniha stejně jako nás osloví a zpříjemní nekonečné zkouškové období…

Nedávno jste si na našich stránkách mohli přečíst článek o policejních náborových videích. Nejen ty však dokážou člověka přinejmenším překvapit (někdy i přímo pobavit). Na následujících řádcích se podíváme, jak lákají armády různých států světa do svých řad nové rekruty.

Milionář z chatrče dostal osm Oscarů a v jistých kruzích rozproudil poměrně vášnivou debatu. Na jedné straně byli povětšinou do té doby nic netušící obyvatelé Západu zdrceni naturalistickým popisem toho, jak to chodí ve slumu, na straně druhé různí představitelé Indie dementovali film jako až příliš přehnaný a plný stereotypů o Indii a indické chudobě jako takové. Aby toho nebylo málo, přidali se rovněž i sami obyvatelé indických slumů, jedni z nejpotřebnějších na celém světě, kteří se cítí dotčeni jen pouhým názvem filmu – v originální verzi Slumdog Millionaire – a kteří údajně hodlají protestovat potud, dokud autoři svůj film nepřejmenují a jejich ponížení tak neodčiní.

Po 11. září se více než kdy jindy dostala na přetřes problematika uprchlíků, jejich integrace do naší Západní civilizace a začala vyvstávat otázka, zdali je islám ze své podstaty násilným náboženstvím. Nejen na tyto problémy se zaměřuje kniha Rogera Scrutona, jehož osoba je spjatá s komunistickou érou v Československu. Roger Scruton se podílel na bytových semnářích a na činnosti podzemní univerzity, jejímž cílem bylo vzdělávat hlavně ty, kterým bylo za bývalého režimu upřeno právo studovat

Na vraždy novinářů si v souvislosti s Ruskem začíná svět pomalu zvykat, což zahraniční pozorovatele ale i laickou veřejnost nutí k neustálému paranoidnímu “zájmu” o každém ruském kroku. Tento zájem je konfrontován na jedné straně se “zasvěcenými” názory či analýzami o tom, jak je současná ruská společnost i ekonomika díky pragmatické Putino-Medvěděvovo-silovické administrativě opět na vzestupu, což má blahodárný vliv na bezpečný svět, na druhé straně však přicházejí zprávy o excesívním násilí ruské krajní pravice vůči imigrantům, prohlubujícím alkoholismu, pokulhávajícím demografickém výhledu, stavu občanské společnosti a nebo o rétorických nácvicích generálů, politiků i karelských babiček vůči zlému Západu. Pocity autora o této schizfrenii odpovídají názvum svého času úspěšného, sloupku s názvem “Tak nevím”. Následující řádky nové série “Na mušce” přiblíží některé známé i méně známé případy úmrtí novinářů nejen v Rusku…

Když si kdokoli z nás představí film, který byl natočen o Studené válce a jehož ústředním motivem jsou špatní Rusové a hodní Američané, kteří neváhají podporovat odpůrce Sovětského svazu, tak ho asi polije studený pot a řekne si, že půjde o další slátaninu bez historických faktů, založenou na překroucení událostí s dokonalým hlavním hrdinou, kvůli kterému pak divačky doma nespí.