Ruský deník Báry Winterové II.

Štítky:

Pokračování mého pobytu v Moskvě se táhlo v duchu byrokratického zápasu. Hned první den v jazykové škole se řešila registrace nás cizinců studentů pro moskevskou milici, vyřízení vstupních kartiček do Institutu a rozřazovací test. Dlužno dodat, že na konci dne jsem neměla ani kartičku, ani registraci a jak se později ukázalo i můj test někdo ztratil.

Protože víza dostanete jen na dobu, na jakou máte zvací dopis, tak jsem už v České republice věděla, že nemůžu jet na zvací dopis od Puškinského institutu, který byl jen na měsíc. Nic zlého netuše, jsem si tedy vyřídila obyčejná business víza na dva měsíce a odcestovala. Dokud jsem nevstoupila na území Institutu, nikdo se nad mými vízy nepodivoval. V jazykové škole ale nastalo pravé peklo. Ukázalo se, že je pro ne problém (nikdy jsem nezjistila proč) mě zaregistrovat, musela jsem chodit z kanceláře do kanceláře, kde všichni znovu nevěřícně koukali na moje víza a přiblble se ptali: Pačemu?. Ukázalo se, že ale nejsem zdaleka jediná, kdo má tento problém, jen v naší skupince jsme byli tři, kteří měli problém s vízy. Nevěřím tedy tomu, že se s tímto problémem setkali poprvé, nicméně se tak tvářili.

Nakonec po sedmi hodinách snahy, kdy jsem se konečně dostala k řediteli, který jako jediný alespoň tušil, co jeho pozice obnáší, mi bylo sděleno, že registraci na milici si musím zřídit sama. V Moskvě jsou hotely, které za úplatu vyřizují registraci. Ve skutečnosti je to samozřejmě registrace falešná, protože i milice ví, že v tom hotelu vůbec nemusíte bydlet, čímž registrace alespoň dle mého názoru ztrácí smysl. Ale tady v Rusku je spousta věcí jen pro efekt a falešná registrace je taky registrace, hlavně aby byl pořádek a byla dodržena nesmyslná pravidla. Na gymplu jsme se kdysi učili, že boj proti nesmyslným a špatným pravidlům může přinést společnosti pokrok a rozvoj, tomuto jevu se říká pozitivní deviace, tu tady ale evidentně nikdo nezná.

Po týdnu v byrokratickém kolotoči, než se nám podařilo všechno vyřídit a dokonce i vyzískat vstupní kartičku, bez které vám vrátný dělal každé ráno peklo, jsme se všichni smířili s ruským systémem. Upřímně na mě udělali velký dojem Španělé, kteří se ukázali jako velmi inteligentní národ, poměrně záhy pochopili význam ruského slova potom a přizpůsobili se mu.

Kdyby náhodou někdo někdy jel do Ruska na jazykový pobyt do Puškinského institutu, pak mu dám jednu radu, která má cenu zlata. Tvařte se jako Slováci, šoupnou vás totiž k jiné koordinátorce, než jakou mají Češi, a kdokoli jiný než Irinka (jak jsme jí začali posměšně říkat) je rychlejší a efektivnější. I šnek by vám vyřídil kartičku rychleji a nepotřeboval na to týden. Irinka je klasickou ženou, jenž stále žije v komunismu, nedochází jí, že jste to vy, kdo jí přináší peníze a zcela nechápe význam věty: Náš zákazník, náš pán. Navíc si vymýšlí nesmyslná pravidla, aby vás naštvala, a i když předem deklaruje, že dnes je den, kdy můžete zaplatit, tak po třech hodinách čekání zamkne svůj kancl a odejde domů.

Na druhou stranu kvalita výuky je dobrá. Naše učitelka má dokonce doktorát z ruštiny, takže se vůbec nemusíte bát neprofesionálního přístupu. V tomto ohledu je na Rusku pozitivní, že i s doktorátem musíte makat v jazykovce, protože si tady člověk moc nevydělá.

Zajímavým jevem jsou také prodávající babičky. V Rusku jsou malé důchody a nezaručují důstojné stáří, a proto mnoho starých babiček prodává na ulici zeleninu, květiny nebo oblečení. Je to mnohem sympatičtější než kdyby o peníze žebraly, a proto není od věci si od nich občas něco koupit. Navíc jejich zelenina je diametrálně odlišná od nekvalitní zeleniny v našich supermarketech. Po zkušenosti z Ruska se jen těžko budu vracet k drahým zeleným a občas plesnivým rajčatům z českých supermarketů.

Rusové jsou vůbec zajímaví. V České republice se lidé většinou snaží vybudovat hezký domov. Kdo na to má, tak si postaví dům, kdo ne, alespoň zrekonstruuje svůj panelový příbytek. Tady na to lidé kašlou. Opravený panelový dům je trochu ruský oxymóron, nehledě na to, jak vypadá často interiér bytu. Pro průměrného Rusa je na prvním místě drahé auto, pak drahé a trochu nevkusné oblečení, a pak možná, když zbudou peníze, zařízení bytu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *